pátek 14. února 2014

Nemocenka

Ahojte!
Jak se máte? Já celkem dobře, ale onemocněla  jsem a stojí to za prd :(. Chtěla jsem vám tu dát ffku, ale ty komenty. Tož děcka. No nevadí.
Sledujete někdo olympiádu? Já teď stejně nemám nic lepšího na práci (nepočítám-li blížící se maturitu a ostatní sra*ky). Škoda mluvit, že.
Ale fandím jak o život, i když mě nikdo nevidí. Bauer 5. místo, šikovný, i když medajle mohla být. No hokej, aspoň, že si napravili reputaci po Švédech.
Ale dost o tom. Minulý týden v sobotu jsem byla v  Praze, podívat se na svou, možná, budoucí vysokou školu. Hrozně hezký to tam bylo, ale tak, estetická stránka by neměla být důležitá, že. No i tak, nasát trochu té atmosféry.
Hlásit se budu na dvě školy - VŠB TU Ostrava (Báňská, kdyby to někomu nedošlo) - management.  No a pak VŠE - Vysoká škola ekonomická v Praze - fakulta mezinárodní vztahů - obor Mezinárodní studia - Diplomacie a Mezinárodní obchod.
Do Prahy chci víc, ale štve mě, že je to tak daleko a pak se příjimačky dělají ze dvou jazyků - aj a frj, takže sado.
Nechodí tam náhodou někdo? :D :D

Mějte se hezky

Andy

pátek 7. února 2014

Breaking The Rules 23.



Better Choice 3.

Celá rozlámaná jsem se protáhla a cítila, jak mi v ramenech zakřupalo. Člověk by čekal, že v tak drahém hotelu budou pohodlné gauče. Nestihla jsem se ani pořádně rozkoukat a uslyšela jsem odemykání dveří následované nějakými hlasy. 
Došlo mi, že to je nejspíš Liam s jeho přáteli, a tak jsem pobrala deku a bez kufru, který stále ležel v obýváku, se rozutíkala do ložnice. Nevím, na co jsem myslela, že jsem ten kufr nevzala, ale nechtěla jsem je potkat. Hrozně moc. Místo toho jsem si u zrcadla lehce upravila vlasy a prsty odstranila ospalky z očí. Na koupelnu budu muset počkat, když do ní lze vstoupit pouze z obýváku.

Nahlas jsem si povzdychla a posadila se na rozkopanou postel. Tak moc bych si na ní chtěla lehnout a ještě trochu se prospat, ale přemohl mě strach. Co kdyby se vrátil? Přitáhla jsem si k tělu ten tmavý župan a prostě seděla, bez hnutí. Skrz dveře jsem slyšela, jak se spolu baví. Pořád se něčemu smáli a vtipkovali. Už je to tak dlouho, kdy jsem se takhle bavila já. Bylo mi patnáct. Nikdy nezapomenu na tu obrovskou chybu, když jsem se z klubu nechala odvést mámou. Od té doby pro mě zábava neexistovala. Podle ní jsem se vymknula kontrole. Tak taky začal můj teror, ale o tom raději později.

středa 5. února 2014

Breaking The Rules 22.

Better Choice 2.

"Musím si ta jména někam zapsat, abych si je zapamatovala," pokusila jsem se zavtipkovat, ale těm čtyřem se ve tváři nepohnul ani sval. 
Aha, chápu, tohle je marná snaha. Znovu jsem se stáhla do své ulity, ve které asi zůstanu po zbytek svého života a snažila se obrnit proti jasné nevraživosti vůči mé osobě. 
"To je ona Liame? Je docela hezká." okomentoval to blonďák. Mluvil, jako bych tam ani nebyla a to zabolelo.
"Shannon, chceš něco k pití?" Liam mířil k malé kuchyňce a já mu odpověděla pouze zakroucením hlavy. Posadila jsem se na samý okraj malé pohovky a mlčky zírala na svoje ruce.
"Takže… Shannon," odkašlal si jeden z nich.
"Máš hezké jméno." věnoval mi úsměv, který nebyl ani za mák upřímný.
Polkla jsem a kývla. Co na to říct? Děkuji? Když to ani nemyslí upřímně. Popravdě, já už ani nevím jeho jméno a je mi to jedno, úplné jedno!

neděle 2. února 2014

Better Choice 1.


Nemohla jsem dýchat. Ten kostel, byť byl obrovský, připadal mi jako malá bublina, která se pořád zmenšovala a zmenšovala a já neměla co dýchat. Možná to bylo těmi šaty, které jsem měla tak těsně přitažené, aby korzet obepínal mé tělo a ňadra vystoupla na obdiv. Nebo to bylo tím, že jsem se nějak neočekávaně dostala sem, k oltáři, a za muže si mám brát člověka, kterého vidím poprvé. 
Úplně poprvé. 
Nevím o něm zhola nic, jen jeho jméno a příjmení, které budu po podpisu svatební smlouvy nosit taky. 

Šlapala jsem na okvětní plátky bílých růží, do kroku mi hrála svatební hudba a já místo toho, abych byla šťastná, dusila jsem se. Znervózňovaly mě pohledy všech zúčastněných,  ale nejvíc ten jeden, který jsem na sobě cítila, no nevyhledala jsem ho. 
Není to ironie, nevědět ani, jak vypadá můj budoucí manžel? 
Nevím, jestli to všechno kolem byla jeho rodina, já tu znala jen svou mámu s otcem. Rozhodli se zůstat a až po svatbě odjet do Austrálie - ta byla jejich sen, jenže nikdy si to nemohli dovolit. Dokud nepřišla ta nabídka. Vzali peníze a přislíbili mě jemu. Neznám důvody, jeho důvody, proč se on chce ženit tak brzo, vždyť je mu 21 a já sama jsem jen o rok mladší.

Hej Hou, loupežníci jdou, Andy is not dead (Doms neithter, btw)

Velké, velké, obrovské sorry!
Vážně.
Jenže ono to jde se mnou teď skopce.
Nějak nevím, kde se zvrtnout dříve, protože maturita volá a duben je tu za chvíli jak na koni. Na konci dubna mám úplně první zkoušku z Informačních technologii, no a pak to půjde jak po másle - EKO+UCE, Čeština, Ajina, Společenskovědní seminář. No nemůžu se dočkat. Do toho přijímačky na vysokou - to je taky bomba.
Ale i tak, tohle není podstatné. Podstatné je, že jsem udělala něco, co vás, možná, potěší.
Pro ty, co nás ještě nezavrhli a chtějí naše ffky, jsem opravila ffku s Liamem, kterou jsme s Doms napsaly a uložila jsem ji po dílech na blog.
Doms teď jen dotvoří jen obrázek a nastavíme to, ať se to samo zveřejňuje. Ta fan fiction se mi líbí a doufám, že vám se taky bude líbit a budete ji komentovat (tiše prosím).
Takže dneska, ještě dneska! Jen doděláme ten obrázek a je to tu!!!

Těšíte se? Prosím, řekněte, že se někdo těšíte :(

Zatím naschle

Andy


P.S.: Jsem tak mimo, že jsem zazdila i nározky mého oblíbence (Jedno velké sorry i Harrymu, jsem si vědoma, že mu to zlomilo srdce) 
:D :D :D 

Edit od Doms
Obrázek hotový, heh. Doufám, že se Andy nebude zlobit, že je tak jednoduchý... každopádně, mi dal zabrat. Můj klasický problém s přechodem tmavého a světlého pozadí. Proč já si vždy vyberu obrázek, který se nedá jednoduše oříznout, nebo nemá jednobarevné pozadí? Každopádně, nejsem žádný machr v grafice, v tom to možná vězí. 
Teď už jen čekám na Andy, aby ho schválila a hurá, první příspěvek po dvou stoletích bude na světě! :)
Doms