Breaking The Rules 9.

Od té doby, co jsme se se Zaynem políbili, snažila jsem se mu vyhýbat. Jednak proto, že jsem poté utekla zbaběle do svého pokoje, a taky proto, že spolu stejně nic mít nemůžeme. Jenže v tomhle případě pořekadlo 'sejde z očí, sejde z mysli' jaksi neplatilo. Myslela jsem na to, co se stalo, myslela jsem na něj a hlavně na všechny ty moje pocity.

Nepřidávalo tomu ani to, že se pomalu rozjíždělo natáčení našeho filmu, takže předstírat naprostou idylku musíme občas i doma ve vile. Všichni jsme z toho vyčerpaní, ale vedení nám nedá žádný oddech. Od toho taky ta ponurá nálada. Není divu, že někteří z nás využívali volný čas hlavně k tomu, aby si vyřídily účty mezi sebou. Lépe řečeno, Harry k tomu využíval svůj volný čas. Prskal snad po všech, i po Louisovi, což se často nestává.
Jako bychom za to my mohli.

"Ty palačinky jsou hnusné." Zabručel. Já protočila očima, Niall odmítavě zavrtěl hlavou a Zayn si nahlas odfrkl. Ostatní to nekomentovali.

"Nebo vám snad chutnají?" zeptal se znovu s jasnou nechutí v hlase.
"Nikdo tě nenutí je jíst." zamumlala jsem. Co mu přeletělo přes nos tentokrát? Palačinky?

"A mám být o hladu? Nebo mi snad uvaříš něco lepšího?" ucedil ironicky.

"Hele klidni se, nikdo není odvařený, že tady s námi celý den budou nějací cizí lidi." bylo to snad poprvé, co jsem Zayna slyšela takhle promluvit. Málokdy něco říkal, ale tohle mu muselo jít už vážně na nervy.

Harry zvedl jeden koutek v pohrdavém úsměvu.
"To tebe to sere, mě jenom nechutnaj palačinky."

Doufala jsem, že se Zayn aspoň nějak ohradí, ale byl ticho, jako vždy. Někdy mě to tak zamrzí. Nechá do sebe takhle kopat a Harry toho jen sprostě využívá.
"Mně to nevadí, aspoň si to pořádně užijeme, viď, Ailee." jizlivý až na půdu. Měla jsem chuť ukázat na něj vztyčený prostředníček.
"Byl jsi takovýhle vůl vždycky, nebo jsem si toho jenom nevšimla?" neodpustila jsem si. Navážel se do něj dál a já zjistila, že na něj začínám být přecitlivělá.

"Od kdy jsi jeho ochranka?" kývnul k němu hlavou jako by mu nestál ani za pohled.
"Od té doby kdy se chováš jako kretén. Proč se do něj pořád navážíš? Nic ti neudělal, ostatně jako nikdo z lidí sedících v týhlé místnosti." hodila jsem vidličku s hlasitým řinčením do talíře. Teď mě vážně přešla chuť a jak tak koukám, nejsem jediná. Ostatní se raději zajímali o naši konverzaci než aby jedli.

"Mně nic neudělal, ale tebe asi udělal, co?" mrkl na mě. Vyvalila jsem oči a málem se zadusila.

"Co.tím.jako.chceš.říct?" postavila jsem se a přísahám, že kdybych byla kočka, tak zatnu ty drápy a rozdrápu mu obličej.
"Coby, myslíš, že jsem blbej? Chodíš k němu na pokoj." doslova se mi smál do xichtu.

"To neznamená vůbec nic," zavrčela jsem vztekle. Čím klidnější byl, tím víc jsem zuřila já.
"Znamená to, že spolu šoustáte, bejby. Každý v téhle místnosti to ví."

Vzal mi slova z úst, ale mou ruku to jen pobídlo. Střelila jsem mu takovou facku, jako snad ještě žádnému předtím.
"To jsi neměl." sykla jsem a s hlasitým dupotem vyrazila k sobě do pokoje.

Do téhle chvíle jsem ani nevěděla, že znám tolik sprostých slov, kolik jsem si jich v hlavě odříkala na jeho účet.Teď by se mi docela hodil boxovací pytel, tuším, že bych mu dala pěkně na frak.

Nejhorší bylo, že jsem neměla ani dost času se vyvztekat, přišla televize točit. Harry se pořád lísal a mně bylo jasné, že to dělá schválně. Věděl, že s tím nemůžu nic udělat a že mě to štve. Musela jsem to hrát. Oplácet mu ty pohledy, držet ho za ruku a objímat ho. Ale žádnou pusu jsem mu nedovolila. Před kamerami to vypadalo jako škádlení, vždycky, když mě chtěl políbil, nastavila jsem jen tvář, pak se zasmála a vyplázla na něj jazyk.

Celý úmorný den.

Natáčeli nás snad všude. Byli u mě v pokoji, prohlíželi si mou kosmetiku, koukali do skříně jako by tam snad měl být ukrytý poklad. Kameru a mikrofon jsme měli při obědu, při večeři, pořád.
Nemohla jsem se dočkat okamžiku, kdy se sejdeme všichni v chodbě a budeme se loučit. 

Ale hned, co to nastalo, chladně jsem shodila Harryho ruku ze svých ramen. Po tom, co mi řekl, mi přišlo nechutné jen se ho dotýkat. Hrozně mi šlo proti srsti hrát zamilovanou a obdařovat ho zbožnými pohledy, mazlit se s ním na gauči u sledování televize. Šla mi z toho husí kůže po těle.

"Už je z tebe zase ledová královna?" Povzdychl si hraně. Na jazyku jsem měla snad milion jedovatých poznámek, ale někdo mě předběhl.
"Harry, vzpamatuj se." zavrtěl Liam hlavou a následoval kluky, kteří šli ven na terasu. Čekala jsem, kam se vydá on, jen abych mohla jít na úplně jiné místo. Na konec jsem zvolila ten nejbezpečnější úkryt - svůj pokoj.

Složila jsem svou hlavu do polštáře a pohledem skenovala meruňkový strop. Měla jsem chuť se rozplakat, to taky byla v poslední době jediná chuť, která u mě přetrvává. Nemám náladu na jídlo, na pití ani na nic jiného.

Zavřela jsem oči s myšlenkou, že by mohl přijít aspoň vysvobozující spánek.Většinou přišel brzo, ale odešel až příliš rychle. Nespavost a nervy, kruhy pod očima, to mě teď pronásleduje ať jsem kdekoli. Tohle mě ruinuje a brzy úplně zničí.

Předstírání je teď tak těžké. Nemůže za to jen Harry jako člověk a je hnusná slova, je to spíš o tom, že pokaždé, co se ho musím dotknout si uvědomuji, jak silně mě ovládají, jak mi poroučejí a k čemu mě donutili. Možná i to je důvod, proč se do něj po tom všem nezamiluju. Už nikdy.

Vzteky jsem zaťala nehty do polštářku a pak ho mrskla po dveřích. Ozval se tlumený dunivý zvuk, pak místnost ovládlo opět tíživé ticho.

*
"Nepřeháněj to prosím tě se rtěnkou, nerad bych jí měl pak na sobě," v odraze zrcadla jsem viděla Harryho škleby. Raději jsem schovala všechno líčení do taštičky a tu do kabelky. Ať už mám to naše 'rande' za sebou.

"Tak mě drž jen za ruku a vše zůstane, kde má." ucedila jsem potichu a nazula si boty.
"Už jdete?" přišel do předsíně Niall s kouskem pizzy, opět nezdravá středa, vše povoleno.
"Jak vidíš." odpověděl Harry za nás za oba a pak mi dal ruku kolem ramen.
"Tak se mějte a moc neponocujte." hodil po něm další úsměv, a pak už mě vedl ven ze dveří. Hned, jak se otevřely dveře, oslepily mě blesky z foťáků. Je jasné, že museli vědět, že jdeme na večeři. Spíš mě udivuje ta drzost, že přišli až k nám domů. Tohle musí být asi vážně dobrý komerční tah, když se Modest rozhodl prozradit, kde bydlíme - prozradit to novinářům. 

Nasadila jsem malý úsměv, a aniž bych nad tím přemýšlela, přitiskla se k Harrymu. Dali nám s sebou jen jednu ochranku a to ve mně vždycky probudí takové obavy. Překřikovali se a předháněli, kdo z nich položí tak zajímavou otázku, že se na ní rozhodneme odpovědět. No já ignorovala úplně všechny.

"Proč je s námi jenom jeden?" zvedla jsem hlavu k Harryho obličeji.

"Chceš si na rande brát celý tým, nebo co?" sykl.

"Ne, ale je tu moc lidí." stáhla jsem ramena k sobě, abych byla co nejužší a nikdo se mě nemohl dotknout.

"Neboj, nic se nestane, za chvíli jsme v autě," řekl už o něco milejším hlasem. Mlčky jsem přikývla a pak rychle nastoupila, když mě pustil první.

Tohle nemám ráda. Kluci se tolik nebojí, v případě nouze se těm holkám ubrání, i když se nestalo, že by byly až tak moc agresivní.
No já ne, a už mě to párkrát potkalo.

Strach mě opustil až v útulné restauraci, kam nikdo z novinářů nemohl. Docela jsem se děsila husté atmosféry a trapného ticha, když vím, jakou má Harry v poslední době náladu, ale překvapil mě - příjemně.
"Promiň za to, co jsem řekl." lokty složil na stůl a trochu se ke mně naklonil. Trhla jsem rameny a opatrně se na něj podívala. Myslela to vážně.
"To nic, já taky nebyla nejmilejší."

Přikývnul a na chvíli se odmlčel, když nám donesli pití.
"Přehnal jsem to, ale v poslední době mě všechno štve." poškrábal se za krkem a pak odpil banánového koktejlu.
"Myslíš to naše předstírání?" pohled jsem zabodla do sklenky od koly a ukazováčkem jsem objížděla po jejím hrdle.
"To ani ne, jsi hezká holka, hraje se to v klidu. Spíš mě mrzí, že mezi sebou máme takové vztahy." ani jeho poznámka o "hezké holce" mě nedonutila zvednout hlavu a podívat se na něj.

Zbytek večera se u stolu rozléhala jen tlumená konverzace. To že je to mluvka už vím, spíš k tomu, co říká, nemám moc co dodat.

Když jsme pojedli tak zaplatil, a pak jsme se vydali projít naproti do parku.
Byla jsem už docela unavená, ale když rande tak se vším všudy. Alespoň to budu mít tento týden odbyté.

"Víš, že o tobě skoro nic nevím, i když už se známe takovou dobu?" prohodil. Přitáhl si mě k sobě za ruku, kterou jsem měla propletenou s tou jeho a políbil do vlasů.

"Nemám chuť ti nic říkat." odpověděla jsem popravdě.

"Ailee!" přerušil mě rychle.
"Je to jenom povídání, se Zaynem si taky povídáš, tak proč..." přerušil ho můj pohled.

"Ty nejsi Zayn." odsekla jsem a zastavila v chůzi, když se taky zastavil.
"Já nevím, jak ti mám vysvětlit, že o žádnou další vrbu nestojím. On byl první, on si mě získal a jemu důvěřuji."

"Nebo taky nemusíme mluvit vůbec," odfrkl si a rukou, kterou mě do teď držel, si mě přitáhl blíž. Párkrát jsem nechápavě zamrkala.

"Fotí si nás, tak mě konečně polib." prsty pozvedl mou bradu.
"Nebudu tě líbat." zamračila jsem se zhrozeně.
"Fajn, od teď se tě na to ptát nebudu." sklonil se ke mně a dlaň položil na můj zátylek, abych se nemohla odtáhnout. Tak jako tak bych nemohla. Těžce by se to vysvětlovalo novinářům.

Aspoň jsem semkla rty k sobě, ale jak to vypadalo, on chtěl polibek se vším všudy. Byl agresivní a vůbec se mi to nelíbilo, tak jsem ho při první příležitosti kousla do rtu. To ho alespoň donutilo se odtáhnout.
"Přestaň." sykla jsem.
"Přísahám, že ztropím scénu, jakou jsi ještě nezažil." zašeptala jsem, ale on nebral moje výhrůžky vůbec vážně. Tentokrát mě k sobě tak natiskl, že mezi námi nebyl snad ani milimetr místa. Chtěla jsem se vzepřít, ale moje ruce byly přišpendlené mezi jeho a mou hrudí, nedalo se s nimi hnout.
Proto jsem nadzvedla nohu a podpatkem přitlačila na jeho botu.

Bolestně sykl.
"Kurva, co děláš?" Naší malou válku neviděl nikdo, jen my dva.

Když povolil sevření, rychle jsem ho od sebe odstrčila.
"Už na mě nesahej!" zvedla jsem výhružně prst, a pak se rychle vydala cestou k restauraci, před kterou už stálo domluvené auto.
Bylo mi mizerně celých 18 minut jízdy s ním. Chtělo se mi plakat - znovu, protože on mě teď donutil se cítit jako naprostá ubohá nicka.
Neobtěžovala jsem se s poděkováním za odvoz a s mokrými tvářemi si to mířila do domu. Rozrazila jsem je, až jsem skoro zlámala nosy Niallovi i Zaynovi, kteří čekali na chodbě. Posadila jsem se na botník a snažila se dostat z nepohodlných bot na podpatku.
"Co se stalo?" zeptal se Niall, ale jeho pohled upoutal rozzuřený kudrnáč, který vrazil neurvale do dveří a lehce pokulhával na pravou nohu.
"Šlápla mi podpatkem na nohu, to se stalo!" kopl naštvaně druhou nohou do botníku, na kterém jsem seděla.
"Co že..." chtěl se nejspíš znovu zeptat, ale já ho přerušila.

"Strčil mi jazyk do krku!" vřískla jsem znechuceně.

"Chtěl jsem jim udělat divadlo!" hájil se obviněný.
"I přes můj výslovný zákaz?!" postavila jsem se a odkopla boty do koutu. Už tak jsem se cítila dost ponížená, že před nimi brečím, chtěla jsem prostě odejít.
Nemám chuť na další hádky, chci se zakopat nejlíp několik metrů pod zem a tam zůstat na dobu neurčitou.
Jenže on mě zase chytil.

"Pusť mě," trhla jsem rukou, ale jeho sevření tím jen zesílilo. Mám pocit, že nesnesu jediný jeho dotek. Alespoň ne v nejbližší době.

"Do háje, řekla ti, abys jí pustil!" Harry ode mě odletěl takovou rychlostí, až mě málem vzal sebou.

"A hele kdo se probudil?" ušklíbl se na to a oba si nás měřil pohledem.
"Copak to jde?" zamračil se Zayn.
"Sledovat rozmary někoho, jako jsi ty a nic neříct? Vzpamatuj se." zavrtěl hlavou. Očividně to Harryho dost rozčílilo, ale mezitím do chodby přišel i Liam s Louisem a když to vypadalo, že se schyluje k pranici, utli to, naštěstí.
"A tak se podívejte, co s námi dělá náš sen." vzal mě Zayn kolem ramen a tlačil nahoru po schodech, ať nemusím být u hádky, která se právě začala.

"Nemusel ses mě zastávat, stejně je to k ničemu," zamumlala jsem.

"A mám se koukat na to, jak si na tebe dovoluje?" syknul a zavřel dveře od mého pokoje.
"Ty se mi možná vyhýbáš, ale to nemění nic na tom, co cítím a co se stalo."

Nepřítomně jsem kývla, než mi došla jeho slova.
"A co cítíš?"

"Umím dobře předstírat, ale myslel jsem si, že jsi to pochopila." Zavrtěl zklamaně hlavou a otočil se zpět ke dveřím. Koukala jsem, jak bere za kliku a snažila se v sobě utišit tu část, která ho chtěla zastavit. Tak se to ve mně bouřilo. Jasně že to chápu, nejsem blbá, ale o to mě to bolí ještě víc. Já po něm toužím a vědomí, že on o mě stojí taky, mi tolik ubližuje.

"Počkej!" vyhrkla jsem bez přemýšlení. Silnější část mé osobnosti vyhrála. Rychle jsem ho chytla za paži, kdyby se mě náhodou rozhodl ignorovat, no on zamrzl na místě.

"Já to vím, ale... chápeš." co jsem řekla bylo úplně nesmyslné, ale já se nemohla nějak líp vymáčknout. Hodně smíšených pocitů a nerozhodnost, prostě jsem byla zmatená a nevěděla, co chci. Dveře bouchly, když do nich dlaní strčil.
"Jenom teď nikam nechoď, prosím."

Byla jsem trochu nervózní, když se pořád neotáčel a ani nestiskl mou ruku, ale pak si mě přitáhl k sobě tak prudce, až jsem zalapal po dechu. Nedal mi ani čas něco udělat, prsty mi zapletl do vlasů a sklonil se ke mně. Nemohla jsem potlačit svůj tichý vzdech, když své rty konečně přitiskl na ty mé. Ruce jsem obmotala kolem jeho pasu a horké polibky mu začala vracet. Tlačil mě do středu místnosti a pokračoval by dál, kdybych nenarazila do židle. Když se ke mně natiskl, nebylo to jako s Harrym. Když byl se mnou Zayn, snažila jsem se co nejvíc zmenšit odstup mezi námi. Jako by byl magnet. Hrozně mě přitahoval. Celou dobu měl ten svůj postoj a byl tak tajemný. Už si to nemůžu zakazovat. Nohou jsem odsunula překážku dál, aby mohl pokračovat ve své cestě. Už jsme nikam nešli, ale naše polibky se změnily z vášnivých spíš na zoufalé. Zmírnili jsme tempo, oba jsme si to chtěli užít, jak nejvíc to šlo. Když pak rty sjel na můj nos a čelo, opřela jsem se hlavou o jeho hrudník. Víčka jsem semkla pevně k sobě a stiskla jeho tělo.

"To už je podruhé, co při našem polibku pláčeš," zachraptěl. 4"Asi si to začnu brát osobně." pousmál se a prsty mi pozvedl bradu. Jeho oči se na mě dívaly tak něžně, bylo to poprvé, co ho takhle vidím. To, jak se mi otevřel.

"To není kvůli tomu," popotáhla jsem nosem. To už je druhé triko, co mu takhle zničím. Jsem nemožná.

"Já vím." povzdychl si a svou hlavu si sám opřel o mé rameno.
"Ale nechci, abys mě teď ignorovala." zašeptal do vlasů a jeho dech mě zašimral u ucha.

Natiskla jsem se na něj ještě víc. Už nikdy ho nechci pustit.
"Ani já tohle nechci."

"Tak to se mnou riskneš?"
"Risknu."