Be Happy 26.

“Co to má být?!" z postele bych leknutím vyskočila, nebýt Zaynovy paže, co mě pevně objímala okolo pasu.

"Ještě ne." zamumlal a nos zabořil někam k mému krku. Promrvil se, což způsobilo, že se zbavil peřiny. Hned jsem ho proto zakryla, aby máma, která, podle zvuků dupotu, mířila ke mně do pokoje, neměla ještě větší trauma.

"Taky se mi nechce, ale žene se sem bouře v podobě mojí matky," zachraptěla jsem rozespale.

"Co to má bejt?" rozrazila jmenovaná dveře a do pokoje vhodila smotaný chuchvalec oblečení. Pousmála jsem se, když jsem si vzpomněla, jak jsme to ze sebe včera strhávali.

"Ups," vyletělo ze mě a Zayn zabublal smíchy. Oči jí div nevyletěly na vrh hlavy.

"Byla bych schopná ignorovat to, co mě včera v noci probudilo, ale rozházené oblečení po domě? To je vrchol!"

"Omlouvám se, uklidila bych to, až bych vstala," hraně jsem se usmála.

"Což určitě nemělo být v tuhle dobu," dodala jsem kousavě. Nadechla se, že spustí, ale pak to všechno zase vydechla.

"Jdu k Henrymu a vy laskavě vstaňte a oblečte se. Do večera chci vidět aspoň pět sbalených krabic!" její hlas byl nepříjemný, jako smirkový papír.

"Jak si přeješ!" zakřičela jsem, protože už byla v půli cesty.

"I šest, jestli jí to udělá takovou radost," otočila jsem se na rozespalého, trochu zmateného Zayna. Po tak skvělé noci jsem si nechtěla kazit náladu... mámou. Nechala jsem ho dál ležet a šla se oblíct a umýt. I když jsem vyšla z koupelny, pořád ležel v posteli a krom nahých zad ukázal i své pozadí.

"Aspoň se zakryj." zavrtěla jsem se smíchem hlavou a plácla ho po něm. Uchichtnul se a zakutal se víc do peřiny, zatímco si hlavu podložil rukama.

"Můžeš si balit, já se budu koukat."

"Jak milé," protočila jsem očima a rozdělala první krabici. Nejdřív šlo všechno ze stolu, protože to tvořilo podstatnou část mého 'majetku'. Skládala jsem knihy do jedné krabice, nějaké oblečení do druhé, pod postelí jsem měla hodně upomínkových předmětů, ty už v krabicích byly, tak jsem je pouze vytáhla. Učení šlo samostatně, krabici jsem si pro jistotu i popsala, abych pak za týden nejančila a nerozhrabávala je všechny.

"Prý má velký barák." okomentovala jsem to.

"Kdo, Henry?" zeptal se.

"Jo.“

"Hmm, zajímavé. Nebude tě věznit ve věži, že ne?" v očích mu zajiskřilo, v těch mých se spíš objevila panika.

"Věřím, že by toho schopný byl." Zafučela jsem nespokojeně a zavřela otevřené okno, když jsem viděla, jak se otřásl zimou.

"Víš, co mi včera řekla? Že prý od té doby, co chodím s tebou, jsem drzá. Je to blbost, nejsem drzá, jen mám konečně nějaký názor, což se jí samozřejmě nehodí."

"Možná, že jsi i trochu drzá," pokrčil ledabyle rameny.

"Ale vůbec ti to neškodí."

Zasmála jsem se a hodila po něm tričko.

"Vážně jsem naštvaná, že mi to jen tak oznámila, to je celé."

"Jsi si tak jistá, že je špatná? Teoreticky jsem mnohem horší partie já, než on, jestli sis toho nevšimla."

Protočila jsem očima a svalila se zpět k němu do peřin.

"Okej," řekla jsem rezignovaně.

Tentokrát jsem si nechala svůj názor pro sebe, ale jen proto, že Zayn měl pravdu. Ale nic to nemění na tom, že Henryho nemám ráda.

"Celý svůj pokoj vměstnám do několika krabic, to je smutný." prohlásila jsem s pohledem upřeným na boxy překypující všemi možnými věcmi. Nechce se mi odsud. Byť je ten pokoj malinký, je to takový roztomilý kumbálek, kde se cítím opravdu doma. Nestojím o nic většího ani lepšího, vlastně nestojím o nich jiného.

"Pořád je tu možnost, že..." nenechala jsem ho domluvit a umlčela ho jednoduchým polibkem přímo na rty.

"Když si najdu brigádu, nastěhuju se k tobě."

"Proč chceš pracovat, když nemusíš? Užívej si, dokud můžeš."

"Je mi prostě blbé, kdybys to všechno platil, přestože vím, že tvoje práce není žádný med, a navíc jsem se chytla s mámou, která mi vyčetla, že jsem nesamostatná a jelikož ona je živitelka, tak já budu poslouchat. Chci jí tím dokázat, že to zvládnu, umím se o sebe postarat a jsem velká holka." řekla jsem veledůležitě.

"Tak velká holka, jo?" rty se mu roztáhly do posměšného úsměvu, kterým mě chtěl beztak jen provokovat.

"To si piš že jo, ještě všichni budete valit oči!" šťouchla jsem ho do nosu.

No a tak začal můj hon za brigádou.

*

Tašku jsem si hodila do rohu pokoje a první, kam jsem zamířila, byly balkonové dveře, abych sem pustila trochu čerstvého vzduchu. Je jedno, jak je tenhle dům velký, ale evidentně jsem v něm nebyla vítána. To si vážně Henry myslel, že máma přijede beze mě, nebo co? To jak se tvářil, když mi ten pokoj ukazoval, nehledě na to, že měl šílený problém s tím, aby mi dal klíče od domu.

Hrozně se přemáhal a vyslechla jsem si taky snad milion pravidel, co smím a nesmím - jako malé dítě.

"Líbí se ti pokoj? Je velký oproti předchozímu a máš tu balkón." zašveholila máma, přeskákala všechny krabice rozházené na zemi a vzala mě kolem ramen.

"Jde to." kývla jsem. Zařekla jsem se, že nebudu hnusná a prostě na to budu rezignovat.

"Zítra mám ještě volno, tak bychom mohly jet společně něco koupit, ať si to tu líp zařídíš." brebentila, zatímco mě tiskla.

Vážně jsem na to neměla co říct. Ona věděla, že tu být nechci, ale úplně to ignorovala.

"Ale chtěla jsem ti říct jednu věc, Ann. S Henrym jsme se domluvili, teda, říkal mi, že si nepřeje, aby tady Zayn chodil a přespával tu s tebou. Tak jsme se domluvili, že to bude jedno z pravidel." nasadila vážný hlas. Co to k sakru?

"Takže vy jste se domluvili?!" vyletěla jsem jako čertík z krabičky. Už tak mi do života zasahoval dost, on to ale musel dovršit tímhle.

"Je to hlavně jeho dům, zlato, Zayna vůbec nezná, takže je pochopitelný, že tu nechce cizí lidi." věnovala mi široký úsměv. Bože, kdo jsi a co jsi provedl s mou mámou?

"Však ať se nebojí, ani já tu dlouho nezůstanu," ujistila jsem ji nejvážněji, jak to jen šlo.

"Takže odpověď na nakupovaní je ne, nepotřebuju to tu mít útulnější."   

"Přece by ses kvůli tomu nezlobila, časem, až se poznají, tak tady bude moci chodit."

Já jen zvedla ruce na znamení míru.

"Mně už je to fuk, mami, byla bys teď tak hodná a nechala mě ve svým NOVÝM pokoji samotnou? Děkuji."

Otočila jsem se k ní zády a pohnula se, až když zaklaply dveře. Rozhlédla jsem se po místnosti, a pak našla mobil s tím, že zavolám Zaynovi a postěžuju si, jak moc jsem nespokojená.

"Příjem." ozvalo se z druhé strany vtipným hlasem po pár zazvoněních. Trochu mi to zvedlo náladu.

"Je to tu hrozný." řekla jsem místo pozdravu trucovitě.

"Tak se prostě nastěhuj ke mně," zopakoval po milionté. Už jsme se bavili i o tom, že bych mu pak peníze mohla dát dodatečně, jenže on by si je stejně nevzal.

"Slíbil jsi, že tohle téma vytahovat nebudeš," posadila jsem se na postel a zády se opřela o její čelo. Tohle určitě nebude krátký rozhovor.

"Promiň, musel jsem tě popíchnout." uslyšela jsem zachichotání. Na chvíli mi představa jeho výrazu taky vytvořila úsměv na tváři, ale hned na to jsem si povzdychla.

"Zakázali mi, abych tě tady vodila."

"To se dalo čekat," vadilo mi, jak je klidný, jako by ho to vůbec netrápilo.

"Tak to jsi asi jediný, který to čekal, já to nečekala. Nechápu to." zavrčela jsem.

"Annie, budeme se scházet u mě. Mám vlastní dům, jaká je logika, chodit k vám?" Skoro živě jsem viděla, jak protáčí očima.

"'Tu jde o princip!" zaúpěla jsem a začala rozmlouvat o tom, jak jsem neomezovaná a tak podobně. Pak ale pravda, čert to vem. 

Je to tu! Pardon za spoždění, ale odpoledne jsem nějak vytuhla :D.

Podmínka stále platí 9 komentářů=další díl!

Andy