Better Choice 6.

Uběhlo několik dalších dnů. Většinu jsem trávila pouze u hotelové pláže, zatímco Liam pracoval na jejich albu. Aniž bych se o to prosila, nakoupil mi spousty knih. Celé dny jsem ale byla sama, a když přišel na pokoj, už jsem spala. Po jedné straně mi to však nevadilo. Byl možná milý, ale nijak víc jsem o jeho přítomnost nestála. Navíc jsem nevěděla, kdy má náš pobyt končit, takže jsem si co nejvíce užívala sluníčka. Pravda, sama jsem dál, jak na dohled od hotelu, nešla.

Jednou, když jsem se vzbudila, čekala jsem, že druhá polovina bude opět prázdná, ale překvapilo mě, když tam ležel. Měl ruce pod hlavou, otevřené oči a koukal do stropu. 

"Dnes nenahráváte?" zeptala jsem se. Cuklo to s ním, takže musel být myšlenkami úplně někde jinde. 

"Dnes je volno a já tě chci vzít ven." pousmál se a otočil ke mně hlavu. Zaradovala jsem se, jako malé dítě. Bohužel mi to nevydrželo dlouho, když jsme zjistila, že s námi jde i zbytek. Nebylo by lepší, kdybych zůstala zavřená v hotelu a oni se bavili? Na jeho přání jsem si oblékla spíše sportovní věci - tílko a šortky, no plavky jsem si sebou vzala taky. Na snídani jsme se potkali s dalšími kluky, které jsem od večera, co jsem se ztratila, neviděla.

"Páni, jsi moc hezky opálená." pochválil mi Niall, když mě uviděl. 

"Děkuju," mile jsem se na něj usmála. Kdyby to šlo, klidně bych šla jen s ním. Zbytek dává docela jasně najevo, že mě nemusí a u Liama je to složité. Znervózňuje mě, proto jsem tak nerada v jeho přítomnosti. Během jídla probírali dnešní den, a tak jsem se dozvěděla, že půjdeme do školy surfu. Liam s Louisem surfovat umí, byli na lekcích několikrát, ale zbytek kluků na tom bude stejně jako já - neumí to vůbec.

"Holky by tu měly být každou chvíli." ozval se Zayn. Nechápala jsem, koho myslí, dokud jsem neviděla dvě dívky, jak míří k našemu stolu. Jedna hnědovláska s drdolem a druhá s vlasy blonďatějšími, než jsou ty mé. Nevěděla jsem, jestli se radovat, že tu nebudu jediná holka, nebo mít obavy, že si o mně myslí to samé, co kluci. Naproti nim šel Louis a Zayn, takže to nejspíš budou jejich dívky.

"Eleanor, Perrie, tohle je Shannon." docela jsem ocenila, že mě Liam představil, já bych asi neměla odvahu se sama ozvat.

"To je ta domluvená manželka." uchichtnul se Harry jedovatě. Nechala jsem to být, znovu, i když každý další poznámka mi ubližovala víc a víc. Na holky jsem se usmála, a když se rozhodlo, že už půjdeme, po Liamově vzoru jsem vstala. On vzal mou tašku, i když jsem o to nestála a společně jsme šli všichni na pláž.

"Napadlo mě, že byste zítra s holkama mohly jít nakupovat. Ony určitě půjdou, je to šance, jak je líp poznat." Niall s Harrym šli vedle sebe před námi, pak jsem šla já s Liamem, který mě držel za ruku a za námi šli po dvojicích Louis s Eleanor a Zayn s Perrie. Škola surfu nebyla hned u hotelu, museli jsme kousek popojít. 

"Nerada bych se jim vtírala," přiznala jsem. Nebyla jsem si až tak jistá, že o mojí společnost stojí. 

"Bude to až zítra odpoledne, budeš mít moc času se jich zeptat." řekl povzbudivě.

Už jsem na to nic neřekla, ale stejně jsme došli k takovému domku u pláže. Kolem byly zapíchané surfy v písku a ve vodě byli asi dva lidi, co čekali nejspíš na dobrou vlnu.

Harry s Niallem šli dovnitř a za chvíli vylezli i s chlapíkem v neoprenu. Měl sice křivé zuby, ale mile se usmíval.

"Takže vás mám zasvětit do tajů surfu?" mrknul a já vyhrůzila oči. Panebože, já nechci umřít takhle mladá… a ve vodě. Celá jsem se zatřásla, když jsem dostala neopren na převlečení a bylo mi řečeno, že se mám jít převléknout za nějakou plachtu. Perrie se prý bude jen dívat a Eleanor už nějaké základy má. Moc mi to nepřidalo, ale jestli se mám ztrapnit po zbytek mého života, mám jedinečnou možnost.

Sundala jsem si šortky i tílko se spodním prádlem, natáhla na sebe plavky a pak se začala soukat do neoprenu.

"Jak to jde?" zavolal na mě Bob.

"A-asi bych měla mít větší je to moc… no, přiléhavé." nejistě jsem natáhla ruce do tříčtvrtečních rukávů.

"Ne, je to perfektní." oddělal plachtu a pomohl mi to zapnout. Všichni už byli převlečení a čekalo se na mě, paráda. Určitě jim budu pro smích. 

Necítila jsem se ve své kůži, teda, spíš to bylo, jako bych na sobě měla jenom kůži. Vyniknul každý můj špek, příšerné. "Tak šup šup." popohnal mě, abych vyšla zpoza rohu a do rukou mi dal prkno. Po jeho vzoru jsem si ho dala do podpaží a konečně se měla k pohybu. Nebýt situace, připadala bych si jak z Pobřežní hlídky. 

"Chlape, řeknu ti, že tvoje žena je fakt kus," poplácal Liama po rameni a já se zmohla jen na vykulení očí. Radši jsem pohledem skenovala zem a postavila se vedle Liama, tam, kde je moje místo.

"Je to hodně blbé?" špitla jsem. "Jo," odvětil. Rukama jsem si objala trup a snažila se zakrýt všechno, co se dalo. 

"Nikdo se teď nebude soustředit na surfování a budou koukat po tobě.“

To mě přinutilo se alespoň pousmát, ale to už začala lekce. Nejprve nám řekl nějaká základní pravidla a hned na to jsme si zkusily nějaké pohyby na souši. Do vody se mi pak vůbec nechtělo.

"Otálíš?" usmála se blondýnka a postavila se vedle mě, když jsem stála stále na břehu.

"Já na sporty nikdy moc nebyla." přiznala jsem mučivě.

"Tak to alespoň zkus, nikdo tě pak nemůže nutit." Perrie si odhrnula kadeře z obličeje. 

"Když Liam je z toho tak nadšený," pousmála jsem se, pohled pořád stočený k zemi. Nechtěla jsem mu kazit odpoledne. Taky se usmála a přidržela si klobouk.

"Co si tak zítra vyrazit? Se mnou a El," páni, tak tohle šlo hladce. Ani jsem se jich ptát nemusela.

"Byla bych moc ráda." přiznala jsem. "Fajn, stavíme se pro tebe kolem desáté!" zdála se nadšenější, než já. Ještě ale nic neřekla El. Bála jsem se, že to nevezme dobře, protože by mohla souhlasit s Louisem. 

Uslyšela jsem volání mého jména, a tak se rozběhla do vody. Udělala jsem to tak, jako všichni. Pak prostě skočila na prkno a zapádlovala, dokud jsem nebyla u nich. 

Pak jsem se posadila a čekala na instrukce od Boba. Čekala jsem, že to bude horší, ale celkem to šlo. Teda, na prkně jsem se udržela... několik sekund. Po hodině nás Bob nechal na pospas svému osudu a všichni to brali jako povolení začít blbnout. Louis s El surfovat přestali, Harry to neustále zkoušel, zatímco Zayn to taky vzdal. 

No a já jsem… prostě seděla. Přiznávám, několikrát jsem pohledem vyhledala Liama. Šlo mu to skvěle a bavil se u toho. Asi poprvé jsem ho viděla takhle uvolněného. Vyloženě si to užíval a smál se.

"Můžu?" Cukla jsem sebou, jako by mě vyrušil z něčeho nezákonného, ale když jsem zaslechla silný přízvuk, uvolněně jsem se usmála. 

"To jsme dva," zasmál se. "Kluci musí jít vždycky surfovat, když jsme někde, kde to jde, ale já radši zůstanu doma a kouknu se na nějaký film."

"Taky bych vyměnila filmy za tohle." kývla jsem a zamrkala směrem k němu proti slunci.

"A co zmrzku, dáš si? Tam je stánek." ukázal.

Chtěla jsem odmítnout, ale nasadil takový výraz, u kterého to nejde. 

"Ráda," přijala jsem jeho ruku a s jeho pomocí se zvedla. Bože, vystavuju se v neoprenu a pak si jdu dát ještě zmrzlinu… Jestli to na mě nepraskne, budu moc ráda. Všimla jsem si Boba vyplásklého na lehátku s neoprenem staženým až na boky. Možná by nebylo na škodu to tak taky udělat. Nějak jsem si ho zvládla rozepnout a srolovala jsem ho ke svému pasu. Plavky držely přesně tam, jak měly, takže problém vyřešen. "Co?" reagovala jsem na Niallův pohled.

 "Nic!" vyhrkl a celý zrudl. 

"Ale vypadáš v tom vážně dobře," poškrábal se ve vlasech.

"Díky," taky jsem musela celá zčervenat.

Ke stánku jsme došli mlčky a já byla překvapená, že zmrzlinu zaplatil i za mě. Dala jsem si malinovou s velkými kusy maliny. 

Vypláskli jsme se k vodě a nohy si jí nechali omývat. Ráj na zemi. Vydržela bych takhle věčnost, aspoň jsem si to myslela, ale po nějaké době začalo být slunko otravné. A u jediného stolu, kde byl stín, už seděl Harry.

Všichni vyřádění jsme mířili zpět do hotelu na oběd. Bavila jsem se daleko víc, když tam byly i dvě holky, nepřipadala jsem si pak tak opuštěná.

Všechno mě to vysílilo, a tak jsem svolila k tomu, abychom si šli do pokoje odpočinout. S balíčkem čipsů jsem si zabrala gauč, a tím i tu obrovskou televizi, co tam byla. Kdyby se ke mně někdo přidal, nechala bych ho koukat, na co chce, ale takhle to bylo lepší. Liam byl vedle a když jsem nahlédla přes rameno, viděla jsem, že má zapnutý svůj laptop. 

Bylo tu ticho, které přerušovala jen televize a zvuk klávesnice, když do ní narážely jeho prsty. To mě taky ukolébalo ke spánku a já vytuhla na gauči. Po tomhle dni, ani není divu. Odpolední siesta mi neuškodí.

**

Vzbudila jsem se až na silný vítr, který bouchal s okny. V pokoji bylo přítmí, takže jsem spala asi dost dlouho. Zmateně jsem otevřela oči a zjistila, že tu nejsem sama.

"Čauko," pozdravil mě Harry. Co ten tu chce? 

"Ahoj," protřela jsem si zalepené oči a posadila se. On to řekl mile, takže ať je mi nesympatický, jak chce, zbytečné problémy si dělat nebudu. 

"Nejsi překvapená, že mě tu vidíš?" pozdvihl obočí. Kývla jsem hlavou a prohrábla si rozcuchané vlasy.

"Liam šel něco řešit vedle, tak jsem na tebe chtěl dát pozor." chce na mě dát pozor? Při spánku snad nepotřebuju ničí dohled. 

"Fajn," vypadlo ze mě a on se zasmál. 

"Milá a hodná Shannon bez vlastního názoru," zavrtěl hlavou. "Já mám svůj vlastní názor, jen nemám potřebu ho každému říkat." ohradila jsem se tiše. Nechápu, proč mě má za vypatlanou blondýnu. Strávil se mnou všeho všudy pár hodin, když se to tak vezme.

"A mně ho nepovíš?" ucítila jsem jeho ruku na svém koleni. Bylo to, jako by do mě uhodil blesk. Hned jsem se postavila. "Asi bys měl jít," řekla jsem skrz zuby. Do uší mě praštil jeho chraplavý smích, který by se za jiných okolností dal považovat za přitažlivý. Kdyby to nebyl takový idiot. 

"Kočička vytahuje drápky?"

"Já nebudu hrát tvé hry." zatnula jsem zuby, když mě zezadu vzal za má ramena.

"Tys to nepochopila, Shan, tohle není žádná hra." zašeptal u mého ucha a mně po těle naskočila husí kůže.

Nechápala jsem, o co mu jde, o co se snaží a proč to vůbec dělá. Čekala jsem, až uvolní stisk, ale on mě místo toho otočil čelem k němu a přitlačil na nejbližší zeď. 

"Pusť," z nějakého důvodu jsem nebyla schopná říct to jinak, než šeptem. A přitom jsem tak moc chtěla křičet. Neodpověděl, místo toho se ke mně sklonil. Snažil se přitlačit své rty na moje, ale uhnula jsem a on se dotkl mé tváře.

"Buď hodná," zamumlal a násilím chytil mou bradu mezi prsty, aby se mu polibek tentokrát podařil. Jednu pusu od něj bych možná byla schopná snést, když ale druhou rukou zajel pod mé tričko, chytila jsem ho za ni oběma rukama a trhla pryč. V tu chvíli mě nezajímalo nic okolo, včetně vysoké postavy ve dveřích, která měla šanci tohle všechno vidět. Nevím, kde se ve mně vzalo tolik síly, ale strčila jsem do něj tak, že klopýtl o dva kroky dál a dal mi prostor na útěk. 

Vběhla jsem do koupelny, protože ta jediná byla na zámek, a rychle otočila klíčem. Ozvalo se cvaknutí zámku a já si trochu oddychla. Odolávala jsem do poslední chvíle, ale nevydržela jsem to a rozplakala se. Všechno jsem to měla před očima. Domluvený sňatek, rodiče až v Austrálii, nenávist lidí, co mě ani neznají, Liam, plakala jsem pro tohle všechno. 

Mojí slabost museli slyšet až na druhém konci Kalifornie, ale teď mi na tom ani moc nezáleželo. Nejsou tu rodiče, aby mi to vyčítali. Teď jsem sama, což je možná ještě horší.

Zpoza dveří jsem slyšela nějaké hlasy a pak bouchnutí dveří. Rozhodně jsem nehodlala vylézt ven, dnes tu budu klidně i spát.

"Shannon," klika se pohnula.

"Shan, otevři mi dveře." řekl Liam na opačné straně a já stále neodpovídala. Určitě je naštvaný, vsadím se o cokoli, že je. Bude si myslet, že to s Harrym je moje vina. Hystericky jsem se zasmála nad celou touhle situací. Teror doma, nebo teror tady? Vždyť je to vlastně jedno. 

"Ne!" zavolala jsem teda, aby věděl, že vůbec žiju.

"Prosím tě, nedělej hlouposti." vypadalo to, jako by si sednul na druhou stranu ke dveřím, protože jsem jeho hlas slyšela téměř zřetelně.

Pak jsme byli ticho, oba dva, dlouhou dobu a přerušil to zase on.

"Omlouvám se za něj, už na tebe ani nešáhne, slibuju." povzdychnul si. "To já se omlouvám," povzdychla jsem si a dlaní přejela přes chladné dřevo dveří. "Byla to moje chyba." Prostě jsem nechtěla, aby ti dva mezi sebou měly problémy. Už tak to vypadá, jako bych já byla ten vetřelec, co se dostal do jejich jinak skvělého života. "Takže on po tobě vyjel, očividně se ti snažil dostat proti tvé vůli do kalhotek, a ty to dáváš za vinu sobě?"

"Já na tohle nemám Liame, on mě nesnáší, všichni tady mě nesnáší, protože si myslí, jak nejsem příšerná zlatokopka. Jenže co já? Nemám nic, vůbec nic, slyšíš?" zase jsem se rozplakala. Z druhé strany se ozval jen jeho povzdech. 

"Ale ty ses prodala, Shan."

"Ne, to moji rodiče mě prodali. Kde asi myslíš, že jsou všechny ty posrané peníze? Roztáčej je v Austrálii. Nemám ani penny." bacila jsem pěstí do podlahy.

"Od patnácti jsem jako na vodítku a teď se nechám provdat za chlapa, kterého vůbec neznám a mám s ním strávit zbytek života? Ne, tohle není to, co bych si vybrala, kdybych mohla."

"Ale mohla jsi říct ne," zněl nejistě. "Říct ne?" uchichtla jsem se. Ze smíchu se stal další nával pláče. "Pro ně moje ne nic neznamená, chápeš?" Bylo to poprvé, co jsem mluvila ve špatném o mých rodičích, a ulevilo se mi.  "Donutili tě?" spíš konstatoval.

"Jsem ráda, že ti to došlo." jízlivost v mém hlase byla patrná. Než stačil odpovědět, promluvila jsem znovu. "Cením si toho, že se snažíš se mnou komunikovat, ale nemá to cenu, jdi si lehnout."

"Shannon,"

"Zůstanu tady, dobrou noc." skočila jsem mu do řeči a dál už se nezajímala. Vana byla suchá, tak jsem do ní dala všechny ručníky, a pak se tam uložila. Chtěla jsem to všechno zaspat, ale až moc se před ním stydím, než abych vylezla ven a čelila mu. Vana byla nepohodlná, no když jsem si složila ještě jeden ručník pod hlavu, dalo se to celkem vydržet. A když jsem začala klimbat, bylo mi to tuplem jedno. Vedle jsem slyšela nějaké hlasy, byl tu Niall a přemlouval mě, abych vylezla ven, ale já nereagovala. Pak to vedle utichlo a já na chvíli zaspala.

+3 komenty - další díl :)