In love with you 6.

Z reproduktorů se ozývaly zvuky kytary. Po chvíli byl slyšet i Zaynův hlas. Bylo něco málo po večerce, ale u táborového rádia určitě sedí Niall, ten to vždycky přetáhne a pouští táborníkům písničky pro lepší spánek. Jane to toleruje jen proto, že je to právě Niall, kdo porušuje pravidla. Nevím proč si ho tak oblíbila, ale prý ji připomíná jejího vlastního, který je jen o něco mladší.

"A líbí se ti tahle?" uslyšela jsem za sebou hlas, když jsem házela kamínky do vody.

S uculením jsem se na něj otočila, i když to v té tmě nejspíš ani neviděl.

"Je hezká." Konstatovala jsem.

"Tak mi věnuj tanec." Vzal mou ruku do své a vedl mě dál na dřevěné molo. Tam doléhaly jen kousíčky světla lamp, které se odrážely od vodní hladiny. Úplněk nám u toho sice nesvítil, ale ten mě spíš děsí, než aby mi přišel romantický.

Znervóznilo mě, jak blízko si mě k sobě přitiskl. Jednu svou ruku položil na má záda a druhou držel pořád tu mou. Cítila jsem jeho příjemnou vůni, a když jsem si hlavu opřela o jeho rameno, na krku mě polechtal jeho dech.

Zavřela jsem oči a nechala se vést. Tanec není mou silnou stránkou, ale ploužit snad svede každý.

"Jmenuje se Little Things." Pošeptal mi, jako by to bylo snad nějaké tajemství.

Nasála jsem noční vzduch protkaný vůní léta a stiskla jeho ruku. Neměla jsem, co bych odpověděla, ale tak nějak nebylo třeba mluvit.

"I'm in love with you. And all your little things." Znovu zašeptal a já ucítila jeho rty na mém uchu. Něžně ho políbil a já se odtáhla. Dělá to zase. Zase mě pokouší, zase mě svádí, ale tentokrát to dělá úplně jinak. Nelaškuje, nedělá si legraci a netlačí na mě. Je něžný, romantický a tajemný. Překonal mé mínění o něm.

Pustil mou ruku a vtáhl mě k sobě do náruče ještě těsněji. Cítila jsem, jak se jeho trup zvedal pokaždé, co se nadechl.

Své rty otřel o mé čelo a pak i nos. Stejně jako už mnohokrát předtím, se i teď blížil k mým rtům i teď.

"Počkej." Zastavila jsem ho. Po kolikáté už?

Když chtěl něco říct, přiložila jsem svůj ukazováček k jeho ústům. Povzdychla jsem si. Až se rozloučíme, a to za necelé dva týdny nastane, budu toho litovat, ale teď, teď nemůžu uvažovat rozumně. Moje srdce chce úplně něco jiného než mozek a já už to prostě nemůžu ignorovat. Nejde to.
Stoupla jsem si na špičky, abych se vyvýšila zhruba do jeho výšky a své rty přitiskla k těm jeho. Jako kdyby ho něco nakoplo, tak mě stiskl a vyzdvihl k sobě, že jsem nemusela namáhat své prsty na nohou. Až když jsem to konečně dostala, došlo mi, jak moc jsem to chtěla. Bylo úplně něco jiného o tom jen snít. Dostat bylo moc lepší. V tu chvíli mi bylo všechno ostatní naprosto ukradené.

Přitiskl se na mě ještě víc. Do teď to vypadalo, že už to ani nejde. "A je to." spojila jsem obočí, když se jeho hlava mírně odtáhla. "Je to," zopakoval po mě s úsměvem. Zavrtěla jsem hlavou.

"Dostals, co jsi chtěl?" zvedla jsem jeden koutek.

"Myslím, že my oba." Odvětil. Kývla jsem. "Ale je jasné, že nám to dlouho nevydrží," řekla jsem zklamaně. Dlaní mi sjel pomalu z tváře na krk, pak po paži a nakonec mě chytil za ruku. "Teprve jsme začali a ty už myslíš na konec."

"Ale když on při..." chtěla jsem říct, ale zastavil mě.

"Přijde, ale teď tu není, tak se na něj prostě vykašli a buď se mnou." vyhledal mé oči těmi svými. Sledovala jsem je bez mrknutí oka. Ten jeho výraz, byl jiný... nový, byl krásný.

"Tak mě obejmi." hlavu jsem složila na jeho trup a podle jeho slov se na ostatní vykašlala. Chci, aby tohle trvalo napořád, problesklo mi hlavou. Kdyby to tak bylo možné. Stáli jsme tam společně tak dlouho, že už i na Nialla to bylo dlouho a přestal hrát. Tábor najednou úplně utichl, jako bychom tu byli jen my dva. Lehl si do trávy a natáhl ke mně ruku. Na spánek jsem teď neměla ani pomyšlení, takže mi nedělalo problém lehnout si k němu a nechat se objímat. Díky zhasnutým světlům se tábor ponořil do tmy a vyniklo to krásné nebe.

"A tohle už je rande?" položila jsem si hlavu na jeho rameno a otočila k němu hlavu, abych mu viděla do očí. "Pokud ti nevadí, že nesedíme v luxusní restauraci a nepijeme nejdražší víno, ber to tak," usmál se. Na to jsem se taky musela pousmát.

"Takhle si randil s jinými?" kousla jsem se do rtu. "Je to to, co většina holek chce," povzdychl si.

"Ty holky v tom případě nemají cit pro romantiku." zavrtěla jsem hlavou. Tohle bylo krásné. Nikdy bych to nevyměnila za restauraci.

"A když mě teď políbíš, bude to ještě lepší." šeptla jsem stydlivě. Pořád je to takové čerstvé. Nevím, jakým jiným slovem to vyjádřit.

Políbil mě na nos a pak se nahnul nade mě. Jeho polibek jsem si užívala. Sám mě vedl, nevadilo mu, že jsem spíše pasivní. Pořád se necítím si být jistá v kramflecích ... nebo jak se to říká.

Pak jsem se zase zahleděla na hvězdy. Nechtěla jsem usnout, ale když jsem zavřela oči, už mě mozek neposlouchal.

Probrala jsem se na to, jak mě někdo nese. Moje první myšlenka byla, že s Harryho vůní je něco špatně, protože už je to podruhé, co mě uspala.

"Nepřidávají do tvé voňavky nějaké opiáty?" zamumlala jsem poloospale a nejistě ho objala kolem krku. "Myslím, že ne," chraplavě se zasmál.

"Eh, fajn, tak mě prosím pusť, půjdu raději k sobě."

"Promiň, ale nějak se mi nechce," zazubil se a stiskl mě ještě pevněji. "No tak, Harry, neblbni." uchichtla jsem se. "Nebudeme spát do rána venku ne?" zavrtěla jsem hlavou. Nad něčím přemýšlel, ale pak změnil směr. "Dobře, už tě nesu k tobě."

Chtěla jsem podotknout něco o své váze a jeho kýle, ale raději jsem se zdržela komentáře. Nejsem nejhubenější, ale jemu to bylo, jak se zdá, jedno. Před chatkou mě konečně položil na zem, ale moje nohy to nějak neustály. Naštěstí mi pomohl. "To se ti může stávat častěji, vůbec mi to nevadí." usmál se krásně. Pod jeho pohledem mi zrůžověly tváře. "To je tím rozespáním," zamumlala jsem. Zakýval hlavou a znovu vykouzlil ty jeho malé ďolíčky.

"Dobrou, Harry." aniž bych nad tím přemýšlela, prsty jsem zajela do jeho vlasů. Věnoval mi další z jeho polibků. Už jsem si myslela, že to moje kolena opět neustojí, ale zvládla jsem to. "Dobrou." stál tam, dokud jsem nezavřela dveře od chatky.

Bylo už hodně pozdě. Lea tiše oddychovala v posteli, ani si nevšimla, že jsem přišla. Rychle jsem se převlíkla a pak padla do postele. Znavená a plná divných pocitů z celého dneška jsem usnula.

Ráno jsem se neprobudila do nejkrásnějšího rána. Venku pršelo a bylo zataženo. Šla jsem opět do sprchy - tentokrát do té dívčí. Holek tam moc nebylo, zbytek asi nemá tak silná tužidla a laky, aby jim vlasy vydržely i přes ten déšť. Každopádně, dneska jsem to všechno zmákla hodně rychle, vysušila jsem si i vlasy a nenalíčená vyšla ze sprch. Pospíchala jsem, protože jsem dostala šílený hlad.

Když jsem došla do kuchyně, už tam byl připravený švédský stůl a někdo už i jedl. Automaticky jsem si sedla na své vyhlídnuté místo. Zaváhat mě donutil až Harryho udivený výraz. Nepřisedla jsem si, nechci strhávat příliš pozornosti. Zařekla jsem se, že až budeme sami, povím mu to. Nechci, aby to věděl někdo z táborníků. Ty holky by mě zabily za to, že teď "randím" s jejich idolem. Poslala jsem mu jeden omluvný úsměv a zavrtění hlavou. Ke mně se přidala Lea a Derek.

"Ty si teda dáváš, jako bys týden nejedla." uchichtla se Lea. "A taky si tak připadám," přitakala jsem. "Kde jsi byla včera tak dlouho?" zeptala se s uculením. Ona určitě něco tuší. Jinak to není možné. "U jezera, večer je tam hezky," zrudla jsem. "Uhm, na rande jako stvořené." řekl Derek jen tak a do úst si vložil kousek jablka. "Ani jsem si nevšimla," zamumlala jsem a pro jistotu si pusu zacpala jídlem. "Takže to jsi nebyla ty, s kým tam naše hvězda byla." prohlásil klidně a kývnul k Harrymu.

Jo, tak teď mi tep vyběhl nahoru neuvěřitelnou rychlostí. "Ehm, co?" nebyla jsem schopná ze sebe dostat souvislou větu. "Poznal jsem, že tam s někým je. Jestli to byla nějaká holka co je tu jako dítě, bude mít problém." zadíval se na mě divně. "Třeba to ani nebyl on a ty ses spletl?" zkusila jsem navrhnout potichu. "Ne, vím že to byl on. Po snídani si s ním půjdu promluvit. Všichni co to tu vedou mají přísně zakázáno randit s někým z táborníků." zamračil se a odsunul jídlo.

V hlavě mi létala jedna myšlenka za druhou. Nechtěla jsem mu nechat tyhle problémy, ale nechtěla jsem o včerejšku nikomu říkat. "Ne, počkej," zarazila jsem ho na poslední chvíli. "Byla jsem tam já, ale nechtěla jsem, aby to někdo věděl." povzdychla jsem si. Tohle mu neudělám - kvůli sobě. Navíc to, že se to dozví ti dva, ještě neznamená, že se to musí dozvědět i děcka v táboře. Zase si zpět sedl. "Fajn, ale nikomu o tom neříkejte a dávejte si pozor."

Zakývala jsem roztržitě hlavou, jako že je mi to všechno naprosto jasné.

"Tak jemu se to nakonec povedlo?" uchichtla se Lea. Jen jsem se na ni zamračila a snažila se potlačit mírný úsměv. Dereck se jen pousmál, ale pak nasadil zase vážný výraz.

"Jen nedělej hlouposti. Než se pustíš do něčeho víc, radši si o něm něco zjisti." vstal s těmito slovy.

Co tím jako chce říct? To nemám Harrymu věřit a sehnat si info na netu? To je uvalené.

"V tomhle má pravdu," zamračila se Lea. "Nedělej nic, čeho bys pak mohla litovat," poplácala mě po ruce. Zavrtěla jsem hlavou.

Co čekají, že se s ním hned vyspím? Jde vidět, že ani oni mě neznají.

"No... práce volá," křivě jsem se usmála na Leu a zvedla se. Spíš smutně než naštvaně jsem posbírala talířky. Většina lidí už odešla a já začala chystat věci pro táborníky. K tomu se víc lidí nepotřebuje. Dělala jsem to už automaticky, ani jsem si nestěžovala, že já si tu s tím dávám práci a oni se pak přiženou jako stádo hrochů a ušpiní, co se dá.

"Ahoj." vzal mě někdo za ruku. Nebyl to ale někdo, byl to on. "Ahoj," otočila jsem se na něj s úsměvem. "Proč sis nepřisedla." zeptal se trochu zmateně a když jsem položila poslední talíř, vzal mě i za druhou ruku. "Bude lepší, když to nebude vědět moc lidí," omluvně jsem se usmála. "V čem je problém?" zase ten zmatený tón. Povzdychla jsem si a pohled sklopila k našim rukám.