Breaking The Rules 10.

Zamilovaná. Tak by se dal popsat můj nynější stav. Dokonce i Harry mě dokázal vytočit málokdy, i když jsem si na něj s chutí zanadávala.

Se Zaynem jsem byla pokaždé, co to šlo. Dokázal mi zlepšit náladu, nabít mě novou energií a donutit mě nemyslet na všechno špatné okolo. Uvědomovala jsem si, jak jsem byla hloupá, když jsem si tohle všechno odpírala. A taky jak hloupá jsem, když teď riskuju.

Kdykoli hrozí, že nás někdo odhalí, že na to příjdou. I když, o to vzrušující to je. Jasně, mám strach, ale pak přijde on a najednou mám pocit, že je úplně všechno v pořádku a tak, jak má být. Mohla by být třetí světová a mě by zajímalo jen to, jestli je u mě.

Náladu mi ale lehce překazilo to, že jsme odlétali do New Yorku, kde jsme měli odehrát pár koncertů. To by samo o sobě nebylo tak hrozný, kdyby s námi nejela i televize. Dalo se překousnout, když přišli k nám do domu, něco potočili, a zase odešli. Ale tohle? Budou s námi ubytovaní v hotelu, každou sekundu nás budou pronásledovat.

Poslední chvíle, kdy jsme byli bez nich, byla v našem osobním letadle. Užívala jsem si klid před bouří, protože v New Yorku nás budou čekat davy.

*
"To je šílené!" slyšela jsem zvolat Louise, když jsme vyšli z letiště. Ochranka jela v plném počtu, no já se i tak držela mezi klukama.

"Tisíce lidí se přišlo podívat, jak jedna z nepopulárnějších kapel současnosti přiletěla..." dál jsem reportérku neposlouchala. Matt, můj člen ochranky, mě doslova vhodil do auta a zavřel za mnou dveře.

"Tohle nesnáším." zavrtěla jsem hlavou. On to moc dobře věděl, proto jsem do auta lezla jako první a kluci z druhé strany až po mně.

"Moc lidí?" posadil se Louis naproti mě a vedle si taky někdo přisedl.
"Lidi mi nevadí, ale nesnáším tu tlačenici. Mám je ráda, ale děsí mě." přiznala jsem.

"Já se v tom vyžívám!" prohlásil.
"Ty lidi venku nás milují."

Pokrčila jsem rameny. Taky je zbožňuji, bez nich bychom tady vůbec nebyli, ale...
"Nemám ráda, když se mě chtějí dotýkat." povzdychla jsem si tlumeně.

"Ale noták. Uvědomuješ si, že když se tě dotknout, nekoupou se pak, co nejdéle to jde?" šťouchl mi do ramene.

Na to jsem se musela uchichtnout. Někdy jsou vážně šílení, ale je to svým způsobem milé. Jenže jak jim mám vysvětlit, že se jich bojím, když takhle vřeští, tlačí se na mě a občas mi i něco strhnou z ruky.
"Když jsme byli před pár dny v kině, jedna holka jí strhla náušnici, její strach je docela oprávněný." ozval se Harry sedíc vedle mě.

"No, občas přehání, to je pravda," přiznal.

On si totiž neuvědomuje, že na holku se vrhnou radši, než na kluka. Co bych asi v davu udělala já? Nechala se ušlapat.

Tím byla naše konverzace u konce. Pohledem jsem stihla vyhledat ten Zaynův těsně před tím, než jsme zastavili u hotelu, který byl veřejnosti naštěstí utajen. Sice se to časem dozví, ale jedna salva na letišti bohatě stačila.

"Harry, Ailee, vy dva máte pokoj spolu." Stačila jedna věta, abych měla zkažený celý výlet do NY.

"Proč?" zhrozeně jsem se podívala na Paula. Tohle teda nenechám jen tak být. Nemůže mě s ním nutit strávit několik nocí!

"Nerozčiluj se!" okřikl mě.
"Bude se tu natáčet, jste mladý pár, a když to řeknu upřímně, očekává se od vás, že spolu spíte."

"S ním? Nebuď směšný." zavrčela jsem. Stačí mi vidět sebe, jeho a jednu postel a oblézá mě husí kůže. Nálady se mu střídají jako nastávající mamině a pořád jsem mu neodpustila to v tom parku. Mám strach, že bude chtít něco zkusit i tentokrát.

"Fanynky mě milují, jen ty máš se mnou problém," odvětil Harry uraženě.

"Fanynky neví, jaké jsi prase." založila jsem si ruce na hrudi.

"S tím musím souhlasit," podotkl tiše Zayn. Všechny pohledy se najednou stočily na něj.

"Já o tom nebudu diskutovat." mávnul Paul rukou, jako by to snad byla normálka.

"S nikým." dodal ještě ostřeji a pak nám rozdal karty. Naštváním se mi chtělo brečet, opět.

"Jen to rozdýchej, bejb." vzal mě můj úžasný doprovod kolem ramen a vedl do druhého výtahu.

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla, abych se uklidnila. V patách nám už byla kamera. Klid, Ailee, to přece zvládneš. Zbytek dne vydržím jeho polibky a dotyky a večer, i kdybych měla spát na zemi, budu od něj mít klid.

Zatímco on s nimi žvanil o tom, jak je rád, že jsme tady a že můžeme být spolu a blá blá blá, já nevnímala, dokud mě víc nezmáčkl a nevěnoval mi pohled.
"Eh, co?" nasadila jsem křečovitý úsměv.

"Vidíte, jak je ze mě mimo?" zasmál se a vrhl po mě zamilovaný pohled.

"S tebou to jinak nejde." protočila jsem očima, abych ho jakože popíchla.
Tentokrát tu byla jako redaktorka nějaká mladší holka.
"Něco se o vás psalo, že prý jsou tu neshody a ty fotky z parku." pořád se dívala na mě.
A co mám teď jako říct? Jo, nesnáším ho a tohle jen předstírám, proto mě naštvalo, když mi chtěl dát francouzáka? 
"Pohádali jsme se, protože se mi něco nelíbilo a Harry má ve zvyku umlčovat mě polibkem. Někdy je to otravné." vytrhla jsem mu z ruky kartu, abych otevřela dveře pokoje, ke kterému jsme došli. Jen ať už jsme pryč z jeho spárů.

Místnost byla prostorná, no s Harrym je to jako mrňavý kumbálek

"Ailee, prosím tě!" zaúpěl, jako bych mu snad něco dělala. Nechápavě jsem se na něj otočila a vzala kufr, který už tam byl donesen hotelovou službou.
"Věř mi, že bych radši spal sám, ale co mám asi dělat. Zkus být milá."

"Já mám být milá?" pootevřela jsem v údivu rty.

"Nejdřív přestaň střídat nálady jako bys byl v tom, a já pak budu milá." odsekla jsem a i s kufrem jsem se posadila na postel, abych si mohla vyložit kosmetiku do koupelny. Pár dní tu pobudeme, tak co. Šampón jsem položila do sprchy a všimla si, že Harry svoje věci už vyndal. Asi to stihl mezi tím, co já se ten kosmetický kufřík snažila najít.
S tichým povzdechem jsem se vrátila zpátky do ložnice, kde byl i on.

***
Nervózně jsem si poklepávala nehty do stehna, no nijak to jeho příchod neurychlilo.

"Přijde tu vůbec někdo? Šel bych radši spát." zívl si Louis.
"Měli jste se prospat v letadle." odsekl Paul, který seděl opodál na židli. Většinou s námi na tyhle akce chodí, pokud nejde o živé vysílání. Alespoň pak může opravit, co smí jít ven a co ne, takže i kdybychom se chtěli teď zmínit o tom, co se nám nelíbí, nikdo by se to nedozvěděl.
"Aha, takže mám jako mávnout kouzelným proutkem, říct: Simsala bim, ať spím, a je to?" ucedil Louis. Vysloužil si za to kopanec do holeně od Liama. Paul už začínal být naštvaný.

Protočila jsem očima a hlavu si opřela o Harryho ruku, která mě objímala. Mohla jsem si vybrat mezi ním a Niallem, takže žádná výhra, ale nechci dělat dusno, protože toho mám dneska po krk. Takže budu dělat poslušného beránka.

Říkala jsem si, že když teď budu poslouchat, možná si u něj šplhnu a nebudeme pak muset spát spolu. Čeká nás ještě jeden hotel v Chicagu a bylo by docela fajn, vybojovat svůj vlastní pokoj.

Moderátor konečně přišel a mohlo se začít. Tímhle jeho tempem se do hotelu dostaneme o půlnoci. Většinou mluvili kluci a já se ani nesnažila předstírat, že nespím. Harryho rameno bylo najednou děsně pohodlné.
"Vypadá to, že se Ailee spí na tvém rameni moc dobře," poznámka byla směřovaná ke jmenovanému. Hned jsem vytřeštila oči. Vážně o mě mluví ve třetí osobě?
"Dlouhý den." ospravedlnila jsem se a trochu se narovnala.

"To je v pořádku," usmál se na mě hned.

"Ale když už jsi na sebe přivedla pozornost." neodpustil si lehké uchichtnutí a pohledem nahlédl do malé kartičky, kterou do teď svíral v ruce.
Celkově by to byl sympatický chlapík okolo třicítky, jen kdyby nás neměl zpovídat.
"V jednom rozhovoru jsem slyšel, jak hezky jsi mluvila o vašich fanoušcích, ale na veřejnosti k nim moc lásky neprojevuješ." dal si nohu přes nohu. Zatvářila jsem se zahanbeně. Nějaký ten pátek Paula znám a vím, že to je přesně to, co by po mě chtěl.

"No já... " odmlčela jsem se a trochu se zavrtěla, když mě Harryho ruka sevřela trochu těsněji.
"Miluju naše fanoušky, protože bez nich by žádné One Direction nebylo, ale občas mě někteří děsí." zvedla jsem jeden koutek. Tohle je po dlouhé době chvíle, kdy říkám pravdu. Cítila jsem, jak se mi po paži, přesně v místě, kde mě drží Harry, rozlévá teplo. On mě konejší? Docela mě to zaskočilo, ale příjemně. Mohl by takový být vždycky, protože kdybychom spolupracovali, bylo by to jednodušší. Jenže on spíš spolupracuje s vedením než se mnou - občas mám ten pocit.
"Bojíš se tvých fans?" zasmál se moderátor a od některých se taky ozval pobavený smích.
"Když někam jdeme... třeba s Harrym, je tam vždycky hodně lidí. Jsem nervózní, že máme jenom jednu ochranku, protože už se mi stalo pár nepříjemných věcí." křivě jsem se usmála.

Vzpomněla jsem si na ošklivý škrábanec na tváři, i na natržené ucho. Ještě teď pobolívalo, když jsem si do něj dávala náušnice. A to všechno jen proto, aby mi mohli být co nejblíž.

Mezi ukazováčkem a palcem jsem si neustále pohrávala se stříbrnou slunečnicí. Od té doby, co jsem si ji zapnula, jsem ji nesundala. Vím, že jednou budu muset, až půjdeme na nějakou prestižnější akci, kde se nosí dražší šperky, ale ještě nepřišel její čas.

Otázky na nějakou chvíli směřovali na ostatní kluky, za což jsem byla vděčná, ale když jsem si znovu začala hrát s přívěškem, zaregistroval mě.

Nejistě jsem se usmála, když mi věnoval pohled. Slunečnice mi vyklouzla z prstů a usídlila se na svém obvyklém místě mezi prsy.

"Srdeční záležitost, tenhle řetízek?" kývl hlavou.

"Tak trochu," nervózně jsem si skousla ret.

"Byl to dárek." dodala jsem a tuhle konverzaci považovala za uzavřenou. Na další otázky už odpovídat nebudu, alespoň ne na ty týkající se toho co nosím na krku.

*

"Moc rád jsem vás poznal, snad se zase někdy uvidíme," loučil se moderátor s každým z nás. Konečně. Hodila jsem po něm jeden unavený úsměv, a pak se s celou skupinou začala šoupat k autu. I přesto, že bylo něco po jedenácté, tak tu bylo hodně lidí. Ač mi to bylo nepříjemné, natiskla jsem se na Harryho, jak nejvíc to šlo. Matt byl u mě sice z boku, ale davové šílenství bylo tady daleko bláznivější, než v Londýně.

Pevně jsem sevřela Harryho ruku, když jsme se někde na půl cesty k autu sekli. Rozhlédla jsem se, co se děje, ale vzhledem ke svojí výšce, jsem toho moc neviděla.

"Už jdeme, jen se drž u mě." když jsme se zase začali tlačit, natiskl se svým hrudníkem na má záda a ruce obtočil kolem mého těla. Pevně jsem se ho chytila a upřímně si oddechla, když jsme seděli ve vysokém Jeepu s tmavými skly.

"Co sis myslela, když jsi řekla, že máš z fanoušků strach?" obořil se na mě okamžitě Paul.

"Myslela jsem si, že po dlouhé době u rozhovoru říkám zase pravdu." odsekla jsem a odsunula se až k oknu na opačné straně auta, abychom se tam všichni vměstnali. Skopla jsem lodičky a přitáhla si nohy blíže k tělu.

"Ať už se to neopakuje, rozumíš?" výhružně mávnul rukou a na tváři měl stále ten naštvaný výraz.
"Neřvi na ni, všichni jsme po dnešku unavení. Třeba si z toho ti lidi vezmou ponaučení." zastal se mě Liam. Odporovat Paulovi se nemá, ale naštěstí jen pootevřel ústa, ale následně je zase zaklapl a nic neřekl.

Po cestě jsem usínala opřená o okno s naivní nadějí, že mě někdo donese až do postele. Kdybych se o tom zmínila, Harry by mě určitě vzal. Zayn taky, kdyby to nevypadalo špatně. No pár metrů po svých bych mohla ještě zvládnout.

Promnula jsem si oči a nohama dopadla na asfalt, no až pak jsem si uvědomila, že stále nemám boty. Tiše jsem zaskučela, ale znovu si je neobouvala. Vypadám jako blázen, a co? Nikdo si toho nevšímal, a když jsem už stála ve výtahu, bylo to jedno, protože tam nikdo krom nás nebyl.

"Jsem unavená," opřela jsem se o stěnu a zívla.

"Spím ve stoje." ozval se vedle Niall. Pohledem jsem přejela po všech přítomných a prohlížela si jejich ztrhané tváře. Zastavila jsem se na Zaynovi, který byl úplně vzadu s hlavou sklopenou k zemi.

Už to bylo moc dlouho, moc dlouho od toho, co jsem se ho naposledy dotkla. Bylo to horší, než kdyby byl někde jinde. Takhle ho vidím a nemůžu. Je unavující čekat na to, až spolu budeme konečně sami, když to pak stejně bude jen chvilka. Těším se na něj a zároveň mě bolí, když si představím, jak se znovu loučíme.

Ale z mého přemýšlení mě vyrušil zvoneček výtahu, oznamující, že jsme na našem patře. Současně s Harrym jsme vystoupili, a aniž bychom se s ostatními rozloučili, vydali se do našeho pokoje. Když odemykal, otočila jsem se, abych jim věnovala alespoň poslední pohled. Hlavně Zaynovi. Nějak jsem vytušila, že se na mě kouká. Poslala jsem mu jeden úsměv a on pak zmizel v útrobách jeho pokoje.

"Jdeš?" - stačilo mi jedno pobídnutí. Nenamáhala jsem se s odličováním nebo česáním. Převlékla jsem se do pyžamových šortek s tílkem a padla do postele. Obličej jsem měla zabořený v polštáři, vlasy se mi nějakým způsobem dostaly do pusy. Bylo mi to jedno. Teď mi bylo všechno jedno