Be Happy 3.

 

 

No zbytek volných dnů jsem i tak nic pořádného nedělala a na pana zlého Zayna jsem pak pomalu zapomněla. Navíc, s příchodem dalších školních dnů nám dávali učitelé vážně kapky. Domů jsem přijížděla zničená, dala jsem si chvilku pauzu a pak jsem pokračovala v učení. Čí blbej nápad to byl, jít dál studovat?! Na pátek jsem se těšila jak na smilování.

"Tak co, podnikneme znovu něco?" tentokrát jsem vezla Lenu až k sobě. Bydlí pak o jednu ulici dál, tak to dojde pěšky. Chtěla jsem jí odvětit, ať se mnou nepočítá, ale sama mi skočila do řeči.

"Asi máš lepší plány, co?" pohled měla zabodnutý u naší branky.

"Hm." radši jsem se nekoukala a zaparkovala u krajnice. No když jsem viděla černou kawasaki, došlo mi, o co tu kráčí. "Ach ne!" zanadávala jsem po sebe. Jako první mě napadlo, že mám u sebe pořád jeho bundu. Určitě si přijel pro ni! "Nikam nechoď jasný? Ne že mě tu necháš." sykla jsem k Leně a vystoupila. Bojovnost mě přešla hned vzápětí.

"Ahoj," usmíval se na mě.

"Čau." pevně jsem držela tašku přehozenou přes rameno.

"Asi sis přijel pro bundu, že? Chvíli počkej, donesu ti jí," nepustila jsem ho ke slovu. Snažila jsem se ignorovat Lenin pohled. Nic jsem jim neřekla - radši.

"Nepřijel jsem kvůli bundě, ale kvůli tobě!" stihl to zakřičet, ještě než jsem vletěl do dveří. Vyletěla jsem schody, mámě zavolala jen ahoj, popadla bundu a pak rychle sletěla dolů.

"Tady, snad ti moc nechyběla." nuceně jsem zvedla jeden koutek. Tohle mi nebylo moc příjemný.

"Já už půjdu, uvidíme se zítra u Henryho?" prokousla ticho Lena. Děkovně jsem se na ní usmála.

"Určitě, budu tam!"

"Fajn. Těšilo mě, neznámej." mrkla k Zaynovi. Je mi jasné, že ta by si určitě nechala říct bez přemlouvání. Nic na to neřekl, ani koutek v náznaku úsměvu nezvedl. Sledovala jsem její záda, dokud nezmizela.

"Ehm, sorry, že jsem si to tak přivlastnila, ale nedošlo mi to předtím v ten večer, však víš." podrbala jsem se na nose. "Říkám, že kvůli bundě jsem nepřijel, ta není důležitá," zopakoval mi. Doufala jsem, že to znovu neřekne, abych nemusela odpovídat.

"To je sice milý, ale já byla předtím asi… sjetá." odmlčela jsem se.

"Takže jestli jsem udělala něco, čím jsem ti dala najevo zájem, tak se omlouvám."

Zasmál se, ale jinak jako by moje slova úplně ignoroval.

"Hm?" pozdvihla jsem zmateně obočí.

"Chci tě někam pozvat," sebevědomě se opřel o plot.

"A to tě nezajímá, jestli já s tebou chci někam jít?" uchichtla jsem se. Nervozita ze mě trochu opadla.

"Vlastně jsi mi už dala najevo, že nechceš," prohodil.

"Ale to nevadí, žádám tě jen o jednu schůzku." On žádá? Nepřijde mi zrovna jako ten typ člověka, co o něco prosí. Sedí mi spíš na toho, co přijde, vidí a má.

Rozhodla jsem se tedy souhlasit, jedna schůzka mě možná nezabije. I když, žádná výhra, jít na rande zrovna s ním, to asi taky nebude.

"Fajn, stavím se pro tebe dnes, kolem sedmé," otočila se, naskočil na motorku a už ho nebylo. To je vážně zdvořilost. Co kdybych něco měla? Oznámí a tečka. Záclona v našem okně se pohnula. Pro sebe jsem se zašklebila, to bude zase vysvětlování. S rezignovaným výrazem jsem šla tedy dovnitř.

"Hm, takže to je ten pan neznámý nikdo." byla opřená o futra dveří a sledovala, jak se zouvám.

"Přijel si jen pro bundu," zabručela jsem.

"No, mluvil dost nahlas… ´vyzvednu tě v sedm´." zaimitovala a asi si myslela, že je vtipná nebo co.

"Mami!" zkousla jsem si ret, abych se nezačala pochechtávat.

"Vlastně řekl, že se staví KOLEM sedmé!"

"No jéžiš." protočila panenky a začala mě následovat do kuchyně, kde jsem plánovala si vzít nějaký džus - žízeň.

"Důležitý je, že moje dcera má dneska rande."

To už jsem jí nevymlouvala. Ostatně… je to pravda! Já mám rande! Asi mě picne.

Hučela do mě celý den a mě doslova přešla nálada. Alespoň to počasí mi přálo. Bylo sice chladno, ale sluníčko zapadalo pomalu a neotravoval ho žádný hnusný mrak. Oblíkla jsem si teda nějaké hezčí oblečení a před sedmou jsem sešla dolů za mámou.

"Ready?" uculila se a něco žmoulala v ruce.

"Jo, ale není to můj typ." posadila jsem se na barovou židličku.

"To neva, ale vím, jaká jsem byla já, proto tě ušetřím toho trapného pohledu prodavačky, když si pár jde kupovat tohle." ukázala na stříbrnou krabičku.

Divně jsem si to prohlídla. Kondomy?! Chytila jsem se za pusu, abych nevyjekla. To nemyslí vážně?!

"Mami!" no stejně mi to ušlo.

"Co si jako myslíš? Je to jen blbá schůzka, nebudu s ním hned spát!" naštvaně jsem se postavila. Ježiši, to se mi snad zdá… "Ale broučku, vidělas ho? Je sexy! A v posteli musí být ďábel!" Znechuceně jsem nakrčila nos.

"Přestaň!" popadla jsem malou tašku.

"Už nikdy neříkej takové věci! Nikdy!" výhružně jsem zvedla prst. Radši půjdu čekat ven, než tady být se svou pubertální matkou. Bylo pár minut před sedmou, tak se aspoň vyhnu trapné scéně, kdy on zaklepe a máma poběží ke dveřím mu otevřít. No sotva jsem otevřela dveře, stál za nimi. Zrudla jsem a tentokrát mi tma nepomohla to zakrýt. On to slyšel! "Jdu, abys věděla!" zakřičela jsem jen s tichým povzdechem, přešla práh, když mi uhnul a zabouchla dveře. Zachraňte mě někdo, po tomhle trapasu s ním celý večer rozhodně nestrávím, ne!

"Ehm," odkašlal si a celou mě sjel pohledem.

"Jsem rád, že sis nevzala šaty. Jsem tu na motorce."

Chtěla jsem mu odseknout, že na to znovu nevlezu, no nevyšla ze mě ani hláska. Neodporovala jsem, když mi podal přilbu a poslušně jsem nasedla na sedadlo, když mi tak pokynul. Mohla jsem přeci dopadnout hůř. Ne všichni jezdí jako Zayn, s rozmyslem. To mu upírat vážně nemůžu, ale stejně mě to nepřesvědčí o pouhé rozmarnosti vlastnit tuhle věc. Sedl přede mě a já ho podle zvyku objala okolo pasu. Až poté, co jsem v pěstích sevřela jeho bundu, došlo mi, že to není jeho typická koženka, ale džínska.

"Prací den?" rýpla jsem si. Nemůžu říct, že jízda na motorce v sobě neskrývá určité kouzlo. Lidem, kteří jsou méně jako já, to musí připadat úžasné. A to je nejspíš ten důvod, proč ji má i on. Není jako já. Po pár minutách jízdy jsem se uvolnila. I on to poznal. Nedržela jsem se ho tak křečovitě. Zastavil v centru. Upřímně jsem netušila, kam mě chce vzít. "Zajdeme na jídlo." Jako by mi četl myšlenky.

"Není to ta nejluxusnější restaurace ve městě, ale vaří dobře."

"Říkáš to, jako bych snad do luxusních restaurací chodila." ušklíbla jsem se a vstoupila za ním do malého interiéru uvnitř. Vypadalo to hezky. Stoly byly chráněné stěnami boxů, takže měl člověk relativně soukromí - no, teď bych radši uvítala otevřený prostor.

"Na první rande zrovna nic moc," zazubil se. I když na to nevypadal, odsunul mi židli jako pravý gentleman. Sundala jsem si svetr a posadila se. Ze začátku jsem se bála trapného ticha. Představovala jsem si, že naproti sobě budeme sedět a koukat na sebe, ale překvapil. Neustále jsem se musela smát, nebo červenat. V jednu chvíli mě rozesmál a v druhou pronesl něco, co mi vehnalo krev do tváří. Většinou to ale byl on, kdo mluvil a mně to upřímně nevadilo. Nejsem zas tak ukecaná. Dopíjela jsem svou sklenku vína, které nám objednal. K jídlu jsem si objednala nějaké těstoviny, nemám dneska chuť na maso, zato on si nechal přinést obrovský steak. Nikdy jsem nechápala, jak nějaký člověk může zkonzumovat takové množství jídla. V pohodě to snědl, zatím co já se šťourala ve zbytku těstovin. Bylo to výborné, neříkám, že ne, ale na jednu porci toho bylo prostě moc.

"Už to můžu odnést?" přišel číšník.

"Děkuji, bylo to dobré, ale už nemůžu." kývla jsem, aby vzal talíř. Zas tolik jsem toho nenechala.

"Takže…" dlaněmi jsem se zapřela o stůl.

"Doufám, že máš ráda čerstvý vzduch a filmy," vyrušil mě z přemýšlení o mé cestě domů.

"Hm?" pozdvihla jsem obočí.

"Už je devět, ty chceš ještě někam jít?"

Jako odpověď mi muselo stačit jeho přikývnutí. Začala jsem studovat znovu jídelní lístek, abych zjistila, co mě kolik bude stát, zatímco jsme čekali na vyúčtování.

"Budete platit dohromady, nebo zvlášť?" optal se číšník. Každý jsme odpověděli něco jiného. Tak na tomhle jsme se neshodli.

"Dohromady!" dal Zayn důraz na svá slova. Dřív, než jsem se vzpamatovala, podával mu určený obnos peněz. Strašně nerada jsem někomu něco dlužná.

"Hele, tohle jsi vážně nemusel…" Hlas se mi pod jeho pohledem tišil, až jsem nakonec skoro šeptala.

"Nikdy jsi neměla rande? Takhle to prostě chodí!"

"Ježiši, jasně, že už jsem rande měla. Nerada jsem někomu něco dlužná." svou myšlenku jsem řekla nahlas. No nemusí ze mě dělat takovou nezkušenou holčičku. Kluka už jsem měla, tak ať si dá laskavě pohov. K tomuhle už se nevyjádřil - díky bohu. Další kousavou poznámku bych asi nevydržela. Navlékla jsem se do svetru a vyšla za ním do čerstvého večera. Chlad byl cítit, ale bylo to spíš příjemné než aby mi byla zima.

"Řekneš mi, kam ještě jedeme?" Nechala jsem si od něj, jako vždy, nandat helmu.

"Uvidíš, bude se ti to líbit." usmál se a odhrnul mi vlasy z krku. Pak zase nasedl a pobídl mě, abych si sedla za něj. Už jsem se ani tolik nebála. Věděla jsem, co mě čeká a že to není až tak hrozné. Stejně si asi nikdy neodpustím ten krásný pocit, když stojím nohama pevně na zemi.

*

"Letní kino?" vykulila jsem oči. Vlastně, neměla jsem ani tušení, že tady něco takového funguje. Bylo to za městem a pomalu se tu sjížděla auta. No i na to, že podle tabule to mělo začít už za deset minut, tak jich tu bylo jen pár.

"Měl jsi pravdu, líbí se mi to," otočila jsem se na něj s úsměvem. Opětoval mi ho.

"Myslel jsem si, že jsi pěkná romantička."

"Hej, to je snad každá holka ne?" uchichtla jsem se. Zasmál se a zavrtěl hlavou.

"Ne, to fakt ne."

"Ne? Tomu nevěřím." zavrtěla jsem hlavou a opět ho následovala, když šel směrem k plácku, kde byl hezky upravený trávník. Sundal si bundu a pobídl mě, ať se na ní posadím. Udělala jsem tedy, co chce - po kolikáté už? Vždycky to udělám, jako pejsek - Achjo. Posadil se vedle mě a někde vyčaroval pití - colu.

"Co budou hrát?" rozhlídla jsem se po okolí. Před námi bylo pár lidí, kteří už byli taky usazení. Stihla jsem si jich všimnout, než zhasla venkovní osvětlení a obrovské plátno se rozsvítilo.

"Já vlastně ani nevím," pohled nechával zabodnutý na plátně, kde se po chvíli objevil název filmu. Pohodlně jsem si natáhla nohy a opřela se pouze o lokty. Měla jsem tak krásný výhled.

"Pomáda?" zvědavě jsem se na něj podívala. Pokrčil rameny a taky se nějak usadil.

"To je klasika, ale dobrá." uznala jsem. Mohlo to dopadnout hůř. Taky mohli dávat nějaký černobílý 'horor'. Horory mi nijak zvlášť nevadí, ale jedině, když na ně koukám doma s mámou nebo s holkama. Tady je sice pár lidí, ale jsme venku a je tma. Asi bych se fakt bála. Každou minutu jsem si, i když jsem to nechtěla přiznat, užívala. Jelikož jsem ten film viděla už mockrát, nevadilo mi, když jsme se mezitím i bavili. Lidi byli od nás daleko, takže je to ani nerušilo, i když pár z nich bylo zaměstnáno vyměňováním slin. Bylo evidentní, že Zayn na tohle nespěchá. Fajn, lépe pro mě. Večer se mi sice líbil, ale pořád si stojím za tím, že to není ten knižní hrdina, na kterého čekám. Taky se divím, že zrovna někdo jako on má zájem o mě.

Ve škole je pár kluků, kteří mě oslovili, takže asi nejsem zas tak ošklivá, ale co ho na mě může zajímat? I z našeho rozhovoru muselo být poznat, že jsme každý úplně jinačí.