Better Choice 12. KONEC

Zítra v jednu hodinu odpoledne. Pořád jsem si to přehrávala v hlavě a koukala na Liama jak večeří. Vůbec jsem si nedokázala představit, co mě na tom sezení čeká. Nezajímala jsem se, jak probíhá rozvod, i když jsem ho měla v plánu vlastně od začátku. 

"Víš, napadlo mě..." odkašlal si Liam.

"Nechtěla by ses dnes projít? V centru v London eye jsou dnes vyhlídkové jízdy a mohlo by to hezké, když město svítí." překvapilo mě, že mi tohle nabídl. Den předtím, než se máme rozvést.

"V tuhle dobu jsem tam ještě nebyla." snaživě jsem se usmála, ale fakt, že mi byl mizerně, mi to dost stěžoval.

"Já taky ne, tak až dojíme, můžeme se kousek projít." tím byla debata uzavřena. Po večeři jsme společně naskládali nádobí do myčky, já se trochu upravila a oba navlečení v tmavých kabátech, jsme vyšli do zimy venku. Přitáhla jsem si kabát více k tělu a zalitovala, že jsem si nevzala i nějaký teplý šátek. 

Takhle docílím možná toho, že na zítřek nebudu úplně fit. Liam mě tak nějak automaticky vzal za ruku a tentokrát jsem to byla já, kdo jeho dlaň stiskl první. Nějak jsem si musela užít tenhle čas s ním. Díky zimnímu oblečení nás nikdo kolem nepoznával, tak jsme se kousek do centra svezli linkovým autobusem, a pak vystoupili u Temže.

"Teda to je," vzdychla jsem při pohledu na osvětlené Londýnské oko. I přes to, že tu žiju už nějakou dobu, některé věci mu pořád zůstaly tajemstvím. Liam neměl tolik času někam mě brát a já sama bych stejně nešla. Možná se to změní, až budu sama. Vystáli jsme dlouhou frontu, která se táhla několik metrů od prodeje lístků a já byla čím dál tím víc nadšenější.

Když jsme vlezli do kabinky jako první, hned se zavřela.

"Počkej, to pojedeme sami?" vykulila jsem oči.

"Zaplatil jsem to, nechci se tu tlačit s dalšími deseti lidmi a bát se, že mě někdo pozná." sundal si čepici a já chápavě přikývla. Mně osobně to bylo jedno, protože mám stejně v plánu zůstat celou dobu namáčklá na skle. Postavil se vedle mě a oba jsme koukali na tu krásu venku. Pofukoval lehký vítr a občas snesl i nějaké sněhové vločky. Romantika.

Mimoděk jsem se opřela o Liamovo rameno a snažila si to co nejvíce užít. Jeho ruka se mi obtočila okolo ramen a přitáhla blíž k sobě. I on to musel cítit. "Mohl jsem tě tu vzít dřív." pohledem stále setrvával před sebe, zatím co já skenovala jeho obličej.

"To nevadí, jsme tu teď." snažila jsem se říct povzbudivě.

"Jo, večer před tím, co se máme rozvést." sarkasmus v jeho hlase nechyběl. "Pozdě, ale přece," usmála jsem se. "Navíc, i po tom můžeme zůstat přátelé." Řekla jsem nejistě. 

"Udržet přátelství nebude jednoduché. Do teď jsi byla všude se mnou, ale až někam znovu pojedu, už nebudeš." odpověděl. Nechala jsem jeho slova viset mezi námi. Zdálo se, že jeho samotného to mrzí stejně, jako mě. Ale na to už je pozdě. Už zítra. Zítra všechno skončí. I když svým způsobem to skončilo dávno, vlastně, nikdy to ani pořádně nezačalo. Zbytek času stráveného v Oku jsme promlčeli. Nevadilo mi to, i tak se mi to líbilo. Když jsme se dostali domů, bylo už po jedenácté. 

"Děkuju," pronesla jsem nejistě a raději se věnovala rozepínání bundy, než abych se musela koukat na něj. Pak jsem vešla do obýváku, kde ležel Aro a slyšela, že mě následuje.

"Řekni mi, Shannon," donutilo mě to zastavit a otočit se k němu čelem.

"Kdyby to teď nebylo takhle, my se nikdy nevzali, protože by nás do toho někdo nutil, ale byli bychom volní, uvažovala -" zarazil se, no pak si nejspíš dodal odvahy a pokračoval.

"Uvažovala bys někdy nad námi?"

Zůstala jsem na něj koukat, neschopna slova. Ve skutečnosti jsem nad námi uvažovala často. Možná i více, než je zdravé, ale to mu říct nemůžu. 

"Nevím, co by bylo," řekla jsem vyhýbavě a zároveň uhnula očima.

"Tak na to zapomeň!" pozdvihl mi bradu, aby mi viděl do obličeje.

"Vykašli se na ty prstýnky, jestli to změní tvůj postoj ke mně, ale já to tak nechci. Já už tu dávno nejsem z donucení."

Nedával mi moc prostoru na odpověď. Zůstala jsem beze slov jen z toho, co mi řekl, a jeho blízkost taky udělala své. Na prázdno jsem otevřela pusu, ale žádná slova nevyšla. Pohledem jsem sjížděla jeho osobu a snažila se najít nějakou racionální odpověď, abych mohla zareagovat na to, co řekl. Jenže nic mě nenapadalo. "Řekneš něco?" nervózně se zhoupl na patách. 

"Liama, já…“ nedokončila jsem, ale aspoň jsem se cítila lépe, že tu jen tak trapně nestojíme.

"Nevím, co bych na to měla říct." Přiznala jsem. 

"Snad jen, že…“ nadechla jsem se, ale on mě přerušil.

"Tak se mnou dnes buď, naposledy, jako manželka."

Když jsem kývla, myslela jsem si, že dělám největší chybu svého života. Čeká nás rozvod, už spolu nebudeme mít nikdy nic společného. Až na jednu noc, den před koncem. Nejistě jsem na něj koukala, když se ke mně naklonil a oči se mi samy zavřely, jakmile rty ucítily teplý dotek. Procítěně mě políbil, nijak na mě netlačil. Vyčkal, až sama budu chtít víc. A nakonec jsem to opravdu byla já, kdo vyhledal jeho jazyk tím svým. Ramena se mi uvolnila a paže obtočily kolem jeho krku. Překvapeně jsem vydechla, když mě zdvihl do vzduchu tak lehce, jako bych ani nic nevážila. Jeho kroky vedly do ložnice.

 Položil mě do měkkých peřin a sám se položil na mě. Přítmí v pokoji mi dodávalo trochu odvahy, a tak jsem mu nesměle zajela rukou pod tričko a pohladila ho po svalech na zádech. Bylo to vůbec poprvé, co jsem se jeho těla takhle dotýkala. Viděla jsem ho už mockrát, když se převlíkal, ale vždy mi to vehnalo růž do tváře. Tohle bylo jiné. Nevím, čím to bylo, ale ať udělal cokoli, užívala jsem si to. Když mě políbil na krk, ještě jsem zaklonila hlavu, aby měl lepší přístup. Když mi dlaní zmáčkl prso, prohnula jsem se v zádech. Moje tělo samo reagovalo na to jeho. Nebránila jsem se, když mi tričko přetáhl přes hlavu a sama jsem si svlékla kalhoty. Skopla jsem je z kotníků. Skopla jsem je z kotníků na zem a jeho tělo opět zapadlo do toho mého. "Už jsi to někdy…“ načal opatrně. Zavrtěla jsem hlavou. Možná bych z toho měla být nervózní, ale naopak vůbec nejsem. Jako by byla přesně ta správná chvíle.

"A jsi si jistá, že to chceš?" mimoděk jsem odhrnula krátké vlasy z jeho zpoceného čela a usmála se. "Tohle je první věc, kterou si jsem určitě jistá," pobídla jsem ho k dalším činům a jeho dlaň skoro okamžitě zmizela v mých kalhotkách. Dech se mi zrychlil a po celém zpoceném těle naskočila husí kůže. Připadala jsem si jako v jiném světě. Ve světě rozkoše a blaha. Svými nahými těly jsme byli zapadlí v sobě a já čekala na tu pravou nefalšovanou nádheru.

"Zabolí to," varoval mě a mně jeho starost přišla roztomilá. Ale nejsem dnešní, abych nevěděla, že první sex bolí.

Ale i tak, po splynutí jsem se na bolest ani soustředit nemohla, protože Liam věděl moc dobře, jak se pohnout, nebo kde se dotknout, abych si to na plno užívala a neměla v hlavě nic jiného, než jeho. Mohla jsem se ztratit v jeho tmavých očí, které neměly konce. Každá část těla ho chtěla víc a víc. Byli jsme v tom až po uši.

*

Přes náročnou noc jsem byla vzhůru už od sedmi. Ležela jsem na boku, zabalená do deky a sledovala jej, jak se mu pomalu zvedá hrudník. Byl takový klid, ticho. Kromě jeho dechu nešlo slyšet nic. Byla jsem zmatená a nevěděla, co přesně od toho mám čekat. Jedno je ale jisté. Dnes se bude konat rozvod, vždyť to říkal on sám. Zapomeň aspoň pro dnešek…

Nějak jsem se však nemohla oprostit od toho pohledu a taky pocitu, že to tak chci mít každé ráno.

Nakrčil nos a přetočil se na bok, čelem ke mně. Skoro jsem zatajila dech, když otevřel oči. Rozespale se na mě usmál a natáhl ruku přes polovinu postele, jen aby mohl chytit tu mou. "Jak ses vyspala?" mrkl a já se zachichotala jako puberťačka. "Dobře,“ uhnula jsem pohledem, aby neviděl, jak je mi to líto. "Fajn," podepřel se na loktech. "A když tu chvíli počkáš, bude i snídaně."

"Liame," zastavila jsem ho, když chtěl vstát.

"Ano?" pořád se tak usmíval.

"V jednu odpoledne máme to sezení." šeptla jsem.  Se zachmuřeným výrazem dopadl vedle mě. "Ty tam pořád chceš jít."

"A ty ne?" zdvihla jsem k němu pohled, a cítila, jak se mi všechno rozmazává. Nechtěla jsem před ním plakat, ale všechno to bylo takové, já byla tak přecitlivělá po té noci a všechno mi to přišlo líto. Nemohla jsem si pomoct. "To jsem ti objasnil už včera." Palcem mi jednu slzu setřel, ale jinak jeho tón zněl skoro bez emocí. "Když já tě asi miluju," schovala jsem si obličej do dlaní. Neřekl na to nic a já byla moc zvědavá, takže než abych si nechala ujít jeho reakci, ruce jsem dala dolu. Hned na to jsem ucítila jeho paže, které si mě přitáhly do jeho objetí.

"já tebe taky, blázínku." šeptl něžně. Oddychla jsem si, nemohla jsem si pomoct. "A co ten rozvod?" fňukla jsem. "Já tam prostě zavolám a žádné sezení nebude." jeho hlas protkalo pobavení.

"Zůstaneš moje," líbal mě do vlasů. 

"Napořád."

The end

Doms ntb v opravně, já v tom svém vir co mi ho zpomaluje a zobrazuje na netu porno stránky. Bože my jsme dvojka...