Be Happy 23.

 

Čekala jsem půl hodinu a za chvíli jsem stála u jeho domu a zvonila.

"Co se děje, hoří?" otevřel mi s těmito slovy a já se mu vrhla do náruče. Natiskla jsem se na jeho nahou hruď posetou tetováními a nadechla se té známé mužné vůně.

"Když se s tebou pomiluju, opustíš mě?" vzlykla jsem.

"Co tě to zas napadlo? Myslel jsem, že tohle už máma za sebou," odtáhl se, aby mi viděl do obličeje. Chvíli jen tak mrkal, než si zvykl na tmu a pořádně si mě mohl prohlédnout.

"Ann, neplakej, co se stalo?" odhrnul mi vlasy a dal je za ucho. Palcem mě při tom pohladil po citlivém místečku pod ním.

"Pohádala jsem se s mamkou, kvůli Henrymu a ona mi řekla, že mě opustíš." Slova jsem ze sebe sypala tak rychlé, že se vůbec divím, že se mi nezamotal jazyk. Mluvila jsem stejně zmateně, jako jsem se cítila. Hlavu jsem sklopila a temenem se opřela o jeho hrudník. Co mi vadilo víc? To, že mi to řekla máma, nebo že to znělo až moc reálně?

"Podívej se na mě," vzal mou bradu mezi dva rty a pozdvihl ji výš.

"Tvoje máma si může říkat, co chce. Já se nevzdávám toho, co je moje. A ty už mi patříš celá, ať chceš, nebo ne. Ona to pochopí, až bude jednou držet svoje první vnouče."

Teď jsem určitě zčervenala až po konečky prstů. Řekl to moc hezky, až jsem si nebyla jistá, jestli to vůbec řekl. Nikdy si na taková slova nepotrpěl. A nikdy ani nepotrpí, ale když jde o mě, dělá spousty výjimek.

"Hrozně tě miluju," povzdychla jsem si, už v celku v klidu. Měl pravdu, jsem celá jeho. A asi mu budu muset začít důvěřovat, jak s tím naloží.

"Teď pojď dovnitř a řekni mi přesně, co se stalo." zatlačil mě k němu a zavřel za námi vchodové dveře. Mezitím, co jsme čekali, než se mi uvaří voda na čaj, stihla jsem mu říct skoro všechno.

"Jaká jsem, Zayne? Co je na mě tak špatného, že bys se mnou neměl vydržet dlouho, podle jejích slov."

"Nenuť mě na to něco odpovídat, je to celé blbost." posadil se vedle mě na postel.

"Fajn," zhluboka jsem se nadechla jeho čistě mužské vůně. Zaútočila na mé smysly a na chvíli mi zatemnila myšlení. Znovu. Je to lepší, jak nějaké drogy.

"Pojď ke mně." zatahala jsem ho za tričko. Musel se podepřít dlaněmi, aby mě celou nezalehl.

"Máš tam ten čaj, ani si ho nevypiješ? Kvůli tobě jsem ho kupoval."

"Později, stejně je teď horký." objala jsem ho a nos zabořila do jeho krku. Vydržela jsem nějakou dobu v téhle poloze, dokud se on sám nezvedl s tím, že ho tlačí džíny. Uchichtla jsem se a postavila se s tím, že si zajdu pro ten čaj. Vím, jak to myslel, ale stejně mi to vyznělo trochu jinak, než by mělo.

"Mimochodem, zítra jsi zvaný na večeři." oddělala jsem sáček a hodila ho do koše.

"A vaříš ty, nebo tvoje mamka?" na oko se zděsil. S mírným smíchem jsem ho bouchla do hrudníku, ale ublížila jsem tím víc své pěsti.

"Máma, ale prý si to nacvičila, tak se nemusíš ty ani Henry bát otravy jídlem." usrkla sem ovocného čaje a nakoukla do lednice.

"Ach, chtěla jsem tu s tebou zůstat do zítra, ale nemáš nic k večeři ani k snídani." zabědovala jsem. Nemusela jsem to tu ani prohledávat, prostě mi to bylo jasné.

"Vlastně můžeme jet nakoupit," uchichtl se.

"Řekni, Zayne, co celé dny jíš?" je upír co nepotřebuje lidskou stravu nebo tak něco?

"Většinou s klukama, doma se moc nezdržuju," pokrčil rameny.

Mámě jsem se na truc neozvala a zůstala s ním až do večera, kdy jsme museli na večeři. Neměla jsem s sebou ani žádné čisté prádlo, takže mi Zayn opět půjčil jedno ze svých triček. Druhý den jsem jela domů dřív, abych se připravila a hezky se oblíkla na večeři. Máma byla naštvaná, že jsem se neozvala, ale byla z večera tak nervózní, že to raději moc neřešila. Proč to tak hrotí, proboha? Vždyť ten chlap za to ani nestojí.

Donutila mě, abych si oblékla šaty a vlasy si sčesala do drdolu. Když jsem pak otevírala Zaynovi, začal se smát. Zúžila jsem oči, ale koutky cukaly i mně.

"V těch šatech jsi fakt sexy, ale mnohem lepší je to bez nich a s rozpuštěnými vlasy," zamrkal.

"Nezlob a jdi do kuchyně." plácla jsem ho po zadku. Překvapeně se otočil, v očích mu hrálo pobavení.

"Tohle ti vrátím," slíbil mi. Možná to mělo znít varovně, ale pobavený podtón nemohl skrýt. Nebo spíš nechtěl.

"Někdy příště." poslala jsem mu vzdušnou pusu a otevřela znovu dveře, když někdo zvonil. Henry je tady, teror začíná. Bez pozdravu jsem jen ustoupila, aby mohl projít a zase za ním zavřela. Ostatně, ani on se nezmohl na pípnutí.

"Všichni se jděte posadit ke stolu, bude se servírovat!" mamka nadšeně poskakovala, s Henrym si vyměnila mlaskavou pusu a pověsila mu černou bundu na věšák. Znechuceně jsem nad tím protočila očima a raději utekla do kuchyně, když podal Henry se slušnosti Zaynovi ruku a ten ji s arogantním výrazem, který znám moc dobře i já, odmítl. Respektu mu projevoval asi tolik, jako já.

"Chce někdo přidat?" to bylo to jediné, na co se máma zeptala. Já se modlila, ať už je konec. Já se zmohla na břitké 'ne', jen Zayn to zachránil jeho diplomatickou odpovědí. Netuším, kde se to v něm vzalo. Po té super večeři, jsme se přesunuli do obýváku a máma nám donesla dezerty. Odpočítávala jsem snad minuty do konce. Není divu, že já měla talíř vždy vybílený jako první. A ne, určitě to nebylo tím, že by mi tak chutnalo. Jen se těším, až Henry odejde, já si v pokoji poberu nějaké věci, a zase pojedeme.

"A ty něco studuješ?" div mi nezaskočilo, že na mě promluvil.

"Jo, právnickou fakultu." odvětila jsem stroze.

"To máš vysoké cíle, a baví tě to?" proč mluvíme jen o mně? Sesbírala jsem své poslední sebeovládání a odpověděla mu vcelku klidně.

"Moje dcera, Eva, bude letos maturovat. Pak se asi přihlásí na filozofii, i když já jsem raději pro psychologii nebo lékařství, líp se tak uživí." rozpovídal se. Tiskla jsem Zaynovu ruku a tiše ho poslouchala, pořád, pořád jsem se přemlouvala, že přesto, co mi máma řekla, tak ji mám ráda a chci, aby byla šťastná a jestli to s ním chce zkusit... dobře, budu poslušná dcera.

"Přeju jí, aby to vyšlo," přikývla jsem. Do úst mi putovala další vidlička s máminým 'zázračným' zákuskem. Jeho dceru nemám ráda už jen z principu, ale je fakt, že mi nikdy nic neudělala a tak nemám důvod přát jí něco špatného. I když to tak v koutku duše je, to asi neovlivním.

"Já si taky nepřeji nic jiného, ale docela to komplikuje Johny," nechápavě jsem pozdvihla obočí a zrakem setrvala na jeho a mámině propletené ruce.

"Její přítel. Tráví spolu veškerý volný čas, kdy se pak má učit?" zamračil se.

"Já si myslím, že se to dá zvládnout, Ann se taky dobře učí a chodí se Zaynem." ach, pravda maminko, učím, ale fascinuje mě, že to tak veřejně prohlašuješ, když ses na výpis z mého indexu podívala naposledy v prvním semestru?

Na to už odpověď neměl, ale vsadím se, že kdyby něco řekl, nebylo by to nic milého. Podle jeho výrazu.

"Někdy bych vás dvě mohl seznámit, rozuměly byste si." k tomu jsem neměla co dodat já. Nějak si nejsem jistá, jestli mám zájem poznat zrovna jeho dceru. Možná, že by byla po tatínkovi víc, než by se mi líbilo. "Třeba... někdy." usmála jsem se na sílu. V hlavě mi kolovalo jediné - konec téhle večeře.

"Víš, Ann... vadilo by ti, kdyby tady dneska Henry přespal?"

"Ne, to je v pohodě," snažila jsem se tvářit mile, ale v duchu jsem doufala, že budu moct přespat u Zayna.

"Fajn, tak mrknem na něco v telce?" snažila se máma. Pohledem jsem vyhledala Zayna a prosila ho - odjeďme!

"S Annie jsme se domluvili, že přespí u mě," Zayn se chopil slova dřív, než já, za což jsme mu byla moc vděčná. Delší dobu bych to tu asi nevydržela. Možná začnu vážně přemýšlet o tom stěhování.

"Ty ji necháváš spát mimo domov?" och, on se zase ozval, co je mu do toho? Je fakt, že to jen tak oznámil, ale vysvětlit mámě, že Zayn není zvyklí na něco se ptát, ale prostě si to hned vezme, nejde. Navíc, plnoletosti jsem už taky dosáhla.

"Mami, my půjdeme, zítra po obědě jsem tu." nereagovala jsem na to a vstala. V rychlosti jsem si vzala kabelku přehozenou přes opěradlo židle. Kašlu na věci na převlečení, prostě si půjčím něco od něj.

Slyšela jsem, jak něco volá, ale jediné, co jsem vnímala, byl čerstvý vzduch venku.

Zayn mě mlčky došel a vzal za ruku. Spolu jsme nasedli do auta, které měl pořád půjčené od kamaráda a on hned nastartoval. Neměla jsem slov, nevěděla jsem ani co říct, tak jsem vyhrkla první, co mi přišlo na jazyk.

"Nelíbí se mi."

Jenže to byl výběr mojí mámy, a ona po dlouhé době zase vypadala šťastně. Na jednu stranu jsem jí to nechtěla kazit, ale na druhou... je evidentní, že se k sobě nehodí. Člověk jako je Henry by potřeboval doma ženušku, která mu vše odkývá, bude souhlasit s každým jeho názorem a jejich dítě bude nejlépe v pokoji zamykat, aby nikam nemohlo.

"Na tom přece nezáleží, tvoje máma je očividně šťastná." odvětil klidně a pohledem stále skenoval tmavou silnici před sebou. Občas jsme potkali nějaké auto, ale na silnici, kde jsem havarovala, neprojel vůbec nikdo a všude byla úplná tma.

"Tys neviděl, jak se na tebe díval? Na tvoje tetování... bože, je to nějaký puritán nebo co?"

"Určitě mi tiše záviděl, protože jeho rodiče byli stejní, jako je teď on, a žádná tetování si dát nemohl." jednu ruku stáhl z volantu, jen aby mi mohl povzbudivě stisknout prsty. Nebýt jeho, byla bych teď zavřená doma, s nimi a nudila se.

"Odsuzoval tě, viděla jsem to a body mu to rozhodně nepřidalo. " umínila jsem si. A cokoli by teď řekl, by nezměnilo můj názor.

"Víš co, zlato?" při tom oslovení se mi roztáhly rty do úsměvu. Věděl, jak na mě.

"Prostě se na to vykašli."

Pak pustil rádio, což odpoutalo mou pozornost a já si začala zpívat až do doby, než jsme zastavili u jeho domu.