Be Happy 27.

Kapitola: 27.

Autorky: Andy&Doms

Připadala jsem si trochu jako v nějakém akčním filmu, když jsem se jenom s telefonem a peněženkou plížila dlouhou chodbou vedoucí k domovním dveřím. Všude byla tma a všichni spali, překvapivě, v půl třetí ráno. Rozhodnutí k tomuhle je jednoduché, nemohla jsem spát a stýskalo se mi po Zaynovi, kterého jsem několik dnů neviděla. V tomhle obřím baráku aby se člověk zbláznil. Nikdy bych si nemyslela, že mi bude chybět ruch okolo našeho bývalého domu, ale když celý den poslouchám to otravné ticho, na které nejsem ani trochu zvyklá, už mi to jde na mozek. Proto jsem se rozhodla si udělat menší výlet a překvápko pro Zayna. Nasedla jsem do už mého auta, už mého, protože máma teď jezdí Hanryho mercedesem a mně přenechala toho jejího ďábla.

Měla jsem trochu strach, abych se v pohodě vymotala z těchhle uliček, ale na konec jsem se dostala ven a za 20 minut, díky minimálnímu provozu, zastavila před Zaynovým domem. Klíč, co mi doslova vnutil, jsem žmoulala v ruce. Nevěřila jsem, že ho někdy použiju, protože jsem si nedokázala představit, že bych šla do jeho domu bez něj. Jenže předtím jsme v našem vztahu nebyli takhle daleko. Teď je to jiné.

Tiše jsem odemkla a rozsvítila v předsíni. Musela jsem mžourat, do té tmy, ale jakmile jsem si přivykla, bylo jasné, že doma není. Zamkla jsem teda za sebou a zamířila si to rovnou do postele, kde jsem měla v plánu na něj počkat. Ale Zayn se neobjevil ani po dvou hodinách.

 Skvělé, měla jsem mu aspoň zavolat, než jsem se vydala na zbytečnou půlnoční jízdu autem. Spánek taky nepřicházel, a tak jsem se rozhodla se ještě někam projet.

Když jsem projížděla jednou pochybnější uličkou, v dálce jsem uviděla zablikat neonově modrý nápis. To je ten klub, kam jsme s holkama kdysi chtěly jít. No, kdysi, není to zas tak dávno, ale na konec jsme tam nešly, protože Zayn mě doslova přinutil přísahat, že na práh toho klubu nevkročím. Bylo nad slunce jasné, proč to nechtěl. On ví mnohem lépe, než já, na jakých místech tohohle města bych se neměla jen tak procházet. No i přesto nechápu sama sebe, proč zastavuju, vystupuju, zamykám auto a hned na to si kupuju vstup dovnitř. Je to vážně pajzl. Ale taky je tu šance, že Zayn bude právě tady.

Na ruku jsem dostala modré razítko, které, jak jsem pochopila, mělo ukazovat, že už je mi osmnáct. Jako bych měla v plánu si nějaký alkohol kupovat. V šatně jsem si nechala jen bundu, a pak se vydala do zakouřené haly, kde to lehce dunělo hudbou. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů, tohle prostě není můj styl, i když v podobném klubu jsem se se Zaynem potkala poprvé. Podruhé, v podstatě. Sedla jsem si k baru a s tím, že pomalu očíhnu  situaci si nechala u jednoho barmana objednat kolu. Ještě předtím, než se však vrátil, objevil se tam druhý barman, který přede mě pokládal nějaký drink.

"Já si nic neobjednala." zamračila jsem se. Pokrčil rameny a hlavou pokýval na druhou stranu baru. Já věděla, že sem nemám chodit. Byl to jen chvilkový nápad, kdybych nad tím trochu přemýšlela, zavrhla bych to a raději Zaynovi zavolala. Zavrtěla jsem hlavou a pohár odstrčila.

"Já to nechci, už jsem si objednala, díky." nechci problémy, ale tuším, že tohle znamená problémy. Snad jsem tomu chlapíkovi dala dost jasně najevo, že nemám zájem.

Barman si vzal pohár a už ho nebylo. Když pak později přede mnou přistála cola, už jsem si na tu nepříjemnost ani nevzpomněla. Nevěřila bych, že někdy skončím sama v klubu na baru, v místě, kde se může cokoli stát. Pravděpodobně bych teď měla hledat Zayna, no bála jsem se jen pohnout. Přála jsem si být neviditelná.

"Kočička se zatoulala." uslyšela jsem něčí hlas a hned na to se dotyčný člověk, který mi původně poslal to pití, posadil vedle mě k baru. "Na někoho čekám," sevřela jsem silněji skleničku s colou a v duchu si začala nadávat, tohle jsem přece mohla čekat. Jaká je pravděpodobnost, že vejdu do baru a hned narazím na Zayna? Možná tu ani není a já se do problémů dostala úplně zbytečně.

"Vážně, a na koho?" obočí mu pobavením vyletělo nahoru. Sevřela jsem pěsti, jako bych se jimi snad mohla nějak bránit, kdyby na to došlo.

"Na Zayna Malika," vylezlo ze mě opatrně. Vážně jsem doufala, že ho zná, nebo o něm alespoň slyšel.

"Co máš se Zaynem Malikem?" zamračil se.

"Nic, co by tebe mělo zajímat." odsekla jsem prostě. Rty se mu zkroutily do nechutného úsměvu.

"Myslíš, že ti na tohle skočim? Nemůžeš se ohánět jménem někoho, jako je Zayn, aniž by to zůstalo bez následků,“ naklonil se ke mně, na pár milimetrů, až mě ovál jeho opilecký dech.

"Nech mě být, není to tvoje starost." řekla jsem zatím v klidu, no musela jsem se hodně přemáhat. Když pak přitiskl svou ruku na má ústa a stáhl do davu, srdce mi div nevyskočilo z hrudi. Z úst mi unikl hlasitý výkřik, který se ale ztratil v jeho dlani. Nikdo si nevšiml, že se děje něco, co by nemělo. Každý si hleděl svého.

"Pusť mě, co si to ke mně dovoluješ!" vyjekla jsem, když povolil sevření a odhodil mě někam do kouta chodby, kde nikdo nebyl. Byl tak neurvalý, že i po pár minutách jsem cítila, jak mi brní pravé rameno.

"Zavři na chvíli hubu," zavrčel a mezi prsty sevřel většinu mých rozpuštěných vlasů. Trhl směrem dozadu a donutil mě tak podívat se mu přímo do obličeje. Přivírala jsem víčka, jen abych nemusela sledovat situaci, kterou jsem si zavinila sama. Už jen vstup sem byla chyba. Měla jsem prostě počkat u Zayna doma.

"Nech mě být," sykla jsem přidušeně, když svou ruku uhnízdil na můj krk a silně stiskl mé hrdlo, zatímco druhou rukou začal ohmatávat moje tělo. I přes silnější mikinu jsem cítila jeho slizké doteky, které mi zanechávaly na kůži nepříjemné otlačky.

"Hmm, dobrá," zamumlal pro sebe, když jeho prsty dobojovaly se zipem a dostaly se mi skoro až na nahou kůži hrudníku.

"Odpal." znovu jsem zasípala, a pak se moje koleno setkalo s jeho rozkrokem v bolestivé ústrety. Zaúpěl a pustil mě, čehož jsem patřičně využila a dala se na úprk. Ještě jsem cítila bolestivý stisk na krku, hůř se mi dýchalo jen při pomyšlení na to.

Slyšela jsem těžké kroky, takže se vydal za mnou a já neměla tušení, kudy ven. Vpadla jsem do prvních dveří, které nebyly označené jako záchody, takže by tu mohly být další, které by vedly ven. Zahučel za mnou a povalil mě na zem. Nevšímala jsem si lidí, kteří si našeho počínání všimli.

"Nešahej na mě ty prase!" znovu jsem ho kopla, tentokrát do holeně.

"Kurva," bolestivě zanadával a znovu, tentokrát silněji stiskl můj krk, takže mi skoro okamžitě odřízl přístup ke kyslíku. A čím víc ho bolela zasažená holeň, tím víc tlačil, dokud se mi oči neprotáčely v sloup. Pro mé štěstí si to uvědomil a trochu povolil. Sípavě jsem se nadechla a zůstala ležet pod jeho těžkým tělem. Z nedostatku kyslíku jsem si připadala malátná. I kdybych se teď mohla postavit, sama bych to určitě nezvládla. Až když jsem zaslechla několik hlasů a zjistila, že on už u mě není tak blízko, vyškrábala jsem se na nohy. Měla jako ze želatiny, a když jsem se chystala opět pozdravit se zemí, zachytil mě někdo jiný. Na moje smysly zaútočila vůně kůže a cigaret, tak dobře známá, jako mi byl známý Zayn.

"Tahle coura tvrdila, že tě zná, tak jsem jí chtěl potrestat za urážku," slyšela jsem chraplavý hlas, který mi naháněl husí kůži, kousek za mnou. Jeho dlaň svírala v pěsti moje tričko, jak jsem si všimla, a tlačil mě směrem k němu. Naštvaně jsem se po něm ohnala, ale ani mě nepřekvapilo, že jsem netrefila, protože ještě teď jsem viděla rozmazaně.

"Dej z ní ty zkurvený pracky pryč," tón hlasu, který mi byl vzdáleně známý, mě přimrazil na místě, opět. Zněl jako Zayn, ale tolik agresivity a zloby jsem u něj nikdy neslyšela. "Já ji našel, chci jí potrestat, mám na to právo." začal jmenovaný a neustále mě tahal za tričko, které se mi zařezávalo do boků.

"Sundej z ní ty pracky, říkám to naposledy," tentokrát jeho hlas zasáhl i mě. Prozatím byla jeho zloba zaměřená jen na člověka za mnou, ale nebude trvat dlouho a dojde mu, že jsem sem šla i přes můj slib. Jestli mu to teda už nedošlo.

Trochu se mi ulevilo, když chlap přestal držet moje tričko a já, téměř při smyslech, si ho narovnala tak, jak má být.

"Co ty tady sakra děláš?" jeho velké dlaně mi přistály na ramenech a já si díky nim připadala ještě drobnější. Ale chráněná. Koutkem oka jsem zahlédla, jak Zaynovi 'přátelé' vedou toho chlapa ven a nemohla jsem si pomoct, ale z jeho vyděšeného výrazu, když zjistil, že mě Zayn doopravdy zná, a víc než to, jsem měla radost. Ta mě ale přešla hned, jak jsem se koukla do očí Zaynovi.

"J-já... byla jsem... totiž..." vážně koktám? Než jsem ze sebe něco vysoukala, silně mě chytil za loket a nasměroval k východu.

"Vypadni pryč, běž a neohlížej se, Mike tě zaveze ke mně. Vyřídíme si to tam, já mám ještě nějakou práci," jeho výraz nepřipouštěl protesty a já se v tuhle chvíli ani k žádným nechystala. I když mě štvalo, jak se ke mně chová před jeho poskoky a cítila jsem se poníženě, nedovolila jsem si ani pípnout. Nevěděla jsem, kdo je to Mike, mohl se ke mně přifařit klidně někdo jiný a já bych to nepoznala. "Fajn," odsekla jsem tiše a vážně jsem si dala záležet, aby to slyšel jen on.

Donutila jsem svoje tělo rozhýbat a vyšla ze dveří, do kterých jsem předtím ze strachu doslova vlétla. Hned za mnou vyšel nějaký další muž, který se na Zaynův příkaz měl postarat, abych se k Mikovi dostala v pořádku. Tak přeci jen. Než jsem se nadála, vymotali jsme se z tmavých chodeb klubu a vyšli úplně jinde, než odkud jsem vstupovala.

"Mám tu auto, nemůžu ho tu nechat." prolomila jsem mlčení.

"O to se postará." Nasedla jsem do auta, kde už čekal řidič, nejspíš Mike, a po celou cestu zůstala ticho. Až když chtěl vystoupit se mnou, že mi otevře, ujistila jsem ho, že klíč mám. Byl překvapený, což bych měla být spíš já. Já jsem Zaynova přítelkyně, ale co je sakra on, aby měl klíče od jeho domu? Naštvaně jsem vyletěla z auta a ani se neohlížela, když jsem odemykala vchodové dveře. Hned na to jsem je taky pořádně zamkla. Měla jsem chuť nechat klíč v zámku, aby se sem Zayn nedostal, protože i na něj jsem měla zlost. Jak se opovažuje chovat se ke mně... takhle? Udělala jsem blbost, beru, ale nemusel ze mě udělat totálního blbce přede všemi.  Když jsem si ale vzpomněla na toho chlápka, nebýt toho, že tam on a jeho parta byli, co se mi všechno mohlo stát. Stačilo pár sekund a úplně jsem se uklidnila. Zayn měl plné právo být naštvaný, udělala jsem pitomost, za kterou jsem mohla zaplatit mnohem hůř, Zaynův vztek je oproti tomu nic. On by mi nikdy neublížil, ale ten chlap? Byl odhodlaný ublížit mi za každou cenu. A teď za to platil. Bez dalšího přemýšlení jsem otevřela známou přihrádku a začala si dělat kakao. To granko bylo téměř nedotčené, on asi není jeho fanda. Udělala jsem si studené, protože teplé mě vždycky uspí a já chci být vzhůru, až přijede. Zabalila jsem se do deky na jeho posteli a prostě seděla. Neměla jsem ani chuť dělat nic jiného.

 Stejně jsem na konec usnula a vzbudil mě až nějaký rachot přicházející z venčí. 

Takže vážení, toto je POSLEDNÍ PŘEDEPSANÝ díl, který máme... Pravda, část z toho dalšího je taky, ale s Andy jsme si od toho daly na chvilku pauzu. Shodly jsme se na tom, že když na nějakém příběhu pracujeme opravdu dlouho, začne nás nudit a pak to odflákneme, jen aby byl co nejrychleji konec. Což nám u Be Happy přišlo škoda.
PROSÍM, buďte trpělivý, nový díl sem dám hned, jak to bude možné :).

Doms