In love with you 9.

Jsem mladá a o tom to je. Nemusím vždy dělat rozumné věci jen proto, že to ode mě ostatní čekají. "Beru to jako výzvu," pošeptal mi do ucha, na které mě následně políbil. Už měl vytypovaná místa, kde jsem nejcitlivější. Až moc dlouho jsem se upírala o tohle. O všechny příjemné pocity. Proč bych si to měla zakazovat? Stejně už jsem do toho spadla, nemůžu to vrátit zpátky.

Políbil mě na nos, pak na těsně vedle rtů a nakonec na ně. "Nelehneš si, ať se mi lépe hledá? Nebo je to někde zezadu?" zamumlal. Beze slov jsem ho postrčila k postelím, které byly ještě pořád spojené.

Vypnula jsem svoje druhé, rozumné já a náš polibek prohloubila. Vím moc dobře, že se někdy chovám až moc rozumně. Ale tahle moje stránka, jako by teď byla zamčená pod zámkem. Chtěla jsem dělat jen nerozumné věci, vlastně jsem se na ně těšila. Prsty jsem mu zapletla do vlasů a kolena položila vedle jeho boků.

Upřímně jsem sama byla překvapená, že jsem tak iniciativní. Moc dlouho mi to ale nevydrželo. Možná to bylo tím, že má on rád převahu, nebo vycítil, že tohle není ta pravá role pro mě. Každopádně trvalo jen chvíli, než přebral velení a položil mě na záda. Začal mě svlíkat z mikiny a když rty sjel k mému krku, dech se mi zadrhl. Zkroutily se mi prsty a trochu jsem ho zatahala za vlasy. Sykl a za trest mě kousl do klíční kosti. Znovu mi naskočila husí kůže. Tentokrát, ale né ze zimy, a když jsem ucítila jeho nahý hrudník na mém, celou mě zatřáslo. A to jsem měla ještě tílko. Prsty mi zkoumal pokožku pod ním a když narazil na místo, kde je ono zmiňované tetování, pousmála jsem se. "Jsem blízko?" zvedl ke mně hlavu.

Na to jsem jen pokývala hlavou. Zajiskřilo mu v očích a znovu mě pohladil těsně pod prsem. Skousla jsem si ret a přikývla. "Hoří," naznačila jsem rty. Nedočkavě ze mě stáhl tílko a pohled stočil k tomu místu.

"Proč sis nechala zrovna tohle?" upřel na mě svoje pronikavé oči. Chtěla jsem odpovědět, že vlastně ani nevím, ale v tu chvíli rty přitiskl přesně na to místo a já ze sebe nemohla vydat ani hlásku. Prsty na rukou propletl s těmi mými a přitlačil je k posteli. "Ta podprsenka mi překáží, co tobě?" zamumlal mi do rtů. Nosem se otíral o ten můj a jeho kudrliny mě lechtaly na tváři. "Nejsem si jistá." vydechla jsem vzduch. "Tak ji zkusím sundat a uvidíme," zasmál se chraplavě. Opustil jednu mojí ruku a tou svou našel rozepínání podprsenky.

Začala jsem se stydět. Cítila jsem, jak se mi červeň rozlévá od krku nahoru a, bohužel, i od krku dolu. V tu chvíli jsem si připadala až moc nezkušená, nevím proč. Přitom ani netuším, kolik už měl on dívek. Podprsenka šla dolu. Ovinul mě chladný vzduch a trochu zmírnil moji horkost.

Něžně mě líbal od krku a rty jel stále níž. Dlaň mi položil nad bok a obkresloval na něm kruhy. Jeho rty mezitím našly svůj cíl. Jazykem mi polaskal bradavku a pak ji vzal opatrně mezi zuby. Jestli mi všechno, co dělal do teď, způsobovalo slast, tak teď jsem absolutně hotová. Do teď jsem ani netušila, že mám takhle citlivá prsa. A nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu někdy provozovat. Jeho ruka se zatím přesídlila na mé stehno. Chtěl zajet i pod tepláky, ale to už jsem ho zastavila. Udýchaně jsem zakroutila hlavo. Přišlo mi, že v místnosti je až moc velké vedro a nějak podvědomě mi došlo, že bych to měla zarazit celé teď, než opravdu povolím k něčemu, čeho bych později litovala.

"Nebudeme dělat nic, co ty nechceš," doléhal ke mně jeho hlas jakoby z dálky. Pousmála jsem se a prohlédla si jeho obličej. Čelo se mu lesklo a oči zářily. Bylo to poprvé, co jsem se na něj takhle dívala. Jo, určitě byl vždycky hezký a už mockrát jsem si všimla, že mu to v něčem sluší... jenže teď byl jiný. O tolik obyčejnější a o tolik hezčí. "Co je? Proč se tak koukáš?" mírně se zamračil a na čele se mu udělala jedna malá vráska.

Na to jsem jen pokrčila rameny, nevěděla jsem, co říct. Místo odpovědi jsem našpulila rty a nechala se políbit. Tentokrát spíš něžně, než žádostivě.

Pak si lehl vedle mě a přitáhl k nám deku. Koukali jsme do stropu a mluvili o naprostých blbostech. Notebook už byl dávno ve spánkovém režimu, takže všude byla tma. "Měla bych odejít k sobě." přerušila jsem ho, když něco říkal. Už jsem nad tím nějakou dobu přemýšlela. "Ještě počkej, než se vrátí Lou," zabručel. Navlíkla jsem na sebe alespoň tričko a zachumlala se hlouběji. "Bojíš se být sám?" uchechtla jsem se do ticha. "Chci si užít každou chvilku s tebou," opravil mě.

Přisunula jsem se k němu a hlavu si položila k té jeho. "Jo, po tom dnešním hnusném krváku, do kterého jsi mě, jen tak mimochodem, navezl, bys měl odhánět mé noční můry." řekla jsem ve snaze odlehčit atmosféru. "Vždy k službám," odvětil okamžitě. Zazubila jsem se a natiskla se na něj ještě víc.

Začal mi něco vykládat. Moc jsem neposlouchala co, ale jeho tichý chraplák byl tak uklidňující a krásně se poslouchal, že jsem z toho usnula. Nebylo to nijak překvapující, v jeho přítomnosti jsem byla úplně klidná, ale zároveň pracovaly všechny nervy v mém těle. Byly to příjemné pocity.

**

Vzbudila jsem se a všude kolem byla tma. Promnula jsem si oči a posadila se. Usnula jsem... paráda. Vůbec se tady v té jejich chatce neorientuju.

Byla jsem natisklá na jeho záda, takže jsem se jen nepatrně odtáhla, abych mohla vstát, ale narazila jsem na někoho dalšího. Teda, druhého - jestli je ten ke kterému se tisknu vážně Harry. Byla tam taková tma, že jsem si sotva viděla na špičku nosu. Chvíli jsem čekala, než si navyknu na tmu.

Po nějaké době už jsem začala rozpoznávat několik předmětů. Chtěla jsem sjet z postele, ale znovu jsem do někoho narazila a ten někdo se asi probral. "Promiň," zamumlala jsem, ať už to byl kdokoli. "Ale kdo jsi?" zeptala jsem se a ve tmě se pohnula i druhá postava. Ozvalo se zívnutí a zamumlání. "Harry?" ozval se cizí hlas. To je Louis? Bože nejsem si vůbec jistá. "Ne," zamumlala jsem. "Kdo jsi?" ruka mi sama od sebe vystřelila do vzduchu a našla obličej toho druhého. "Já jsem tu." ozvalo se vedle. Protočila jsem očima. Oba rozespalé hlasy, poznat jde houby.

"Já na vás kašlu." zabručela jsem a lehla si k tomu, kterého jsem "omacávala".

"Tohle si nechám líbit," promluvil. Konečně jsem ho poznala. Kdo by ne, když měl irský přízvuk. "Nialle?" zamračila jsem se. "No jo, Louis usnul v mojí chatce, tak jsem si s ním vyměnil místo. Pak mu musím poděkovat," řekl pobaveně. "Proč máš mikinu?" zeptala jsem se. To se ani nepřevlíkl do pyžama? "Kate, tulíš se k špatnému člověku," zamumlal ospale Harry. Rozpustile jsem se zasmála. "Vadí ti to moc? Ty stejně spíš." dusila jsem v sobě úspěšně smích.

"Vadí!" vyštěkl naštvaně, už asi docela probuzený.

"Buď v klidu, je to Niall." zabručela jsem. Nemusí být hned naštvaný, vždyť o nic nejde ne?

I tak jsem se od Nialla odtáhla. Lehla jsem si doprostřed. Teď už do chatky nejdu, v té tmě a po tom škaredém filmu... asi jsem vážně strašpytel. Našla jsem Harryho ruku a přehodila si ji přes bok. Spokojeně zamručel a přisunul se ke mně. Chvíli jsem nemohla zabrat, ale pak jsem konečně usnula. Z obou stran na mě šlo teplo a topení tomu taky přidalo. Spalo se mi úžasně.

Ráno bylo o poznání horší. Ležela jsem na jeho ruce na které ležel i Niall. Byla jsem k němu přitulená a blonďák mě svíral jako svůj zlavec - problém byl, že já nebyla jeho zlavec!

Pokusila jsem se trochu pohnout, ale docílila jsem ještě pevnějšího stisku. Kdyby sem teď někdo přišel, asi by se nasmál. Nejvíc mě ale děsilo to, že nevím kolik, je hodin. Dnes má přijet ten host a já měla být už v sedm nastoupená v kuchyni. Skrz závěs nešlo žádné světlo, takže mohlo být klidně odpoledne, nebo taky hluboká noc. Chytila jsem Niallovy ruka a odtáhla je od sebe. Nějak jsem se přes ně dostala až na zem. Oba pořád spali a jak se zdálo - probouzet se asi v nejbližší době nebudou.

Upravila jsem si vlasy, triko, nazula boty a valila "pracovat".

Bohužel, moje špatná předzvěst se vyplnila, už jsem tam dvě a půl hodiny měla být. Jane tam nebyla, za to si na mě krásně smlsnul Derek.

Bylo mu jedno, že nás všichni poslouchají a klidně mi do očí vrazil celou jeho představu mě a Harryho. Nálada mi klesla na bod mrazu na týden, možná i na dva. Byla jsem odhodlaná hádat se s ním, nebo se omluvit za pozdní příchod, kdyby nezačal o mě a o Harrym. Přede všemi.

"O co myslí, že mu jde? Přetáhnout tě, to kluci jako on dělají!" znělo mi to v uších ještě dlouho po tom, co jsem sklízela talíře. Nešlo by ani tak o to, že nevěřím v to, co řekl... ale jak to řekl. Díky své herecké schopnosti - nejsou sice nic moc, ale fungovaly - jsem se tam nerozplakala. Hodně to totiž ranilo mou hrdost - všechny ty slova týkající se mé neschopnosti, pitomé zamilovanosti, která nemá budoucnost a když to bylo vše dovršené tím, že měl místo mě vzít alespoň tu blondýnu, co měla hezké "kozy", odešla jsem.

Díky Zaynovi za to, že tomu všemu byl přítomen, teď nemám nouzi, že by se to nedostalo ke člověku, kterého se to taky týkalo.

Nemohla jsem to poslouchat, proto jsem raději šla chystat pódium, kde mělo být po obědě vystoupení. Čas ubíhal rychle. Pracovala jsem, vyhýbala se lidem a když náhodou někdo něco chtěl, štěkala jsem na ně. Pak nastal čas obědu a po něm polední klid, pak tu měla mít vystoupení ta osoba.

**

"Je mi líto, že ti to oznamuji takhle, ale nechtěla jsem ti to psát v nějakém dopise." Ozvala se mamka na druhém konci "šňůry".

"To je hrozné." Řekla jsem šokovaně. Bylo to to jediné, co jsem byla schopná říct. Moje teta, která bydlí v Londýně, měla autonehodu. Sice jsme se příliš nevídaly, ale je to moje rodina. Trávila se mnou hodně času, když jsem byla malá a mí rodiče rozjížděli restauraci. Je teď v nemocnici a zatím se neví, jak to s jejím zdravotním stavem bude dál.

Zbytek hovoru s mamkou už byl o ničem. Byla jsem z toho otřesená. Mísil se ve mně smutek a taky zlost. Já jsem tu a nemůžu jí dělat oporu doma. Do Londýna to sice není zrovna dvakrát blízko, ale jsme jediná rodina, kterou má, takže bychom ji rozhodně nenechali samotnou.

Vypla jsem mobil a šla ven z chatky. Hlídala jsem o poledním klidu dohromady s Leou, kdy musí být všichni na svých ubikacích. Je to tak ze zákona hodina a půl. Nesmí lítat po dvoře a dělat jiné vylomeniny.

Procházela jsem po areálu, když jsem z poza jedné zadní chatky viděla kouř. To si snad někdo dělá srandu. Všechno je tu ze dřeva a kouření či rozdělávání ohně je v areálu přísně zakázáno.

"Hej." Vykoukla jsem naštvaně za chatku. Už jsem se na dotyčného chtěla spustit, co tu šílí a že si to pěkně odskáče, když jsem viděla, že je to Zayn.

"Ty?" vykulila jsem oči. Upřímně jsem do teď neměla ani páru, že kouří. Měla jsem je všechny za vzorné kluky.

Překvapeně se ke mně otočil a rychle típnul cigaretu.

Povzdychla jsem si a vylezla zpoza rohu.

"Myslela jsem, že je to někdo z táborníků, pěkně by to schytal." Utrousila jsem.

"Promiň." Znělo od něj.

"To je fuk, nemáš ještě jedno?" zeptala jsem se místo toho.