Be Happy 22.

Byla bych skákala dva metry vysoko jen proto, že už jsem z nemocnice venku. Mamka si vzala na ten den volno, aby mě mohla v klidu odvést, no večer se stejně zdejchla někam na firemní večírek, kterých v poslední době v její práci pořádají nějak moc. Rozhodla jsem se to ale neřešit a zavolala Zaynovi, který na noc přišel a dokonce si sebou přinesl i kartáček na zuby.

Konečně jsem povečeřela normální jídlo a večer usínala ve své postýlce s osobním radiátorem, který měl své ruce obmotané kolem mého těla.

Mámu jsem slyšela přijít nad ránem, rozhodla jsem se neřešit to, že mě její smích probudil z krásných snů, ale když jsem ráno v pyžamu sešla do kuchyně a uviděla tam nějakého cizího chlapa jen v trenkách, jak nakukuje do NAŠÍ lednice, začala jsem křičet. Nepřidaly mi události uplynulých dní, ani fakt, že mamka si nikoho na noc nepřivedla, ani nepamatuji. Slyšela jsem její smích, ale vůbec mě nenapadlo, že není sama. Zabořila jsem pak hlavu do polštáře a byla hned tuhá.

Můj křik musel probudit snad i dům hned vedle.

"Co je, co se děje?" hned co dozněl dupot, do místnosti vletěl Zayn a já se mu vřítila do náruče. Zaujal obranný postoj a zatlačil mě za sebe, aby mi sloužil jako živý štít.

"Co tu chcete?" za jeho zády mi bojovnost vážně nechyběla. Vykukovala jsem zpoza Zaynova nahého ramena a viděla, jak chlápkovi překvapením vypadl jogurt z ruky.

"N-no já... "

"Co to tu je za řev?" ochraptělý hlas mojí mámy chtěl očividně zachránit situaci, ale když jsem ji viděla... bože, jak ji můžu brát jako autoritu? Vlasy měla všemi směry, řasenku kolem oči, rtěnku po celé tváři a byla jen v ultra krátkém županu, ve kterém jsem ji ještě nikdy neviděla. Teda, když jsem si ho prohlédla znovu, došlo mi, že je asi součástí nějakého erotického prádla, protože není normální, aby to bylo tak průhledné.

"Máme v kuchyni cizího chlapa?" vypískla jsem vyšším hlasem. Pomalu jsem se dostala ze stínu Zayna, ale pořád jsem si nebyla moc jistá. Za to Zayn už asi chápal všechno dokonale, na tváři mu pohrával úsměv a místo na záda si mě teď tiskl k boku.

"Henry, proč jsi mě nevzbudil?!" zamračila se máma a popošla k němu.

"Henry... mami, kdo je to a proč hrabe v naší lednici." byla jsem nespokojená. Nejsem proti, aby si někoho našla, to vážně ne, jen se s ním nemusím poprvé potkat takhle.

"Kolega z práce, přespal tu." nevšímala si mého zděšení a začala dělat něco k snídani.

"Aha?" posadila jsem se nespokojeně ke stolu, hned vedle Zayna. To jsem jediná, komu to přijde divné? Již několikrát zmiňovaný Henry si sedl naproti a věnoval nám oboum rozpačitý úsměv.

"V kolik jsi včera přišla?" zeptala jsem se nedůvěřivě.

"Asi v půl páté, vzbudili jsme tě?"

"Jo." odsekla jsem jen a podívala se na Zayna, když mi pod stolem stiskl ruku. Tohle bylo vážně divný, rozhodně jsem netoužila poznat máminého přítele polonahatého u nás v kuchyni. Zavládlo mezi námi trapné ticho, sem tam se ozvalo jen cinkání příborů.

"Nenapsala jsi mi, že u nás Zayn bude spát." snaží si zahrát na starostlivou mámu? Teď?

"Spí tu většinou, když tu nejsi, minule jsem ti to taky nepsala a neřešila jsi to."

Nacpala jsem si do pusy další vidličku míchaných vajec, co mi položila na stůl, a s chutí se zakousla do opečeného toustu, jen abych nemusela dál rozvíjet svou odpověď. To jí není blbé, že nás ani nepředstavila? - to mi běhalo v hlavě celou dobu a ani jsem nepostřehla konverzaci mezi Henrym a mámou.

"Moje dcera má taky přítele, ale já jim zakázal spát spolu v jedné místnosti.."

Obočí mi vyletělo nahoru a Zayn schoval svůj smích za zakašlání. To vážně?

"Chodí spolu asi půl roku." okey, druhé zakuckání. Je věřící nebo tak? Sedělo by to k němu.

"No, Annie je se Zaynem..." zarazila se a pohledem mě vyhledala, abych jí pomohla.

"Poprvé jsme si vyšli na konci května, takže to jsou tři měsíce." odpověděl za mě Zayn.

"Jenom? A to spolu už spí?" Henry se zděsil. Teď jsem se málem zadusila, až mně Zayn musel poplácat po zádech.

"O tomhle snad mluvit nebudeme, je to naše věc, ne?" celá červená jsem nasadila naštvaný výraz. Úplně mě přešla chuť k jídlu, odsunula jsem talíř od sebe a zvedla se k odchodu. Celé ráno, které se ze začátku zdálo perfektní, po boku Zayna, mi úplně znechutil.

"My půjdeme nahoru..."

"Počkej, Henry to tak nemyslel, že jo." začala mě máma uklidňovat a za rameno, po kterém se natáhla přes stůl, mě zatlačila zpět.

"Mami, bože, co to je? Jsi ještě opilá? V našem domě je cizí chlap jménem Henry, ani neví, jak se jmenuju, ale už soudí mě i mého přítele za to, že spíme v jednom pokoji a mimochodem, snědl můj jogurt..."

Znovu jsem si stoupla a tentokrát splnila výhružku, že odejdeme nahoru. Ať si tam s ním sedí sama. Zayn mě následoval.

"Tohle není vtipný, je to trapas." sykla jsem, když jsem uviděla jeho pobavený obličej.

"Kašli na to, i ona si chce užívat." objal mě zezadu a políbil na šíji.

"No jo, ale..." zmlkla jsem, když mi jeho jazyk začal kroužit po krční tepně. Bylo to příjemné. Když pak můj krk a ucho začal obdarovávat malými polibky, byla jsem v pasti. Zády jsem narazila na dveře, když mě na ně on sám přirazil. Myslel si, že tím odvede mou pozornost? No, možná na tom něco je…

"Zayne - " uchichtla jsem se.

"Neblbni." lechtalo to.

"Neříkej mi, že se ti to nelíbí," nosem se otřel o ten můj a studenou dlaní zajel pod tričko na spaní.

"Jo, a-ale - " lehce jsem ho odstrčila, přestože se nedal.

"Nic." vzdala jsem protesty a ruce mu obmotala kolem krku. Tím, že dole sedí mamka se svým novým přítelem a snídá, jsem se nijak nezatěžovala. Svalila jsem se znovu do postele, ze které už vyprchalo všechno teplo a přitiskla se k Zaynovi, aby mě zahřál.

"Stejně se brzy rozejdou." Uklidňovala jsem se nahlas. Tenhle chlap se mi vůbec nelíbí, a řekněme si to upřímně - na mámu je moc slušný.

"Ale třeba ne. Pak si na něj budeš muset zvyknout." Zaynova velká dlaň mi přistála na šíji, kde mi prsty něžně promasírovával ztuhlé svaly.

"Když by se to náhodou stalo, jakože nestane, tak snad se sem nebude hned stěhovat ne? A kdyby jo, tak se já přestěhuju k tobě," zasmála jsem se.

"Neboj se." fouknul mi do ucha, až jsem se otřásla.

"Pro tvou mámu jsi důležitá především ty." uklidňoval mě neustále.

"Hlavně dneska ráno to dala najevo," zašklebila jsem se.

"Ann, je to jen chlápek, který tu přespal." přitiskl mě k sobě a všechny protesty tím smetl ze stolu.

"Ale s tím nastěhováním..." načal a já zaklonila hlavu, abych mu viděla do obličeje.

"Co - " pozdvihla jsem obočí a čekala, co z něj vyleze.

"Neznělo to až tak špatně. Jen bych si musel pořídit jídelní stůl," poodhalil zuby v úsměvu. Určitě mi musely zčervenat tváře.

"Třeba se k tomu někdy dopracujeme." prsty jsem zajela do krátkých vlasů na šíji a něžně ho pohladila. Vlhkými polibky jsem obdarovávala jeho hrudník a čelist, dokud se mu dech o něco nezrychlil a v jeho rozkroku nešlo zřetelně poznat jeho vzrušení. Pak jsem přestala a prostě si vychutnávala ten pocit nadvlády. Stačí tak málo.

"Proč to děláš." šeptl.

"Miluju, když mám pro jednou navrch." přiznala jsem. Stačilo by málo, aby mi ukázal, že to tak ve skutečnosti není, že i přes efekt, jaký na něj mám, on je ten, co tohle vede, ale neudělal nic. Jen tiše ležel a tiskl si mě k sobě. Bohužel pro nás oba, tahle chvíle skončila tak rychle, jako začala. Po sprše jsme se rozloučili a já osaměla s mámou, která už taky vyprovodila svého "Romea".

Naštěstí, den utekl rychle i při mém nic nedělání. Normálně bych si to užívala, takhle jsem se ale jen těšila na další schůzku se Zaynem. Jsem jenom zamilovaná puberťačka a neměnila bych.

Henry se u nás několik dalších dnů neobjevil, dokud nenastal zlom.

"Pozvi Zayna, bude večeře."

"Jen abych se ujistila. Budeš jí vařit ty? A chceš, aby to jedl ještě někdo jiný, kromě mě? Víš, já mám Zayna fakt ráda, tohle mu nedělej."

Zakabonila se.

"Neboj se, už jsem si natrénovala jedno jídlo, abych jeho i Henryho neotrávila." Vyšpulila spodní ret. Byla si moc dobře vědoma toho, že její kuchařské umění - spíše neumění - by ho spíš odradilo. Na druhou stranu, kdo by si stěžoval?

"Jo, víš, bylo to předtím docela divné, ale rozumíme si, pozval mě ven a tak... jsem docela na větvi z toho, že mám možná vážný vztah, ale vážně se mi líbí." a co se jí líbí, ten pivní pupek? Dobře, zas až tak hrozný vzhledově nebyl. Takový normální chlap ve středních letech, ale i tak. To je jen první pohled, a abych byla upřímná, na ten druhý mě nijak neuchvátil. Jako otčíma bych ho určitě nechtěla.

"Ann, já vím, že se ti nelíbil, dávalas to dost jasně najevo, ale dej mu šanci." prosila mě.

"Jo, dávala, protože byl v naší kuchyni neohlášeně úplně cizí chlap, co snědl můj jogurt!" dala jsem si ruce v bok. Nevím, proč mě tak irituje, že si máma někoho našla.

"Zlato," povzdychla si. Nelíbilo se mi, že má ten svůj tón. Zněla, jako by jí otravovalo všechno, co říkám. Jako bych ničemu nerozuměla a ona mi dávala najevo, kdo je tu dospělejší. Dělal to občas i Zayn a já si k tomu za tu dobu vypěstovala silnou averzi. Plnoletá jsem, a abych pravdu řekla, zodpovědností oplývám rozhodně víc, než moje máma.

"Já si prostě jen myslím, že bys měla mít někoho lepšího." navíc, když se podívám na svou mámu, je krásná na svoje roky, a začne chodit s takovým chlápkem? K ní jsem si vždy představovala někoho divočejšího, s elánem, chutí do života a ne chlapa s chlupatou hrudí a morálními kecy o sexu. Říká se, že protiklady se přitahují, já a Zayn jsme důkazem, ale ti dva by spolu dlouho nevydrželi. Respektive, myslím si, že on by mamku nezvládl. Promnula si oči a zhluboka se nadechla.

"Já taky nekecám do tvého vztahu."

Na prázdno jsem pootevřela rty a pak je zase rychle zaklapla. Vždyť tohle je úplně něco jiného! Já a Zayn... začalo to pomalu, já sama si byla nejistá, ale on mě o tom přesvědčil. Navíc Zayn je úplně jiná liga, než ten její Henry.

"Ty ale nemáš důvod!"

"Ne? Kdo pak bude snášet tvé naříkání, až tě odkopne?" byla to spíš řečnická otázka, ale je to vlastně jedno, protože to byla podpásovka.

"Víš..." už tak to dost bolelo a ona ještě neskončila.

"Kluci jako on prostě nezůstávají s holkama, jako jsi ty. On je ten typ, co se rád pobaví, ale nic vážnějšího nechce."

"Mami, ale - "

"Dost! Otevři oči, Anno,"

místnost už jsem viděla rozmazaně ze slz, které se začaly prodírat ven.

"Vůbec ho neznáš," popotáhla jsem nosem. I mně samotné to znělo jako otřepaná fráze z trapného romantického filmu.

"Znám kluky jako on, sama jsem s takovýma spávala a jeden mi udělal tebe." protočila očima a odvrátila hlavu, jako by se nemohla dívat, jak pláču.

"Zítra v sedm ať je tu." sykla.

"Nevím, jestli s námi můžeš počítat," než se nadála a vůbec stihla odpovědět, už jsem seděla na zastávce čekajíc na autobus, který by mě odvezl k Zaynovi, protože jsem si v tom spěchu nevzala ani ten blbý telefon.