V hlavě se mi rozblikala pomyslná kontrolka a všechny smysly se
soustředily jen na jedno - plavovlasou dívku sedící u baru, v jedné
ruce držíc sklenku se světle hnědou tekutinou a v té druhé žmoulajíc
skoro dokouřenou cigaretu. Nohy měla překřížené do x a natažené před
sebe, jako by ji ani trochu netrápilo, že překážely lidem okolo ní.
Kolem sebe vrhala sebevědomými pohledy a byla si vědoma těch chtivých,
směřovaných jejím směrem. Mezi nimi i ten můj. Tvářila se, jako by jí to
tu vše patřilo. Jako by ona byla středem našeho vesmíru a Slunce jí
nemohlo konkurovat. Skrze přivřená víčka jsem sledoval, jak natáhla ruku
a típla cigaretu, aniž by si z ní jedinkrát potáhla. Její gesta, to,
jak pohazovala rozpuštěnými vlasy z jednoho ramene na druhé, bylo těžké
držet se od ní dál. A bylo těžké nesplést si ji s ní. S mojí Am. Se
stoupající hladinou alkoholu v krvi jsem začínal ztrácet sebekontrolu.
Čím dál tím víc jsem chtěl přijít k ní, chytit jí za boky a ty dlouhé
nohy si obtočit okolo těch mých. A tvrdě a nemilosrdně ji ošukat.
Bojoval jsem s tím, ale ona vypadala tak kurevsky dobře. Dnes v noci by
to byla jen další panenka na pohrání, jedna z milionu dobře vypadajících
holek, co měla štěstí a zaujala pozornost Liama Payna. Zažila by
skvělou noc, ale tím by to končilo. Jenže ona měla v sobě něco víc,
něco, co ze mě dělalo naivního hlupáka, stejně jako to bylo s Amy. Jenže
Amy tu není, ale sedí tu ona, neznámá, co se jí podobá každým
centimetrem svého hříšného těla. A mezitím, co ona nevědomky sedí u baru
a snaží se zaujmout, já už vím přesně, co s ní udělám. Naposledy jsem
se napil levné whisky, prázdný pohár odložil poslepu na bar a
sebevědomým krokem se vydal k ní.
K mé nové Amy.
Žádné komentáře:
Okomentovat