Be Happy 24.

"Nevadí ti, že se tu zase nakeruju?" zeptala jsem se, když odemykal.

"Ještě to musím promyslet," vyplázl na mě dětinsky jazyk. Za to jsem ho taky plácla přes rameno, i když, on to nemohl ani cítit.

Moc se tady toho po našem odchodu nezměnilo, postel byla stále rozestlaná, protože jsme se v ní pelešili celý den a talíř od snídaně neumytý.

Ne, nejsem nějak pořádkomilná, ale rozhodla jsem se to vzít do svých rukou a trochu mu pouklízet, když jsem teda ten příživník a on, chudák, musí kupovat věci do lednice na víc jen kvůli mně. A, světe div se, hned to tu vypadalo o něco lépe.

I když jsme o tom nemluvili, vím, že sem chce pořídit jídelní stůl a konečně využít ty prázdné pokoje, co nahoře jsou, a přenést tam postel. Do teď používal jen dvě místnosti, z toho jedna je koupelna, ale kvůli mně to hodlal změnit. Což mi polichotilo a zároveň ve mně vyvolávalo dojem, že pro něj znamenám hodně. Protože byl ochotný v jistých ohledech překopat svůj život. Bylo to milé, i když tohle taky mělo svoje kouzlo. Svalit se do té nízké postele mezi tmavé polštáře a povlečení, které voní po něm, mít celý "barák" jak na dlani a sledovat seriály. Úplně nejlepší ale bylo mít ho vedle sebe, přitulit se, kdykoli jsem chtěla. Ze začátku jsem si myslela, že on na tohle není, ale dost často je to právě on, kdo si mě k sobě přitáhne a nepustí, ani když už je čas spát. Vím, že není romantický, ale snaží se - a daří se mu to.

"Večeře tvý mámy byla vážně dobrá."

"Já vím, překonala se." uchichtla jsem se, zatímco jsem přehrabovala šuplíky s jeho oblečením, abych našla něco na spaní. Sice bylo na spánek ještě brzo, ale těším se, až ty nepohodlné hadry svlíknu. Nakonec jsem zase skončila u obrovského trička, které bych si okolo sebe mohla obmotat snad ještě jednou, ale taky si pod něj nemusím brát nic dalšího, což je výhoda. Převlékla jsem se v koupelně, kde jsem se rovnou i odlíčila a umyla.

"Co dneska dávají?" skočila jsem na postel, až se polekal. Všude byla tma, jen televize ozařovala postelo-obývací pokoj.

"Nevím," už se natahoval pro ovladač, aby to zjistil, ale já ho předběhla.

"Buď můžeme lenošit u televize, nebo si udělat hezký večer jinak," zkousla jsem si ret.

"Ty nějak divočíš." okomentoval to a na tváři mu hrál ten známý šibalský úsměv. Vím, že se držel zpátky jen kvůli mně. A čas od času mě přepadla myšlenka, že bych mu to měla vynahradit, protože někdo jako on nemůže vydržet bez tělesného kontaktu dlouho.

"Jsi samé překvapení, víš to?" zasmál se a stáhnul mě k sobě do peřiny.

"Snažím se," loktem jsem se zapřela vedle jeho hrudníku a nahnula se k němu s jasným účelem - ukradnou si jeden polibek.

"Nestěžuju si." zamumlal odpověď a objal mě kolem pasu, čímž jsem se tělem přitiskla jeho. Jak se jeho hrudník trhaně nadzvedával a zase klesal, dělala jsem já ty samé pohyby tím, že jsem na něm ležela. Pro případ, že by přestal dýchat, jsem se zapřela koleny o postel. Pro případ, že by přestal dýchat, jsem se zapřela koleny o postel. I přes oblečení, co jsem na sobě měla, jsem zřetelně cítila teplo jeho těla. A když jsem ho líbla na krk, měl tep splašený skoro stejně, jako já. Když jsem dělala tyhle věci, připadala jsem si tak mimo, jako on. Ovšem je to pořád nic oproti tomu, když se naše role vymění. Když začne vést on, je to úplně o něčem jiném. Ono na tom něco je, jen tak ležet a nechat se od něj laskat všude po těle.

"Ještě aby sis stěžoval." uchichtla jsem se. Ledovou dlaní mi zajel pod tričko a suverénně si to namířil k jednomu ňadru, které hned na to potěžkal. V tu chvíli mi nestačily ani nohy, o které jsem se zapírala, a znovu jsem klesla na jeho tělo. Pokud tohle se mnou dělá jeden jeho intimnější dotyk, nevím, jestli to dotáhneme do konce. A nebude to tím, že bych nechtěla, jen to asi nevydrží moje srdce a selžou mi na dobro svaly. Když jsem se tváří dotkla jeho zarostlé, měla jsem chuť ji celou opusinkovat a říct mu, jak ho miluju, ale moje plány přerušil, když mě svalil pod sebe. Tak přece jenom. Věděla jsem, že dlouho nevydrží být dole a jen nečině přihlížet.

Jeho rty se skoro okamžitě přisály k jemné kůžičce na krku, sem tam jsem cítila i jeho zuby. Odvrátila jsem hlavu, aby měl lepší přístup a bříšku prstů mu zaryla do ramen. Bez přemýšlení jsem svýma nohama objala jeho pas a přitiskla se k jeho tříslům. Jeho dlaň mi putovala snad všude, tričko jsem měla vyhrnuté nad prsa a kalhoty u kolen. Soukala jsem se z nich pomalu, ani jednomu z nás se nechtělo přerušit polibky a umožnit tím sundat si oblečení úplně.

Jenže tohle taky způsobilo, že jsem ztratila nervy a odstrčila ho od sebe. Za to jsem si taky vysloužila jeho nechápavý pohled, který zmizel, až když jsem se začala sama svlékat.

"Takhle nedočkavá?" Chraplavě se zasmál. Jeho tón mi způsobil jen další třas ve slabinách.

"A ty snad nejsi?" trhnutím jsem hlavu otočila k němu spolu s vyzývavým pohledem. Vím, že je, mám ho přesně tam, kde jsem chtěla. Místo odpovědi si přes hlavu přetáhl tmavé triko, páni, to byla podívaná. Kousala jsem si ret, dokud nebyl ještě nateklejší, než od předešlého líbání. Nervozitou jsem se celá třásla, doba, co jsem od něj, je už moc dlouhá. Když mě pak něžně povalil do peřin, připadala jsem si, jako by se to snad nedělo, jako by všechno kolem bylo jen v oparu. Zatímco laskal jazykem ten můj, dlaně mi vsunul pod záda a vyhledal rozepínání podprsenky. Měla jsem jeho plnou pozornost, ale i tak se mi to zdálo málo. Nevím, co přesně potřebuju, ale jsem si jistá, že mi to dokáže dát. Pokoušely se o mě mdloby, ani jsem nezpozorovala, kdy na mě už vůbec žádné oblečení nezůstalo. A asi bych to ani nevnímala, kdybych necítila špičku jeho přirození, jak se mi tlačí mezi nohy. Už jsem čekala, že to konečně udělá, ale on mě znovu políbil, dlaní mapoval boky, stehna a nakonec i střed mého těla. Polilo mě horko a donutilo mě to zavzdychat. Konečky prstů pomalu přecházel nahoru a dolu, a kdybych nevěděla, že to je z jeho strany jen provokace, pobídla bych ho, aby přitlačil. Takhle jsem jen mlčky trpěla. Těšila jsem se, až to udělá, ale zároveň jsem měla trochu strach. On to nejspíš vycítil, protože na chvíli nechal všech věcí a rty vyhledal mé.

"Neboj se." vzdychl, byl na pokraji své kontroly. Ovšem on je tady ten, kdo to protahuje, takže mu to vlastně patří.

"Jsem v pořádku," chlácholivý úsměv se mi ale neodrazil v očích. Když se naše třísla poprvé střetly, zalapala jsem po dechu. Nemohla bych to přirovnat k bolesti, jen první dojem nebyl moc příjemný. Cítila jsem se zvláštně plná, jako by do mě nepasoval. Přiznávám, ze začátku trochu zklamání, ale všechno mi dokázal vynahradit jedním hloupým pohybem. Vyhoupl se na kolena a mě si posadil obkročmo na sebe, takže jsem po něm sjela ještě níž. Nový, dosud nepoznaný pocit se mi rozlil v podbřišku a donutil mě zavzdychat. Čelo mi mimoděk sklouzlo na jeho rameno. Neměla jsem ani jen sílu, udržet hlavu vzhůru. Pohyboval se ve mně v pravidelných intervalech, zřetelně jsem cítila každý kousek jeho těla na sobě... a v sobě. Bylo to... zvláštní, ale skvělé. A možná jsem se cítila trochu provinile, že si to neužívám tolik, jako on, ale podstatné je, že si to užívám. Čelo se mi orosilo a tělem mi proplula jedna z vln tepla, když chytil mou bradu a rty přitiskl zpět na mé. Jeho rytmus se trochu zrychlil, ale pořád jako by to nebylo ono. Sama jsem se trochu nadzvedla a plnou vahou mu dopadla zpět do klína. Páni, to bylo... Udělala jsem to ještě jednou, pak znovu, dokud jsme si oba nevycházeli boky vstříc. Cítila jsem kapku potu, jak mě lechtá na čele, ale neměla jsem náladu ani čas ji setřít. Hlavu jsem zakláněla pod náporem vzrušení, před očima se mi tvořily černé skvrny, dokud jsem je úplně nezavřela a s jeho dlaněmi na ňadrech si užívala tu slast.

**

Naštvalo mě slunce, které mi svítilo do očí. Bylo moc ostré a my včera nezastřeli okno. Ani se nedivím. Okno bylo to poslední, na co jsem v tu chvíli myslela. Rozhodně jsem nehodlala vstávat. Prostě jsem se zakutala víc pod deku a čelo zabořila do Zaynova ramena. Aniž bych se trápila tím, že jsem se včera ani neobtěžovala obléct, přehodila jsem si nohu přes tu jeho a pohodlně se zavrtala pod deku.

"Nevstáváš?" zeptal se potichu.

"Ještě prosím ne." zamumlala jsem. Po naší první společné noci jsem se cítila unaveně, ale příjemně. Bolely mě stehenní svaly z nasedání na něj, ale stálo to za to.

Protáhla jsem se jako kočka, až mi zakřupalo v páteři.

"Můžeme vstát, až budeš chtít." uchichtl se a udělal to stejné, co já. Myšlenka na celodenní válení zněla docela fajn. Zvlášť v téhle vyhřáté posteli. Ale vzduch byl vydýchaný, bylo potřeba otevřít okno, nehledě na ten rudý flíček na prostěradle. Je potřeba vyhodit důkaz mojí ztracené nevinnosti. Proto jsem se chtě nechtě odtáhla z jeho náruče a lehla si na záda.

"Nechce se mi." zabručela jsem a prohrábla si vlasy, zatímco jsem mžourala na jeho šedý strop.

"Nemusíš," podepřel se na loktech a následně se zvedl celý.

"Udělám ti snídani do postele, jestli chceš."

"Né! Jen otevři okno a pojď zpět." zaúpěla jsem. Na snídani nakonec taky došlo, ale jen v podobě sušenek, co tu měl schované na horší časy. Teprve, až když jsme si nadrobily do postele, odhodlali jsme se vstát. Znovu jsem mu povlíkla postel, a pak jsme se vydali raději do obchodu nakoupit něco víc k jídlu. Celou cestu mě držel okolo pasu, vážně mi náš vztah připadal dost vážný. A nikdy bych nečekala, že Zayn se mnou půjde dobrovolně nakupovat potraviny, jako by se nic nedělo.

"Piješ kakao?" zeptala jsem se s pohledem upřeným na granko. V košíku jsme toho měli málo, ale taky jsem si říkala, na co kupovat něco víc než základní potraviny.

"Není potřeba," snažila jsem se krotit, vzhledem k tomu, že přišel o práci, ale on ho jen tak hodil do košíku.

"Nemusíme to kupovat." dohnala jsem ho, když si to mířil k chlaďákům, kde bylo mlíko a jogurty.

"Poslední dobou to vypadá, jak by ses ke mně nastěhovala. Měla bys tam mít věci, co máš ráda."

Zahákla jsem se za jeho loket a našpulila rty.

"To je fakt, možná bychom trochu mohli omezit kontakt, co říkáš?" uchichtla jsem se.

"Říkám ne," pozvedl jeden koutek.

"Ale možná by sis ke mně mohla donést víc věcí."

Aniž bych nad tím přemýšlela, stiskla jsem jeho loket pevněji a koukala, jak si vybírá mlíko. Do košíku jsme přidali i pár jogurtů a mohlo se vyrazit zpátky. Konečně si uděláme plnohodnotnou snídani.

"Možná bych o tom mohla popřemýšlet," vyznělo to jako nabídka k nastěhování, proto jsem se cítila tak nejistě. Vím, že jsem o tom už mluvila, ale to byla jiná situace. Nevím, jestli je teď dobrá doba. S mámou jsem asi po včerejšku na nože, za pár dnů mi začíná znovu škola, když bych se k němu teda částečně nastěhovala, musela bych přispívat... jenže čím? On to vidí jinak, protože už je v podstatě dospělý. A samostatný, což se o mě říct nedá. Měla jsem pár brigád, ale peníze jsou něco, co sem nikdy moc neřešila, máma se nějaký způsobem vždy postarala. Tohle téma určitě ještě vytáhneme, ale zatím se odkládá na dobu neurčitou. Cítila jsem se trochu provinile, když to musel platit, ale rozhodla jsem se, že mu to pak nějak vrátím, třeba jinak.

"Nemluvili jsme o tom, ale našel jsi už nějakou práci, kterou bys chtěl?"

"Něco malého jsem sehnal, ale není to nic moc," jeho sevření nějak zpevnělo. Kývla jsem, jakože chápu.

"Mrzí mě, že je to takové." přiznala jsem.

"Ann, tebe se to ale vůbec nedotýká. Nemusíš si s tím lámat hlavinku," dal mi pusu do vlasů. "Já si tím nic nelámu, jen mi na tobě záleží."

Znovu, dnes už snad po sté jsem vdechla jeho vůni a přivřela oči, když mi dlaní přejížděl po celé páteři a dělal tak naše objetí ještě intimnější.

Když zaplatil, vzala jsem nákupní tašky a spolu jsme se vydali zpět domů.

"Za týden mi začíná zase škola, vůbec se netěším."

"Je to poslední ročník, to už zvládneš," otevřel mi dveře od auta, a pak je za mnou i zabouchl. S odpovědí jsem musela čekat, než oběhne auto a nastoupí.

"Poslední? To máš dost zkreslenou představu o mém studiu. Musím vystudovat další čtyři roky a pak budu mít jen dva roky praxe, než mě přijmou do právnické komory." s povzdechem jsem dosedla na sedadlo spolujezdce.

"Tak promiň, mluvíš s člověkem, který vysokou školu nevystudoval," pozvedl jeden koutek, ale nemusela jsem jeho obličej nijak studovat, abych si všimla, že to nebyl upřímný úsměv. "Je to běh na dlouhou trať." dlaní jsem spočinula na jeho kolenu. Trošku jsem nadskočila nad hlasitým zvukem motor, když otočil klíčkem.

"Asi jo, ale ty to zvládneš."

"Díky, že mi věříš." usmála jsem se, když svou ruku položil na tu mou a jemněji stiskl předtím, než zařadil.

Sledovala jsem mihotající město za oknem, když mě napadla otázka.

"Ty jsi nikdy tohle nechtěl? Vysokou nebo tak?"

"Ve škole jsem nikdy nevynikal, bylo to pro mě nutné zlo, tak proč si ho ještě prodlužovat?" ledabyle pokrčil rameny.