Pardon lidi, nějak jsem si nevšimla, že je u komentářů nastaveno, že je může psát jen registrovaný uživatel. Zrušila jsem to a teď to může psát každý, jen se podepište, abychom věděly (samozřejmě jestli chcete ;))
A pak taky opisování nějakého slova a čísla, když píšete komenty, to jsem taky zrušila, samotnou mě to někde štve, tak aspoň vás toho ušetřím.
Snad se vám tu bude líbit jako na předchozím blogu, kdyžtak pište.
Andy
sobota 30. listopadu 2013
Změna je život.
(Takhle bude jednou držet naše mimčo :D)
Nechci tímhle článkem nějak uzemnit ten od Andy o stužováku, to vůbec ne, ale prostě si to chci vyzkoušet, jaké to je, psát někam jinam, než na blog.cz. Neměla jsem šanci si to zatím vyzkoušet, protože Andy sem hodila všechny příběhy, včetně be happy a plp za mě. DÍKY!
Já jen... trochu mi ten starý blog chybí. Všechny ty komentáře, návštěvnost (ano, přiznávám to, chybí mi toplist). Tam byla alespoň nějaká aktivita vidět, ale zde? Víte, vážně bychom uvítaly nějaký ten komentář, abychom viděly, že sem nějaký stálý návštěvník zavítal :). Přeci jen, příběhy budou přibývat pořád :).
Doms.
Stužkovák
Lidi,
tak jsem se opět pěkně zřídila (ale na dlouhou dobu mám vystaráno). Včera jsme měli stužkovací večírek. Bylo to vážně super, akorát to neskončilo zrovna idealně - ale o tom později.
Bylo krásný, jak všichni měli společenské oblečení. Tohle je jedna z mála věcí, co se mi na těchhle akcích líbí. Jo, jít pařit do majnlu v tílku s flitry a kraťasy, ze kterých vám div nevylízá zadek je sice fajn (ironie), ale fakt na sebe navléct krásné společenské šaty, obout si úžasné boty na podpatku, ze kterých později bolí nohy a ozdobit se šperky. Uf, dalo mi práci se vystrojit, ale pak to stálo za to.
S učitely byla hrozná sranda, jak s námi trsali na ty starší pecky, tak to bylo nejlepší. U prezenace, kterou dělala jedna holka od nás ze třídy, jsem se div nerozbrečela, protože to bylo krásně udělané. Vůbec se mi od nich nechce pryč. Nejsme sice kolektiv úplně na jedničku, ale kde kdo takový dnes má, i přesto všechno je mám moc ráda.
Co to pokazilo, byla jedna holka od nás, která si rozsekla hlavu, nevím, co dělala, nebyla jsem u toho, ale spolužák, který nepil a byl tam jako odvoz, ji musel vzít do nemocnice. Má 14 stehů a do konce byla na JIPce protože to měla nad okem a nějak to porušilo její oční nervy. Byli jsme z toho docela otřesení, protože jí tekla spousta krve, celou bílou košili měla červenou - no nic příjemného pro žaludek ožralého člověka - což jsme byli skoro všichni.
Pak jsme šli na zábavu, ale tam už to nebyla taková sranda, protože tam byla spousta jiných lidí. No ono to tak bývá. Navíc, pořád jsem nemocná a beru antibiotika, tak jsem si pak zavolala odvoz a jela domů.
No i tak, náš stužkovák byl legendární, přes všechno co se stalo.
:)
Andy
tak jsem se opět pěkně zřídila (ale na dlouhou dobu mám vystaráno). Včera jsme měli stužkovací večírek. Bylo to vážně super, akorát to neskončilo zrovna idealně - ale o tom později.
Bylo krásný, jak všichni měli společenské oblečení. Tohle je jedna z mála věcí, co se mi na těchhle akcích líbí. Jo, jít pařit do majnlu v tílku s flitry a kraťasy, ze kterých vám div nevylízá zadek je sice fajn (ironie), ale fakt na sebe navléct krásné společenské šaty, obout si úžasné boty na podpatku, ze kterých později bolí nohy a ozdobit se šperky. Uf, dalo mi práci se vystrojit, ale pak to stálo za to.
S učitely byla hrozná sranda, jak s námi trsali na ty starší pecky, tak to bylo nejlepší. U prezenace, kterou dělala jedna holka od nás ze třídy, jsem se div nerozbrečela, protože to bylo krásně udělané. Vůbec se mi od nich nechce pryč. Nejsme sice kolektiv úplně na jedničku, ale kde kdo takový dnes má, i přesto všechno je mám moc ráda.
Co to pokazilo, byla jedna holka od nás, která si rozsekla hlavu, nevím, co dělala, nebyla jsem u toho, ale spolužák, který nepil a byl tam jako odvoz, ji musel vzít do nemocnice. Má 14 stehů a do konce byla na JIPce protože to měla nad okem a nějak to porušilo její oční nervy. Byli jsme z toho docela otřesení, protože jí tekla spousta krve, celou bílou košili měla červenou - no nic příjemného pro žaludek ožralého člověka - což jsme byli skoro všichni.
Pak jsme šli na zábavu, ale tam už to nebyla taková sranda, protože tam byla spousta jiných lidí. No ono to tak bývá. Navíc, pořád jsem nemocná a beru antibiotika, tak jsem si pak zavolala odvoz a jela domů.
No i tak, náš stužkovák byl legendární, přes všechno co se stalo.
:)
Andy
čtvrtek 28. listopadu 2013
Breaking The Rules 17.
"Je mi horko," příjemné ticho v pokoji přerušil až můj ospalý hlas. Přišlo mi, že něco musím říct. Už tak jsem měla přikrytou jen část těla, ale té horkosti jsem se nemohla zbavit. Stud mě během našeho milování musel opustit, jinak si nedovedu představit, proč tu ležím s odhaleným hrudníkem a je mi to více méně jedno. Bradu jsem si opřela o něj a očima sklouzla k ruce, na které se třpytila malá bílá perlička. Nemohla jsem si pomoct, něco mě k tomu furt táhlo.
"Jsem rád, že se ti líbí." všiml si mého pohledu. Jen jsem se pousmála.
"Za ty blbinky, co jsem ti dala já, si ho ani nezasloužím."
"Každý dárek od tebe mi udělal radost." nepřestával mě šimrat prsty po ramenu.
"To jsem ráda," zamumlala jsem ospale. Snažila jsem se držet oči otevřené, jen aby tahle chvilka neskočila mým usnutím.
Breaking The Rules 16.
Když mi ráno poprvé padl pohled na hodiny, zděsila jsem se. Vylétla jsem jako namydlený blesk a nějakou chvíli se zmateně rozhlížela. Pak mi to všechno došlo. Svátky, rodina, Zayn... můžu ještě klidně spát, i když je jedenáct ráno! Nadšením jsem se zabořila zpět do peřin a sykla, když jsem hlavou narazila na Zaynův loket. Do teď mě pobaveně pozoroval, s rukama pod hlavou, no ta rána ho musela taky bolet. Zkroutila jsem obličej do bolestné grimasy a přetočila se na břicho, přičemž jsem se opřela lokty o zlavec.
"Žádný budíček." uculil se.
"Žádný budíček." uculil se.
Breaking The Rules 15.
"Nikdo si nesmí všimnout, že nastupuješ do stejného letadla, jako já." Pronesla jsem veledůležitě. Jak by ne, když na tom závisí průběh celé naší vánoční 'dovolené'. Že nám nemůžou mluvit do toho, s kým trávíme náš volný čas? Jo, můžu si o tom nechat zdát.
Kýval hlavou že rozumí, a pak mě naposledy objal.
"Uvidíme se." pousmál se a nasedal do auta, které tu pro něj už bylo přistavené.
Zalezla jsem zpět do domu a zkontrolovala svůj kufr.
"A my můžeme vyjet?" zavolala jsem na Harryho a Nialla. Harry letí až dnes večer do Manchesteru, do Holmes Chapel to pak není daleko, ale musí mě jako správný přítel odprovodit až na letiště.
"Uvidíme se." pousmál se a nasedal do auta, které tu pro něj už bylo přistavené.
Zalezla jsem zpět do domu a zkontrolovala svůj kufr.
"A my můžeme vyjet?" zavolala jsem na Harryho a Nialla. Harry letí až dnes večer do Manchesteru, do Holmes Chapel to pak není daleko, ale musí mě jako správný přítel odprovodit až na letiště.
Už teď mám husí kůži z našeho loučení, které má být, přesně podle nich, velmi emocionální. Klidně ho se všemi emocemi světa kopnu do koulí.
Breaking The Rules 14.
"Ahoj..." začala jsem a hned na to jsem zatřepala hlavou, ale kameru jsem nevypnula.
"Trapný začátek, já vím. No tohle celé je pro mě tak trochu novinka." Opřela jsem se o židli a zadívala se na svůj odraz v notebooku.
"Já jenom, eh, chybíš mi Emm a tohle je asi dost divný způsob jak ti to dát najevo, ale až budeš větší, chci abys tohle viděla a... abys pochopila, proč se to všechno teď děje, protože vím, že nejsem sestra, kterou by sis zasloužila." nepatrně jsem zvedla koutek. I přes to, že jsem měla na krajíčku.
"Trapný začátek, já vím. No tohle celé je pro mě tak trochu novinka." Opřela jsem se o židli a zadívala se na svůj odraz v notebooku.
"Já jenom, eh, chybíš mi Emm a tohle je asi dost divný způsob jak ti to dát najevo, ale až budeš větší, chci abys tohle viděla a... abys pochopila, proč se to všechno teď děje, protože vím, že nejsem sestra, kterou by sis zasloužila." nepatrně jsem zvedla koutek. I přes to, že jsem měla na krajíčku.
Červené tlačítko na kameře blikalo, aby mi dávalo najevo, že se natáčí.
"Jenže je to hrozně těžké popsat slovy," podívala jsem se na své spojené ruce. Je to jen kamera, nemám proč se stydět, no stydím se. Za svůj život.
"Jenže je to hrozně těžké popsat slovy," podívala jsem se na své spojené ruce. Je to jen kamera, nemám proč se stydět, no stydím se. Za svůj život.
Breaking The Rules 13.
Nechce se mi věřit, že by Harry držel slovo, no když to nebylo nezbytně nutné, opravdu se ke mně nepřibližoval. Asi jsem teď vážně ranila jeho hrdost.Jenže on sám tohle nabídl, byla bych hloupá, kdybych to nevyužila.
"Ailee!" chodbu proťal výkřik Zayna. Mělo to znít jako šepot, ale od holých zdí se to neslo dál.
Co vyvádí, asi tak za tři minuty musíme pokračovat v rozhovoru. Popošla jsem za roh, odkud jsem typovala, že volá, jenže to mě něčí ruce zatáhly do nějaké místnosti. Musela jsem se uculit. Dveře za mnou zabouchl a pak mě na ně natlačil.
"Promiň." pošeptal předtím, než přitiskl své mokré rty na moje čelo, pak nos a na konec došel i ke rtům. Celá jsem se zatetelila a svoje ruce položila na jeho, jež svíraly můj obličej. Tak moc mi chyběl! Polibek jsem mu opětovala, no jako ta rozumnější z nás jsem se odtáhla první.
Zhluboka se nadechl a čelo opřel o mé.
"Štve mě to." zašeptal.
"Co se děje?" nechápavě jsem zamrkala. Trochu nechápu, proč mě tady vtáhl zrovna teď.
"Pořád tě k sobě jenom tiskne, jako bys mu patřila." zavrčel skrz zaťaté zuby.
"Štve mě to." zašeptal.
"Co se děje?" nechápavě jsem zamrkala. Trochu nechápu, proč mě tady vtáhl zrovna teď.
"Pořád tě k sobě jenom tiskne, jako bys mu patřila." zavrčel skrz zaťaté zuby.
"Před ostatními jsme pár," připomněla jsem mu s povzdechem. Z jeho úst zazněl další povzdech a teplý dech ovanul mou tvář.
"Když ty mi tak chybíš." zavřel oči, a pak složil svou hlavu na moje rameno. Bezděky jsem se k němu přitiskla a ruce obmotala kolem jeho těla. Taky mi chybí, hrozně.
"Když ty mi tak chybíš." zavřel oči, a pak složil svou hlavu na moje rameno. Bezděky jsem se k němu přitiskla a ruce obmotala kolem jeho těla. Taky mi chybí, hrozně.
Párkrát jsem zamrkala, jen abych znovu nezačala brečet a nezničila si tím líčení. Určitě by mě nepochválili.
"Ty mě taky." zmohla jsem se na chabé zamumlání do jeho hrudníku. V místnosti bylo v tu chvíli takové ticho, že šel slyšet jen náš dech a...
Breaking The Rules 12.
"Chceš do toho jít?" optal se prostě.
"A ty?"
"Možná."
"Tak jdem na to." pokrčil rameny a mrkl na mě. Sama ze sebe jsem nechtěla nic, co by neslo jméno toho druhého, nebo jen začáteční písmeno. Něco se stane, my se rozejdeme, a co pak?
"A ty?"
"Možná."
"Tak jdem na to." pokrčil rameny a mrkl na mě. Sama ze sebe jsem nechtěla nic, co by neslo jméno toho druhého, nebo jen začáteční písmeno. Něco se stane, my se rozejdeme, a co pak?
Laser, dobře, ale pořád mi přijde rozumnější dát si něco, co může mít svůj význam i samostatně.
Projížděla jsem stránku po stránce, Zayn seděl vedle mě. Hezká byla půl srdíčka na hraně dlaně. Když se chytíme za ruku, bude to tvořit jedno srdce, no to je až moc nápadné.
"A co tohle?" zapíchla jsem prst do vzoru tetování, které pod sebou mělo miniaturní název infinity love.
Projížděla jsem stránku po stránce, Zayn seděl vedle mě. Hezká byla půl srdíčka na hraně dlaně. Když se chytíme za ruku, bude to tvořit jedno srdce, no to je až moc nápadné.
"A co tohle?" zapíchla jsem prst do vzoru tetování, které pod sebou mělo miniaturní název infinity love.
"To se mi líbí." přitakal.
Breaking The Rules 11.
Zase jsem byla tak hrozně unavená. Celý den tu bylo něco. Kdo by řekl, že natáčení může být tak náročné? Cítila jsem se jak přejetá parním válcem, a to dnešek ještě nekončí.
Z úsměvu mě bolí tváře a z lodiček nohy. Když jsem se večer posadila na postel, myslela jsem, že už nevstanu. A to jsem si na turné myslela, že jsem vyčerpaná. Točení filmu a předstírání vztahu je mnohem horší. Navíc, dřív jsme ještě chodila v teniskách.
Breaking The Rules 10.
Zamilovaná. Tak by se dal popsat můj nynější stav. Dokonce i Harry mě dokázal vytočit málokdy, i když jsem si na něj s chutí zanadávala.
Se Zaynem jsem byla pokaždé, co to šlo. Dokázal mi zlepšit náladu, nabít mě novou energií a donutit mě nemyslet na všechno špatné okolo. Uvědomovala jsem si, jak jsem byla hloupá, když jsem si tohle všechno odpírala. A taky jak hloupá jsem, když teď riskuju.
Kdykoli hrozí, že nás někdo odhalí, že na to příjdou. I když, o to vzrušující to je. Jasně, mám strach, ale pak přijde on a najednou mám pocit, že je úplně všechno v pořádku a tak, jak má být. Mohla by být třetí světová a mě by zajímalo jen to, jestli je u mě.
Náladu mi ale lehce překazilo to, že jsme odlétali do New Yorku, kde jsme měli odehrát pár koncertů. To by samo o sobě nebylo tak hrozný, kdyby s námi nejela i televize. Dalo se překousnout, když přišli k nám do domu, něco potočili, a zase odešli. Ale tohle? Budou s námi ubytovaní v hotelu, každou sekundu nás budou pronásledovat.
Poslední chvíle, kdy jsme byli bez nich, byla v našem osobním letadle. Užívala jsem si klid před bouří, protože v New Yorku nás budou čekat davy.
Breaking The Rules 9.
Od té doby, co jsme se se Zaynem políbili, snažila jsem se mu vyhýbat. Jednak proto, že jsem poté utekla zbaběle do svého pokoje, a taky proto, že spolu stejně nic mít nemůžeme. Jenže v tomhle případě pořekadlo 'sejde z očí, sejde z mysli' jaksi neplatilo. Myslela jsem na to, co se stalo, myslela jsem na něj a hlavně na všechny ty moje pocity.
Nepřidávalo tomu ani to, že se pomalu rozjíždělo natáčení našeho filmu, takže předstírat naprostou idylku musíme občas i doma ve vile. Všichni jsme z toho vyčerpaní, ale vedení nám nedá žádný oddech. Od toho taky ta ponurá nálada. Není divu, že někteří z nás využívali volný čas hlavně k tomu, aby si vyřídily účty mezi sebou. Lépe řečeno, Harry k tomu využíval svůj volný čas. Prskal snad po všech, i po Louisovi, což se často nestává.
Jako bychom za to my mohli.
Breaking The Rules 8.
Na dveře se ozvalo zaťukání. Nejdřív jsem se to rozhodla ignorovat a dál polehávat, jako do teď, ale ten člověk byl neodbytný.
"Dále." zavolala jsem a posadila se. Až když ta osoba vešela, napadlo mě, že jsem si mohla aspoň upravit vlasy. Popřípadě řasenku pod levým okem. Být to třeba Paul, tak to schytám. Musím být přece vždy 'perfektní'.
I doma, kdy mě od paparazzi dělí hrubá stěna domu a dlouhá zahrada.
"Ahoj, neruším?" ale ani on nevypadal tak, jak by "měl". Vlasy měl pocuchané a na sobě tepláky, rozhodně neodpovídal zlému chlapci. Pravidla jsou od toho, aby se porušovala, no ne?
"V pohodě, jen ležím."
"Ahoj, neruším?" ale ani on nevypadal tak, jak by "měl". Vlasy měl pocuchané a na sobě tepláky, rozhodně neodpovídal zlému chlapci. Pravidla jsou od toho, aby se porušovala, no ne?
"V pohodě, jen ležím."
Breaking The Rules 7.
S hlavou zakloněnou jsem odpočívala na měkkém sedadle v letadle. Předešlé dny utekly překvapivě rychle, ale moc se mi o nich přemýšlet nechtělo. Nejraději bych měla hlavu úplně prázdnou, abych si mohla aspoň na chvíli odpočinout, ale místo toho jsem pro sebe počítala sekundy do přistání. Už si ani nepamatuji, u jakého čísla jsem skončila.
Breaking The Rules 6.
Kufry mi přetékaly věcmi. Balit jsem nakonec začala ještě ten večer, co nám to Paul oznámil. Tak jsem se nemohla dočkat.
Horší bylo vstávání. Nemohla jsem se vykopat z postele. Nadopovala jsem se kávou, dala si jen malou snídani a byla jsem připravená. Jenže Harryho zmatky probudily celý dům, a tak se s námi ostatní šli rozloučit. Nejvíc bych ocenila, kdyby se mnou letěl Zayn. No on hold není jejich number one v naší kapele.
Breaking The Rules 5.
Probudila jsem se až ve tři ráno, překvapivě ve vlastní posteli. No bohužel už docela vyspalá. Měla jsem se držet u toho filmu, pak bych nekoukala jak sova v tuhle dobu.
Rozhodla jsem se proto oblíct si červený župan a jít dolů. Ať už mě sem přenesl kdokoli, bylo to milé, protože jsem alespoň neměla žádné bolesti zad.
Breaking The Rules 4.
Uběhly tři dny.
Sobota.
Normálně bych se radovala, že je den odpočinku a že nic nemusím, ale jaksi jsem neměla možnost. Od rána jsem byla na nohou.
Zvuková zkouška, příprava na koncert, teď už mě čeká jen koncert samotný. Podle Paula to nemělo být nic velkýho, ale hala pojme několik tisíc lidí, takže to bude jedna z těch větších akcí. Nevadilo mi to. Tohle je jedna z věcí, kvůli které jsem se upsala, miluju to. Byla to část, kdy jsem nepředstírala. Prostě jsem si to užívala.
Breaking The Rules 3.
Dovršila jsem osmnáct. Docela smutné, že jsem to nemohla oslavit s rodinou. Místo toho jsem lítala po Londýně, jak mi nakázala management, a 'měnila se k lepšímu' - podle jejich slov. Tím mě přešla chuť úplně slavit, ani jsem o tom nikde nemluvila, jen jsem odepsala přes telefon na několik tweetů od fanoušků. Asi to nejsvětlejší, na tom všem.
Breaking The Rules 2.
S kluky jsme si vybojovali třetí místo. Šílené.
Vztahy mezi námi byly všelijaké, ale když šlo o tohle, domluvit jsme se dokázali. Někdy i beze slov. Osobně jsem se do ničeho nepletla a raději vždy odzpívala jen to, co se mi řeklo.
Pretty Little Psycho 1.
Co jsem viděla jako první, když jsem otevřela oči, určitě nebylo ostré oslňující světlo. Naopak, musela jsem si chvíli zvykat na šero vládnoucí v neznámé místnosti.
Stůl, dvě židle, skříň a postel, na které ležím. Vybavení pokoje bylo skromné, za to luxusní.
Stůl, dvě židle, skříň a postel, na které ležím. Vybavení pokoje bylo skromné, za to luxusní.
Ale nezdržovala jsem se dalším hodnocením pokoje, nebo svého stavu. Nic mě nebolí, slyším, vidím, nic dalšího nepotřebuju. Nohy jsem přehodila přes okraj postele a chodidly se dotkla překvapivě teplé podlahy. Možná si mě včera vybral nějaký boháč, co se neštítil vzít si štětku do vlastního baráku. Mám to ale štěstí. Co mě ale překvapilo, byly mé svršky složené vedle postele do úhledné hromádky. Tímhle bych se určitě nezdržovala. Donutilo mě to přemýšlet nad tím, co se včera vlastně stalo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)