Breaking The Rules 20.

 

 ZVRAT!

"To tam vážně není nic lepšího?" pohledem jsem střelila k Liamovi, který přepínal programy na satelitu.

"Ne," odsekl, taky dnes neměl dobrou náladu, protože tento den měl trávit s Dan, což se nepovedlo. Za to ale já nemůžu, že.

"Tohle je docela dobré." okomentoval Zayn tu blbinu a prsty pravé ruky nenápadně zahákl za ty moje. Je tu jen Liam, který o nás vlastně ví. 

Tohle bylo jinak samo o sobě klidné odpoledne. Každý byl někde zalezený a hleděl si svého. Alespoň jsem využila čas a mohla být se Zaynem, i když se ho asi nikdy nenabažím natolik, aby mi pak nechyběl. Což je na druhou stranu dobře, ne? Mám takový pocit, že tohle není jen pobláznění. Alespoň z mé strany. 

Liam na nás občas nenápadně koukl, ale já to ignorovala a věnovala se té blbině v televizi...  do té doby, než bouchly vchodové dveře.

Všichni jsme se na sebe nechápavě podívali. Venku nikdo být nemohl. Moje ruka vyklouzla z té Zaynovy. Ať je to kdokoli, nesejde na tom, stejně o nás vědět nesmí. 

"Zdravím vespolek." Paulův nepříjemný hlas znějící jako když někdo škrábe prsty o tabuli, se rozlehl místností.

Všichni jsme mu odzdravili a Liam automaticky vypl  televizi. Vypadal vytočenější, než kdy jindy.

"Mám svolat zbytek?" kdyby se Liam neujmul slova, asi bychom tak mlčeli dlouho. Nemám chuť se s ním bavit a Zayn, ten vždycky mlčí… "Není potřeba." Těsně přede mě dopadla velký hromada časopisů. Jako první mě napadlo, že se musel zbláznit. Viděla jsem jen pár obálek a na většině jsem byla buď já, Zayn nebo Harry. Milostný trojúhelník? Nestihla jsem na to pořádně zaostřit, protože místnost protnul Paulův křik.

"Vysvětlíte to, vy dva?!" zastavilo se mi srdce, když pohledem probodával nás dva. Mě a Zayna. Zabořila jsem se hlouběji do sedačky a v tu chvíli si přála propadnout se do země.

"Vím to, všechno." kdyby byl býk, právě by mu šla pára z nosu i z úst. Zayn se zatím tvářil klidně, listoval v časopisech a nakonec pronesl : "Bláboly."

"Ne, chlapečku." vytrhl mu časopis z ruky a hodil ho až někam za gauč. Jeho křik přilákal i ostatní obyvatele domu, a tak časopis tak tak minul Nialla vcházejícího do obýváku. Strach z něj šel vždy, ale dnes to bylo stokrát horší.

"Překročili jste všechny meze. Od srpna to táhnout... jak se opovažujete!" zrudly mu i uši.

"Vím i o těch svátcích. Víte, co jste riskovali? Jak bychom to asi vysvětlovali, hm?!“

Jak se to všechno, proboha, dozvěděl? Když jsem se podívala na Zayna, poznala jsem, že mu v hlavě šrotuje to samé.

"O co jde?" zívl Louis. Asi ho vyrušil z jeho odpolední siesty.

"Hrát divadlo na veřejnost je jedna věc, ale tajit tohle i před námi všemi je druhá věc!" vůbec si ho nevšímal a ani pohledem neuhnul.

"Museli jsme to tajit," pokrčil Zayn rameny. Na to, jak je situace vážná, byl až moc v klidu.

"Já jsem to věděl." ozval se Liam. Tohle mě zabolelo. Vím, že už jsme stejně prozrazení, ale on to ještě musí potvrdit. Věřila jsem mu. Ani jsem se na něj nepodívala. Vlastně jsem ignorovala úplně každého. Seděla jsem s pohledem upřeným do země a vstřebávala, co se to stalo.

"Se vším je, ale konec! Takový přešlap si nemůžeme dovolit, rozumíte?"

Cukla jsem sebou, ale nic víc. Mohla jsem tušit, že na to přijdou. Jenže ani jeden z nás nepředpokládal, že tak brzy. Nebo jsme si to prostě nechtěli připustit.

"Věděl jsem to pár dnů a za tu dobu jsem stihl vymyslet, jak se to udělá." projel si prsty prořídlé vlasy, které jsou více šedé než hnědé.

"Vy dva," ukázal nejdřív na mě, pak na Zayna.

"Se už mimo akce nesetkáte."

"A jak to chceš asi udělat, když bydlí v jednom domě?" uchichtl se Niall. Vážně mám pocit, že se na tom baví? No, byl jediný. Louis vypadal, že pořád nechápe, Harry se pro jistotu netvářil nijak. A mně se chtělo brečet. Jestli mu jde o to, abych se už se Zaynem nepotkala, je mi jasné, že to nějak zařídí. Společná vila mu nebude žádnou překážkou. "Pro začátek mám pro tebe a Harryho práci mimo Británii a až se vrátíte, všechno bude připravené." škodolibost z jeho hlasu přímo sršela.

"C-co bude připravené." pořád jsem nějak nechápala.

Před obličejem mi s vítězným úsměvem zamával ocelovým kroužkem s třemi klíči.

"Jeden je tvůj, druhý Harryho a třetí je pro mě."

"Nechal si nám vytvrdit nové klíče?" ozval se Harry přiblble. On to nepochopil, no mně to došlo okamžitě.

"S radostí vám oznamuju, že váš vztah začal být tak vážný, že si pronajímáte společný byt."

"To nemůžeš." vyhoupla jsem se z gauče.

"Já se nikam stěhovat nebudu!" zavrtěla jsem hlavou nad tou absurditou. Nemůže mě jen tak přestěhovat někam, kam se mu zlíbí... a ještě k tomu s Harrym.

"Zakaž mi to," zazubil se. Evidentně se mu zlepšila nálada, jakmile se ta moje zhoršila.

"Z tohoto domu se nehnu." zavrčela jsem. Bylo mi tak hrozně, že jsem se s ním hádala přede všemi. Nikdo si nedovolil nic říct, a taky... proč by to dělali, že? O jejich zadek nejde.

Úsměv mu zmrzl stejně rychle, jako se mu vytvořil.

"Když to bude nutné, vlastnoručně tě z tohohle domu vykopu, je ti to jasné?!"

Polkla jsem, ale rozhodla se to nevzdát. Chtěla jsem najít podporu u Zayna, ale ten byl asi sám trochu v šoku z toho všeho, proto jsem se otočila na Harryho.

"Na něj nekoukej, on tě nezachrání."

Pevně jsem semkla rty. Došlo mi, že tenhle boj nemám šanci vyhrát.

"Pro tvé vlastní dobro si věci sbalíš sama, jinak tady pošlu lidi, kteří celý tvůj pokoj narvou do několika krabic, které tě budou čekat v novém bytě." oddělal dva klíčky z kroužku a položil je na konferenční stůl.

"Alespoň se naučíte, že porušovat pravidla se nevyplácí." na každém slovu si dal záležet. Jako bychom byli úplní tupci.

Mířil si to ke dveřím, když se zastavil u Nialla a vytrhl mu sáček s chipsy.

"A ty nežer, pořád."

Bez rozloučení pak opustil místnost, která utichla. Pořád jsem zaraženě koukala na černou LCD televizi před sebou.

"Ailee." Zayn mi položil ruce na ramena. Cukla jsem sebou, abych se mu vytrhla. V tu chvíli jsem dostala neopodstatněnou zlost na něj, že nic neřekl, když tu Paul ještě byl.

"To jsi nemohl, do háje, něco říct?" štěkla jsem.

"Jako by to snad byla jen moje vina." zavrtěla jsem napáleně hlavou a vydala se k sobě do pokoje. Na tohle všechno jsme museli být dva.

S hlasitým bouchnutím jsem zavřela dveře a vytáhla kufr. Ať to mám za sebou. Ten pokoj jsem po jedné stránce milovala a po druhé nenáviděla. Nenáviděla proto, protože jsem tu byla jako ve vězení, no milovala jsem ho, protože to bylo jediné místo, kde jsem měla svůj klid. Tyhle čtyři stěny mi dávaly pocit bezpečí. Měla jsem tu věci, které mám ráda a taky... mohla jsem tu být se Zaynem. Takové myšlenky mě neměly vůbec napadat. Jako na povel jsem se sesypala na postel. Hlavu jsem zabořila do polštáře a snažila se tišit hysterický pláč. 

 Když už jsem jednou šťastná, musí se zase něco pokazit a oni mi musí ukázat, kdo tu velí. Nejsem pánem svého života, už dávno ne. 

Vrávoravě jsem se postavila na nohy a snažila se uvažovat aspoň trochu logicky. Jak si mám zabalit věci, když nevím, kam nás s Harrym pošlou? Nemám chuť s ním být. Chci být se Zaynem, je to tak moc? Poprvé jsem doopravdy zamilovaná. Nestačila jsem s ním být ani dost dlouho a už nám to překazili.

*

"Ailee, auto už čeká." ozýval se Harryho chraplák domem.

"Nech mě se rozloučit." odkřičela jsem zpět. Pohled jsem upírala na prázdný pokoj. Nábytek v něm zůstal, ale jinak tam nebylo nic. Holé zdi působily pěkně pesimisticky, už žádné fotky. Prázdný stůl a postel bez mých barevných polštářků. Tohle všechno už bylo na cestě do mého nového bytu. Když byla místnost prázdná, kroky se rozléhaly. Můj hlas se odrážel od stěn a vytvářel ozvěnu. Vzpomínám si, jak jsem z tohohle pokoje, celkově z tohohle domu, byla nadšená. Milovala jsem to, protože na naše dřívější poměry to byl palác. Tehdy jsme byli tak šťastní, protože se nám plnil sen. Zpívali jsme a žili si v přepychu. Ale postupem času se dům jakoby zmenšoval. Nechtěla jsem je potkávat na chodbách, protože naše vztahy stály za nic, nebo jsem si večer chtěla sednout k televizi a popíjet kakao, ale kluci koukali na nějaký zápas. Těšila bych se odtud, ale to by znamenalo, že se těším od Zayna a to není pravda

"Už musíš jet." uslyšela jsem hlas od dveří. Při zvuku jeho hlasu jsem sebou cukla. Od té scény v obývacím pokoji jsem ho neviděla. Neměla jsem možnost, protože jsem ten večer trucovala a druhý den ráno tu oxidovali stěhováci. A tento den taky odjíždím.

"Jo, já vím," odvětila jsem nepřítomně.

"Ale nechce se mi." v očích mi tepalo, a já opět viděla rozmazaně. "A mně se nechce tě pustit," jeho dlaně se mi usídlily na ramenech. Promnula jsem si prsty spánky a pak se otočila čelem k němu i k realitě. Byla bych nejšťastnější, kdyby mě nepustil. No on s tím nic neudělá. Čelo jsem si opřela o jeho hrudník a rukama oblapila jeho tělo. Kdo ví, kam se podělo mé předsevzetí, že už kvůli tomu nebudu brečet.

"Neplakej." prsty přejel po mé mokré tváři a lehce mi nadzvedl bradu.

"Nemám plakat?" smutně jsem se pousmála a chytila ho za ruce, které oblapily můj obličej. Do očí se mi zablýskla perlička na prstýnku.

"Miluju tě." uhnula jsem pohledem, protože jsem ten jeho nemohla vydržet.

Prsty mi zaryl do zad.

"Taky tě miluju."

"Tohle není konec, že ne?" zeptala jsem se nadějně.

"Uvidím, co se s tím dá dělat," povzdychl si. Nevím, kdy se zase uvidíme tak, jak teď, ale nezvládnu to ukončit. Jsem u něj a stejně si připadám, jako bych byla na míle daleko. Jak to bude vypadat potom?

"Ne, Zayne." odtáhla jsem se, abych mu viděla do tváře.

"Slib mi, že to neskončí." stiskla jsem jeho ruce propletené s těmi mými. Přišlo mi to nemožné, i když jsem ho o to žádala. Možná jsem sobecká, protože co on s tím může udělat? Maximálně si nadělá problémy. Na tváři vyloudil malý úsměv a mou levou dlaň vzal mezi své.

"Na tom, co jsem řekl, se nic nemění." prsty přejel po malé perličce, která se třpytila na prsteníčku.

"Nebylo to lehké a teď to bude ještě těžší, ale... jednou to skončí." rty přitiskl na mé čelo.

"A pak budeme spolu." pošeptal. 

Žijem! Pardon, že nic nepřibývalo, ale bylo toho fakt požehnaně. No slibuju že o svátcích vám to vynahradím a když budete komentovat, bude i ffka. Breaking The Rules určitě, ale jak to bude s Be Happy nevím, protože ta není moc předepsaná a s Doms se teď moc nevidíme :) 

 Užívejte Vánoce!

Andy