In love with you 2.

Harry se díval na mě, takže si všiml, že jsem se zaměřila na hodiny. "Kluci, budeme muset jít."

"Já ještě nedojedl." odpověděl mu Niall zklamaně. Řekl to takovým tónem, až to přišlo legrační i mně. Jde přece jen o jídlo. "Nechám ti to tu na pak, chceš?" zasmála jsem se. Všechny talíře z jejich stolu jsem odnesla a poklidila ho. Já si s ním dala takovou práci a oni tu udělali takový bordel! Achjo, chlapci teda nemají excelentní vychování.

"Čurbes co?" uchechtnul se za mými zády Derek. Kývla jsem, ale nic dalšího jsem nedodala. Je mi jasné, že na tohle si tu prostě musím zvyknout. Pak se tam nahrnula kupa dětí. Hlavně ty v mém věku. Na ty nejmenší tady čekali praktikanti, kteří se jim budou věnovat. "Kate, hned jak se nějaký stůl vyprázdní, připrav ho pro další. Ještě nás čekají dvě takové skupiny." Nařídil mi Derek. Docela jsem zamakala, ale za dvě hoďky byl naštěstí pokoj. Teď měli táborníci program - opět. Konečně jim byl představený veškerý tým, který se o ně bude starat. Tedy mezi nimi i já.

Upřímně, když na mě koukalo tolik hlav, chtěla jsem utíkat, ale bylo nás tam hodně pohromadě a nic jsme říkat nemuseli. První den byl vlastně hlavně o představování a organizaci. Ta pravá zábava začne až zítra. Ale zatím jsem byla spokojená. Večerka připadala na půl jedenácté. Pomohla jsem v kuchyni a pak se šla projít k molu a jezeru. Po večerce už tam nikdo nebyl a já chtěla být sama.

Tábor byl krásný, ale jednou nevýhodou je, že nikde nemáte soukromí. V chatce máte spolubydlící, na pracovišti je spousta lidí. sprchy jsou společně a záchody taky... zkrátka se nemáte kam schovat. Házela jsem do vody kamínky, co mi přišly pod ruku a přemýšlela o nesmrtelnosti brouka. Bylo to krásné. Z povzdálí šly slyšet hlasy dětí a zároveň šum stromů.

Nebyla zima, bylo tak akorát. V tuhle chvíli jsem byla strašně ráda, že mě sem vzali. Konečně jsem se dostala někam dál a neseděla jsem celé prázdniny doma. Nepatřím k těm je podnikavějším typům a taky si ráda pospím, takže je jasné, že toho pak moc nezažiju. Nepatřím k těm nejpodnikavějším typům a taky si ráda pospím, takže je jasné, že toho pak moc nezažiju. Začalo se stmívat a byla i docela zima. Měla bych se sebrat a jít do chatky, ale nějak se mi nechtělo. Na konec celý tábor utichnul. To byl balzám pro mé uši. Úplně jsem se ponořila do sebe a nevnímala nic jiného.

"Můžu si přisednout?"

Šíleně jsem se polekala, ale aspoň jsem nezařvala, jen sebou trhla.

"Ptá se kdo?" odpověděla jsem otázkou. "Jsem Harry," před obličejem se mi objevila jeho ruka. "Lekl jsi mě." zamračila jsem se a stiskla jeho ruku.

"Já Kate, těší mě." dodala jsem. Nebudu k němu neslušná. Né že bych toužila se s ním teď v noci vybavovat, ale nemám důvod být na něj hnusná, když ho neznám. Posadil se vedle mě. Nedala jsem mu sice souhlas, ale nijak mi to nevadí. Po druhé straně, když byl ticho, bylo to jako bych tu byla sama... krom toho, že vedle mě někdo dýchal. "Odkud jsi?" snažil se navázat konverzaci. "Až z Brightonu." odpověděla jsem jednoduše. Bůh ví, jestli ten zapadákov vůbec zná. Ale tak, znát to nemusí ne. Nevím, kde bydlí on, ale typuju tak Londýn. "Fajn, a kolik ti je?" pokračoval dál. Povzdychla jsem si, když bylo jasné, že to jen tak neskončí. Asi se budu muset trochu zapojit. "Sedmnáct." opřela jsem si hlavu o svoje kolena a koukla na nebe, kde díky zhasnutí většiny světel v táboře, krásně vynikly hvězdy.

"Kolik je tobě?" zeptala jsem se přiblble. Nevím na co se ho mám ptát. "Ty asi nejsi naše fan, viď?" zeptal se místo odpovědi. Uchichtla jsem se.

"No, kdybych byla, tak bych asi věděla kolik ti je." otočila jsem se konečně k němu čelem, abych si ho mohla prohlédnout trochu z blízka, když mám tu šanci. "Je mi devatenáct." Odpověděl konečně. Jak koukám, nebyla jsem jediná, kdo měl takový nápad. I on si mě prohlížel. "Máte celkem fajn hudbu, teda, znám od vás dvě písně. Tu jednu hrajou tak vehementně na MTV, že to nejde ignorovat." pousmála jsem se. "A jaká je ta druhá?" zeptal se se zájmem. "Nevím, ale zpíváte tam Let me kiss you." pokrčila jsem jednoduše rameny. Ta se mi docela líbila, ale ještě jsem se nepřiměla, abych si to stáhla do mp3 přehrávače. Navíc se mi nechtěl zjišťovat ten název. Upřímně vůbec nevím, o čem bych se s ním měla dál bavit. On se v pohodě rozpovídal, nedělalo mu to problém, ale já se potřebuju nejdřív rozkoukat. Každopádně po nějaké chvíli jsem zjistila, že je vtipný. A taky, že hrozně rád provokuje. On určitě zjistil, že se vyprovokovat nenechám a že asi nebude snadný mě rozmluvit.

Zatímco mluvil o jeho výletě do Edinburghu, vytáhla jsem telefon z kapsy.

"Promiň, nechci tě přerušovat, ale je už půl dvanácté." otočila jsem se k táboru, kde byl klid. "Vážně?" vykulil oči. "Ani bych neřekl, že tu sedíme tak dlouho."

Pokrčila jsem rameny.

"Ale měli bychom jít spát, nevím, jak to máte vy s programem, ale já vstávám už kolem sedmé." zamračila jsem se.

"Božé, práce je práce, prachy jsou prachy, ale na co nedám dopustit je spánek." zaúpěla jsem. Zasmál se. "Nebudu tě zdržovat od tvé oblíbené činnosti, půjdeme?" pomohl mi na nohy. "J-jo, díky." nejistě jsem se usmála a rozešla se ke své chatce.

"Měj se, dobrou noc." popřála jsem mu. Páni, první člověk, se kterým jsem se tu blíže seznámila, je celebrita. Ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale obvyklé to taky nebylo. Vlastně jsem ani nedoufala, že bych s nimi vůbec promluvila. No, tak jako tak, už tu znám prvního člověka. Dobrý začátek! Potichu jsem se vkradla do chatky, ale bylo to zbytečné. Lea si četla knížku. "Kde ses toulala." zvedla pohled ke mně.

"Ále, byla jsem se projít k jezeru. Je krásné, tak jsem si tam užila chvíli klidu a teď jsem akorát tak zralá na spaní." šla jsem do skříně se převléct.

Únava na mě už padala, tak jsem si oblíkla pyžamo a pak padla do postele. Nedokážu si představit, jak zítra vstanu. Poslední věc - natáhla jsem si budík. Pak jsem usla jako miminko.

Vstala jsem překvapivě snadno. Měla jsem tendence aspoň něco málo se sebou udělat, ale pak jsem se na to vykašlala. Vlasy jsem dala do culíku a zamaskovala trochu kruhy pod očima. Víc nic, jinak bych nestihla snídani. Většina lidí z týmu už jedla nebo dojídala. Derek a Lea už měli snězeno, tak jsem si sedla sama, protože ostatní tam neznám a nehodlám se vtírat. Byla jsem ale tak rozespalá, že mi to ani nepřišlo. Hlavu jsem si podepřela rukou a líně jedla vločky s mlékem. Pak se musím ještě do umýváren zajít pořádně umýt. To mě konečně probralo. Došlo mi, že do oběda mám volno a skoro jsem nadšením nadskočila. Moje pubertální já se projevilo, docela jsem se těšila mezi lidi. "Jane, smím se zapojit do programu, když mám volné dopoledne?" zeptala jsem se hlavní vedoucí. "Jen běž, jsi taky ještě mladá," s úsměvem mě poslala do chumlu lidí. Mířilo se k hlavnímu pódiu, na kterém postávali kluci. Zamíchala jsem se teda mezi ně a sedla si dozadu na jednu z mnoha sedaček. Vedle mě bylo ještě pár volných míst, jelikož si všichni sedali co nejvíce k sobě, ale já tu ještě nikoho takhle neznám. No nakonec jsem zjistila, že není tak těžké se tu seznámit. Holka, co si sedla vedle mě, se mnou začala mluvit sama od sebe a po chvíli jsme debatovaly o různých hloupostech. "Já tu nejsem jako táborník. Jsem v týmu, co se tu o vás stará." přiznala jsem, když se mě zeptala, jak se mi tu líbí. "Aha, to se asi často vídáš s klukama!" usmála se na mě. Nějak se jí povedlo, že se i naše téma stočilo k těm pěti na pódiu. Jak jsem si všimla, žádné jiné téma hovoru tu nebylo. Aspoň mezi děvčaty ne.

"Nijak zvlášť." zavrtěla jsem hlavou.

"Ty jsi jejich fan?"

"Jasně! Koukni na ně, copak jde je nemilovat?!" vypískla. Zasmála jsem se jí, ale musela jsem jí dát tak trochu za pravdu. "Asi mají něco do sebe." usmála jsem se a pak jsme obě ztichly, protože se ozvala elektrická kytara. Tak tohle jsem si užívala. Netuším název, natož slova písně, na nějakou dobu jsem se přidala k davu a zablbla si. Pak se odklidily lavičky a všichni jsme se začali učit nějaké lehké kroky podle toho, co nám oni ukazovali. Byla to sranda a moc se mi to líbilo. Já byla na tancování sice poleno, ale v tom davu se to ztratilo. Hlavní je, že to bylo vtipný a jak se zdálo, celé publikum se baví. Měli připraveny ještě další aktivity, ale já šla raději mimo za Leo, která tam postávala v chumlu malých dětí. Měla je na starost, taková táborová maminka.

Většina dětí ale tancovala, držely se jí jen dvě malé holčičky, které nechtěly. Jedna se jí pak pustila a šla chytit za ruku mě. Tak jsem jí vzala na ruku, aby lépe viděla a společně s ní se pohupovala do rytmu. "Líbí se jim to." konstatovala jsem při pohledu na děcka, co blbla před pódiem. Lea kývla. "S klukama jsme si předtím sedli a připravovali program tak, aby se i ti malí prcci zabavili. Můžeš nám pak pomoct, pokud máš nějaké nápady."

Zamyslela jsem se. Možná bych nějaké měla, ale nemám moc zkušeností, jestli se to hodí.

"Třeba jo." pokrčila jsem rameny. Zkusím to a uvidím. Práce tu bude dost pořád, takže kdyby mi tohle nešlo, najde se něco jiného. Po chvíli mého zamyšlení jsem se otočila opět k pódiu. Hráli teď nějakou hru a skoro všichni se u toho váleli smíchy. "Teď vybereme 4 dívky, se kterými si zahrajeme takovou hru." řekl smějící se Luis do mikrofonu. Musela jsem se zasmát, jak se ruce všech přítomných holek zvedly. Každá tam chtěla. Jak ty malé, tak ty velké. Šílené. Ale jak to vypadalo, tahle hra pro menší nebyla. Každý z kluků si vybral jednu holčinu z davu. Pobaveně jsem sledovala jejich nadšené výrazy, když šly na pódium. Je mi jasné, že i kdyby měly dělat tu největší kravinu, bude jim to jedno, protože vedle nich budou stát jejich idolové. "Kate, pojď sem k nám!" uslyšela jsem svoje jméno. To by nebylo nic hrozného, mohlo to být klidně dalších deset Kate, ale tohle řekl Harry a díval se při tom přímo na mě. Honem jsem zavrtěla hlavou. Tak to ani náhodou.

"Jsem ve službě!" zavolala jsem mu zpět a ukázala na držící holčičku. "Tak mi ji dej a jdi se bavit," nabídla mi Lea. Bohužel moc nahlas. "Ale já tam nechci." šeptla jsem jí zoufale, když mi brala dítě z rukou. "Jen jdi," popoháněla mě. Nejistě jsem teda došla na pódium a postavila se vedle ostatních holek. Měla jsem strach se kouknout na lidi pod námi. Bylo jich tam tak metele, jen samé hlavy a oči, co vás neúprosně sledují a vy se nemáte kam schovat. Harry si mě postavil vedle sebe, takže jsme teď stáli střídavě kluci a holky. "Mám se bát?" stočila jsem k němu pohled, jen abych se nedívala před sebe. "Ale ne," zasmál se. "Vysvětlím ti to." V ruce držel nějakou kartičku a čím víc mi o té hře řekl, tím rychleji mi mrzl úsměv na rtech. Neříkal to jen mě, ale i ostatním holkám a lidem, co na nás koukali. Mezi nimi jsem našla Leu a hodila po ní jeden zoufalý pohled. A ta potvora se mi vysmívala! "Upřímně, nejsem si jistá, že to moje plíce zvládnou." utrousila jsem spíš pro sebe. To nejspíš pobavilo Zayna po mé levici.

"To je účel, nemají to vydržet." drze se usmál. Zašklebila jsem se na něj a on mi úšklebek vrátil zpět. To rozesmálo lidi okolo. Upřímně jsem to chtěla už mít za sebou. Pusou jsme si tu kartičku měli předávat. Jak už jsem řekla, moje plíce toho moc nevydrží a já jí udržím přisátou maximálně pár sekund. "Můžete si to nejdřív zkusit, ať zjistíte, jaké to je." podal mi ji do ruky.

"Díky, ale tohle si zkoušet nebudu. Buď to vyjde nebo... ne." protočila jsem s úsměvem očima a podala to tomu vedle mě. Začínal Harry, kartu předával mně a já zase Zaynovi. K tomu nám pustili nějakou rychlejší písničku. Pro mé štěstí jsem to zvládla, ale byla jsem pak celá červená. Zayn to taky úspěšně předal. Karta spadla až Niallovi a blondýně, které to předával. A šlo se od znovu. Tohle je utrpení! Udržet tu kartu bylo jako běžet několika mílový maratón. Další salva smíchu přišla, když to spadlo Liamovi. Povedlo se mu dát té holce pusu na nos. Jo, tak to jsem se smála i já, když jsem viděla, jak se červená. Jenže mžik na to jsem poznala, jak trapné to je. Já kartičku neudržela a schytala jsem od Zayna pusu na rty. Aspoň, že jsme byli pro srandu. O tom to přeci je.

No a ze mě vyšlo jen blbé "Eh."

"Na tuhle chvíli čekám od začátku," zavtipkoval. "Je mi to jasný." zavrtěla jsem se smíchem hlavou. Ten pocit trapnosti mě naštěstí přešel tak rychle, jako přišel.

Dala jsem si za se kartičku před pusu a otočila se k Harrymu. Musím se pořádně nadechnout a určitě mi nespadne. Už to vypadalo jako vítězství, ale těsně u jeho obličeje jsem cítila, je se mi odlepuje od horního rtu. A je to v háji. Začala jsem mávat rukama, ať si ji rychle vezme k sobě, protože mi docházel dech a od toho jsem musela být určitě celá červená. Pochopil to, takže se ke mě rychle sklonil. A v tu chvíli kartička odletěla na zem. No a já ji schytala - zase. Vnímala jsem na rtech příjemný tlak a na tvářích mě lechtaly jeho kudrliny. Tohle z mého pohledu nevypadalo jako nechtěný polibek. "Mám já to ale smůlu." zašklebila jsem se, trochu vyvedená z míry.