"Víš, napadlo mě..." odkašlal si
Liam.
"Nechtěla by ses dnes projít? V centru v London eye
jsou dnes vyhlídkové jízdy a mohlo by to hezké, když město svítí."
překvapilo mě, že mi tohle nabídl. Den předtím, než se máme rozvést.
"V tuhle dobu jsem tam ještě nebyla." snaživě jsem
se usmála, ale fakt, že mi byl mizerně, mi to dost stěžoval.
"Já taky ne, tak až dojíme, můžeme se kousek
projít." tím byla debata uzavřena. Po večeři jsme společně naskládali
nádobí do myčky, já se trochu upravila a oba navlečení v tmavých kabátech, jsme
vyšli do zimy venku. Přitáhla jsem si kabát více k tělu a zalitovala, že jsem
si nevzala i nějaký teplý šátek.
Takhle docílím možná toho, že na zítřek nebudu
úplně fit. Liam mě tak nějak automaticky vzal za ruku a tentokrát jsem to byla
já, kdo jeho dlaň stiskl první. Nějak jsem si musela užít tenhle čas s ním.
Díky zimnímu oblečení nás nikdo kolem nepoznával, tak jsme se kousek do centra
svezli linkovým autobusem, a pak vystoupili u Temže.
