Breaking The Rules 21.

Představovala jsem si hodně věcí, jelikož mi neřekli, kam máme namířeno, ale rozhodně mě nenapadl prodloužený víkend v Paříži. 

Paříž je tak kouzelná, plná záhady a hlavně, je naprosto romantická. Když jsem stála pod Eiffelovou věží, řekla bych, že by mi nic nechybělo... ale co ten kus srdce? Ten zůstal někde za průlivem La Manche.

Celá ta cesta proto byla úplně zbytečná. Týden módy se započal a my byli jedni z VIP hostů. Ač jsem se snažila sebevíc, moje úsměvy nebyly upřímné, nasazovaly se pokaždé hůř a hůř až jsem nakonec nenasadila žádný úsměv a prostě kývala na lidi kolem. Jako ty modelky, co stály na molu. Má zlá nálada se přenesla i na Harryho. Nebo s ní možná už přijel, já si toho jen nevšimla. Každopádně, nebyl okamžik, kdybychom na sebe neštěkali. U jednoho rozhovoru dokonce sám přiznal, že to teď mezi námi není moc dobrý... jako by snad někdy bylo, že? 

Moje nálady se dost střídaly. Byla jsem na něj často hnusná, a když byl i on, rozplakalo mě to. Nikdy jsem nebyla tak přecitlivělá na slova, které mi lidi říkají... vždyť jsou to jen slova, ne? Ale události těch několika dnů mě prostě ničily. Pořád jsem se nemohla smířit s tím, jak to dopadlo a můžu být ráda, že alespoň mi ten mobil nechali. Jenže jak jsme si mohli psát, když byl Harry pořád se mnou? Nevím, jak to všechno Paul zjistil, ale musel to vyzradit někdo z nich. Buď Niall, Louis, a nebo Harry. Liam to sice přiznal, ale když až když šlo do tuhého. Já ani Zayn... rozhodně bychom si záměrně nedělali takhle zle, takže zbývají jen ti tři. Někdo je ten zrádce. 

Jenže není žádný způsob, jak to zjistit. Nikdo to nepřizná. Je smutné, jak daleko jsme se dostali. Musíme si dávat pozor i mezi sebou, protože věci se změnili. Jak to tak vypadá, každý teď jede sám za sebe, hlídá si svůj vlastní zadek. 

Po pár dnech záře reflektorů jsme se vraceli zpět do Londýna. Chtěla jsem se ohradit, že jedeme špatně, ale pak mi došlo, že nás z letiště nevezou do vily, ale do bytu.

Kdybych byla o deset let starší, byla zasnoubená a hledala  hnízdečko lásky, tak mám jasno - byt v centru s balkónem a nádherným výhledem by byl to pravé. Moderně zařízený s velkou koupelnou, kde byla i vana s masážním zařízením, pro relaxaci jako stvořená. Kuchyně, že by nám ji mohl závidět i Jamie Oliver a obývák jako šitý na míru pro večerní posezení s přáteli u krbu. Z něj taky vedly prosklené dveře na středně velký balkón, na který se dalo dostat také z ložnice, která byla tónovaná do hnědé barvy s postelí snad pro pět lidí vysokou mě skoro do pasu. Bylo by to dokonalé, kdyby vedle mě nestál ten kudrnáč, ale někdo jiný a to, že jsem o deset let mladší, bych taky skousla. 

Rukou jsem zkusmo sáhla na saténové povlečení. Jemná látka mi proklouzávala mezi prsty. To se bude Harrymu spát. Já rozhodně nepřistoupím na tu jejich hru se sbližováním. Po tom všem určitě ne. Do ruky jsem si vzala přikrývku a na vrch položila malý polštářek.

"Někam jdeš?" srazila jsem se s ním ve dveřích.

"Nebudu s tebou spát v jedné posteli, mám toho dost." zamumlala jsem.

"Chrápu, nebo co?" donutil mě, ať se na něj podívám.

"Ne, ale..." chci se prostě vzepřít, i když to nikdo jiný neuvidí... ale jak jinak to mám kruci udělat?

"Tak jenom dneska, musíš taky vyzkoušet, jak se v ní spí." popostrčil mě zpět do místnosti. Až jsem se podivila nad jeho milým tónem.

"Pak si klidně spi na gauči." zhasl v obýváku, a pak i v ložnici. Než jsem stihla dojít k posteli, tak rozsvítil malou lampu a sám se zachumlal do naducané peřiny. Přikrývku jsem položila zpět na mou polovinu postele, blíž k balkónu, a opatrně si sedla. Stejně se postel zhoupla, jak byla měkká. Rozhodně mě lákala víc než koženkový gauč. Rozpustila jsem si zapletené vlasy a gumičku položila na noční stolek vedle, kde kromě toho stála i malá lampička, stejná, jako na Harryho straně. Ten naštěstí ležel bezpečně na svojí půlce.

"Harry?" hlavu jsem si podložila rukama a sledovala strop, který zčernal, když zhasl svou lampu.

"Hm?" nesla se odpověď.

"Stýská se mi."

První noc ve společném bytě, a já už chci zpět.

"Po Zaynovi?"

V šeru mohl vidět jen mé přikývnutí.

Povzdychl si, a pak jsem slyšela šustění peřiny. Nechápavě jsem krčila čelo do té doby, než mě objal.

"Já vím." Chvíli jsem jen strnule ležela, ale nakonec jsem se dokázala uvolnit.

"Mrzí mě, že jsem to tak tehdy udělal. Bylo to nerozvážné a vyčítám si to, že tě to tak ničí, ale... chtěl jsem to zkusit. Paul to měl dopředu připravené, všechno by se i tak stalo." šeptal mi do ucha. Mávla jsem rukou, i když to v té tmě nemohl zaznamenat.

"To už je pryč."

Čelo si opřel o mé rameno, tak, jak mě zezadu objímal.

"Zítra spolu musíme snídat, příjdou sem natáčet poslední záběry k filmu."

"No, snídaně je asi to nejmenší, ne?" pousmála jsem se.

"Taky mě nebaví hrát hry, ve kterých jsem jen figurka."

Jeho ruku jsem stiskla o něco víc.

"Dobrou." popřála jsem mu a tím ukončila i naši debatu. Pak už nebylo těžké usnout, vzhledem k pohodlné posteli. Převalovala jsem se, ale jeho ruce mě vždycky dostaly do té správné polohy. Vzbudila jsem se nad ránem, ale vstávat se mi nechtělo, proto jsem jen tak ležela, lebedila si a ze srandy foukala Harrymu do obličeje, jestli se probudí. Po půl hodině jsem to ale vzdala a pak znovu usnula. S Harryho pažemi okolo sebe, ale bylo to tak pohodlné! I když jsem si strašně přála, aby to byl Zayn.

*

Pokrčila jsem nos a otočila se na bok, obličej zabořený do Harryho hrudníku. Sluníčko nebylo to jediné, co mě vyrušilo ze spánku. Někdo musel otevřít dveře, protože se kolem prohnal průvan, který mě donutil schovat ruku pod deku.

"Harry." zabručela jsem. Ozval se jen jeho povzdech.

"Harry, vstaň a zavři dveře, je tu zima." znovu jsem zamumlala do jeho krku, aniž bych otevřela oči.

"Vstaň si sama," stejně jako já pootočil hlavu, brada se mu usídlila u mě na temeni hlavy.

"Ne ty vstaň." odporovala jsem.

"To není fér." ochraptěle zašeptal ještě v polospánku.

"Prosííím," zkusila jsem ještě. To by mohlo zabrat.

"Prosím tě spi." nahmatal peřinu a zabalil nás do ní oba. To mi stačilo a já se chystala opět odplout do snů, když se ozvalo odkašlání.

"Asi byste měli oba vstávat." z hlasu se mi naježily chloupky na rukách. Co si to, do prdele, dovoluje? To že má třetí klíč vím, ale vpadnout nám do ložnice ráno a ani se neohlásit... to je vrchol! Já jsem si to nedovolila, no Harry ho poslal do temných míst. Jenže dalším překvapením byla kamera, proto to Paul zahrál do autu a tiše se zasmál.

"Rušíme náš pár ze spánku," pronesl, aniž by se mihl v záběru. Podepřela jsem se na loktech a zakoukala se do kamery.

"To vážně chcete, aby celý svět viděl, jak hrozně vypadám, když se vzbudím?" nepředstíralo se mi lehce, protože jsem měla chuť ho nakopat do zadku, ale tohle budou dva roky praxe... ty mě zastavily v tom, abych si na něm vylila zlost. Na tváři mi pohrával rozespalý úsměv, jako by bylo úplně normální, probouzet se každé ráno vedle Harryho.

"Můžeme udělat malý rozhovor?" zeptala se slečna vedle kameramana, a aniž by Harry nebo já, dali souhlas, Paul to odsouhlasil za nás.

"Jak se vám líbí v novém bytě?"

S Harrym jsme se na sebe zamilovaně usmáli, jako roboti.

"Je to tu fajn." pokrčila jsem rameny.

"Jo, sice se nám bude trochu stýskat po zbytku, ale chtělo to už trochu soukromí. Tam žádné není. Tam pořád někdo něco chce." protočil Harry očima, aby tomu dodal šmrnc. Celý štáb se zasmál.

"Kdybys nebyl takové prase Harry, tak nepotřebujete soukromí," Mělo to znít jako pokárání, no já ve všech Paulových slovech slyšela ten chlad, co se za nimi skrýval.

"Harry není prase." nevím proč jsem měla potřebu ho obhájit, ale mám chuť dělat všechno, co Paul nechce. Jmenovaný si mě za to přitáhl k sobě a políbil do vlasů. "Díky, že ses mě zastala." zakýval hlavou.

Slečna se dala opět do smíchu.

"Řekni mi, Ailee." otočila se ke mně.

"Je Harry romantický?" proč se na to všichni ptají? Není to jedno? Každý je nějaký...

"Moc ne, ale protože ví, že já jsem hrozně romantická, snaží se mi to vynahradit." pousmála jsem se.

"Je jako ze staré školy." prohodil kudrnáč vedle mě, za což jsem ho bacila do ramene.

"To zas ne, jenom, mám hodně načtených románů.“

Zašklebil se do kamery a rukou naznačil, že kecám.

"Je to nenapravitelná romantička. Ale stejně jí miluju," vlepil mi pusu na tvář. Otočila jsem hlavu k němu a uculila se.

"A vždyť já tebe taky." rty jsem jen na malý okamžik setrvala na těch jeho. Bylo těžké představovat si, že je to Zayn, když mě jeho kudrliny šimraly na obličeji. Pohled jsem zabodla někam za něj a pak se čelem opřela o jeho rameno.

"No a teď byste nás mohli nechat být ne?" asi pochopil, že už to stačí. Paul to zahrál do autu a řekl jim, že chceme soukromí. Že se uvidíme u snídaně, úžasné. Když se za nimi zaklaply dveře, odtáhla jsem se.

"Tohle je podpásovka." poškrábala jsem se znepokojeně na loktu. Mohlo se stát cokoli, co kdybych doopravdy šla spát na gauč? Zavrtěl hlavou a vstal. Koukala jsem z okna a nechala ho, ať se převlékne, abych pak mohla udělat to samé.

Snídaně byla jako pro krále, ale krom naservírovaného jídla tam seděl pořád kameraman a ta slečna s Paulem. Museli jsme se oba hodně přemáhat a vyslechnout si všechny ty dotěrné otázky. Není to nic, na co bych nebyla zvyklá, ale teď jsem chtěla být jen sama se svými myšlenkami…

*

Když jsem se chtěla jít na dnešní premiéru nalíčit, místo do koupelny jsem zašla do chodby. Protože u nás ve vile tím směrem koupelna byla. Je to už několik týdnů, ale já si stejně nemůžu zvyknout. Divné nálady přetrvávají, ale naučila jsem se si to nevylívat na Harrym. Společné soužití je pořád trochu nezvyklé, ale asi jsme si zvykli, když nám nic jiného nezbývalo.

Se Zaynem jsem si za těch pár týdnů vyměnila jen nějaké smsky. Objevili jsme se společně na pár akcích, ale sami jsme byli tak pár minut. Pořád tam někdo musel být a Paul nás nenechal chvíli samotné. Já z něj v těch málo chvílích nemohla spustit oči, ale on na mě koukal minimálně. Neměla jsem ani radost z premiéry našeho filmu. Kdysi jsem vraždila pro ty nádherné šaty, třpytivé boty a  drahé šperky. Červený koberec, noc plná hvězd a muži s motýlky, kolem kterých se vznášela vůně značkové vody po holení.

Jenže teď, když jsem na sobě měla tmavě červenou róbu dlouhou až po zem odhalující má záda, ke kterým tiskl dlaň momentálně jeden z nejžhavějších mužů showbusinessu, cítila jsem se hrozně. Chodila mě z podpatků pálily ještě než jsem je obula a už teď mě otravovalo neustále si kontrolovat líčení a účes. Ničemu z toho nepřidávalo, když metr ode mě stál někdo, po kom toužím a drží se okolo pasu s nějakou neznámou holkou.

"Jsem Perrie." v očích jí jiskřilo a nadšeně mi podávala ruku. Přijala jsem ji a lehce jí potřásla. Snaživě jsem se usmála a pohledem klouzala po velkém sálu. Bylo tam tolik lidí. Některé jsem poznala, ale většina byla úplně neznámá.

"Máš vážně nádherné šaty." pokračovala v konverzaci se mnou a oči jí občas uhly taky k Harrymu, který stál vedle mě s jednou rukou v kapse.

"Harry?" zoufale jsem se na něj podívala, aby mi věnoval pozornost. Žluč se mi nahrnula do krku.

"Je mi špatně."

Možná za to mohl vydýchaný vzduch, nebo fakt, že si Zayn někoho našel. To netrvalo dlouho. Každopádně Harry mě doprovázel na záchod, kam jsem doběhla jen tak tak. Držela jsem to v sobě s největším sebezapřením, protože Paul by zešílel, kdybych se pozvracela v sále plném lidí. Rozrazila jsem dveře kabinky a klekla na kolena. Nechtěla to, zadržovala jsem to do poslední chvíle, ale i přes mou snahu se prázdnou koupelnou ozvaly mé dávivé zvuky.

Všechno jídlo za tento den skončilo v záchodě. Když jsem pak vstala a vypláchla si pusu od nepříjemné pachutě, děkovala jsem za tak čistou podlahu. Ty šaty staly několik tisícovek liber, i když se v nich už nikde neukážu, nemusí být hned zničené. Ještě jsem si vypláchla pusu a upravila rudou rtěnku, abych mohla vyjít mezi lidi. 

Já jsem taková slibotechna :D. Omlouvám se, že jsem nic nepřidala, všechno pak bylo na Doms. Už neslibuju. 

No snad se tenhle díl trochu líbil, i když byl vcelku pesimistický.

Andy