Breaking The Rules 19.

Koncert byl v plném proudu. Byla jsem trochu v rozpacích a nervózní, protože máme zpívat naší písničku. Posadila jsem se na židli, kterou nám tam připravili, Zayn se taky posadil a Harry s kytarou jako doprovodný hlas seděl taky.

"Máme pro vás překvapení," jako první se slova chytil Zayn.

"Nové album sice ještě nahrané není, ale rozhodli jsme se vypustit ven jeden song už teď." 

Fanoušci začali šílet, jako ještě nikdy. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Byli jsme doprovázeni i klavírem, který tomu dodal romantický nádech. Měla jsem strach, ať to nepokazím, ale zpívat po Zaynově boku šlo samo. A když jsem si k tomu představila, že je to o nás, ucítila jsem v očích slzy a selhal mi hlas. Když mi pak podal ruku, chytila jsem se jí a dovolila mu, aby mi pomohl z vysoké židle, a když dozněl poslední tón, uklonili jsme se. To už jsem své oči neovládala. Slané kapičky mi rozmazaly make-up a tiše dopadaly na zem, jak jsem byla v předklonu. Bylo mi jedno, co si kdo pomyslí, prostě jsem ho objala. Před všemi těmi lidmi a ve chvíli, kdy mě ovanula jeho vůně a já stiskla jeho tělo ve svém náručí, jako by zmizel křik davu a byli jsme tu jen my dva. Nakonec se k nám stejně nahrnuli všichni a vzniklo z toho skupinové objetí, no stačilo, mi nejblíže jsem k Zaynovi. 

No i to skončilo rychle, ale já už pak nebyla u dalších písniček plně při soustředění. Často jsem se zamyslela, byla duchem nepřítomná a kluci mě zachraňovali. Nebylo mi dobře, protože z pláče se mi zvedl tlak a upřímně jsem byla ráda, když jsem odtančila choreografie, které jsme měli. Můžu s klidem říct, že tohle byl můj nejhorší výkon za celou dobu. 

"Co je? Jsi nějaká bledá." Koukala na mě Lou, když nás všechny odličovali. Já měla  make-upu nejvíc, ale klukům se taky občas něco patlá a jelikož musí o svůj obličej pečovat, musí to pak dolů.

"Není mi dobře." přiznala jsem. Moc mi nepomáhala ani malá Lux, která se na mě neustále věšela. Jindy mi to nevadí, zbožňuju jí, ale teď...

"Hlavně to vylež." usmála se na mě naše maskérka, když jsem si přes hlavu natahovala mikinu.

"Neboj. A děkuju," usmála jsem se. Z haly jsme vyšli nepozorovaně a bylo po půlnoci, když jsme dorazili. No ani to mi nezabránilo, abych se vkradla do Zaynova pokoje. Tolik mi chyběl. Měla jsem ho chvilku u sebe, ale jako by mě to jen navnadilo. Trvalo dlouho, než otevřel dveře svého pokoje. A ani se nedivím, protíral si oči od ospalků, takže už určitě spal. Kouslo mě svědomí, že ho budím.

"Můžu k tobě?" nasadila jsem prosící výraz. Neváhal, ani jsem se nenadála a dveře za mnou bouchly. V tuhle chvíli nebylo nic lepší, než se zachumlat do jeho voňavých peřin a přitulit se k němu. Celý pokoj voněl po něm, ostatně jako vždy.

"Máš nějakou mazlící náladu." okomentoval to.

"Jen jsi mi chyběl," nafoukla jsem tváře. Vzal mi tvář mezi ukazováček a palec a donutil mě zase splasknout. I když už se to možná zdá ohrané, i on mi řekl, že jsem mu chyběla. Fakt, že se mnou chce být stejně, jako já s ním, je mnohem lepší, než vyznání.

"Jsi unavená?" zeptal se a svou hlavu přitiskl k mé. Nechala jsem si jeho ruce obmotat kolem pasu a spokojeně přivřela oči.

"Docela jo, je to... nuda, pořád nějaké rozhovory a koncerty, akce... s takovým tempem z nás za chvíli budou chodící mrtvoly.“

Trhl rameny.

"Jim by to vyhovovalo, ne?"

"Jestli z nás chtějí nějaké prachy, tak to není dvakrát chytrý tah." řekla jsem na to a pohrávala si s prsty jeho levé ruky. Občas jsem protočila masivní stříbrný prsten, co nosí už... no, co já si pamatuju.

"Asi zkoušejí, co vydržíme." ucítila jsem jeho dech u ucha, na které mě hned na to políbil.

"Neměl bys mě takhle dráždit, jestli nechceš..." sama jsem se zarazila. Milovali jsme se jen jednou a já už mám takové myšlenky?

"Jestli nechci co?" zašeptal a já se celá zatřásla.

"N-nic," zakoktala jsem. Krev se mi nahrnula do tváří. Přivedlo mě to trochu do rozpaků, protože jsem nikdy takhle otevřeně nemluvila. Ani s mámou, když mi dávala ponaučení o menstruaci a bezpečném sexu.

"Klidně to řekni," zavrněl mi do ucha. Pustila jsem jeho ruku, aby uvolnil své sevření a já se mohla otočit k němu.

"Měním názor, už unavená nejsem." dlaní jsem zakotvila na jeho tváři a rty přitiskla na jeho, které mě k tomu přímo vybízely. Člověk by řekl, že poletování motýlků v břiše bude už pasé. To těžko. Stačil mi takový pohled, když jsme byli sami a krev v mém těle se vařila. Najednou mezi námi nebyla přikrývka. Byla bych si toho ani nevšimla, ale nešlo ignorovat, že je mi zase o kousíček blíž.

"Nevadí ti Harry ve vedlejším pokoji?" zamumlal, zatím co se ke mně nakláněl a má záda tlačil na měkkou postel. Pro mě to byla minimální překážka a Zaynovi to evidentně nevadilo vůbec, když pokračoval.

"Budu tichá," slíbila jsem. To byla poslední slova, která ze mě vyšla, ale tentokrát jsem to nebyla já, kdo měl problémy s ovládáním. Chvíli to vypadalo, že na mě roztrhá spací tričko, protože byly problémy se sundáním. Ale ovládl se, což ocením, až toho budu schopná. Teď bych spíš byla ráda, že už je dole. Sama jsem byla nedočkavá a rvala z něj oblečení.  U tmavě modrých kalhot, ve kterých spal, jsem se zasekla. Byl ke mně tak přitisklý, že jsem se nemohla sehnout, abych mu je mohla sundat. Prsty jsem se dostala pod gumu, ale nezbylo mi nic jiného, než sevřít látku v dlaních a čekat na správnou chvíli. Nenechal mě dlouho čekat a ještě předtím, než šly dolů moje kraťasy, pod kterými jsem neměla nic dalšího, sám si je sundal. Tělo na tělo to bylo ještě lepší. Čerstvě udělanými nehty jsem mu přejížděla po ramenech, až na jeho kůži zůstávaly bílé čáry, pomalu se zbarvující do krvavě rudé barvy. Zalapala jsem po dechu a zkousla si ret, když jsme se otřeli citlivými místy. Horko se míchalo s husí kůží a tělo se mi celé třáslo, jak po něm toužilo. Nevydržela jsem to a zvedla boky, ale docílila jsem jen našeho dalšího střetnutí, nikoli úplného splynutí. Ještě víc mě frustrovalo, jak se mi i přes touhu zračící se v jeho očích, pochechtává. Udělala jsem to znovu. To už mu tak vtipné nepřišlo. Sykl a dlaň mi přitlačil na ústa, i přes to, že on byl ten hlasitý. V tu chvíli si to ani neuvědomil.

"Zayne." uniklo mi přes vyschlé rty rozbolavěné z jeho vášnivých polibků. Prsty jsem se zahákla za stříbrný řetízek, který měl na krku s přívěškem jež  mě studil na hrudi. Musela jsem se soustředit na své pohyby, abych mu ho nestrhla z krku. Asi by mi nepoděkoval.

"Tak už?" zakňučela jsem. Nohy už jsem měla dávno obmotané okolo jeho boků a tlačila ho k sobě, ale moje síla na to nestačila. Znovu jsem se pokusila o ten samý pohyb, jako předtím, ale opět jsem to tím jen zhoršila. Nedočkavost ovládalo celé moje tělo, když jsem ho v sobě ucítila. Ale jen jeho špičku a hned na to ze mě zase vyklouzl. Stačilo tak málo, ale jeho baví mě provokovat. Mám ho prosit, nebo co? Bříšky prstů jsem mu znovu zaryla do ramen a upřímně měla chuť se tam i zakousnout. V tuhle chvíli bych ocenila vedení, protože kdyby mi tu možnost dal, už dávno bych nás vedla k vrcholu. Musela jsem se tolik ovládat, abych ty vzdechy tišila. Uvnitř jsem hořela, ale na venek šel slyšet jen můj sípavý dech. Všechno dusila Zaynova dlaň, ale něco přeci jen uniklo, když to konečně udělal, spojil nás. V tu chvíli jsem si zkousla ret skoro do krve a moje ruka automaticky vyletěla k jeho obličeji, aby zadržela jeho táhlý sten. Hlídali jsme se navzájem.

*

"Mám chuť na latté." zamyslela jsem se a přitom si hrála s peřinou, kterou jsem měla nad prsa. Protože obléct se do oblečení, které leží vedle postele, je moc pracné. Plus mi takhle bylo příjemně, když byl vedle mě.

"Právě jsme spolu spali a ty myslíš na kafe?" zasmál se. Evidentně ho to nijak neurazilo.

"Nevím proč, ale měla jsem na něj chuť i minule." uchichtla jsem se. Ale říct mu to předtím, zbytečně zkazím atmosféru, i když jsem to měla na jazyku neustále. Někdo po tom usne, někdo si chce povídat, já mám zase chuť na latté.

"Příště si ho postavím tady k posteli." zakývala jsem hlavou. Rozesmála ho moje vážnost.

"Můžeš si ho jít udělat, přístroj na to máme." dloubl mě do odhaleného ramena.

"To bych se musela oblíct a to se mi nechce." dloubla jsem ho nazpět. Vždycky jsem si myslela, že když budu něco mít s nějakým klukem, budu se hrozně stydět.

Jenže tady není žádný stud, sama to nechápu. Pohled mu padl na hodiny. "Je pozdě, klidně jdi takhle." Převrátila jsem očima.

"No to určitě a potkám Nialla jak vyjídá lednici." bylo to sice málo pravděpodobné, ale i tak. Nahá bych rozhodně nikam nešla. Ale proč o tom diskutujeme, stejně to nemyslel vážně. Promrvil se a dlaní sjel na mé břicho. Vyjekla jsem, protože mě to hrozně zalechtalo.

"Švihej si osahávat svoje," plácla jsem ho.

"Tu je někdo lechtivý." zachichotal se a hned na to jsem ucítila jeho nenechavé ruce. Svaly na břiše se mi stahovaly, a i když jsem se snažila tvářit klidně, skoro mi od smíchu tekly slzy. To prostě nešlo. Smála jsem se jak blbá a když sjel na žebra, těsně pod prsy, měla jsem pocit, že se rozskočím.

"Ne, Zayne tam ne." odstrkovala jsem ho.

“Pšššt." zachechtal se a přitiskl mi ukazováček na rty. S tím taky přestal trápit mé unavené tělo a já se mohla alespoň uklidnit. Po chvíli jsem měla zase pravidelný dech, i tep.

"Chtěla bych tady s tebou zůstat celou noc, chci toho moc?" fňukla jsem.

"Natáhnu budík, po dnešku budou všichni vyspávat, tak zůstaň tady." potáhl peřinu, která při lechtání spadla z postele, a oba nás pořádně přikryl. Natáhl se přese mě pro telefon, do kterého něco naťukal, a pak ho položil zase zpět.

"Dobrou noc," věnoval mi polibek do vlasů a zhasl lampičku.

P.S.: Další kapitola = 5 komentářů, chci moc? :(