Be Happy 14.

 

 

Odvezl mě domů, kde na mě čekala moje maminka, celá žhavá na podrobnosti, které jsem jí, překvapivě, nehodlala poskytnout.

Doma jsem se svalila do postele a rozhodla se nic nedělat. Ani mě nehne. Měla jsem snad milion zmeškaných zpráv od holek, tak jsem se rozhodla je pozvat domů. Když přišly, ležela jsem vyvalená na posteli v Zaynových věcech, to musel být pohled.

"Ach, kdes nechala šaty?!" vyjekla Lena překvapeně, za to Amber nahodila jen vědoucný pohled.

Jistě, ona je ta zběhlá v takových věcech.

"Jsou na odpis," zamumlala jsem a jen jí tím potvrdila její domněnku. Leně, jako by to konečně docvaklo.

"Tak jaké to bylo?" dloubla do mě. Celá jsem zčervenala. Sice, nebylo to, co si myslely, ale něco přece jen bylo.

Byla jsem pevně rozhodnutá neříkat jim o tom nic, ale ony ne mě mají až moc velký vliv. Lena na mě prosícně pomrkávala, ať řeknu něco víc, zatím co Amber předstírala nezájem (a přitom uvnitř hořela zvědavostí).Jenže to jsem byla nucena jít s pravdou ven - nikdy jsem s klukem nebyla, jak ony si myslely.

"Aby bylo jasno, nespala jsem s ním, okey?" Začít touhle větou bylo asi nejlepší. Už od začátku vědí, že nemají čekat nic epického.

"Jen jsme zažili pár chvil, které byly zatím to nejlepší, co jsem zažila." tahala jsem se za rukáv lehce nervózně. Tohle bych mohla nazvat druhým krokem. Nejdřív jsem to přiznala sobě, teď i jim. U mě docela úspěch.

V očích Amber se zablýskl zájem a skoro jsem viděla, jak se napjala očekáváním.

"Takže, co vlastně bylo?"

"Řekni mi nějaký odborný název pro mazlení." navrhla jsem jí. Rozhodně jí nebudu do detailu popisovat, co jsme dělali. Zakňučela. Je jako malé, rozmazlené děcko, co nedostalo hračku.

"Z tebe to nevytáhnem, můžem zkusit jeho," zamumlala.

"Nadhoď něco a neznám se!" vyhrůzila jsem oči. Pustila jsem zmuchlaný rukáv z mých dlaní, tentokrát jsem měla chuť drtit spíš její krk.

"Dělám si srandu. Ale užila sis to ne?" drkla do mě. Do tváří se mi nahrnula krev, ale zmohla jsem se na malé přikývnutí.

"Já myslela, že už jsi s nějakým klukem byla." ozvala se Lena. No jo, to je Ms. Všímavá. Pokrčila jsem lhostejně rameny.

"A já ti to nevyvracela, proč taky?"

"Takže ty si..." zasekla se. Asi se jí to nechtělo říkat nahlas.

"Naše naprosto nevinná Annie." zašveholila Amber ironicky. Dostala jsem chuť ukázat jí vztyčený prostředníček, ale ovládla jsem se.

"Máš s tím snad nějaký problém?"

"Ne." pokrčila rameny.

"A on to ví?"

Další pokrčení ramen.

"Neříkala jsem mu to. Proč taky. Ale musel to poznat."

"Kluci jsou docela natvrdlí… občas." prohlásila opět A.

"To možná jo, ale Zayn je, prostě já vím, že to ví." povzdychla jsem si. Jestli je to dobře, nebo špatně, to se pozná časem.

"A nespěchá, očividně." za což jsem mu vděčná - dodala jsem si v duchu. Pomalu jsem začínala být unavená z jejich neustálých otázek. Lenu doopravdy vše zajímalo, ale A. chtěla jenom trousit úchylné poznámky.

Na konec se sbalila a odešla domů, tak jsem zůstala jen s Lens. Uvolnila jsem se a zase byla sama sebou. S A. se tohle nedalo, protože ona byla vždy ve všem první, vždy ve všem vynikala… a pokud takoví nebyli i ostatní, nejsou pro ni dost dobří.

"Hele…" načla jsem.

"Myslíš, že je dobrý nápad, jet s ním někam na chatu?" Spodní ret jsem zkousla v zubech a čekala na její verdikt. Upřímně mě zajímal její názor. Ne, že by na něm tolik záleželo. I kdyby řekla ne, byla jsem odhodlaná jet. Asi, možná.

"Proč ne, společně pojedeme stanovat jen na pár dnů, ale chata nezní vůbec špatně." pohodlně se usadila.

"Takže mi ho schvaluješ?" ujistila jsem se. Na to se jen uchichtla a pokroutila hlavou.

"Nejde o schvalování. Moc se mi nelíbí, je moc… nebezpečný. Aspoň na tebe jo. K tobě jsem si vždy představovala někoho hodného a milého s ďolíčkama a úsměvem na tváři. Na potetovaného kluka s motorkou."

Sklopila jsem pohled.

Bylo až strašidelné, jak přesně popsala moje pocity. To samé jsem si myslela i já. Ale Zayn mě neuvěřitelně přitahoval, je mi s ním dobře a i když to zní šíleně, asi bych bez něj už být nechtěla.

"Vystihlas to. J-já... sama nevím, jak jsem se mohla zaplést zrovna s ním." zakoktala jsem upřímně.

"Ale máš ho ráda, že jo?" Ujistila jsem se.

Němě jsem přikývla. I když to zní šíleně, víc než to.

"Ráda... asi jsem zamilovaná, ale ještě ho nemiluju úplně, chápeš?" poškrábala jsem se na krk. Sama jsem svoje pocity nedokázala vystihnout úplně přesně, ale jedno vím jistě. Chci to s ním zkusit. Ať si kdo chce, co chce říká.

"Tak pak je to v pohodě." dlaní mi přejela po ramenu, jako by mě snad chtěla uchlácholit.

"Jo, asi jo," pousmála jsem se.

Tímhle bylo naše téma uzavřené.

"Mami, pojedu do města koupit si šaty." oznámila jsem jí u snídaně. Nemohla jsem se dočkat nakupování se Zaynem. Respektive, nemohla jsem se dočkat Zayna. A to jsem si myslela, že v tom ještě tolik nejsem ale po včerejšku, jak jsem se opila a pak to. Jsem v tom.

"Jedeš s holkama?" Mazala si na chleba med a při tom na mě koukala vševědoucíma očima.

"Do centra mě vezme Zayn." napila jsem se čaje.

"Mami." nakousla jsem. Musela jsem se hodně přemáhat, abych na to téma přišla, ale radši se jí zeptám v předstihu.

"Chtěli bychom spolu na pár dnů jet mimo město. Na chatu."

Zarazila se, pak v klidu odložila nůž na okraj talíře. Jako by to byla ta nejdůležitější věc.

"Mám ale jednu podmínku."

Pozdvihla jsem obočí. Upřímně jsem zvědavá, co to bude zač. I když, její připomínky a podmínky jsou většinou nedůležité a banální.

"Zajdeš si k doktorovi pro antikoncepci." Tentokrát žádné dobírání, žádné vtipy na můj účet, mluvila naprosto vážně.

"Eh, proč?" vypadlo ze mě pouze.

Poklepala si na čelo.

"Co myslíš? Nic tě nenapadá?"

"Mami ale my..." chtěla jsem se rozmluvit o tom, jak to mám pod kontrolou a že je to ještě moc brzo, ale skočila mi do řeči.

"Annie, já vím, že je ti nepříjemný se mnou o tom mluvit, ale tohle myslím vážně. Kondomy nikdy nejsou stoprocentní a já chci, abys byla chráněná." sedla si vedle mě a položila jídlo na stůl.

"Nikdy jsem nelitovala, že jsem měla tebe, ale já byla v tvých letech jiná. Neměla jsem žádné plány, jen jsem si chtěla užívat, jenže na tobě to vidím. Ty na to máš, můžeš něco dokázat, tak si to nekaž ničím, co už nejde vrátit." usmála se tak, jak jsem to na ní ještě nikdy neviděla. Dlaň mi povzbudivě položila na rameno a stiskla.

Věnovala jsem jí pousmání a pak teda přikývla. I když se na to rozhodně netěším, zajdu si k doktorovi.

"Nemusíš se toho bát ani se z toho stresovat. Navíc, jestli jsi ještě panna, tak tě ani nebude vyšetřovat... víš jak." dodala. Řekla to tak, jako by čekala, že jí to potvrdím. A já jí určitě neměla v plánu lhát. Ne v tomhle.

"Tak fajn. Asi je to dobrý nápad, navíc už jsem na to dost stará a i doktorka, ke které chodím normálně říkala, že bych měla jít." poškrábala jsem se na krku.

"Tak vidíš, klidně tě objednám k mojí."

Tímhle byla celá konverzace uzavřená.

Pustila jsem se do jídla, ale v hlavě mi pořád vrtalo, jestli je budu doopravdy potřebovat. Teď zpětně se mi to zdá absurdní a rozhodně bych to nechtěla tak uspěchat, ale to co se mnou provedl včera, v takové situaci by mi to bylo jedno a klidně bych se chtěla doopravdy pomilovat.

Zpod řas jsem se podívala na mamku a pak zase zpět do talíře. Tak moc ráda bych s ní tohle všechno probrala. Ale hrozně se stydím. Alespoň před ní jo. To před Lenou by se mi jazyk rozvázal snadno, ale ona mi nedá radu, kterou potřebuju.

"Mami?" Odkašlala jsem si, protože mě zradil hlas.

Podívala se na mě a polkla.

"Buď upřímná a řekni mi, jestli si myslíš, že je moc brzo."

"Vím, že ty jsi v mém věku už měla dítě, ale zkus to brát jako matka, prosím," plácala jsem.

"Já nevím Ann." odvětila trochu zaraženě.

"Nejde o to, jestli je to brzo nebo pozdě, jde o to, jak to cítíš ty. Stojí ti za to, abys mu dala sebe?"

Sevřela jsem pěsti a pokusila se srovnat si v hlavě všechny myšlenky. Nedařilo se.

"Já nevím, teď to vidím jinak, než když jsem s ním."

Povzdychla si a stočila pohled někam za mě.

"Jen to neber tak, jak všude píšou. Poprvé to je sice jen jednou, ale většinou to stojí za houby. Teprve pak se poznáte a víte, co se vám líbí." asi se jí to taky nevysvětlovalo lehce. Ach, to je naše chvíle matka a dcera.

"Ale... poznávat se," řekla jsem nejistě to slovíčko.

"Nemusíme jen přes milovaní? Můžeme i jinak." Dodala jsem s rudou tváří.

"To sice jo, ale neměj iluze o tom, že to napoprvé nebolí. Většinou to bolí vždycky." pokrčila rameny jako by to byla ta nejjasnější věc na světě.

Povzdychla jsem si.

"Budu si to pamatovat, až na to přijde," pokusila jsem se zlehčit atmosféru.

"Neboj, až na to přijde, tak nebudeš mít v hlavě nic. Teda jestli je Zayn dobrý tak, jak si myslím, že je." měla zpět ten svůj šibalský úsměv a já rudla až na konečcích prstů.

Ale už jsem to nebrala tak, jako předtím. Prostě jen rýpe, ale nemyslí to nijak zle. Debatu jsme ukončili a já si pak zalezla s knihou do pokoje. Kolem dvou jsem uslyšela ten známý rachot. Vykoukla jsem pro jistotu z okna, abych se ujistila, že nepoletím ke dveřím jako šílená pro nic za nic.

Ale sluch mě nezklamal. Slyším ho, i když přijíždí do ulice. Ze židle jsem vzala kabelku a běžela za ním.

"Já jdu, jo?" zavolala jsem na mamku, zatímco jsem si k džinovým šortkám obouvala páskové boty.

Na odpověď jsem nečekala a otevřela jsem dveře, zrovna když on otvíral branku. Nevěděla jsem jistě, jestli chce někam jet, ale co bychom dělali u nás? I tak mi to bylo fuk. Stačilo mi si ho prohlídnout a rozletěl se mi malý úsměv na tváři. Zabouchla jsem ony dveře a pak mu šla naproti.

"Ahoj," zastavila jsem se až těsně u něj. Na tváři mu pohrával úsměv a její pravou stranu měl nedbale oholenou. Že by pospíchal? No i tak vypadal, jo, přiznávám, opravdu si myslím, že je k sežrání, ale nahlas mě to nikdo nedonutí přiznat.

"Ahoj," pozdravil mě na chlup stejně a pak se sklonil k mým rtům. Docela mi to usnadnil a nemusela jsem se ani stavět na špičky. Náš polibek o něco odlišnější, po včerejšku.

Sama nevím proč, ale asi to nějak jinak beru. I když to nemění nic na tom, že je stejně jemný a horký a že mám pak chuť se culit jako blbec.

"Jdeme? Počasí zatím přeje." zvedl hlavu k obloze a zamrkal tmavými řasami. "To záleží na tom kam," nechala jsem se chytit za ruku a dotáhnout k motorce.

"Do centra přece." sám mi nasadil helmu. Plácla jsem se do čela. Jak jsem mohla zapomenout na naše nákupy? Celou dobu přemýšlím nad tím, jak chci, aby vypadaly moje nové šaty, a teď se mi to úplně vypaří z hlavy.

Nasedla jsem za něj a objala jeho tělo rukama. Hlavu jsem si položila na jeho záda a trochu nadskočila, když nastartoval. Ještě pořád jeho motorku zrovna nemusím. Ale zvykám si. Kluci mají k takovým věcem vztah, ale já teda ne. No diskutovat s ním o tom nebudu. Zbytečné.

Zastavil před nákupním centrem, kde byla spousta aut a lidí. Jo, vybrali jsme si dobu. Bude to sranda.

"Těšíš se?" Všiml si mého nadšeného výrazu, když mi sundával helmu.

"Nevíš, do čeho jdeš, nenakupovala jsem strašně dlouho a jsem jak na trní." ušklíbla jsem se.

"Přežiju to," vlepil mi nečekaně pusu. Překvapeně jsem zamrkala a pak se nechala vzít za ruku, abychom se mohli vměstnat mezi ty davy.

Těšila jsem se jak malá holčička. Bylo mi jasné, že i když si mám koupit jen šaty, nezůstane to jen u nich. Vlezli jsme do obřího obchoďáku a tam jsem se vedení ujala já. Prošla jsem kolem všech předražených obchodů a stoupala do prvního patra, kde se nachází ty, ve kterých obvykle nakupuji. Celou dobu mě Zayn držel za ruku a dával najevo, že patříme k sobě. Zažila jsem, z vyprávění holek, i kluky, kteří se k nim vůbec nehlásili. To si myslím, že je úplně uvalené. Tak buď spolu chodí a nevadí jim pohledy ostatních nebo spolu nechodí. A já si na pohledy ostatních nestěžovala. Ne, že by nás nějak pozorovali, ale když už, tak ať.

"Cíl naší cesty." zvolala jsem, když jsme stáli před tím nejoblíbenějším a nejlevnějším obchodem, který znám. Myslím, že patří k těm největším tady v tom baráku.

"Tak, jdeme ne? Nebudeme stát před ním." Čekala bych od něj, že bude otrávený, ale tvářil se úplně normálně. Jsem zvědavá, jak dlouho mu ten výraz vydrží. Nedivila bych se, kdyby pak skončil někde v kavárně s kávou a čekal tam. Nebo možná i něčím tvrdším.

"Budu se snažit být rychlá, slibuju." Tentokrát jsem mu nečekaný polibek dala já. A dostala jsem od něj stejnou reakci, jako on předtím ode mě. Pustila jsem jeho ruku, vzala košík do ruky a mířila si to ke kouskům, které mě na první pohled zaujaly.

Probírala jsem šaty, nevadila mi ani trička. Holka se ve mně prostě nezapře.

"Nechtělas náhodou šaty?" Chraplavě se zasmál.

"Když už tam budu vlezená." uculila jsem se. Zavrtěl s úsměvem hlavou. Zaujal mě top s úzkými ramínky, vyloženě letní.

"Jo, léto přichází." zamumlala jsem spíš pro sebe a začala hledat Mko - tedy moje číslo. Nacházela jsem ale samá menší čísla.

"A tohle si mám asi jak navlíknout přes hrudník?" zamumlala jsem nespokojeně.

"Fascinuje mě… řekni mi, kdo si obleče velikost XS, to je obchod pro ženy ne pro děti." odhodila jsem to trochu napáleně. No tak ho prostě mít nebudu.

"Je tu plno jiných věcí, prostě se podívej po něčem jiném," povzbudivě mi stiskl ruku a v pravém koutku mu zacukalo, jako by se mi chtěl smát, ale vydržel to.

"Jen se směj, je to lepší, než kdyby ses tvářil otráveně."

Prolezla jsem ten obchod křížem krážem a pak asi s deseti věcmi zalezla do převlékací kabinky. Jako první jsem na sebe natáhla ty šaty. Nebyla jsem si jistá, jestli mi budou na délku, a měla jsem pravdu. Nemám ráda krátké šaty a tyhle mi sahaly do poloviny stehen.

Další dvoje stály za prd, ale ty čtvrté vypadaly hezky.

"Tak co?" zeptala jsem se. O těch asi budu vážně uvažovat bez toho, co si myslí, anebo nemyslí on.

"A co ten výstřih?" zamračil se. Nechápavě jsem stáhla obočí a podívala se, co tím myslí. Hloubka výstřihu byla úplně normální.

"A co by sis představoval, límeček až ke krku?" zaxychtila jsem se. Nebyl velký, to určitě ne. Navíc vím, na co se cítím.

"Bylo by to tak špatné?" vrátil mi úšklebek.

Na chvíli jsem se zamyslela.

"Jo, bylo." dodala jsem a horlivě zakývala hlavou. Zalezla jsem zpět a shodila ze sebe červené šaty. Upřímně byly ze všech nejhezčí. Pak se mi líbilo ještě jedno tričko se zavazováním za krk a ostatní sem vyškrtla. To je fajn, aspoň neutratím.