Be Happy 15.

 

"Myslela jsem si, že to bude horší," účet jsem schovala do peněženky a tu pak do kabelky. V ruce jsem držela taštičku s logem obchodu a v ní ty úžasné šaty, co si s sebou určitě vezmu na naší 'dovolenou' na chatě. Nějak se mi mezi těmi lidmi ztratil, tak jsem se stavěla na špičky, abych ho viděla. Bylo to docela těžké, vzhledem k mojí výšce. Vylezla jsem z obchodu ale ani tam nebyl. Točila jsem se kolem, až jsem do někoho narazila.

"Pardon." vykoktala jsem omluvu a pak zvedla pohled k dotyčnému. Hned jsem svou omluvu chtěla vzít zpět. Tenhle kluk si zaslouží, abych ho strčila ze schodů, ne se mu za něco omlouvala.

"Ahoj, kotě."

Zježily se mi chlupy na rukách a hned se mi vybavilo, co donutil dělat A.

"Nazdar," odfrkla jsem si a chtěla se otočit, ale za ten nepatrný okamžik jsem si nevšimla, že mě drží pevně za loket.

"Chceš mi něco říct?" zvedla jsem obočí a vzpurně vydula bradu.

"Jo, od toho kina jsme spolu nikde nebyli," zatvářil se frajersky, ale tohle na mě rozhodně neplatí.

"A proč asi." ucedila jsem. Nikdy jsem si nemyslela, že by kluci mohli být tak namachrovaní, a to už jsem jich měla tu šanci poznat. Celé město je takových blbců plné.

"Hele, já se s tebou bavit nechci," vytrhla jsem se mu.

"A docela bych ocenila, kdybys mě a mé kamarádky nechal na pokoji." dodala jsem a měla se na ústup. Lidí je tu sice dost, ale v hlavě mi i tak šrotovalo. Co všechno by byl schopný udělat.

"A co ten tvůj přítel?" zvolal.

"Slyšel jsem, že už nejste spolu." Nejradši bych mu ten posměšný výraz z obličeje vymlátila, ale to dost dobře nešlo.

Nechci si zase něco zlomit o tu jeho dutou hlavu.

"Naposledy jsi dost jasně prohlásil, co si myslíš o lidech jako je on. Tak se nestarej." procedila jsem skrz zuby. Ledabyle pokrčil rameny.

"Ale o tebe bych zájem pořád měl."

"Bohužel, ten zájem je jednostranný." rozhodla jsem se tuhle debatu ukončit, ale někdo to udělal za mě.

Zaynova paže se mi obtočila okolo boku a přitáhla k sobě.

"Problém?" Na tváři měl zase neutrální výraz, ale podle postoje jsem poznala, že zuří.

"Asi jsem dostal špatné informace. Amber tvrdila, že už s ním nechodíš." nevěnoval mu Johny jediný pohled a mluvil, jako by tam nebyl.

Zavrtěla jsem hlavou. Co mám na tohle říct. Proč mu vůbec A. řekla takové věci?

"Měj se." protočila jsem oči, chytla Zaynovu ruku a hodlala opustit místo konání "sněmu". Musela jsme ho za sebou táhnout, přesně jako v ten večer. Bála jsem se, že by byl schopný mu znovu něco udělat. Ale rozhodně jsem se nebála kvůli Thomasovi, spíš o Zayna, aby z toho neměl problém.

"Nezajdeme na ledovou tříšť nebo na něco? Už jsem to zaplatila a je docela brzo." snažila jsem se nahodit bezstarostný tón a vůbec nevzpomínat naše setkání.

"Můžem třeba na zmrzlinu, zvu tě." Díky bohu se chytil. O Thomasovi ani slovo.

"To zní fajn, dneska je docela teplo." změnili jsme směr a já se nechala vést jím.

Vybrala jsem si jahodovou a on čokoládovou. Pak jsme si s tím vším sedli na lavičku před centrem. Nejdřív jsem mezi nás položila tašku, ale nakonec jsem si ji přehodila na druhou stranu a přisunula se blíž k němu.

"Ptala jsem se mamky na tu chatu. Nemá s tím problém. Už víš něco víc o tom?" nakousla jsem téma.

"Sami můžeme jet kdykoli, stačí říct a vyzvednu si klíčky," propletl své prsty s těmi mými.

"Aha, ty nechceš jet ještě s někým?" zatřepala jsem řasami, abych proti slunci viděla do jeho obličeje.

"Chci být s tebou, k tomu další lidi nepotřebuju," řekl klidně.

"A nebudeme se nudit?" uchichtla jsem se. Co já vím, jak to tam vypadá? Jestli tam je kde jít nebo tak. Nebudeme se přece celý den válet.

"To snad ne," zasmál se.

"Tak mi řekni, jak to tam aspoň vypadá." šťouchla jsem do něj. Zamračil se, jako by přemýšlel.

"Chata je na samotě, ale asi deset minut pěšky a dojdeme k pláži. Tam to vždycky žije, i když rybník není nejčistší. Mnohem lepší je jezírko v lese."

Poslouchala jsem, jak mluví a lízala zmrzlinu, která se mi už roztápěla.

"Tak fajn, co třeba za týden?" navrhla jsem. Zítra se objednám na tu prohlídku a rovnou si vyberu ty prášky. Máma bude spokojená a můžeme vyrazit.

* * *

"Nervy v čekárně byly děsné. Věděla jsem, že to není nic hrozného, ale stejně jsem se bála. Posílali jsme si se Zaynem pár smsek, ale já mu nepsala, kde jdu. Jen jsme se domluvili, že mě bude čekat za parkem, až skončím. Stejně se pak bude ptát, kde jsem byla. Mám takový pocit, že ho zajímá snad všechno, ale radši to nijak moc neřeším.

Když mě zavolali, šla jsem dovnitř. Doktorka byla docela příjemná, asi viděla, jak je mi všechno nepříjemný a tak se mě snažila uklidnit. Na klasické vyšetření ještě nedošlo, ale antikoncepci mi předepsala. Do hodiny jsem vylezla před budovu a pak prozvonila Zayna, že jsem na cestě. Rovnou jsem si nařídila budíka, abych na ně nezapomínala. Vedle byla lékárna, kde jsem si to zrovna vybrala a pak jsem pelášila napříč parkem.

Poslouchala jsem písničky a tiše si broukala, když jsem najednou ucítila něčí stisk na mé ruce a pak jsem byla surově vtažena do malého lesíku. Vyděšeně jsem vytřeštila oči. Přepadení? Teď, za bílého dne? Zakňučela jsem, když mě ten někdo strčil a já narazila zády silně do stromu. Sluchátka mi spadly i s taškou, co jsem svírala v ruce.

O dech jsem přišla, když jsem uviděla stát tři nějaké kluky, možná o něco starší, jak na mě koukají.
"Ahoj, kotě." Do obličeje mě praštila realita. Ten pozdrav, navíc ten hlas, to bych poznala všude. S jedním se potkám v centru a teď se musím potkat s druhým? Navíc mají oba tendenci mi říkat kotě, což je mí víc než proti srsti.

"Co chcete?" dostala jsem skrz zuby.

"Pokecat, dlouho jsme se neviděli." Johny mrkl k jednomu a ten vyšel před lesík, jako by se snad rozhlížel a hlídal, zda-li někdo nejde.

Polilo mě horko, tohle nevypadá ani za nic dobře. Do teď jsem narážela na slušné lidi, tak proč teď najednou se musím zaplést s takovýma...

"Tak mluvte," strachy jsem polkla, ale za každou cenu jsem se snažila zůstat klidná.

"Ten tvůj negr nám dal pěknou nakládačku a to kvůli tobě. Nejsem blbej a vím, že k němu se přiblížit nemůžu, ale ty jsi dost dobrá slabina." uculil se. Polkla jsem zděšení.

"C-co chcete dělat?" Zakoktala jsem se, když se přiblížil. V jeho ruce se něco zablýsklo.

"Něco po čem si rozmyslí se do nás příště navážet. My nejsme jen tak nikdo." popadl mě za zápěstí. V tu chvíli mě napadlo, že mě snad chce zneužít nebo tak něco. Takhle svoje poprvé přece nechci. Nikdy!

Kopla jsem ho do nohy a chtěla utéct pryč, v návalu adrenalinu jsem byla docela mrštná ale ne tak dost, abych unikla i tomu druhému, kterého jsem nepoznávala.

Stlačil mi ramena a přitiskl mě na tvrdou kůru stromu. Do obličeje mě zatlačila čepel nože.

"Do obličeje ne, nechceš ji přece zohavit do konce života." namítl blonďák celkem klidně, a i proti mým protestům mě držel stále pevně u stromu.

Zohavit?

Aniž bych to chtěla, v očích jsem ucítila tlak. Tohle je určitě jen sen, ze kterého se za chvíli probudím. Štípněte mě někdo.

"Fajn." ucedil Johny a trhnul mi s pravou rukou. Otočil ji zápěstím nahoru a pak po mě naposledy blýsknul pohledem.

"Zacpi jí hubu, kdyby náhodou." pokynul a hned na to jsem ucítila něčí velkou dlaň na puse.

Hlavu jsem se pokusila otočit na stranu, ale držel mě moc pevně.

"A dělej!" sykl. Celé tělo se mi tříslo a jedna slza si našla cestu ven z mých očí. Jenže pak mým zápěstím projela ostrá bolest.