Be Happy 4.

 

 

"Ještě jednou děkuju za hezký večer," nervózně jsem se zhoupla na patách. Tak trochu jsem doufala, že matka už spí, nebo při nejlepším neslyšela náš příjezd.

"Uvidíme se ještě?" zeptal se nejistě. Chvíli jsem na něj zůstala hledět.

"Proč ne, chceš číslo?" nabídla jsem mu teda sama. Překvapila jsem sama sebe.

"Ozvu se ti, zítra." Byla jsem překvapená, když jsem v jeho očích zahlédla nejistotu. Přišlo mi divné, že mám odejít jen takhle. Když mě vezl poprvé, dal mi pusu. Teď mě oficiálně pozval na schůzku a ani mě nepolíbí?

Já ale rozhodně nemám tolik odvahy, abych to udělala sama. Proto jsem se vyhoupla na špičky a dala mu pusu jen na tvář.

"Dobrou." usmála jsem se. Než jsem vešla do domu, přiznala jsem si, že se na jeho telefonát vážně těším. Bylo docela fajn pro jednou nesedět celý páteční večer doma, jak mám zvykem. S holkama jsem pařit nechodila, když to nevyžadovaly a scházely jsme se vždycky v sobotu ráno v kavárně u Henryho, kde jsme snídaly. Byl to takový náš zvyk.

"Tak?" Máma na mě už číhala v předsíni. Nevím, co jsem si myslela, když mě napadlo, že už by mohla spát.

"Nic, večeře, letní kino. Bylo to dobrý." odvětila jsem suše.

"Dobrý? Jdeš s takovým klukem ven a ohodnotíš to jako dobrý?" vyjekla.

"Takovým?" zula jsem si boty a hodila po ní jeden nechápavý pohled. Je milý, to jo, ale že by to byl nějaký super boy? To snad ne.

"Anno Beaton, někdy si říkám, jestli jsi vůbec moje dcera," prohlásila veledůležitě.

"Já ti ho dohodím, chceš?" zašklebila jsem se. Já zase nevěřím, že ona je moje máma.

"A myslíš, že by mě chtěl?" zkousla si ret.

"Ježiši mami, je ti 35, přece bys mi domů nedovedla takového otčíma!" nasadila jsem vyděšený xicht.

"A proč ne?" zabručela a protáhla obličej. Vykulila jsem oči se značným znechucením. Zayn je dost vyspělý, ale upřímně se mi dělalo zle, že by mi měl dělat otčíma. Kolik mu tak je? 20?21? Jen o 3-4 starší jak já. Nevlastní otec. Znechuceně jsem se zašklebila. Brr, ne, to ne. Když si představím mojí mámu a Zayna… Ne, to prostě ne.

"Prosím, buď té lásky a buď randi tak, ať o tom nevím nebo si najdi někoho, kdo je stejně starý." požádala jsem ji a pak se vydala do pokoje. Tenhle večer by byl úplně úžasný, kdyby mi ho mamka neznechutila. Nahlas jsem si povzdychla, z kabelky vytáhla mobil a peněženku. Pak jsem ji hodila do skříně a začala ze sebe rvát oblečení. Na sprchu už nemám náladu a ani sílu. Padla jsem do postele a moje poslední myšlenka byla, jak jsem ráda, že zítra nemusím do školy.

Probuzení kolem půl desáté bylo akorát. Rychlá sprcha, oblečení a pak hurá k Henrymu. Byla jsem ráda, že ony neví o mém včerejším rande. To by bylo, aby mne zpovídaly i ony. Ale rozhovoru o Zaynovi jsme se stejně nevyhnuly, když ho Lena viděla u mě před domem. Nevyhnula jsem se otázkám, kdo to je, nebo co jsme spolu měli. Ale s tím jsem počítala. "Nejdřív jsem ho málem sejmula autem, no a pak jsme se potkali na té akci, kam jste mě dotlačily." pokrčila jsem rameny.

"Jmenuje se Zayn, jenom mě pozval ven." zakousla jsem se do lívanečků s javorovým sirupem. Nevadilo mi bavit se o něm takhle povrchně, ale jakmile chtěly vědět něco víc, utnula jsem to.

"Hele nic v tom nehledejte jo? Jenom jsme si vyšli, to ještě nic neznamená." krotila jsem je se smíchem.

"Ále!" bouchla mně Amber do ramene.

"Co říkala Lena, je to pěkný kus."

Napila jsem se džusu a pokrčila rameny.

"Jo, a je i docela hodný, jenže není moc můj typ." přiznala jsem. Pořád se od toho nemůžu nějak oprostit. Začali o něm diskutovat, jako bych tu vůbec nebyla. Jako vždy, Amber měla nejpeprnější připomínky.

"Hele, už půjdu," rozhodla jsem se to zabalit.

"No ták, probraly jsme jen jeho vzhled, co jeho schopnosti? Líbali jste se aspoň?" našpulila nespokojeně rty A.

Ach bože, jak to, že zrovna ony dvě se baví se mnou? Se mnou? Byly by schopné probrat všechno, od líbání po francouzsku až po to, kolik minut se vydrží milovat. V jejich podání by to znělo něco jako sexuální výdrž, no na tohle nemám žaludek. Rozhodla jsem se na to prostě neodpovídat. Nakonec se to ukázalo jako nejlepší možnost. Zaplatila jsem svou objednávku a rozloučila se s nimi. Rozhodla jsem se projít po městě, nad kterým se pomalu stahovalo mračno. To mi připomíná, abych sklidila prádlo, máma na to určitě zapomněla. Zůstalo tam přes noc a jí to bylo úplně fuk. Zrychlila jsem, abych to stihla, než začne pršet a zpomalit mě donutil až zvonící telefon. Nekoukala jsem, kdo to je a za pochodu to zvedla. Jestli to bude operátor, tak se strašně naštvu. Nesnáším, když mi nabízejí různý výhodný balíčky. Jsou to jen kecy a lži.

"Prosím?" zabručela jsem. Na nos mi dopadla první kapka. Tiše jsem zaklela a zrychlila.

"Tady Zayn," představil se volající. Byla jsem už skoro u domu, a tak jsem opět zpomalila. Nechci si s ním volat před mamkou.

"Jé, ahoj." dostala jsem ze sebe jenom.

Pohledem jsem skenovala zahradu. No jasně že tam bylo! Už druhý den, nesložené, ale stále pověšené. Určitě mu tam bylo dobře. Klidným krokem jsem došla nejprve na verandu pro předem připravený koš na prádlo. Až pak jsem se vrhla na prádlo. Byla zase trochu vlhké od deště, ale nic hrozného.

"Jak se máš?" ozvalo se z druhého konce.

"Ale jo, jde to. Byla jsem na snídani u Henryho a teď skládám prádlo, které máme pověšené asi dva dny a máma není schopná ho poskládat." odvětila jsem. Z telefonu se ozval jeho chraplavý smích.

"Začíná pršet tak se ho pokouším zachránit." taky jsem se pousmála. Jeho nálada byla nakažlivá. I při hloupém telefonátu jsem se usmívala jako husička.

"Co děláš ty?" zeptala jsem se radši, zatímco jsem skládala mámino spodní prádlo do košíku.

"Myslím na jednu blonďatou holku." Pronesl ledabyle.

"Aha, já zapomněla, že kluci zvládají dělat jen jednu věc." zasmála jsem se.

"Divila by ses," vrátil mi uraženě. Ale vsadím se, že v očích mu pohrával smích.

"Fakt? Někdy mi to ukážeš, jsem zvědavá." odvětila jsem pořád bezstarostným a laškovným tónem.

"S radostí." V téhle větě už nebyly ani památky po humoru. Zaznělo v ní něco úplně jiného.

"Prší tam, kde jsi teď ty?" zeptala jsem se. Rychle jsem popadla koš plný prádla a zamířila si to dovnitř. Propukl krásný liják.

"Ne, tu svítí sluníčko. Klidně tě sem vezmu." Prohodil. Pokrčila jsem rameny a pak mi došlo, že to vidět nemůže.

"Třeba někdy vezmeš. Tady naopak prší jako z konve. Děj mi moment." přitiskla jsem si mobil k tělu, koš položila na stůl a rozhlédla se po prázdném domě.

"Mami?!" zakřičela jsem. No žádná ozvěna, nic.

"Moje matka je ten nejnezodpovědnější člověk, jakého znám." oznámila jsem mu do telefonu.

"Proč?"

"Není v domě, ale nechala odemčeno!" řekla jsem nevěřícně. Kdybych tohle udělala já, tak neřeknu. Nejsem dospělá, nemám mít takovou zodpovědnost, jako ona. Ale mám, protože ona se chová jako totální puberťák. Někdy, někdy mám chuť se s ní strašně pohádat za všechny ty nezodpovědnosti, co dělá. No je to moje máma a pořád se snažím k ní mít jistou úctu.

"Třeba si myslela, že se brzy vrátíš." Pronesl. Jo, to si myslí, protože nezná mojí mámu.

"O tom silně pochybuju…" utrousila jsem jenom.

*

Skončila přednáška a já si s překvapením uvědomila, že jsem celou dobu byla někde úplně jinde. Nestává se mi často, abych nevnímala výuku.

"Hele, co tak zajít do kina?" Amber mi přehodila ruku kolem ramen, když jsme lezly ze schodů.

"Ten tvůj Zayn se už dlouho neobjevil, mám pro tebe v oku někoho jiného." pohledem mrkla k vysokému blonďákovi. Ten k nám ihned přicupital jako nějaký pejsek.

Neukázal, to sice ne, ale v kontaktu jsme byly. No ona to neví, nesvěřila jsem se.

"Tomas." usmál se na mě a zaujal místo po mé levici, zatímco jsme se pomalu loudali.

"Já jsem Anna," oplatila jsem mu úsměv. Vsadím se, že se Amber už zmínila, ale je to slušnost.

"Já vím, co říkáš na to kino?" zastavil se a já teda taky.

Vůbec se mi takové dohazování nelíbí, no bylo mi blbé ho poslat pryč jen tak.

"Prosím, je to kamarád Johnyho, víš, jak hodně si s ním chci vyjít." špitla mi Amber do ucha. Pravda je, že Johnyho Graye uhání už dlouho, no on jí úspěšně odolává.

"No…" chtěla jsem se vyjádřit, ale přerušila mě Lena.

"Annie už má program na večer." usmívala se někam před sebe.

"No vlastně…" chtěla jsem protestovat, že klidně půjdu. Co bych pro Amber neudělala. Ale pak jsem si všimla Zayna opřeného o jeho motorku. Amber mi v tu chvíli byla už úplně volná.

"To je on?!" vyjukla A.

"Ehm jo." odpověděla jsem jednoduše.

"Kdo?" zajímal se Thomas, ale my ho ignorovaly.

"Hele, udělám to pro tebe, ale třeba zítra jo? Domluvíme se." otočila jsem se k ní.

"Naprosto to chápu!" Mluvila ke mně, ale pohled se jí nedařilo odlepit od Zayna.

"Tak… já půjdu." Ani jsem nepocítila lítost nad tím, že 'svoje' autíčko budu muset nechat u školy. Vydrželo u toho klubu, vydrží i tady. Pak si prostě udělám procházku a dojdu pro něj.

"Mějte se. Ahoj Thomasi." rozloučila jsem se a on mi věnoval zářivý úsměv. Taky jsem se pousmála a pak zamířila k osobě, která ze mě nespouštěla pohled.

"Ahoj," pozdravila jsem Zayna stydlivě. Esemeskovali jsme si dost často, ale ani jednou se nezmínil, že má v plánu na mě čekat před školou.

"Ahoj." zvedl pravý koutek.

"Nezmínil ses, že se stavíš." Sama a bez námitek jsem si vzala helmu a nechala ho, aby mi jí dal na hlavu. Nechal se slyšet, že ho baví rovnat mi pod tím vlasy.

"Neptala ses." vrhl poslední pohled ke skupince mých přátel, která nás sledovala.

"Dobře, příště už se tě na tohle nezapomenu zeptat," zasmála jsem se. Musím přiznat, že i mně bylo příjemné, když mi odhrnoval vlasy z obličeje. Vylezla jsem za něj na motorku, on sám si nandal přilbu a pak nastartoval. Nejeli jsme ke mně domů, ale ani jsem s tím moc nepočítala. Je zajímavé, že jsme na schůzce byli sice jen jednou, ale díky zprávám a volání ho si připadám, jako bych ho znala dlouho. Rozhodně to bylo příjemnější.

"Kam to jedeme?!" zakřičela jsem proti větru.

"Uvidíš." nesla se odpověď. A tak jsem to neřešila. Nelitovala jsem, když zastavil před menším kopcem. Tušila jsem, že půjdeme nahoru. Motorku jsme nechali dole a vydali se pomalu prašnou cestou.

"Ukaž, to ti vezmu," stáhl mi z ramene kabelku s učením.

"Díky, už mě z toho bolí rameno." přiznala jsem. Teď si ji přes rameno dal on. Vypadalo to vtipně. Pan drsňák s dívčí kabelkou přes rameno... Pobaveně jsem se kousla do rtu a radši to nekomentovala, aby se neurazil.

"Páni!" otočila jsem se kolem dokola. Už teď byl krásný výhled, a to ještě nejsme úplně nahoře.

"Napadlo mě, že se ti to tu zalíbí." přitakal a když jsem se dotkla hřbetem ruky té jeho, zcela nevinně, samozřejmě, vzal mě za ni. Propletl naše prsty a držel mě taky, jako by to přesně takhle mělo být. Měla jsem z toho dost smíšené pocity. Jo, dal mi pusu, jo, pozval mě na rande, jo, drží mě teď za ruku, jako bych patřila k němu, ale já i přes to všechno nějak nevím, nejsem si jistá.

"Za chvíli jsme nahoře," přerušil tok mých myšlenek. Kývla jsem a pak potěšeně koukla kolem. Mělo to krásný výhled na část Bradfordu.

"Tohle je…" nemohla jsem najít to správné slovo.

"Hezký, já vím." stiskl mou dlaň.

"Když tu se mnou vydržíš, uvidíš ten nejúžasnější západ slunce," zazubil se. Znělo to docela lákavě a sama už jsem měla šanci poznat, jak rychle čas s ním ubíhá.