Be Happy 18.

 

"Zayne?" lehce jsem se promrvila a spadlou deku si přitáhla zpět až na ramena, protože mi zabylo chladno.

"Hm?" zamumlal odpověď soustředěný na mou paži, po které přejížděl prsty. Zřetelně jsem vedle sebe cítila jeho tělo, ale už to nebylo tak divné, jako na začátku.

"Co bude dál? Já nechci, aby ses s nimi zapletl."

"Jasně jsem ti řekl, že teď už to není tvoje starost, Anno." promluvil hlasem trochu zastřeným, zároveň však naštvaným.

"Není? Předtím možná nebyla, ale teď už je."

Hned co jsem řekla tohle, přestal s hlazením mé ruky a podíval se na mě.

"Postarám se o to, aby se ti už nic nestalo." zamračil se.

"A o ně se postarám po svém. Čím míň budeš vědět, tím líp pro tebe."

"Slib mi, že z toho nebudeš mít problémy," můj hlas nezněl tak mrazivě, jako ten jeho, takže jsem to musela zkusit jinak.

"Nikdy jsem žádné problémy neměl." odsekl. Prudce jsem se posadila a přidržela si přikrývku na hrudníku. To se teď chce hádat?

"Proč se na to prostě nemůžeš vykašlat?" rozhodila jsem pravou rukou.

"Anno, neštvi mě." povzdychl si a hlavu si podložil rukama.

"Já jsem prostě takový a byl jsem takový, i když jsme se poznali. Nezměníš mě!"

Spojila jsem nespokojeně rty. Máme spolu nějaký vztah, neměl by zahrnovat i kompromisy?

"Když pak ale problém bude, nechoď za mnou."

Uchichtl se.

"Ty jsi ta poslední, se kterou bych chtěl tyhle věci řešit. Věř nebo ne, že si vyčítám, co se ti stalo. Měl jsem chuť prostě zmizet a nikdy tebe ani tu jizvu nevidět, protože obě mi dokazujete jen to, jak jsem to nezvládl, ale to já nedělám. Neutíkám."

"Fajn," odvrátila jsem od něj pohled, ale on mě donutil podívat se na něj. Až mi brada mezi jeho prsty brněla.

"Už jsem se s nimi zapletl tak jako tak."

"Takže budeš neustále přilévat olej do ohně?" pozdvihla jsem obočí.

Po tom, co jsem řekla, zůstal ticho. Jeho tmavé oči mě sledovaly a čelo se ustavičně mračilo. Přišlo mi, že uběhla dlouhá doba, než konečně něco řekl.

"Miluju tě, Ann. Vyřeším to bez problémů, jen s tím prosím přestaňme." Jeho silné paže mě chytily nejdřív za boky, pak se mi obtočily okolo celého těla. Srdce jsem měla v tu chvíli skoro až v krku, vyznal mi lásku. To je šíleně krásné.

"Taky tě miluju, jen buď opatrný."

Když jsme si pak povídali, na tohle téma nepřišlo. Kolem půlnoci jsem vytuhla, co dělal on... nemám tušení. Ráno, když jsem se probudila a slyšela nějaké bouchání z kuchyně, pořád ležel vedle mě.

"Už nespíš?" překvapeně jsem pozdvihla obočí.

"Tvoje máma je vážně zapálená kuchařka, ty nadávky se nedaly přeslechnout." zasmál se tiše.

"Já už si na to zvykla, proto mě to asi neprobralo," uchichtla jsem se. Snažili jsme se být tiše, z neznámého důvodu, ale když se jeho smích rozlehl po pokoji, vše bylo v háji.

"Pššt, ona neví, že jsi tu." přitiskla jsem mu ruku k ústům a zatvářila se lehce dramaticky.

"Už ví," pokrčil ledabyle rameny.

"Byl jsem na záchodě." Když jsem si prohlédla jeho oblečení neoblečení - obyčejné tmavé boxerky, zrudla jsem jako rajče.

"Bože, to bude zase výslech," schovala jsem obličej do dlaní.

"To zvládneš." zamrkal dlouhými řasami a přitulil si mě k sobě.

No, nic jiného mi nezbývá, že?

"Jaká je šance, že se propadnu do země a nebudu muset mluvit s mamkou?" zakňučela jsem.

"Byla sice překvapená, ale byla milá." zamumlal mi se smíchem do vlasů a pak se prsty obul do mých žeber. Myslela jsem, že se smíchem počůrám, jsem hrozně lechtivá a jeho nešlo přeprat. Jestli máma do teď nevěděla, že už jsem vzhůru, tak teď to ví stoprocentně.

"Prosím, nechej toho!" Lehce jsem ho kousla do ruky, ale ani to s ním nehnulo.

"No fajn," smiloval se nade mnou a konečně svoje nenechavé ruky odtáhl do bezpečné vzdálenosti.

Pak už mi nezbývalo nic jiného než vstát a postavit se mojí mámě čelem. Do koupelny jsem vletěla nejdřív já a pak šla rovnou dolů, abych mohla s mámou mluvit sama, zatímco on se myl.

"Dobré ráno," prohodila jsem jakoby nic. Ke stolu jsem se schválně posadila zády k ní, ale ona nechala snídani snídaní a posadila se ke mně.

"Tak co?!"

"Eh, co co?" vyvalila jsem oči a polkla.

"Zayn tu spal?" zeptala se dychtivě. Ona byla totálně hotová a chtěla všechno vědět. Nezúčastněně jsem zakývala hlavou a vyhýbala se jakémukoli pohledu směrem k ní. Bože, to bylo tak trapné. Červeň mě oblila úplně celou a na krku mi nechala jen fleky, snad aby moje rozpaky vynikly ještě víc.

"Nic se nestalo, jenom tu přespal." protočila jsem očima a nahlas si vzdychla. Bože, za co mě trestáš? Pro ni jsem se možná tvářila suverénně, no uvnitř jsem doufala v jedno - že za chvíli dojí svojí snídani a přesune svou pozornost k televizi v obývacím pokoji.

"Udělala jsem jídlo, chceš si to vzít nahoru?" mrkla spiklenecky. Snídaně do postele? Ale ne, maminko. Jenže její nápad byl dobrý a já váhala jen chvíli. Nebude to sice snídaně do postele, protože Zayn je v tuhle chvíli v koupelně, ale aspoň do pokoje ano. Naskládala jsem čaje a obložené chlebíčky na tác a rychle si to zamířila do pokoje. Snad ho to mile překvapí a něco z toho si vybere k snídani. Na pohled to sice nevypadalo jako v těch romantických filmech, ale tohle bylo aspoň myšleno opravdu z lásky. Když jsem vešla do pokoje, ještě tam nebyl, tak jsem jídlo položila na prádelník a začala stlát postel, abych se do ní pak mohla svalit i s jídelním táckem. Přiznám se, že jsem se trochu snažila, abych takhle natažená na posteli působila aspoň trochu sexy. Jenže jsem si připadala jako slon z porcelánu, když jsem různě překrucovala nohy a podpírala si hlavu. Nakonec jsem to vzdala a lehla si úplně normálně. Bude mu muset stačit to, co tu vidí.

"Jsi zpátky nějak brzo." okomentoval to, když se svůdně opřel o futra dveří vedoucích do koupelny.

"Zato ty jsi tam byl nějak moc dlouho." nazdvihla jsem obočí a zkousla si ret. V obyčejném bílém ručníku omotaným okolo boků vypadal jako nějaký italský model.

"Možná jsem čekal, že se ke mně ještě přidáš," mrkl, až se mu na tváři mihl stín řas.

"Možná příště." Pohledem jsem raději sjela k jídlu.

"Dáš si nebo to mám sníst sama?" V mžiku seděl vedle mě a prsty obemkl hrníček s horkým čajem. Ještě z něj šla pára, tak ho mám nejraději.

"Není to sice nic moc, ale mamka se předvedla. Ty výkřiky, co tě probraly, probíhaly při dělání téhle snídaně." dodala jsem vážně. Nejdřív se podíval na obyčejné obložené chleby, pak pohledem zakotvil v mých očích.

"Neublížila si při krájení zeleniny?" zeptal se zcela vážně.

"Ne, teda... doufám." uchichtla jsem se a šťouchla do něj. Předtím, než se s chutí zakousl do snídaně, laškovně na mě vyplázl jazyk.

*

"Kolik je?" polkl a pohled vrhnul na budík.

"Kruci, musím i pohnout." narovnal se hned. Jen jsem ho překvapeně sledovala, když po pokoji hledal své svršky.

"Pospícháš někam?"

"Mám s někým sraz, je to docela důležité." kýval hlavou a začal se oblékat.

"Aha." zakousla jsem se do dalšího chleba. Připravený k odchodu byl skoro hned. Až mi to přišlo divné, že si vzpomněl tak najednou, ale nekomentovala jsem to.

"Zavolám ti, jo?" nahnul se přes postel a spěšně vlepil polibek na pravý spánek.

"Dobře." odvětila jsem zaraženě. Jeho vysoká postava zmizela za dveřmi, aniž bych se stihla zvednout z postele. No a jak rychle začala naše snídaně v posteli, tak i skončila.

Jídlo jsem snědla sama a pak se vydala dolů za mámou. Spolu jsme celý den sledovaly televizi a cpali se brambůrkama, byl to fajn den, ale když se začalo stmívat, znervózněla jsem. Chci smsku o tom, že je v pohodě. Dokážu si živě představit to jeho 'mám ještě nějakou práci'. Když jsem s ním, skoro zapomínám, jaký je doopravdy a čeho všeho je schopný.