In love with you 10.

To mu div oči nevypadly z důlků. Jo tak teď porušuju nějaká pravidla, ale mám chuť na něco hnusné, abych se trochu zklidnila, a to mi cigareta ráda poskytne.

"No, jo… ale pojď radši tam, aby s tím nikdo neměl problém." Ukázal k vodě.

Kývla jsem teda a vydala se za ním. Z krabičky mi nabídl cigaretu a pak mi ji i docela ochotně zapálil. Nasála jsem to do sebe. Byl to humus, div mi až nevyhrkly slzy do očí, na mou naštvanost to zabralo.

"Nevěděl jsem, že kouříš." Ozval se po chvíli ticha a taky z úst vyfoukl malý obláček dýmu. "Nekouřím," vyvedla jsem ho z omylu. Trvalo jen chvíli, než jsem se dostala až k filtru. Nedopalek jsem hodila na zem a špičkou boty ho uhasil. "To opravdu vypadá jako nekouření." prohodil a pořád si vychutnával svou cigaretu. "Uklidňuje nervy," zamumlala jsem. Na to kývnul.

"Pravda, nejdřív jsem to dělal kvůli nervům a pak kvůli chuti."

"Ještě někdo z kluků kouří?" zeptala jsem se se zájmem. Zavrtěl hlavou.

"Harry si dá občas na akci, ale jediný, kdo kouří, jsem já. Liam to nemůže vystát a Niall, ten je taková... trubka." pousmál se. Na Louise jsem se už ani neptala. K němu mi to prostě nesedlo. Ale Zayn, on vypadá už na první pohled jako ten špatný chlapec - zkrátka bad boy se vším všudy. Zdání ale někdy klame, jak jsem mohla poznat, má sice svou image, kterou si udržuje, ve skutečnosti je ale moc hodný. "Hele, kvůli té scéně ráno se netrap," dodal mile. Zavrtěla jsem hlavou.

"Kdyby neřekl to o něm a... celkově, tak bych se netrápila, ale tohle." objala jsem si nohy rukama. "Mele blbosti, Harry takový není," uklidňoval mě. Trochu jsem se na něj usmála. "Víš, já se možná nezdám, ale tohle mi víc ublížilo než dávám najevo." přiznala jsem. Usmál se a z krabičky vytáhl ještě jednu cigaretu?

"Ještě jednu na nervy? Nejistě jsem si ji teda vzala a on mi ji zase zapálil.

"Myslíš, že byla chyba, že jsem si s ním něco začala?" nevím, jestli je ten správný, komu se svěřovat, ale prostě jsem to potřebovala dostat ven. "Jde o to, jestli si to myslíš ty." I sobě jednu vyndal. Podruhé už mi to nějak zvlášť nevadilo. "Je to hrozně nezodpovědné, vím, že už to pak pokračovat nebude... po druhé straně, tolik kolik mám, mám jen jednou ne? Proč se furt chovat rozumně." pokrčila jsem rameny.

"Neženu se do lásky a nebojím se, že bych se pobláznila až tak moc... na to mi stačil první vztah, abych věděla, že nemám být naivní." Rozmluvila jsem se a on jen poslouchal.

*

Naskládala jsem ručníky na své místo a pak jsem udělala to samé s prostěradly. Blížil se konec dne a já dostala tolik úkolů, že jsem si připadala jak popelka. A Harry se nikde neukázal. Nejspíš musel být u programu, kde hostovala i ta jistá osoba. Od dětí jsem se dozvěděla, že jde o nějakou tanečnici.

Už jsem se těšila, až tohle budu mít hotové a půjdu se podívat k podiu. Šla od tama taneční hudba a jak jsem později zjistila, všichni se dobře bavili.

Vyhoupla jsem se vzadu na zábradlí vedle jedné holky, co tu taky pomáhala a snažila si zlepšit náladu.. Sice z toho nic moc nebylo, ale aspoň jsem nebyla tak nabručená. Ale co jsem čekala? Po tak nádherném večeru muselo zákonitě přijít tvrdé probuzení.

Snažila jsem se na to nemyslet a raději jsem sledovala tu tanečnici a kluky, kteří byli na pódiu. Ale ani to nešlo tak, jak jsem si představovala. Nebýt Harryho přítelkyně (nebo co vlastně jsem), nevšímala bych si těch drobných detailů. Ale takhle jsem žárlivě pozorovala, jak se ti dva k sobě mají. Ne, na náladě mi to opravdu nepřidalo. Když se s nimi pořád objímala a dotýkala se jich, včetně jeho, raději jsem odešla. Šla jsem si sednout k jezeru se sebezapřením, že dokud to nebude vážně nutné, zůstanu u svého útočiště.

Skládáním prádla má dnešní práce končila, Jane se vyjádřila dost jasně. Je zajímavé, že ona kvůli mému zaspání nevyšilovala tolik, jako Derek. Možná má přece jen pravdu. Možná je Harry takový, ale kluci by to o něm nikdy neřekli. To, jak spontánně se k sobě chovali, jak byl přátelský. Byl takový vždy ke každému?

*

Večer jsme měli poradu, účastnili se jí všichni. Na konec se to zvrhlo v menší oslavu, že jsme přežili už víc jak půlku turnusu.

Harry ji vyzval k tanci, já se dívala a pak jsem alespoň uklízela rozházené papíry. Když už se ani to nedalo, zoufale jsem se rozhlídla po místnosti.

Pohled mi spočinul na Niallovi, který tančící lidi pozoroval.

"Pojď si zatančit." řekla jsem dřív, než jsem si to pořádně rozmyslela. Dneska byl den na nic. Když jsem s Niallem tančila, jen jsme se k sobě tiskli a byli tiše, takže jsem měla šanci přemýšlet. "Kde jsi se celý den toulala? Ráno jsi nám zmizela jako pára nad hrncem." zamumlal mi někde u vlasů. "Zaspala jsem. Zayn vám nevyprávěl, jak mě Derek seřval přede všemi?" Trochu mě jeho otázka vykolejila, takže není divu, že jsem klopýtla. Nejistě kývnul.

"Mrzí mě to, úplně jsem včera zapomněl na budíček."

"Hele v klidu, tvoje chyba to rozhodně není," podpořila jsem ho úsměvem. Nedalo mi to a po očku jsem sledovala Harryho, jak s ní tančí. Naše pohledy se na chvíli setkaly. Já ale hned uhnula. Na delší oční kontakt teď nemám.

"Jsi z toho smutná, že?" trochu se odtáhl a modrýma očima si mě prohlížel. "Jsem. A taky na ní trochu žárlím," přiznala jsem. Koutky se mu zvlnily. "Já myslel z dnešního rána."

"To taky." zakývala jsem hlavou.

"Hodně mě zamrzelo, co řekl a jak to řekl, on přece nemá právo mě soudit nebo jo?" zamumlala jsem tiše. Začala hrát další pomalá písnička. Většina měnila partnery, já zůstávala u Nialla. "Neumím tančit." řekla jsem po chvíli, co jsme jen "přešlapovali."

"Já taky ne," vrátil mi šeptem. Na to jsem se musela rozesmát. Niall se občas choval vážně jako trubka, přesně, jak to řekl Zayn. Ale byl milý.

Když uplynulo několik dalších písniček a vrátili se k rychlému tempu, vzdali jsme to. "Nechceš jít už ven?" zeptal se, když jsme s nudou usrkávali vodu a sledovali, jak se ostatní baví. Po večerce bylo už dávno - všechny porady se pořádají až tak pozdě, když děti spí. "Můžem k jezeru. Na chvíli vystřídám Harryho, když ti to nebude vadit," snažil se přeřvat hudbu. Uchichtla jsem se. "Tak pojď, ty supernáhradníku." vydala jsem se ke dveřím.

Míjeli jsme Harryho. Z trucu jsem čapla Nialla za ruku a mrkla na něj. Chovám se jak malá, když tohle dělám, ale po dnešním dnu nejsem schopná normálně uvažovat. Ráno mě to naprosto vykolejilo a já tak nějak doufala, že se u mě alespoň na chvíli zastaví a já mu budu moci říct, jak jsem naštvaná a smutná... no nezastavil se.

A pak mámy telefonát. Když se má něco pokazit, tak pořádně, ne? Celý ten den stál za prd, jednoduše řečeno.

Konečně jsme se dostali do bezpečné vzdálenosti od hudby. Bylo to uklidňující. Celý tábor byl tichý, krom pár děcek, která šla na záchod. A vsadím se, že někteří šli i kouřit. No, po dnešním odpoledni jsem dělala, že nikoho nevidím. Spolu jsme seděli u jezera ještě nějakou dobu, pak jsem ale byla úplně unavená. Nebylo divu, že jsem se s ním po chvíli rozloučila.

Lea na chatce nebyla. I tak jsem se hned převlékla a vydala se do říše snů. Tentokrát jsem si ale nezapomněla nastavit budík tak, abych se stihla i ráno osprchovat. Nespalo se mi moc dobře. Byla zima, až mi od pusy šla pára.

*

Ráno ale konečně vysvitlo sluníčko, už žádný déšť. Tráva pomalu usychala a sluneční paprsky ohřívaly chatky skrz okno. Zalezla jsem si do sprch a pak se vydala za Jane, aby mi přiřadila práci.

"Dneska se nebude nic moc dít, jelikož je hezky, můžeš zajít za Derekem a ten ti dá barvu. Támhle ten plot vzadu se má natřít." koukala do papírů. Povzdychla jsem si. Jasně, proč ne.

Harry se ještě neukázal a tak předpokládám, že se vše vrátilo do starých kolejí. Pobrala jsem barvu a zatím co většina dětí šla za doprovodu vedoucích někam na túru, já jsem natírala. Když jsem byla asi ve čtvrtce, přidal se ke mně i Zayn. Kouřil a u toho se oháněl štětkou, bylo to vážně vtipné.

"Harry tě včera všude hledal," prohodil. "Asi hledal špatně." pousmála jsem se. Tak přece jenom.

"Hele, tak já to tu na chvíli za tebe vezmu a ty jdi za ním," nabídl mi.

Zkousla jsem si ret, váhala jsem, ale nakonec jsme přkývla a šla za ním. Tábor byl víceméně prázdný, prošla jsem jím bez problémů a vzadu zaklepala na jeho a Louisovu chatku.

Jako první vylezl právě Lou. "První girl právě přichází - druhý boy odchází, merci mademoiselle." uculil se a postrčil mě dovnitř. Zasmála jsem se. Je to šašek.

Harry ležel na posteli, bez trička. Jak kdyby věděl, že přijdu a dělal mi to naschvál. "Ahoj." pozdravila jsem ho a zavřela za sebou dřevěné dveře, o které jsem se opřela. Ten jeho úsměv, roztopil by i led. Já jsem se ale jen pousmála a stále zůstala na místě.

"Půjdeš sem sama, nebo si pro tebe mám dojít?" promluvil po chvíli. "Chtěla bych s tebou o něčem mluvit." přešlápla jsem. Možná bych mohla nadhodit něco o tom, abychom se na to vykašlali. Asi by mě to hodně mrzelo, ale bylo by to snazší. Pro mě, pro něj, pro všechny ostatní.

"Ale kvůli tomu nemusíš stát u dveří, ne?" úsměv mu trochu pohasl. Jako by věděl, co chci říct. "Nevím, jestli to tak chci." sklopila jsem hlavu k zemi. Povzdychl si.

Přešla jsem blíž k posteli a pak se na ní posadila. Koukala jsem všude okolo, jen ne na něj. Bolelo to. Víc, než jsem čekala. "Když jsi o mě stál, říkala jsem si, že je to blbost a že nejsem na krátkodobé vztahy…" nakousla jsem.

"Pak jsem si říkala, že se přece za 14 dní nezamiluju, že to stejně nebude nijak dál pokračovat… jenže já mám strach, že zamiluju." dopověděla jsem tiše. Během pár dní se všechno změnilo. Můj pohled na věc. Můj pohled na něj. Nevnímala jsem to, ale když jsem v noci přemýšlela nad vším, co se stalo, došlo mi to. Kdyby to bylo jen tak, kdyby mi na tom tolik nezáleželo, nebyl by mi ten včerejšek tolik líto. "Katie," přisunul se blíž ke mně. "Tohle nám nedělej."

"Já nevím, jestli na to mám." přimhouřila jsem oči. Připadala jsem si, jako bych se každou chvíli měla rozbrečet. Měla jsem strach se na něj podívat.

"Katie," zopakoval. Už neležel na posteli, ale klečel přede mnou. Musela jsem se usmát, že i tak na mě koukal z výšky. "Líbí se mi, když mi tak někdo říká." vzala jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty. Na tváři se mu objevil úlevný úsměv. Zašklebila jsem si.

On věděl, že má vyhráno a já to taky věděla. Už jsem prostě v tom. Prsty jsem mu zapletla do vlasů a přitáhla si ho k sobě. Prostě jsem neodolala a políbila ho na nos. U takových něžností zkrátka měknu, protože bývalý na to nikdy nebyl. Otřela jsem se o jeho rty a pak se znovu odtáhla. Ale jen abych se mohla posunout dál do postele. Prsty spočinul na mojí dlani.

"Co to máš?" zarazil se při pohledu na malou jizvičku.

"Od Ericka." zamumlala jsem. "A Erick byl..." nedopověděl. "Můj přítel."

Zamračil se.

"Je to vlastně důvod, proč jsem tak opatrná co se týká vztahů."

Opřela jsem se mu o rameno.

"Pověz mi o tom víc."

"Byl to můj první kluk a já do něj byla šíleně zamilovaná. Pak mi ani nepřišlo divné, když mě v rozčílení praštil." poposedla jsem si a opřela se zády o studenou stěnu. "Bil tě?" zavrčel. Do teď si pohrával s mými prsty, ale najednou ztuhl.

"Ne, nebil mě přímo. Jen když neměl náladu, dostala jsem pár ran. Byla jsem tak šíleně blbá a pořád si myslela, jak mě nezbožňuje." protočila jsem očima. Nemluvilo se mi o tom lehce, ale po druhé straně jsem ráda, že v tom budeme mít jasno a já alespoň řeknu všechno, co mám na srdci.

"Jen když neměl náladu? Pár ran?" zopakoval po mě ironicky. "Nejsem první ani poslední, komu se tohle stalo. Rodičům jsem to radši ani neříkala, táta by ho zabil." zamumlala jsem.

Jen Hannah to věděla a já ji prosila, aby si to nechala pro sebe. Byla ještě dost malá na to, aby to chápala. A možná právě proto nic neřekla. "Malá" ve smyslu blbá co se týká kluků. Teď abych já hlídala ji. Je jako utržená ze řetězu. Chce zkoušet vše nové a nikdy nemá dost. A já se prostě bojím, aby nenarazila, tak jako já.

Až moc jsem se zabrala do svých myšlenek. Pak jsem si všimla jeho výrazů, kterým na mě hleděl bez mrknutí oka. Pousmála jsem se na něj. "Erick je už dávno minulost."