Be Happy 17.

 

Byla opět sobota, už uběhlo několik dnů od toho nešťastného incidentu a ruka už byla trochu zacelená, nebolela, tak jsem si mohla dovolit sejít s holkama jako každé ráno v kavárně. Zayn mě svezl autem svého kamaráda. Kvůli té ruce teď nejezdíme na jeho motorce. Za ten čas se věci vrátily tak nějak do normálu, osudný den mi připomínala pouze občasná bolest ruky a všudy přítomná paranoia, která teď byla mým společníkem úplně všude. Nebyla minuta, kdy bych se nerozhlížela okolo sebe. Ale i to se časem srovná, doufám.

"Hm, takže Zayn zmlátil Johnyho a Thomase, ti mu to nevrátili a místo toho pořezali tebe, no a on se jim teď chce mstít, chápu to dobře?" podrbala se A. na bradě. Nepřítomně jsem kývla a odpila si z objednané kávy. Všechno tak automaticky, až mrazilo. Vracet se k tomu nebylo jednoduché, ale ještě horší myšlenka byla na mstícího se Zayna. Bůh ví, čeho všeho je schopný, a já o tom nechtěla byť jen přemýšlet, ale musela jsem si to v hlavě přemílat. Zas a znovu.

"Jo, tak nějak." mnula jsem kelímek od latté a koukala na lidi za velkým oknem. Dneska pršelo a bylo škaredě, tohle počasí jako by vyjadřovalo moje duševní rozpoložení.

"Ale o to nejde, jsem teď hrozně paranoidní. Mám strach, že se mi nebo jemu něco stane."

Pohled mi mimoděk padl na zavázanou ruku. Pod rukávem od svetru to nebylo skoro ani poznat. Ale bolest mě přesvědčovala o tom, že se to doopravdy stalo.

"Bude to v pořádku," Lena mi jako jediná vyjádřila trochu podpory.

"Nechci, aby se s nimi zapletl, nevím, čeho jsou schopní a on je tvrdohlavý jako pařez." zavrtěla jsem zoufale hlavou. Představa zraněného Zayna se mi příčila. Je to taky jenom člověk a klidně se mu může něco stát, proboha. Měl by to nechat být, oni by pak snad dali taky pokoj. Policie nepřipadala v úvahu, to je už teď jasné.

"Tvrdohlavost k němu sedí." přitakala Lena se zamyšleným výrazem ve tváři.

"A nejen to." Nebyla by to A., kdyby si něco nepřisadila.

"Mám strach. O něj, o sebe, jsem paranoidní." povzdychla jsem si smutně.

"Když se setmí, mám strach vylézt z domu. Vždycky si vzpomenu na to, co mi udělali a to byl bílý den."

"Jestli chceš, můžu u tebe přespávat, moje mamka to pochopí."

Lena je prostě úžasná, ale nemyslím si, že by to nějak pomohlo. Ten strach tam bude pořád.

"Díky za nabídku, ale to nemůžu přijmout. Navíc, máma si našla novou práci, a když dělá noční, spí Zayn u mě." vysvětlila jsem.

Tím byla naše konverzace o incidentu ukončena. Seděly jsme v bistru až do jedenácti, a pak pro mě přijel Zayn. Tolik k mému pohybu po městě. Sama už jsem nebyla, no, od té doby, ale díky mu za to. Za normálních okolností by mi to vadilo, ale teď?

"Čekáš dlouho?" zeptal se a místo slovního pozdravu mě lehce políbil na rty.

"Ne, nečekám, holky tu byly se mnou." usmála jsem se a objala ho kolem pasu, aby se hned neodtáhl. Jeho měkké rty zakotvily na těch mých, bohužel jen na malý okamžik. Při něm jsem se cítila nejbezpečněji, takže je logické, že je mi jeho přítomnost příjemná. A pak je tu ta 'maličkost' s motýlky v břiše a brnění celého těla. Pořád mě to po době strávené s ním nepřešlo.

"Chceš jet domů?" zeptal se a z čela mi odhrnul pár vlasů, které mi padaly do očí.

"Mamka dnes není doma, můžeme si udělat něco dobrého." přitakala jsem se zakloněnou hlavou. Musela jsme se hodně namáhat, abych mu viděla do obličeje.

"Uvařím já, co říkáš?" koutek mu vyletěl nahoru, když jsem nadšeně přitakala. Už jsem měla docela otipované, jaký je Zayn kuchař, a musím říct, že si nemám na co stěžovat.

"Tak se rovnou stavme do obchodu, protože naše lednice zeje prázdnotou." ušklíbla jsem se a zatahala ho za bundu. Nedivím se, že ji dnes vytáhl, i když je srpen. Počasí dnes stojí za nic, sama jsem si při silnějším větru musela přitáhnout svetr blíž k tělu. A to si nedokážu představit, že bych měla jet na motorce.

"Dobře, ale ty počkáš v autě, celá mrzneš," třel mi ruce, ale nějak zvlášť to nepomáhalo, tak mi přes ramena přehodil jeho bundu. Mimoděk jsem si vzpomněla, kdy jsem ji měla na sobě poprvé. V tu dobu by mě ani nenapadlo, že všechno skončí takhle. Protočila jsem očima a začervenala se, i když to nejspíš nešlo přes ty ošlehané tváře ani vidět.

Zastavil u supermarketu, kam jsme na konec vlezli oba dva a nakoupili celou tašku potravin, co Zayn potřebuje k obědu, ale i spoustu serepetiček, které si vezmeme k televizi. Dnešní den je jako stvořený k lebedění u nějakého filmu. Plán byl jasný - nejdřív vaření, potom televize. Ale jelikož jsem se hned po příjezdu svalila na gauč, místo, abych mu dělala v kuchyni společnost, pořadí se trochu zamíchalo. Vařit jsme začali až kolem deváté večer.

"Tvoje máma nepřijde?" zeptal se, když jsem si na vidličku namotala špagety rovnou z hrnce. Neobtěžovali jsme se ani s talířky a při relaxování na gauči se zároveň cpali večeří, co on uvařil.

"Byla s kamarádkami a má zase noční." pokrčila jsem rameny. Za její častou nepřítomnost jsem nebyla nikdy radši. Co by dělala, kdyby věděla o mém malém incidentu v parku?

"Zase?" podivil se.

"Zase." zamumlala jsem s plnou pusou.

"Buď ráda, že nemáš mladšího sourozence, pak by sis to vyžrala ty," roztaženou dlaní mě poplácal po naplněném břiše.

"Hej! To snad nehrozí." šťouchla jsem ho, a pak položila vidličku do hrnce. Jsem vážně plná.

"Navíc, to by tu musel být ještě někdo, kdo by jí toho mého sourozence udělal, ale ona nebyla s chlapem... asi to bude hodně dlouho."

"Aha..." prohodil nezaujatě. Evidentně se mu víc zamlouvalo mé nahé, teď vyboulené, břicho. Prsty jsem mu vjela do vlasů, když se k němu nahnul a obdaroval pupík pár polibky, což mě donutilo spokojeně zamručet. Za každým polibkem zanechal vlhkou stopu, která příjemně chladila. Pomalu mi tak vyhrnoval tričko, dokud nenarazil na lem podprsenky. Napadlo mě, kam tím asi směřuje a trochu mě přepadla nervozita. Předtím jsem byla v náladě - skoro opilá, nějak mi to nepřišlo. No teď se budeme mazlit za mé vlastní střízlivosti. Navíc, v obývacím pokoji, kam může kdokoli přijít, i když je to málo pravděpodobné. No jeho ruce a rty mě dokázaly zbavit nervozity hodně rychle. Pak mi to přišlo prostě úžasné. Co může být lepšího, než se dotýkat a líbat a prostě dělat jenom to, co je nám oboum příjemné. Kdysi jsem za super činnost považovala čtení knih, popřípadě nějaké aktivity s holkama, jenže tomu, jak čas trávím se Zaynem, se teď nic nevyrovná.

"Nepřesuneme se nahoru?" hlas se mi z toho třepal nejistotou, ale už to nehodlám brát zpět.

"Jak si přeješ." Odpověď přišla krátce na to. I když o tom nevypadal až tak přesvědčený, snažila jsem se dát mu co nejméně času na rozmyšlenou.

V mém pokoji jsme se ocitli, ani nevím jak, ale za pár sekund už jsem měla tričko přetažené přes hlavu. Já sama jsem se, ačkoli nemotorně, vrhla na jeho černé tričko s velkým žluto-bílým nápisem GUNS N' ROSES. Slušelo mu, ovšem zrovna v tuhle chvíli vypadalo mnohem lépe na podlaze vedle postele. Už mi nebránila žádná látka v jeho zkoumání. Odvážně jsem mu přejela celou ploškou dlaně po hrudníku, směr pásek. Dál jsem si netroufla. No, ale možná později…

Opatrným tlakem na ramena mě donutil položit se na postel. Svým počínáním jsem si nebyla ani trochu jistá, ale bylo to o něco lepší, když se vedení ujal on. Nezdržoval se s podprsenkou. Byl slyšet jen zvuk, když část mého dosavadního oděvu dopadla někam na podlahu k jeho tričku. Jeho rty začaly okamžitě mapovat každý nově objevený milimetr kůže, zvláštní pozornost věnoval té nejcitlivější - na ňadrech. Překvapilo mě, i když ne tak, jako prvně, když se rty přisál na bradavku a jazykem ji polaskal. Jeho dotek jsem cítila až v tom místečku mezi nohama, které začalo pomalinku vlhnout. A pak na ní fouknul. Po celém těle se mi objevila husí kůže, mimovolně jsem se prohnula v zádech a nabízela mu i tu druhou, viditelně ztvarovanou jeho lehkými dotyky.

Těsně pod bradavkou mi zanechal malé znaménko lásky. Byla to slast, když mezi rty vzal trochu mé přecitlivělé kůže a pár sekund sál, ale ještě lepší bylo, když opatrně zkousl. Mohla jsem se zbláznit. Znovu.

Moje ne zrovna tiché zavzdychání vzal jako pobídnutí zajít zase o něco dál. Nadzvedla jsem pánev a nechala ho, aby mi sundal i spodní díly oblečení. Kalhotky mi nechal viset na kotníku, tak jsem je skopla. I v přítmí jsem viděla, jak jeho pohled klouže po celé mé postavě. Předtím ve sprše asi neměl moc času prohlédnout si mě. Stačila jen myšlenka na to, že tu ležím nahá a červeň se mi rozlila po celém těle. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se nezakryla.

"Jsi krásná, nemáš se za co stydět." Chvíli to vypadalo, jako by mi četl myšlenky, ale když jeho polibky zamířili níž, přes břicho až k podbřišku, vyvedlo mě to z omylu. O tomhle bych nepřemýšlela ani v tom nejdivočejším snu. Chtěla jsem to a nechtěla. Cítila jsem jeho dech na vnitřní straně stehna. Na to samé místo mi věnoval polibek. Studem jsem se chtěla propadnout, ale na druhou stranu… Zajímalo mě, jaké to asi je. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Vládu nad situací jsem přenechala jemu, to on musí vědět, co dělá.

Tlumeně jsem vyjekla, a to pode mě jen vsunul dlaně, aby si mě trochu nadzdvihl. Jeho dech už jsem necítila na stehně, ale přesně ve svém středu. Vzrušilo mě to ještě víc, a to jsem myslela, že už to není možné. Zatínala jsem svaly na nohách, ale když mě polaskal jazykem, neudržela jsem se. Plnou vahou jsem zapadla do peřin a ještě zřetelněji cítila jeho dlaně na mém zadku. Ale upřímně, dlaně nebyly to, co mě trápilo, ale jeho jazyk…

Zarývala jsem nehty do prostěradla, až se divím, že se mi tím nezlámaly. Nedal mi šanci ani na sekundu litovat toho, že jsem ho o to požádala. S každým novým tlakem jeho jazyka na mé pohlaví jsem se dostávala výš. Čekání se stávalo nesnesitelným, čas byl teď můj nejhorší nepřítel. Se suchými rty a vyprahlým hrdlem jsem odevzdaně čekala, až přijde můj nevyhnutelný vrchol. A dočkala jsem se. Každičký sval se mi stáhl a klidně se vsadím, že z toho budu mít rozbolavěné celé tělo. A i když jsem si myslela, že se mi nedostává dechu, moje sténání mě přesvědčilo o tom, že to tak není. Dotkla jsem se nebe, ačkoli jen na malou chvíli.

Rozdýchávala jsem se nějaký čas. Celou tu dobu ležel vedle mě s obrovskou boulí v kalhotách a jeho výraz vypovídal o jeho vzrušení. Když už jsem si byla stoprocentně jistá, že jsem dostatečně uklidněná, opatrně jsem se podepřela v loktech a přetočila se na bok. Rozechvělými prsty jsem mu rozepla poklopec a zhluboka se nadechla. Je čas objevit nepoznané.

"Nemusíš to dělat, jestli nechceš." Rázně jsem zavrtěla hlavou a nejsem si jistá, jestli jsem tím přesvědčovala jeho, nebo sebe. Možná oba. Nezkušenými prstíky jsem hladila napnutou látku boxerek. Už je asi čas, abych ho přebytečného oblečení zbavila.

Nejdřív jsem ho zkoumala rukou. Vím, že to Zayna dráždilo, ale já si nemohla troufnout udělat hned to, co on. Na to jsem se moc styděla. Raději jsem nějakou dobu sbírala odvahu, a až když jsem se cítila dostatečně připravená, nesměle jsem políbila špičku. Zavzdychal a to mě nakoplo k dalším činům. Pokud si to užíval on, užívala jsem si to i já.