Be Happy 6.

 

"Mám přece starostlivou matku, ne?" jízlivě jsem se usmála.

"Jenže ta s tebou není pořád." druhou rukou mi zvedl bradu, abych se na něj podívala.

"Fajn. Slibuju, že budu opatrná, stačí?" Sama sobě jsem připadala jako malé dítě, které trucuje. A co teprve jemu?

"Už kvůli sobě bys měla." kývnul a pak mi zmáčknul nos. Na chvíli jsem zapochybovala, jestli vůbec hledá přítelkyni. Podle jeho chování potřebuje spíš někoho, koho by mohl buzerovat.

"Pro dnešek toho bylo dost." odtáhla jsem se. Sama jsem si nasadila přilbu a čekala, až udělá to samé.

Zaparkoval nám před domem a vypl motor.

"Díky, užila jsem si to." vrátila jsem mu helmu.

"To i já. Jsem rád, že jsi tam se mnou vydržela tak dlouho." Natáhl ruku, jen aby se mohl dotknout mých vlasů. Byly celé rozčepýřené kvůli helmě.

"Do školy jedu na osmou, tak tu prosím tak nějak buď." zvedla jsem pravý koutek.

"Spolehni se." Věnoval mi polibek na již zmíněný koutek, ale pak se přesunul na rty. Nerozmýšlela jsem se, prsty jsem vjela do jeho vlasů a nechala své rty jen jemu. Prostě mi to připadalo správné.

Když se pak sebral, znovu nasedl na černou Kawasaki, ještě chvíli jsem tam stála s prsty přitisklými na svých rtech. Dech byl zrychlený, srdce tlouklo jako o závod a noční chlad vystřídalo příjemné teplo. Asi se mi vážně líbí, když se mnou tohle dělá.

Nahlas jsem si povzdychla, a pak se vydala domů. Odemkla jsem a zjistila, že v obýváku se svítí. Kupodivu jsem ale neslyšela mámin křik.

Zula jsem se tedy a vydala se za hlasem televize.

"Mami?" zeptala jsem se opatrně. Ležela na gauči, ale neodpovídala. Až pak jsem si všimla uvolněné polohy a zavřených očí. Usnula. Ke konci večera se na mě usmálo i štěstí - v podobě Zayna a spící mámy. Vypla jsem hučící televizi, přikryla jí dekou a pak se vydala do pokoje, kde jsem se chystala ke spánku. Pozdě nebylo, ale i tak.

Vše jsem zvládla během pár minut a nakonec jsem spokojeně ležela v posteli. No, na chvíli jsem se ještě přeci jen zvedla, abych si dala mobil blíž k sobě. Co kdyby Zayn ještě psal… Koukala jsem do stropu, když jsem uslyšela zavrnění mobilu. Že by přece jen?

'Dobrou noc a hezky se vyspi, Z.'

Zírala jsem na sms a rozmýšlela, jestli odepsat. Nakonec jsem jen narychlo naťukala jednu sms v podobném znění a odeslala. Hned na to mi zapípala sms od Leny, vyzvídala. Psaly jsme si pak ještě asi hodinu a já to pak zalomila.

***

Nestíhám! Málem jsem sebou praštila, když jsem v botníku hledala máminy lodičky. Ty s vysokým podpatkem jsem házela za sebe, já potřebuju s nižším, abych se nepřizabila. Nevím, co to bylo za nápad, obléct se dnes ráno trochu jinak. Ale tak nějak to bude asi kvůli němu a taky kvůli tomu kinu. Přednášky mi končí až v pět, a pak jdeme rovnou tam. Nestihnu se doma převléknout.

Vzala jsem si šaty, což u mě bylo ve všední den nemyslitelné. Ale… něco se ve mně zlomilo, když jsem před chvílí koukala do skříně a narazila na ně. Prostě jsem po nich bez přemýšlení sáhla a navlékla se do nich. To mě přivádí zpět k tomu, že chci ty boty, hned!

No na dveře už někdo začal zvonit, takže jsem si obula černé baleríny a na lodičky se vybodla.

"Už jdu!" zavolala jsem, popadla kabelku a rozrazila dveře.

"Ahoj, tak trochu jsem nestíhala," věnovala jsem mu rozjařený úsměv a vlastním tělem se pokoušela schovat hromadu bot, co jsem vyházela z botníku. Pobaveně nakoukl za mě a pak se sklonil.

"Ale sluší ti to," zamumlal mi do rtů. Nechala jsem si dát jednu malou pusu a pak ho odtlačila, abychom se dali do pohybu.

"Díky, ze školy jdu s kamarády rovnou do kina."

Byla jsem nějaká až moc hyperaktivní. Během pár vteřin jsem měla na hlavě helmu a seděla jsem na motorce.

"Počkej, s jakými kamarády?" zeptal se zamračeně.

"No s holkama… a tak." pokrčila jsem jednoduše rameny. On se svými kamarády asi do kina nechodí, no určitě s nimi tráví nějaký čas ne? Tak co se tak diví?

"A má s tím něco společného ten blonďák ze včera?" Bože, on má paměť jak slon, já bych na něj úplně zapomněla. "Možná se přidá, co já vím. Amber spala snad se všema, můžou se přetrhnout, aby si s nimi vyšla." snažila jsem se o nahodilý tón.

"Dobře…" bylo evidentní, že se mu po tomhle vysvětlení trochu ulevilo.

"Asi bych měla být nadšená, že jsem součástí Leniny a Ambeřiny party, no někdy jsou na zabití." přikývla jsem a když nasedl, objala jsem ho, jako vždy kolem pasu.

Tentokrát v tom bylo něco víc, než jen touha po bezpečnosti. Prostě jsem se po ránu přitulila ke svému… příteli.

Škola odsud nebyla daleko, takže jsme asi za deset minut stáli na nádvoří, kde už se sbíhala spousta studentů. Lidé se po mě koukali víc než jindy. Vlastně, nikdy se po mě nedívali, ale jakmile tu stojím se sexy klukem s motorkou, můžou se přetrhnout. Blázni.

Povzdychla jsem a vrátila mu helmu.

"Díky za svezení, určitě se ti vstávat nechtělo." uchichtla jsem se. Jak dlouho mu zabere, aby si takhle upravil vlasy? Vážně si myslím, že jsou k sežrání?! Oh Anne, dostává se ti pod kůži!

"Udělal bych pro tebe mnohem víc, než jen hloupé vstávání," ujistil mě vážně.

"To nezní špatně, určitě toho někdy využiju." zatahala jsem ho za bundu a otočila se, když někdo volal mé jméno.

"Musím jít, napíšeme si."

"Jo, to si piš." Co jsem si myslela, že mě nechá odejít bez polibku? To ani náhodou. Přitáhl si mě k sobě a až po pořádném rozloučení byl spokojený. Nechtěla jsem jim tu dělat podívanou, takže jsem se pak odtáhla.

"Měj se." popošla jsem dál od jeho nenechavých rukou.

Pobaveně do mě zapřel pohledem, bylo mu to jasný. No už nic neříkal, jen věnoval pohled skupince za mnou, pak nasedl a odjel.

"Annie!" Amber mnou doslova trhla a odtáhla k nim. Nasadila jsem úsměv a pozdravila ji i Lenu.

"Čus holky."

"To se jí to chechtá, když ulovila jeho!"

Celé vyučování bylo plné takových poznámek, takže jsem je po nějaké době začala ignorovat. "Já ho neulovila." odvětila jsem. Tohle si fakt vyprošuju, řekla jsem to snad stokrát a ona nic.

"To je fuk, ale dnešek platí. Thomas jde a bere Johnyno. Aby tady naše Lenuška nestrádala, pozval ještě nějakého svého kamaráda."

"No ale já…" Chtěla jsem namítnout, že nikoho hledat nepotřebuju, ale už předem zazněla odezva: "My víme!" Uchechtla jsem se.

"Jenže Thomasovi se líbíš, je to jediná šance, jak se dostat k Johnymu chápeš? Víš, jak děsně ho chci, prosím, prosím." vzala mě A. kolem ramen, když jsme šli do druhé místnosti, kde měla být přednáška ze sociologie. A tak jsem se do toho nechala uvrtat. Jo, slíbila jsem to už včera a přece to nic neznamená ne? Jde nás tam tolik a je to pouze přátelská schůzka. Když bude chtít jít se mnou někam sám, odmítnu. Sice jsem se tím uklidňovala, ale bylo mi jasné, že Zaynovi by se to nelíbilo. Nebo teda, předpokládám no.

***

"Děkuju, moc děkuju!" Opakovala A. už asi po sté.

"Zklidni se, jdou sem." sykla jsem a pohled upírala na tři kluky. Mělo se jet jejich autem, ale ani jedna z nás nevěděla, jaké to je.

"Jo… vypadám dobře?" zakňourala. Pomyslela jsem si, že aby se líbila Johnymu, mohla by mít na sobě i pytel. Vždyť ten kluk není až tak hezký! Světle hnědé vlasy, modré oči, střední postava. Asi chodí do posilky, nějaké svaly tam měl, to mu neberu, ale jinak? Nakonec jsem s jeho hodnocením skončila, ale to jen proto, že jsem si přiznala, že ho ve všem srovnávám se Zaynem. Zayn je… prostě Zayn. Bylo na něm něco jiného, možná proto se mi líbil. Neustále mě žere ten pocit, že to není v pohodě a že mě s ním nečeká žádná valná budoucnost, jenže co s tím?

"Ahoj, tak můžeme jet?" usmál se Thomas. Ještě Leně a nám ostatním představil posledního kluka - Jeremyho. Musela jsem uznat, že tenhle je fakt kus. A když jsem si všimla pohledu Leny a jejích růžový tváří, došlo mi, že on je to pravé pro ni. Vždyť ona se nikdy nečervená! Naskládali jsme se do velkého džípu a jeli směr kino. Kluci nás něčím bavili, ale já se do konverzace příliš nezapojovala. Po patnáctiminutové cestě jsem zjistila, že hezcí sice jsou, ale jejich arogantní tón a sebevědomí mi moc nesedlo. Nojo, fotbalisti. A přitom… jeden snědný motorkář by je s klidem strčil do kapsy.

"Co říkáš ty, Annie?" vyzval mě Johny. No já neměla tušení, o čem se baví.

"Souhlasíš, nebo ne?" Neměl ani páru, jak mi tahle věta bodla.

"No... souhlasím." Když jsem zaregistrovala, že nikdo nic nenamítá a že se A. tváří spokojeně, uklidnila jsem se. Pravděpodobně dostali odpověď, jakou očekávali. Před kinem už se hromadili lidi. Samí mladí lidi, to jsem teda zvědavá, na co jdeme.

"No není to úžasné!" vrhla se na mě A. hned, co se zá námi zavřely dveře od záchodu.

"My tři, na společném rande, kdo by to byl řekl?

"Mně se líbí Jeremy, ale jinak mě nijak nezaujali." řekla jsem narovinu. Nechtělo se mi čůrat, tak jsem je nechala zalézt do kabinek a sama se opřela o pult s umyvadly. Hodina a půl filmu. To nějak přetrpím a pak se vypařím.

"Podle mě, Johny je naprosto k sežrání." zaúpěla Amber ze záchodu a Lena jí přizvukovala, akorát že pěla chválu na Jeremyho.

Povzdychla jsem si. Ale, pro mě za mě, ať se jim líbí kdokoli.

Vraceli jsme se zpátky k těm třem, kteří měli za úkol koupit lístky.

"Za tohle mi koupíte popcorn." podívala jsem se na obě vážně. Koupily. Ale bohužel, už jen malý, protože toho slaného moc nezbylo a sladký nejím.

Vydali jsme se do sálu. Vedle mě šel Thomas a živě mi vyprávěl jednu historku o jednom jeho zápase. Zajímavé. Teda, zajímavé podle něj, já se nemohla dočkat, až začne film a bude ticho. Chtěla jsem si sednout nejlíp mezi holky a ony se z druhé strany pak můžou obklopit těmi svými idoly, no štěstí mi nepřálo. Tom se posadil vedle mě.