Breaking The Rules 11.

Zase jsem byla tak hrozně unavená. Celý den tu bylo něco. Kdo by řekl, že natáčení může být tak náročné? Cítila jsem se jak přejetá parním válcem, a to dnešek ještě nekončí.

Z úsměvu mě bolí tváře a z lodiček nohy. Když jsem se večer posadila na postel, myslela jsem, že už nevstanu. A to jsem si na turné myslela, že jsem vyčerpaná. Točení filmu a předstírání vztahu je mnohem horší. Navíc, dřív jsme ještě chodila v teniskách.

"Jdeš do sprchy?" vykoukla Harryho mokrá hlava zpoza koupelnových dveří.

Přemýšlela jsem nad tím - když si dám sprchu, aspoň se trochu uvolním. 

"Ty už jsi?" zavolala jsem zpět.
"Jo." zněla odpověď.

Sebrala jsem si teda saky paky a šla se osprchovat. Třeba mezitím usne a já budu mít klid. Když jsem na sebe pustila horkou vodu, začala jsem být ráda, že jsem se rozhodla vykoupat se, to uvolnění bylo úžasné.

Silné líčení jsem smyla cubydup, vlasy si pak jen lehce vysušila ručníkem a namazala se hydratačním mlékem. Prodlužovala jsem to, co se dalo, ale po skončení všech procedur jsem se musela vydat do ložnice.

Pro mou smůlu - nespal. Jen zíral do stropu, ruce založené pod hlavou. Zavřela jsem za sebou dveře a tím upoutala jeho pozornost. Nic jsem ale neřekla a lehla si na svou půlku postele. Ošklivě mi zakřupalo v páteři, až jsem sykla. To je z těch podpatků, ničím si záda.

"Bolí nožky?" tiše se uchichtnul.
"Ani nevíš jak." nohy jsem si nechala na peřině, protože v pokoji byla příjemná teplota.

"A kdyby jen nožky," nahlas jsem si povzdychla.

"Namasíruju tě, chceš?" blísklo mu v očích a aniž by čekal na odpověď, opřel se o druhou stranu postele a chytil mě za kotník.

Normálně mi jsou jeho doteky nepříjemné, no tohle byl ráj. Nechala jsem si namasírovat chodidla na obou nohách a hlavu složila pohodlně do polštáře. Jako bych najednou přestala být lechtivá. No není divu, poslední dobou mi z nich mizí cit.

Ruce jsem si dala za hlavu a trochu pokrčila nohu, aby k ní měl lepší přístup. Líbilo se mi, že nezůstával na jednom místě, ale pokračoval dál. Teď mi jeho šikovné prsty masírovaly lýtko.

"Tohle bys mohl dělat častěji." prohodila jsem jen tak, se zavřenýma očima. Je to daleko lepší, než ty jeho protivné kecy.

"Stačilo říct," uchichtl se. Krouživými pohyby masíroval kůži u kolen, nad koleny...
"A co tady, to tě taky bolí?" zaslechla jsem v jeho hlase smích, hned na to jsem měla jeho ruku na vnitřní straně stehna, těsně u spodního prádla. Vyjekla jsem a nohy dala k sobě. Pozdvihla jsem se na loktech a zamračeně na něj podívala.

"Nezneužívej toho." zabručela jsem. Jeho ruka už spočívala bezpečně podél jeho těla.

"A ty mě pořád neodstrkuj." olízl si rty a já jako opařená sledovala, když své dlaně opřel vedle mého těla. Vytřeštěnýma očima jsem sledovala, jak se ke mně naklání a čím blíž mi byl, tím víc jsem se odtahovala, až jsem nakonec sjela zpátky do lehu.

"Neblbni," párkrát jsem zmateně zamrkala. Byl tak blízko, nedivila bych se, kdyby ho na tváři lechtaly moje řasy. Lehce zavrtěl hlavou, až se mu na hlavě rozevlály vlhké kudrliny.
"Ty teď mlč." Prsty pravé ruky se mě dotkl tam, kde jsem tílko měla lehce vyhrnuté. Polibky obdaroval mou bradu, krk a pak sjel i k dekoltu. Mělo by mě to vzrušovat. Když nic jiného, Harry je přitažlivý, to mu neberu. Jenže já myslela jen na Zayna a na to, že jestli budu dál strnule ležet, zklamu ho, podvedu.

Když se malíčkem zahákl za lem pyžama a stáhl ho níž, aby tak odhalil více z mého výstřihu, rozhodla jsem se ho zastavit.
"Harry.."

"Pšššt."

"Harry nech toho.."

"Já nechci, rozumíš?" začínal mě děsit ten jeho nezájem k mým protestům.
Když ale ani to nepomohlo, silně jsem se zapřela do jeho hrudi a odtlačila ho. Nohy jsem spustila dolů z postele a odběhla ke dveřím. Jen mu být co nejdál. Neposlouchala jsem jeho hlas, který mě volal zpět. Prostě jsem šla. Na chodbě bylo ticho, a tak jsem rychle začala klepat na jeho pokoj.

Už jsem myslela, že neotevře, a když se objevil mezi dveřmi, na tváři měl naštvaný výraz a na čele otlačky od přikrývky.

"Můžu tu zůstat?" vychrlila jsem na něj hned a sotva o krok ustoupil, vtlačila jsem se do příjemného přítmí pokoje. Měl zaplou jen malou lampičku u postele, závěsy byly pečlivě zatažené, aby ho ráno neprobudilo slunko.

"Tady bys neměla být," zamumlal rozespale. Pobídla jsem ho, ať zabouchne dveře, ale když se k tomu neměl, udělala jsem to sama.
"S Harrym tam prostě nemůžu být."

"Najednou?" ušklíbnul se.
Zdá se mi to, nebo snad slyším jízlivost v jeho hlase? Překvapeně jsem se na něj podívala, neschopná mu to jakkoli vrátit.
"Tak já... já asi půjdu," vykoktala jsem vyvedená z míry. Tohle jsem nečekala.

"Ne počkej." vzal mě za ruku, když jsem se otáčela ke dveřím
"Promiň." nasadil smířlivý obličej a potáhnul mě k sobě, abych si sedla na jeho klín.
"Ale hrozně jsi mi chyběla." na prst si namotal pramínek mých vlasů a čelo si opřel o mé rameno.

"Ty mě taky," odvětila jsem bez přemýšlení. Zhluboka se nadechl a něžně mě stiskl v náručí.
"Co se stalo, že jsi tady tak vpadla."

Zavrtěla jsem hlavou ve znamení, že to nemá řešit. Už je to jedno, když jsem s ním.

"Zase měl blbé řeči?" prskl skrz zuby a pořád si prohlížel můj obličej, který k němu byl natočený z profilu.

"Tak nějak," ošila jsem se. Nechci se o tom bavit.

"Nemůžeme dneska zůstat spolu? Jenom dnes, ráno hned vypadnu." otočila jsem tvář k té jeho a prsty mu zapletla do vlasů na krku. Teď nechci nic jiného, než ležet vedle něj a dotýkat se ho. Po těch několika dnech, co jsem ho jen sledovala, to bylo jako extáze - jako by mě to dostávalo do jiné dimenze.

"Pokud jde o mě, zůstaň tu, jak dlouho chceš," líbl mě na rty. Zítra budu mít celou rudou tvář od jeho vousů.

Ještě štěstí za ten skvělý make-up a spousty dalších kosmetických vylepšovátek.

Lehce jsem mu zatlačila do ramen a povalila do postele, abych se k němu mohla přitulit. Aniž bych nad tím přemýšlela, natáhla jsem se po jeho volné ruce, která mě neobjímala a propletla si s ní prsty.

Tohle mi bylo tak vzácné jako málo co. Už jenom pohled na naše spojené ruce a jeho dech, který mě šimral ve vlasech... to mi stačilo k tomu, abych právě teď byla šťastná.

"Chceš mě udusit?" uchichtl se. Povolila jsem trošku sevření, ale ne o moc, abych mu pořád byla co nejblíž.

"Promiň." špitla jsem provinile a nos zabořila do tmavě červeného trička na spaní. Musel v něm spát už několik nocí, protože aviváž cítit nešla, za to jsem cítila jen jeho vlastní vůni.
"Hrozně se mi stýská." zamumlala jsem. Stáhl rty do úzké linky.
"Mně taky. Chybíš mi, i když jdeme někam společně a mám tě kousek od sebe."

Nahlas jsem si vzdychla.
"Kdybych alespoň - " slova se mi zadrhla v krku.
"Kdybych nemusela předstírat tu šarádu s Harrym."

Tentokrát to byl on, kdo mě sevřel, až jsem skoro nemohla dýchat. No klidně bych vydržela pár minut bez kyslíku, jen mu být co nejblíž.
"Ale nelituju toho všeho. Nebýt x-factoru, kapely, nikdy bychom nebyli spolu a že nám to trvalo."

Nemohla jsem se nadechnout, ale tentokrát to nebylo proto, že by mě svíral moc pevně. Měla jsem to zase, zase jeden ze záchvatů úzkosti. Přišlo to vždycky, když jsem si začala uvědomovat všechny ty špíny co jsou kolem nás.

"Ailee." slyšela jsem jeho hlas, ale přišel mi v tu chvíli tak vzdálený. Oční kanálky produkovaly nadměrné množství slz, až se nakonec rozlily přes víčka. Nebýt Zayna, můj život stojí za hovno.

"Nadechni se." trochu se ode mě odsunul, aby se ke mně mohl naklonit a prsty pohladit mou tvář.
"Nemůžu." zasípala jsem těžce. Konejšivě mě hladil po zádech, nakonec přešel i k lehkému pohupování, aby mě uklidnil. Můj dech byl mělký, ale na konec se mi to podařilo a své plíce jsem obšťastnila pořádnou dávkou kyslíku.
"Stává se ti to často?" vytrvale se mi díval do očí a hladil ve vlasech.
"Občas, ale většinou jsem u toho sama nebo je tam... Harry." ztěžka jsem vydechla. Odhrnul mi vlasy z obličeje a starostlivě si prohlížel můj nepochybně úplně bílý obličej.

"Je to pokaždé co mi dojde, v jakých sračkách tu žijeme." zavřela jsem oči.

Tuhle noc si ale pokazit nenechám. Budu si užívat jeho a něžnosti, které mi dopřává vždycky, když je to možné. Ani to netuší, ale vynahrazuje mi tím všechno, co postrádám. Jeho pár milých slov přebije několik stovek hnusných, které na mě přes den útočí ze všech stran.

Jak jsem mohla být bez něj?

**

"Myslíš vážně, že máme volné odpoledne?" musela jsem se ujistit ještě jednou. Jen tak pro jistotu, jestli nemám halucinace. Nemáme žádnou akci, nemusím jít nikam s Harrym... to je ráj! Paul přikývl, a pak na každého z nás krátce, ale vážně pohlédl.
"Jen prosím nechoďte nikam sami a snažte se neztropit žádný trapas. Poslední, co teď potřebujeme je špatná reklama." ukončil naši schůzku v malé zasedací místnosti hotelu.

Všichni se zdekovali vážně rychle. Jako by se báli, že si to Paul rozmyslí.

"Co takhle zajít na nákupy na 5^th Avenue?" dal mi Harry ruku na rameno. Poslední na co mám chuť je nakupování a Harryho společnost. Ještě k tomu po včerejšku. Ráno jsem přišla brzo a on ještě spal, no kde jsem byla se neptal - tím líp.

"Jsi uhodl," zavrčela jsem nepříjemně a vyvlékla se z jeho blízkosti.

Cestu do pokoje jsme měli společnou, nicméně já čekala, než se spakuje a odejde po svých.

Pak jsem si pobrala jen doklady s peněženkou a zaklepala na Zaynův pokoj. Nedomlouvali jsme se, no doufám, že dnešek strávíme spolu.

Když jsem klepala snad potřetí, začala jsem být nervózní. Co když šel za nějakou lepší zábavou? Přeci jenom, New York je New York, já jsem jenom já. Když jsem zvedala ruku, že zaklepu počtvrté, dveře se konečně otevřely.

Pohled, který jsem do teď měla stočený k podlaze jsem zvedla k člověku stojícím přede mnou. Jelikož však na sobě měl dotyčný jen ručník omotaný kolem pasu, zdržela jsem se u těla trochu dýl než bylo třeba... no nakonec můj pohled našel cíl - Zaynův obličej.

Pod náporem mého pohledu se mu na rtech rýsoval úsměv. Až mi zabilo trapně, jak jsem si ho prohlížela.

"Máš nějaké plány na dnešní den?" zeptala jsem se. Bylo to to první, co mi přišlo na jazyk.

Zavrtěl hlavou.
"Zatím ne, ale myslel jsem, že si prohlédnu New York."

"A můžu se vtěrnout?"

Odstoupil ode dveří, abych mohla projít do pokoje. Všimla jsem si, že jeho kufry ještě leží nedotknuté vedle postele. Asi se mu nechtělo vybalovat, přestože tu už pár dnů jsme.
"Zajdu se jen oblíknout." zamířil ke koupelně, ze které se linula teplá pára. 

Neodpověděla jsem mu, jen sledovala jeho nahá záda, jak si to míří ke dveřím. Posadila jsem se na kraj postele a mlčky prohlížela celou místnost. Vzhledem k tomu, že máme apartmán, je skoro každá stejná.

Přistihla jsem se, jak si pohrávám, zase, s přívěškem na krku. Ještě párkrát jsem bříškem prstu přejela po hladkých okvětních lístcích slunečnice, než jsem ji pustila.

Nikdo neví, že ji mám od něj, ale Harry to jisto jistě tuší. Taky se pořád divně kouká na můj telefon. Když jsem někde s ním a není s námi Zayn, často si píšeme. Píšu mu snad každou blbost, co mě napadne a vždycky mě hrozně potěší, když mi odepíše taky nějakou kravinku. Jen kvůli němu mám ten telefon pořád u sebe. Chvil, kdy jsme spolu sami a nemusíme se skrývat, jak hrozně málo, proto se k tomu malému zařízení tolik upínám. Dokonce jsem o něj začala i více pečovat. Nakoupila jsem si spousty vtipných obalů, kterých byly na můj model iPhonu všude mraky a pořád je měnila. Asi na to začínám mít úchylku.

"Můžeme jít, ale možná by ses měla víc zamaskovat," vyšel z koupelny. Zůstala jsem na něm viset pohledem, jako bych ho viděla prvně. A taky že jo, teda aspoň takhle. Kam se poděl ten Zayn, kterého z něj udělala management? Vlasy, normálně nagelované nahoru, držely v jejich původní pozici, dokonce ještě lehce vlhké. Ale, co mě šokovalo nejvíc, na nose měl posazené brýle. Ne jen tak ledajaké, ale dioptrické. Ani jsem nevěděla, že je nosí!

"Eh... půjčíš mi něco?" zeptala jsem se přiblble a pořád si ho nesměle prohlížela.
Pokýval hlavou a začal tahat nějaké oblečení z kufru. Na sobě jsem si nechala svoje legíny, taky tmavě modré Vansky a jelikož bylo dneska chladněji, navlíkla jsem si jeho tmavě šedou mikinu s nějakým nápisem. Drdůlek jsem rozpustila a vlasy schovala pod kšiltovku - zkráceně, k nepoznání. Jistotu mi taky tak trochu dodával zadní vchod, který i přes zákaz používání mimo personál, máme k dispozici.

"Jsi dokonalá." odhalil bílé zuby a upravil mi kapuci na mikině.
Taky jsem mu věnovala úsměv a stoupla si na špičky, abych dosáhla k jeho rtům.

"Těším se, až půjdeme po ulici jako pár," přiznala jsem těsně před polibkem.

"Uhm," zamumlal jenom a oblapil mé tělo rukama, aby mě mohl zdvihnout výš. Vždycky, když tohle udělal, přestalo se mi chtít dělat cokoli jiného. Byla jsem jako na pustém ostrově, kde nepotřebuju nic a nikoho dalšího k životu. Jen já a on, nikdo další.

"Půjdeme, ať si volné odpoledne můžeme užít co nejvíc," poškrábal mě jeho tváří. Zbožňovala jsem fakt, že i přes výslovný zákaz managementu, si občas na tváři nechává strniště.

Prsty jsem přejela po jeho tváři a skoro až zhypnotizovaně přikývla. Tohle bude to nejlepší odpoledne, doufám.

První zastávka byla ve Starbucks, kde jsme si oba dali tu nejnezdravější kávu plnou kalorií. No na to, že bych ji neměla pít jsem ani nepomyslela, protože to karamelové latté bylo naprosto delikátní.
Řekla bych, že mě přivádělo do extáze, ale spíš než to to byla Zaynova ruka, která pevně držela tu mou. Co chvíli mi palcem přejížděl po kloubech, řekla bych, že už to ani nevnímal, no já to cítila až v žaludku. To pitomé šimrání, které mě neustále otravovalo - ale příjemně. Když jsem pak dopila svou kávu, chytila jsem se ho i druhou rukou, protože hlavní třída vedoucí k Time Square byla přepráskaná lidmi.

Absolutně nikdo si nás nevšímal, na což nejsme ani jeden zvyklí, no je to příjemná změna. Koukali jsme do výloh, komentovali oblečení, co měli lidi na sobě, a nebo prostě jen mlčeli a usmívali se.
Neustále jsem svírala jeho ruku a občas pohledem sjela k tetování, které odhalovala vyhrnutá manžeta jeho černé mikiny.
"Chceš si ještě někdy dát nějaké tetování?" zeptala jsem se na první věc, která mi přišla do pusy.

"Je to jako droga, když začneš, nechce se ti přestat, no uvažuju už o něčem malém."

Kývla jsem, jakože chápu a zastavila se, když udělal totéž.
"Nevadí, když si zapálím?" sklonil hlavu ke mně, aby líp viděl a jeho dlouhé řasy se lehce zachvěly.
"Klidně." počkala jsem, než si zapálí cigaretu a když už pak nepotřeboval i druhou ruku, znovu jsem se ho chytila a hlavu si opřela o jeho rameno. Loudali jsme se a to na tom bylo to nejhezčí - nikde žádný spěch.

"A zašel bys na tetování se mnou?" zeptala jsem se nesměle. Táhlo mě to k tomu už nějakou tu dobu, ale, budu upřímná, jsem moc velký srab.

"Ty si chceš něco dát?" překvapeně se koukl a vyfoukl trochu kouře tak, aby to na mě nešlo.
"Něco malého." zopakovala jsem to, co on předtím. No rozdíl je v tom, že já ještě žádnou jinou kérku nemám.

"Půjdu s tebou rád," prohlásil teda.
"A hned, nebo časem?"

Pokrčila jsem rameny a na chvíli dumala, jak to vlastně chci. Když jsem v dáli uviděla velkým černým napsaný nápis Tattoo salon, brala jsem to jako znamení..
"Asi bych si to měla nejdřív nechat schválit, ale kašlu na ně." zatahala jsem ho za ruku a mířila si to k tomu místu.

Možná trochu zbrklé rozhodnutí, ale je to nějaká doba, co o tom přemýšlím. Takže jaký je rozdíl v tom, jestli si ho nechám udělat dnes, nebo za měsíc? A když si dám něco malého, tak tím rozhodně nic nezkazím, ještě pořád totiž existují věci zvané jako laser.

Čím blíž jsem byla salonu, tím víc jsem zpomalovala. Trochu strach mám, přiznávám.
"Jak moc to bolí sem?" sáhla jsem si na zátylek a oči upírala na fotky různých tetování vystavených ve výloze.

"Nevím, tam nic nemám, ale určitě to nebude žádná hrůza." smetl mé obavy ze stolu a zatáhl mě dovnitř. Vypadalo to tam dobře a taky byl ten chlápek docela příjemný. Sedl si se mnou a řekl mi co a jak. Horší bylo, když jsem si měla vybrat motiv. Byl sice vstřícný, projel se mnou každý motiv do jednoho, no já byla bezradná. Jedno bylo přehnané, další mělo až moc lidí. Až to nakonec vyřešil sám tatér.
"Hodně oblíbená tetování jsou i pro páry." Já měla jasno. Pohledem jsem střelila po Zaynovi a čekala, jestli bude souhlasit. Katalog už byl vyndaný, no on pořád nic. Zvažoval každé pro a proti, což je rozumné. Jestli si toho všimnou, budeme mít co vysvětlovat.