Ráno, když jsem se vzbudila, pořád připoutaná k němu. Byla
jsem překvapená, že mě takhle držel nejspíš celou noc.
Po bouřce zůstaly venku jen tmavé mraky a silnější vítr.
Dnešní den nebude tak slunečný, jako ty předchozí, ale upřímně mi to ani tak
nevadí. Horka už bylo dost. Pokusila jsem se dostat z jeho pevného sevření, ale
jakmile jsem se pohnula, nesouhlasně zavrčel a jeho objetí se o to víc zpevnilo.
Donutilo mě to se pousmát.
"Liame," prsty jsem obemkla jeho zápěstí, abych ze
sebe dostala jeho ruku.
"Liame, vstávej," řekla jsem jemně. Něco
nesmyslného zamumlal a pomalu otevřel oči.
"Ještě je brzo." trochu
povolil své ruce, ale i tak mě pořád držel.
"Pro tebe možná, ale já jdu s
holkama nakupovat," pohladila jsem ho po neoholené tváři, neodolala jsem.
Strniště mě příjemně šimralo na dlani.
"No tak běž." svalil se na
záda a tím mě úplně pustil. Začala jsem se chystat, převlékla jsem se v
koupelně, učesala se, a pak šla zpět do ložnice, abych mu řekla alespoň ahoj.
Když sem tam přišla, seděl na posteli a mnul si oči.