Breaking The Rules 18.

Další díl naší fan fiction, snad se bude líbit :)
Prosíme nějaké komentáře, pokud nevíte jak na to, navolte si v "komentovat jako" - anonymní a pak se jen do komentu podepište ;)

"Je to dobrý song." zhodnotil to Paul, když si znovu poslechl nahrávku, kterou jsme se Zaynem udělali. Museli jsme až u nás ve vile, aby to nebylo nápadné. 

Dostat se domů nepozorovaně nebylo snadné, ale novináři teď měli jinou senzaci v podobě nové skupiny na scéně - Union J. Povedlo se nám tak nepozorovaně dostat na letiště, pak už nebylo divné, že spolu odjíždíme, protože naše letadla se téměř kryla. Když k tomu připočítám ještě čekání na zavazadla, byl mezi nimi rozdíl kolem dvaceti minut. 

Jenže pak začaly krušné časy a krom večerů a pár hodin strávených ve studiu kvůli té písni, tak jsme neměli možnost být spolu. 

"To jsi složil ty, Zayne?" podíval se na jmenovaného. Jen pokrčil rameny. Kdyby to začal rozvádět, nebo nějakým způsobem vysvětlovat, jenom by nás prozradil.

"Je dobrá." zopakoval podruhé. S tím, že nám Harry bude dělat třetí hlas, to dal na seznam track listu. Byla jsem ráda za Zayna, protože ta píseň byla jeho, a teď jí má možnost ukázat světu. Měla jsem nejdřív strach, že by Paul chtěl, ať to zpívá někdo jiný, ale štěstí stálo na naší straně. Nejsem si jistá, jestli by Zayn souhlasil, aby jeho píseň zpíval Harry. Pro nás pro oba to bylo docela osobní.

"Tak běžte, mám vás dost." hnal nás. Zamračila jsem se a automaticky vzala Harryho za ruku.

"Co si myslí, blbeček." zasyčela jsem hned, co se za námi zaklaply dveře. Paul má talent vytočit úplně každého.

"Nojo, mistr se zase předvedl." pokýval Harry hlavou. Alespoň, že se mnou souhlasí. Pořád ho obviňuji, že za ten náš vztah může on, že nás zaprodal... no pravda je, že krom toho jediného s nimi v ničem nejede. Je na naší straně. A poté, co pochopil, že u mě nepochodí, už to stejně dělá jen proto, aby neměl problém. Za což jsem mu více méně vděčná.

*

"Další rozhovor?" znuděně jsem protáhla jeden koutek. Naštěstí tam s námi měl být jen ten reportér a nikdo další. Proto jsem se opřela pohodlně na gauči a začala protáčet prstýnek od Zayna. Když to nebyl přívěšek, hrála jsem si s ním. Uklidňovalo mě to.

"Bude to krátké." vypadalo to, jako by Louis klidnil sám sebe a ne mě. No nedivím se, zase nás někde vytáhli v tak blbou dobu. Jen 'díky' managementu nás za čas omrzel i náš sen. Pohledem jsem sklouzla k Zaynovi, který se díval jinam. Zbytek byl zaměstnaný žhavým esemeskováním nebo hraním her na mobilech, takže jsem se na něj mohla dívat, bez toho, aniž by někdo sponzoroval mě. I když to zní zvláštně, tuhle činnost bych mohla zařadit mezi mé nejoblíbenější. Pozorování zamyšleného Zayna. Líbí se mi, jak mu dlouhé řasy vrhají stín na tváře, nebo jak se mu mezi obočím utvoří hluboká vráska. A prsty si, aniž by to věděl, mne kořen nosu. Pro mou smůlu, málokdy se mi tohle poštěstí. Pohled mi sice nikdo zakázat nemůže, ale nebudu dělat problémy.

"Ailee." drbl do mě Liam a já se probrala ze svého transu. Nevím jak, ale naproti už seděl Steve Allan, ten co s námi měl dělat ten rozhovor, a všichni ostatní na mě koukali jako na blázna.

"Pardon," omluvila jsem se rychle. Jen nevím, jestli se mi povedl provinilý výraz.

"Jak sis ty užila svátky?" zeptal se přesně mířenou otázkou. Ošila jsem se. Díval se na mě, jako by mi mohl číst v očích.

"Jo, bylo to super. Strávit to s rodinou." pokývala jsem hlavou.

"Dávali jste si nějaké dárky mezi sebou?" to byla spíš otázka na všechny. Jenže ups, tohle nikdo nedomyslel. Nevím jak kluci, ale já žádné jiné dárky než od Zayna nedostala a ani jsme se o tom nebavili. Snad mi nikdo nebude nadávat, že jsem v tuhle chvíli zůstala ticho. Ať si situaci zachraňuje někdo z nich.

"Jasně že jo." pokýval trochu zdrženlivě Harry hlavou. Steve to naštěstí pochopil trošku jinak.

"Nechcete o tom mluvit?"

"No, tak... já dostal od Harryho ledvinku... dlouho jsem po ní toužil." řekl Louis vážně. Všichni jsme se začali pochechtávat. K čemu mu bude taková ledvinka?

"Jo, Harry dává nejvíc dárků." přitakal Niall a začal jmenovat, co od něj dostal. Buď si z fleku vymýšlel, nebo si opravdu nějaké dárky dávali a jenom mě se Zaynem vynechali. Jestli ta druhá možnost... no, ne že by mě to štvalo, jen to zamrzí. Pohledem jsem zabloudila k Harrymu, který seděl hned vedle. Střetli jsme se a já pozdvihla obočí.

Chtěla jsem, aby jen naznačil, jestli je to pravda. Pokrčil rameny. Asi mi to tím chtěl naznačit, no já absolutně nevěděla, co z toho vyčíst.

"Dostal někdo z vás něco speciálního?" hlavu jsem otočila radši zpět ke Stevovi. Ani teď jsem se neměla k odpovědi, i když bych nejraději vykřičela do světa, že ten prstýnek je od Zayna. Když jeho pohled opět ulpěl na mně, nevydržela jsem to.

"Narážíš tím snad na něco?" neřekla jsem to nijak hnusně, ale všechny asi překvapilo, že jsem se zeptala, protože on je tady ten, co pokládá otázky. Ale byl evidentně potěšený, že jsem se zapojila.

"Spekuluje se, že prstýnek, co máš na ruce, je od Harryho, zásnubní."

Zásnubní? Určitě, v osmnácti se budu vdávat a ještě k tomu za... za něj.

Jenže tohle nebylo to, co mě rozčílilo. Oni za to možná nemůžou, když jim servírujeme tuhle šarádu, ale dotklo se mě, že si myslí, že mi to dal Harry. Zamrzelo mě to kvůli Zaynovi. Střelila jsem po něm pohledem. Díval se na mě, stejně jako ostatní, na tváři hraný klidný výraz.

"Není od něj." začala jsem si z nervozity prohlížet své nehty, které pomalu ale jistě volaly o manikúru.

"Je od někoho, kdo pro mě moc znamená, ale Harry to není."

Víc jsem to rozvádět nehodlala. Ať si všichni myslí, co chtějí, ale v téhle místnosti jsou jen dva lidi, kteří vědí pravdu. Tři, když budu brát v úvahu, že má Liam mozek a domyslí si to.

"Takže poprask byl zbytečný?" nevím o jakém poprasku mluvil, noviny jsem teď dlouho nečetla - alespoň ne bulvární plátky, ale asi to stojí za zmínku, když to vytáhl.

"Ne, sice spolu teď chodíme, ale co bude za pár let, neví ani jeden z nás, no do svatby se rozhodně neženu." řekla jsem a můj hlas protkalo pobavení. Naštěstí, tohle byla poslední otázka mířená na mě. Vím, že Paul mi to pak asi dá sežrat, protože mluvit takhle otevřeně o budoucnosti našeho "vztahu" by se nemělo, když je tohle celé jen fraška. Snad si nemyslí, že by nás donutili do svatby... to bych rozhodně neudělala i kdyby mě měli vyhodit a vzít mi veškeré finanční výhody. 

Jenže, po svátcích strávených se Zaynem mi najednou začalo být jedno, co si ostatní myslí. Ať si to myslí, může se stát cokoli, ale my máme jeden druhého. Nevím, jak dlouho ještě vydržím být hodná.