In love with you 7.

7. kapitola

"Mluvila jsem s Derekem, myslel si, že jsi tam včera byl s někým z tábora. Je to zakázané." trochu to postrádalo pointu, ale já nevěděla, co říct. Pohladil mě po hřbetu ruky. "Fajn, když to tak chceš."

Zaklonila jsem hlavu a zavrčela. Ta jeho poddajnost v hlase mě jednou zabije.

"Ti z týmu to vědět můžou, ty holky co tě tak platonicky milujou, ne." zamumlala jsem. "To už zní mnohem lépe," zasmál se. "Fajn, tak teď běž a nech mě pracovat." stoupla jsem si na špičky a dala mu malou pusu na líčko. "Uvidíme se," slíbil. Přikývla jsem, ale už jsem ho odháněla. Rozptyluje mě od práce. Popravdě jsem všechno ostatní dělala nějak nepříjemně. Až moc jsem se na něj těšila. Bohužel, on dělal program a já uklízela. Čas na nás jsme měli jen o poledním klidu. Blbá hodina a půl. Ale i to málo za to stálo. Kdybych nevěděla, že se budeme muset rozloučit, byl by to ideální stav. Aspoň bychom si po nějaké době nelezli na nervy.

Když konečně nastal ten náš čas, došlo mi, že nemáme kam jít. Nechtěla za bílého dne jít k jezeru. Aby nás tam náhodou někdo neviděl.

"Můžeme jít ke mně na chatku. Mám tu notebook a můžeme si pustit třeba film nebo tak." usmál se, když jsem mu sdělila své obavy. "Nebo tak..." Zopakovala jsem nervózně. Nemám tušení, co si kluk jako on může pod tímhle pojmem představit. "Tak pojď." propletl své prsty s těmi mými a stiskl mou dlaň. Vedl mě až do těch zadních chatek.

"Počkej, ty ale nemáš chatku sám, ne? Nikdo ji nemá." usmála jsem se nejistě. Přikývl.

"Mám ji s Louisem." Trochu mě to uklidnilo a začala jsem si být jistější. Takhle si přece nic nezkusí, ne? Ale čeho jsem se bála víc? Že něco zkusí, nebo že mu neodolám? Tenhle vnitřní boj mě vážně ničí. Jsem z něj nervózní, ale zároveň s ním jsem ráda. To si navzájem nějak odporuje!

"Loui..." rozrazil dveře a mě pořád pevně držel. Zarazil se a já narazila do něj.

Postele byly spojené a na nich seděli všichni 4, a na něco koukali. Byli na sebe tak namačkaní, že mi to přišlo strašně legrační. No, s tímhle jsme ani jeden nepočítal. "Čau, koukáme na Megamysl, chcete se přidat?" zeptal se Zayn normálně. Jemu asi bylo jasné, že spolu tak nějak jakože "jsme". Ostatní koukali dost vyjukaně.

"No..." zakoktal Harry a koukal na uslzené počasí venku.

"Chceš se koukat?" zeptal se mě. Mě to upřímně bylo jedno, jen jsem si nebyla jistá, jak se k nim na ty postele nacpeme. "Tak můžeme," kývla jsem váhavě.

Kluci nám hned začali dělat místo. Stejně jsme se tam oba nevlezli, proto se Harry opřel o zeď a tahal mě k sobě. Teď už muselo být každému jasné, jaký je mezi námi vtah. Ale zase je fakt, že u nich mi to nevadilo. Kdyby to někomu řekli, byli by sami proti sobě.

"O čem to je?" zašeptala jsem potichu, abych je nerušila ve sledování.

"Zaporák porazil klaďase a teď se nudí, tak chce vytvořit dalšího hrdinu se kterým bude moci soupeřit." zašeptal mi Niall do ucha.

"Ahaaa," protáhla jsem. Harry mi z druhé strany položil hlavu na rameno a já si pro lepší pohodlí natáhla nohy. I tak jsem byla v šílené strnulosti a snažila se o něj opírat co nejmíň. Jenže to se nadalo vydržet věčně. Čím déle jsme koukali, tím víc jsem se uvolnila. Na konec jsem si opřela hlavu o jeho rameno a svou ruku položila na tu jeho, kterou měl obtočenou kolem mého pasu. Dokonce jsem se nechala od něj párkrát políbit. Což u mě normální nebylo, nerada tohle dělám před lidmi. Přijde mi to takové hodně osobní.

"Jo, překvapivý konec." prohlásil ironicky Zayn. Už na to asi chvíli koukali, protože po hodině to skončilo.

"Tak už padejte," zabrblal Harry směrem k nim. Zbývala nám ještě půl hodina z poledního klidu. "Ty nás chceš vyhodit do toho deště? Harry, zlato." zapředl Louis Harrymu do ucha, ale tak, že to všichni slyšeli. Vykulila jsem oči.
"Zdáš se být nebezpečný." Prohodila jsem vážně, ale koutky mi cukaly.

"Ale né, já se přidám jen občas... do trojky." řekl zcela nevině. Na to jsem musela celá zčervenat. "Tak už jděte, Louise ten déšť aspoň zchladí," protočil Harry očima. "Já nepotřebuju zchladit. Když už konečně nějakou dostaneš, tak se ani nerozdělíš!" vrhl na mě roztoužený pohled, až jsem se od něj radši odtáhla.

"Ježiš, ty jsi zas vysadil prášky ne?" zavrčel Harry a kluci vyprskli smíchy. Vyjukaně jsem se na něj podívala, jestli to myslí vážně, nebo si dělá legraci. "Haha," zamračil se na něj Louis. Z toho jsem vydedukovala, že to bylo míněno jako vtip. "Jdeme kluci, z toho nic nebude." majznul Nialla po hlavě zlavcem a spolu všichni vyklidili chatku.

Oddychla jsem si, když odešli. "Mluvil, jak kdyby to myslel vážně," zabručela jsem. "Louis rád laškuje. Doma na něj čeká jeho holka." ucítila jsem jeho rty na svém uchu. "Aha," pípla jsem a usykla, když se jeho rty přesunuly na ještě citlivější místečko těsně okolo ušního lalůčku. Promrvila jsem se. Bylo mi to až moc příjemné. "Co budeme dělat?" pošeptal mi. Rty pomalu sjížděl na krk, pak na rameno a nakonec zase zpět k uchu. "Máš nápad?" přivřela jsem oči. Můj dech se roztřásl.

"Jsou věci, které se za tak krátkou chvíli stihnout nedají," zamumlal mi do vlasů. "Pravda." oddělala jsem jeho ruku a posadila se vedle. Bylo to bezpečnější - pro oba.

Povzdychl si, ale nahlas nic neřekl. Nenápadně jsem teda studovala jeho chatku. I ta o něm ledaco vypoví. "Můžu si půjčit?" pohled mi spadl na notebook. Jen přikývl a já si lehla na břicho. Najela jsem na youtube.

"Moc jsi mi toho o vás neřekl, nechceš mi ukázat nějaké vaše klipy?" otočila jsem se k němu. Pousmál se. "Jen tam napiš One Direction, vyjede to samo."

Vyjelo mi hodně videí z x-factoru. Shlédla jsem jich několik a hned to komentovala. Byly docela pěkně, ale pak jsem narazila na jednu, u které jsem úplně oněměla. Dostala jsem ze sebe jen jeden tichý vzdech.

Líbila se mi už od začátku, když začal zpívat Liam, a v nižších polohách pak vyzněl Harryho chraplavý hlas. Byla tak obyčejná a přitom krásná. Your song.

"Tobě je zima?" podíval se na mou ruku.

"Ne, to je z tvého hlasu." přiznala jsem a hned na to celá zčervenala.

"Netušil jsem, že tohle může s někým udělat," pousmál se. Jen jsem neznatelně přikývla.

"Uvědomuješ si to?" vážně jsem se na něj podívala, zatímco on mě sledoval bez mrknutí oka.

"Máš neuvěřitelný dar od boha." zavrtěla jsem hlavou. "Já tomu říkám štěstí," prohodil. "Važ si toho, co máš. Málokdo tohle štěstí..." naznačila jsem uvozovky "..má.".

"Pojď sem," přitáhl si mě k sobě na hrudník a objal. "Já jsem teď rád, že mám tebe."

Tiše jsem se uchichtla. "Hlas budeš mít až do smrti."

Nic na to neodpověděl. "Nechce se mi nic dělat." zabručela jsem a pustila tam písničku od Adel. Ona je úžasná. "Ještě deset minut," informoval mě. "Né, já tu s tebou chci ležet celý den," se smíchem jsem ho objala.

"Upřímně se nám to možná splní, jak vidím ten liják venku." prsty mi odháněl vlasy z obličeje. Stočila jsem pohled k oknu. A pak si povzdychla. Napůl šťastně a napůl nešťastně. "Tak já zajdu za Jane, zeptat se jí, jestli bude nějaký program." Zavrtěl hlavou a nepustil mě. "Ještě pořád deset minut. Typuju to na promítání filmu, protože v malém sále se toho s tolika děckama dělat nedá."

Já o tom ale silně pochybovala. Viděla jsem program, byly tam i možnosti, kdyby bylo špatné počasí a film to nezahrnovalo. Pokrčil rameny a povalil mě na záda. "To je fuk, nic se mi dělat nechce." zapnul tam nějakou další píseň a pak se přiblížil k mému obličeji. "krom jednoho." přitiskl své rty k mým. Ruce jsem mu obtočila okolo krku a nechala ho nalehnout na sebe.

Pořád jsem se tak nějak neodhodlala k vášnivějšímu líbání. Nikdy jsem na to příliš nebyla. Nikdy jsem ani nezažila ty pověstné motýlky v břiše, nebo mravenčení po celém těle. Až teď. A bylo to divné. Cítila jsem se tak zvláštně, nervózně ale hezky. Cítila jsem, jak každá buňka v mém těle řve, že chce víc. Víc jeho. Aniž bych si to uvědomovala začala jsem se ho dotýkat i jinde. Dlaní jsem zabloudila pod tričko, tu druhou jsem nechávala zamotanou ve vlasech. A upřímně, bylo mi jedno, kde se mě dotýká on. Najednou mi bylo vše příjemné.

Ale čas nám nepřál. Těch hloupých deset minut uběhlo jako nic a já si až po vzpamatování uvědomila, že je to dobře. Do chatky vtrhl Louis celý zmoklý a udýchaný.

"Omlouvám se, že vyrušuju, ale už je po klidu!" skočil mezi nás na postel. Já zůstala ležet, abych se trochu uklidnila a Harry po něm jen vrhl naštvaný pohled. "Umíš si vybrat dobu." zamumlal. Do rozkroku si tiskl polštář a na mě až teď doléhala plná tíže toho, co bychom byli udělali.

"Nebuď škaredý, já si to nevymyslel. Máme se všichni dostavit do sálu, bude program." protočil očima a bral si mikinu.

"Půjdu napřed," zamumlala jsem a z chatky vystřelila jako namydlený blesk.

Vyhledala jsem hlavní vedoucí Jane, která mi dala instrukce, co dělat. Připravili jsme malý sál v budově a odklízeli všechny stoly.

Pak si děcka posedali, tým se postavil na bok a na scénu přišli kluci v čele s Louisem, který držel nějaký papírek. Asi nám oznámí ten program. Trochu jsem si popošla k topení a opřela se o něj. To bylo mnohem lepší, než tam jen tak stát. "Asi jste si všichni všimli toho hnusného počasí. Proto jsme se rozhodli udělat krátký program tady. Bude se zpívat karaoke!" zakřičel Louis nadšeně do mikrofonu a místností se ozval křik. Bezva, tohle se mě netýká.

"Ne nikam nechoď, budeme zpívat my z týmu, ne děcka." chytila mě Lea za ruku. Vyděšeně jsem se na ní podívala. "Chceš, aby mě obvinili z ubližování na zdraví? Protože přesně tak to dopadne!"

Pobaveně se uchichtla. "Třeba tě ani nevyberou, je nás tu tolik." zavrtěla hlavou.

V duchu jsem ale panikařila. Já rozhodně zpívat nebudu. Jen přes mou mrtvolu. Stoupla jsem si zpět na své místo u topení a snažila se tvářit nenápadně. Naštěstí se mi to zatím dařilo. Dokonce si pozvali i Leu. Její místo po mé pravici zaujal Niall který se neměl kam jinam vmáčknout. "Pusť mě taky k topení!" namáčkl se na mě co nejvíc. "Hej, laskavě se na mě tak nelep, cítím i přes tu mikinu, jak jsi zimný." otřásla jsem se. Vážně byla kosa, už abych byla na chatce zachumlaná v teplé dece. V Harryho dece, dodala jsem si v duchu. Tyhle myšlenky mě děsily, ale co je zakázané, je i lákavé. No jak se říká - zakázané ovoce chutná nejlépe.

"Tak pojď ke mně." dal mi ruce na ramena a přitlačil k sobě. Nakonec jsme se společně zahřáli, ale ty pohledy okolí snad nikdy nezapomenu. Když pak začal zpívat jeden vedoucí, naštěstí se všechny až na jeden přesunuly k němu a já měla svatý pokoj.

"Promiň, ale musíme se pustit, nebo ze mě Harry vymlátí duši," zadíval se někam před sebe. Nenápadně jsem se podívala tím směrem.

"Určitě není tak majetnický, jak vypadá." tiše jsem se zasmála. "Je," odvětil jednoduše a svoje ruce stáhl. Zamračila jsem se.

Myslela jsem, že si dělá srandu. On si ji přece vždycky dělal. Ruce jsem si složila do kapes mikiny a pořádně se zachumlala do kapuci. Pohled jsem mu oplácela. Ať si nemyslí, že mě vlastní. Je hezké, když kluk žárlí, ale tohle je Niall, proboha! "Je často takový?" zeptala jsem se šeptem.

"Ne, pokud teda nejde o Gemmu. Jednou zmlátil jejího přítele za to, že ji uhodil." odpověděl mi Niall.

"To bych ho taky zbila." zamumlala jsem. "Hele, jde sem," informoval mě. Koukala jsem na Harryho, jak se procpává mezi děcky směrem ke mně. Pokrčila jsem rameny. "Vážně ho zmlátil?" otočila jsem se k němu. Přikývl. "Ale on si to zasloužil, kdyby někdo uhodil tebe, taky by tě bránil."

"No, tak to škoda, že jsem ho nepoznala dřív." odvětila jsem neslyšně.

Nechtělo se mi k tomu vracet, ale tohle mi připomnělo Ericka a jeho chování.

Znovu jsem se podívala Harryho směrem. Byl zaseknutí někde uprostřed, protože holky ho nechtěly pustit. "Jdu ven, je tu hrozný vzduch." šťouchla jsem do Nialla a prodrala se k dveřím. Venku to vypadalo tak opuštěně. Všude bláto a déšť, zima a opuštěné chatky. Sedla jsem si na bok na schody a opřela si hlavu o ruce. Byla mi zima, ale nic lepšího tu stejně nemám. Niallova poznámka mě znovu donutila přemýšlet o Erickovi.

On byl ten typ, který si na holkách vybíjel svoje komplexy. Nikdy mě neuhodil tak, aby to bylo vážné, ale časem se to stupňovalo a kdybych to neskončila, nezůstal by jen u drobných oděrků. Nejsem typ, co by se sebou nechal manipulovat, ale byl moje první láska, můj první kluk… pořád jsem mu tak nějak věřila. Byla to chyba, ale zpět to nevezmu - navíc, jsem poučená pro příště.

Nadýchala jsem se čerstvého vzduchu a chtěla jít zpět, ale u vchodu jsem to vzdala. Zpátky bych se neprotlačila. Pro chvíli volného času jsem teda zavolala domů. Pohovořila s mámou, která přišla zrovna z práce a pak taky se ségrou. Před mámou jsem se zmínila, že jsem si někoho našla, ale jen tak okrajově, takže se ani nevyptávala. "A odkud je?" ozvalo se z druhé strany.