Be Happy 13.

 

 

Obočí mi vyletělo nahoru.

"Mluvil jsi s ní?" Sykla jsem.

Jako by to nebylo dost jasné. Jak jinak by to s ní domluvil, že?

"Jo." otočil se obličejem ke mně tak, že narazil nosem do mé brady.

"Co říkala?" přimhouřila jsem oči. V takových situacích jsem neuměla chodit. Nikdy jsem neměla vyloženě přítele, natož aby se domlouval s mojí mámou, že u něj přespím. U něj přespím….

Och, jestli mu dala přednášku o bezpečném sexu tak se chci právě hanbou propadnout.

Pozvedl koutek a dělal, že se rozmýšlí.

"Říkala toho hodně," pronesl nakonec.

"Na příklad?" nakousla jsem opatrně.

"Vážně to chceš vědět?" Zasmál se. Už v tuhle chvíli jsem byla červená až na zadku. Ne, nemůže mě mučit jen vzpomínka na včerejší večer, ona se do toho vloží i moje matka.

"Ehm." vyšlo ze mě jen.

"Dala ti poučení o bezpečném sexu?" tipla jsem si s pohledem upřeným radši na zeď.

"Nemusela, řekl jsem jí, že jí babičkou neudělám. Zněla pak spokojeně." Nosem se mi otřel o bradu a pak mi dal menší pusinku na krk. Zhrozeně jsem nakrčila obočí.

Bože, bože proč to děláš? Proč to pořád řeší? Já jsem rozumná, vždycky jsem byla, tak proč mě musí před ním ztrapňovat?!

Filozofická otázka - vskutku.

"Neber jí moc vážně, prosím." Donutila jsem se pípnout. Aspoň, že se nijak nevysmíval.

"Já si nic nemyslím, má jen strach abys nepřišla do jinýho stavu. Takové starosti mají všechny matky o své dospívající dcery." Tvář mu zdobil lehký úšklebek.

"To s tím máš takové zkušenosti?" drcla jsem ho loktem do boku.

"Ne, jen jsem stihl poznat tvou matku." zněla odpověď. A byla dost trefná. Moje matka není zrovna prototypem starostlivosti, ale pokud jde o mě, většinou si nemůžu stěžovat.

"A po včerejší noci už se nemusíš přede mnou stydět." taky mě šťouchnul a pak vyhledal svými rty ty mé.

Chytrý tah, jak se vyhnout mé odpovědi. Teda ne, že bych odpovídat chtěla, ale co kdyby mě náhodou napadlo něco, co by neznělo jako totální blbost. Za bradu jsem si přitáhla jeho obličej blíž a prsty na nohou se mi zkroutily, když polibek prohloubil. Ať jsem si namlouvala cokoli, po včerejšku už nic nebude takové, jako předtím. Teď jsem poznala, že už okolo mě nebude chodit po špičkách a tomuhle tématu se vyhýbat nebude. Po jedné straně mě to děsí, po druhé jsem ráda, že už máme "nakročeno" k páru se vším všudy.

Ale jedno vím jistě, na to pravé si bude ještě muset počkat.

"Už máš plány na prázdniny?" zamumlal mi do rtů. Nepatrně jsem zavrtěla hlavou, ale stejně si myslím, že to viděl.

"Ty?" optala jsem se.

Pár dnů chceme jít s holkama stanovat, brigádu žádnou nemám, takže upřímně netuším, co budu dělat. Možná tak číst povinnou četbu, která se mi hromadí v knihovničce. Což je docela ubohé, to uznávám i já.

"Tak trochu. A zahrnuje to i tebe, když budeš souhlasit."

"Jsem jedno velké ucho." odtáhla jsem se, aby teda mohl mluvit.

"Ale jestli to obnáší cestování na motorce…" zvedla jsem výhružně ukazováček a ještě jednou ho přerušila. Tváří mu proběhlo pobavení a hned na to mě do něj kousl.

"Není to daleko."

Po tom vyloženě osobním gestu jsem ztuhla a zkousla si ret. "A kde to je?" Mozek musel fungovat naplno, abych ze sebe dostala aspoň tuhle větu. Jak dlouho s ním chodím? Ne dva dny a stejně se prostě… cítím občas divně.

"Kamarád nám pronajme chatu. Můžeme jet buď jen my dva, nebo ještě s jinými lidmi. Jak bys chtěla." ochotně ignoroval moje rozpaky. Kamarád, chata… jen my dva? To bych možná brala radši ty lidi. Nebo, nevím.

"Na jak dlouho?" bez mého vědomí ze mě vyšla další věta. Než se rozhodnu, chci o tom vědět co nejvíc.

"Asi na necelý týden. Záleží na domluvě." Odvětil. Skoro týden jen s ním zněl docela… lákavě. Až moc mě to k němu táhlo, abych řekl ne.

"Proč ne." zase jsem se dostala do reality a zaostřila na jeho tmavé oči.

"Domluveno," rty se mu roztáhly do úsměvu.

"A co to bude stát?" optala jsem se zvědavě.

"Tebe nic," strništěm mě poškrábal na tváři a pak se vyšvihl do sedu.

"Jak nic? Zadarmo nám to asi nikdo nepronajme." taky jsem se posadila a nohy složila k sobě.

"Annie, tohle prostě není tvoje starost," jeho nekompromisní tón mě donutil mlčet. Protočila jsem očima tak, aby to neviděl a stáhla si tričko co nejníž. Když jsem ležela, stačilo se mi vyhrnout až k pupíku. Nebudu pokoušet sebe ani jeho.

"Prášek už zabral, hodíš mě domů?" Slastně jsem se protáhla. Byla jsem tak zabraná do konverzace s ním, že jsem si toho ani nevšimla. Pohledem jsem skenovala místnost a hledala něco na spodek. Včera jsem měla šaty a on sám prohlásil, že nejsou v nositelném stavu. Za pravdu jsem mu dala hned, když jsem je uviděla.

"Moje jediný normální šaty a ono je po nich." konstatovala jsem tiše.

"Zip se dá spravit, ne?" mávl rukou. Jasně, chlap, ten to nechápe.

"Zip? To je to jediné, co mě trápí." zavrčela jsem rozhořčeně.

"To je dobře, protože za ten můžu já," andělsky se uculil.

V tu chvíli jsem si vzpomněla na to, jak mi ty šaty sundával.

"Měla jsem za to, že jsi se ho ujmul právě proto, abych je nezničila."

"Ujmul jsem se ho, abys ty šaty měla konečně dole," vyvedl mě z omylu.

Nabručeně jsem je zmuchlala.

"Musím si koupit nové, když je léto." povzdychla jsem si. Našetřené peníze jsem měla, ale bude škoda vyhazovat je za šaty, když máme celé dva měsíce prázdnin před sebou.

"Zítra můžeme zajít spolu do města." zavolal jen tak mimochodem.

"Ty bys se mnou šel nakupovat?" nedokázala jsem skrýt překvapení. Ústa jsem měla pootevřená a oči vykulené. Tohle by pro mě vážně udělal? "Já někdy řekl, že nemám rád nákupy?" otočil se ke dřezu a umyté hrnky rovnal do poličky. Jako hospodyňka vypadal vtipně.

"Jsi chlap, ti obecně nemají rádi nákupy!"

"Tobě rád něco vyberu, když v tom pak budeš chodit." určitě se zaxychtil, ale do obličeje jsem mu neviděla.

"Určitě si to nekoupím proto, aby to pak viselo ve skříni," zamumlala jsem nevrle. Ty šaty mě naštvaly. Hodně. Vlastně za to nemohl, jeho vinou byl rozbitý jen zip, což byla jediná věc, která by se na nich dala spravit.

"Nemáš nějaké spodky?" zeptala jsem se radši.

"Náhodou se mi takhle líbíš," pokrčil rameny. "A jak myslíš, že se budu líbit lidem venku?" popíchla jsem ho. "No jo," protočil očima a ze stejné skříně, co vzal triko, vzal i spodek.