In love with you 3.

Jak jinak než tak, že publikum z toho mělo srandu - vždyť to byl přece záměr téhle pitomé hry. Ale Harry se usmíval, když kartičku předával Liamovi na druhém konci, abychom mohli začít od znova. "Kolikrát to ještě pojede?" zamumlala jsem. Já se o to neprosila, jestli mě tu pozve ještě jednou, raději odejdu, než abych tu šla. "Naposled, pak už jdeme na další hru," ozvalo se po mé pravici. Úlevně jsem si oddychla. "To je to pro tebe vážně takové utrpení?" uslyšela jsem u ucha a následně se k dotyčnému otočila. "Nemám ráda tolik pozornosti," přiznala jsem tiše a bez mučení. Díky bohu, poslední kolo proběhlo bez problémů a já byla šťastná, že můžu konečně pryč z pódia. Ještě předtím mě ale zadržela Harryho ruka. "Tak buď večer zase u jezera, tam to můžeme zkoušet bez pozornosti." Zářivě se usmíval a jeho oči se zdály ještě zelenější, než ve skutečnosti byly. "Být tebou, nechám si zajít chuť." uchichtla jsem se. Laškování je povoleno ne? Né, že bych v něm byla přeborník.

Já tyhle debaty nezačínám, ale když už někdo začne, vím, co odpovědět. "Ale budeš tam?" zeptal se znovu. Palcem mi přejížděl po hřbetu ruky a náš vzájemný pohled se zdál nekonečný. Nakonec jsem váhavě kývla. "Možná." když jeho stisk povolil, vyprostila jsem svou ruku a honem se utíkala schovat mezi lidi. Ne, na tohle fakt nemám žaludek.

Po programu šli táborníci do chatek, kde čekali na oběd. Já pomáhala s jeho přípravou tak, jako včera.

S Derekem jsme se střídali v doplňování džusu a v chystání talířů a příborů. Šlo nám to hezky. Dost často se mi myšlenky zatoulaly za Harrym a naší dnešní schůzce. Přitahoval mě, o tom nebylo pochyb, ale že bych si něco chtěla začít zrovna na letních prázdninách a ještě s celebritou, to ne. Naše životy jsou hodně rozdílné. Pro lásku nejsou nemožné, ale já pochybuju, že bych se do někoho dokázala za tak krátkou dobu zamilovat. Tohle pro mě není láska. Svému bývalému a jedinému příteli jsem začala "lásko" říkat až po několika měsících. Tehdy jsem to vážně tak cítila. Ale nic netrvá věčně a já si v mém věku rozhodně neslibuju lásku do konce života. Mám dost rozumu na to, abych věděla, jak to dneska funguje. Ne, nejsem naivní. Večer jsem přesto k jezeru šla. Byla jsem pevně rozhodnutá držet to na přátelské úrovni, i když to ne vždy bylo nejlehčí.

Po těchhle pár "schůzkách" jsem se trochu odhodlala a taky mu řekla něco o sobě. Myslím, že jsme si rozuměli, bylo to fajn. Jezero se stalo naším místem. Scházeli jsme se tam pokaždé, když to šlo a někdy došlo i na koupání. Z mé strany sice nedobrovolné, protože mě tam hodil, ale stejně jsem si to užila. "Jsem grogy, už mě nic nenapadá." zabručela Lea protestně, když seděla s klukama kolem jedenácti v jídelně a připravovala program. Zítra to mělo být velký. Večer se měla uskutečnit diskotéka a taky měli vystupovat nějací kluci, co umí dobře tancovat.

"Já mám hlad." ozval se Niall a tím všechny pobavil.

Já mezitím sklízela talíře po druhé večeři. "Kate, prosím, že se tam pro mě ještě něco najde?" škemral. Ten kluk mi přijde neuvěřitelný. Toho jídla nemá nikdy. dost.

"Tak ale jen proto, že jsi to ty." usmála jsem se a zašla do kuchyně, kde už nikdo nebyl. "A můžu taky něco dostat?" S leknutím jsem se otočila. Harry stál opřený o futra a s pozdviženým obočím mě pozoroval. Znejistěla jsem. "No, když nám tu nevyjíte všechny zásoby." řekla jsem zaskočeně s mírným pousmáním. Pak jsem otevřela ledničku. "Já nemluvil o jídle," upřesnil. Dveře za ním zaklaply a místnost osvětloval jen malý proužek světla zpod nich. "No j-já..." zakoktala jsem. Co to pro bůh zkouší? Došel až ke mně. Dlaní zavřel dveře od ledničky a pak mě na ní natiskl. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Skláněl ke mně hlavu. Když už se jeho rty téměř dotýkaly těch mých, dala jsem mu na něj svůj ukazováček.

"Nemá to cenu, víme to oba."

"Proč?" zamumlal zklamaně. Na tváři mě polechtal jeho dech. "Já tohle nechci." odtlačila jsem ho od sebe do bezpečné vzdálenosti, abych mohla aspoň normálně uvažovat.

"Nechci si s nikým začínat na tři týdny." vysvětlila jsem. "Ani to nezkusíš?" palcem mi nadzvedl bradu. Uhnula jsem a o krok odstoupila. Ale jo, to víš, že bych chtěla pro pána. Vyklubal se z něj moc fajn kluk, který se mi líbil i víc než je kamarád, jenže tohle já prostě nedělám. Nevedlo by to nikam a i když bych se nejspíš nezamilovala, chyběl by mi.

Teda, to bude už i teď, když si s ním tak rozumím, ale jde o princip. Tak se zklamaně otočil a odešel. Dívala jsem se za ním, dokud dveře znovu nezaklaply. Cítila jsem se uvnitř zvláštně. On by to chtěl a já vlastně taky, jen já prostě nejsem na krátkodobé vztahy. Nejsem holka na pár nocí a i když mě to mrzí, přesně tak by to dopadlo. S povzdechem jsem vytáhla nutelu a několik rohlíků a vrátila se zpět.

Niall se na to vrhl, jako by několik dní nejedl. Já douklidila konečně ty talířky a pak si na chvíli přisedla k nim. Harrymu pohledu jsem se úspěšně vyhýbala. Ono ho to přejde a doufám, že mě taky. Když se bude na přátelské hranici držet on, zvládnu to i já.

"Těším se na ty tanečníky, říkala jsi, že jsou dost dobří." pohled jsem stočila k Lee. Ta jen nepřítomně kývla. Pořád si lámala hlavu, co s tím programem. "Jo, tancujou break dance, myslím." ozval se Zayn.

"Ty tomu rozumíš, jo?" uchichtl se Louis posměšně. "Zase do mě ryješ," ozval se nespokojeně. "Prosím? To byla jen otázka. Myslím, že tady tomu nerozumí nikdo." odvětil mu prostě.

"A nerýpu, to dělám jen Niallovi, když jí." založil si ruce na prsou. Nevydržela jsem to a zasmála se. Oni jsou vážně zajímavá pětka. Pobaveně jsem sledovala jejich rozhovor.

"Jsem unavená, půjdu spát." vstala jsem.

"Jdu též, už sem toho vymyslel dost." zvedl se Zayn s vrzotem židle.

"To není fér!" opět Louis.

"Jen ať si jde." mávl rukou Harry. "Doprovodím tě aspoň k chatce, když máme stejnou cestu," nabídl se. Pokrčila jsem rameny na znamení, že klidně.

"Mějte se, dobrou." mávla jsem. Odpověděli mi všichni, dokonce i blonďák se lžičkou plnou nutely v puse. Ne, ta láska k jídlu je opravdová, nic takového předstírat snad ani nejde. Zayn mi galantně otevřel dveře od jídelny a ode mě si za to vysloužil úsměv. "Dneska byl vážně dlouhý den." objala jsem své tělo rukama. Bylo už docela chladno. "Ale tábor už se blíží ke konci, pak si odpočineš."

Pozdvihla jsem obočí. "Ke konci, vážně? Ještě víc jak dva týdny." povzdychla jsem si.

"Ale jak se říká. Bez práce nejsou koláče." dodala jsem. Ale v duchu jsem ještě dodala, že to uteče, jako voda. Pořád tu bylo co dělat, tudíž se dny nevlekly. "To je pravda." přikývnul mi.

"Já mám chatku tam, tak se měj a hezky se vyspi." loučila jsem se. "Ještě počkej. Chtěl jsem se optat na Harryho," nervózně se podrbal na týle. "No, nějaký problém?" přešlápla jsem nejistě. Ještě to mi chybělo, aby se o našem vztahu-nevztahu dozvěděl i někdo další. "Asi se mu líbíš no a... " nemohl se vymáčknout.

"Tak mě zajímá, jestli s ním něco plánuješ."

"Já jestli s ním něco plánuju," vykulila jsem oči. "Já jen..." zhoupl se na patách. "Vím, co se o Harrym říká, že se nechová k holkám dobře, a tak..." zasekl se a zadíval se někam za mě. "My o vlku," zamumlal. "Ale neber to moc vážně, on je fajn a k holkám se chová dobře. A ty se mu líbíš," dořekl rychle. Povzdychla jsem si a spustila.

"Já vás nic moc nevím a v žádném případě vás nesoudím. Není to o Harrym, je to o mně. Já si nechci začínat něco víc. Ne, když za dva týdny odjedu a nikdy nikoho z vás už neuvidím." pokrčila jsem rameny. Nutil mě o tom přemýšlet víc a víc. Když nic nezkusím, nic nezískám. Ale co bych získala tímhle? Zlomené srdce.