Breaking The Rules 14.

"Ahoj..." začala jsem a hned na to jsem zatřepala hlavou, ale kameru jsem nevypnula.
"Trapný začátek, já vím. No tohle celé je pro mě tak trochu novinka." Opřela jsem se o židli a zadívala se na svůj odraz v notebooku.
"Já jenom, eh, chybíš mi Emm a tohle je asi dost divný způsob jak ti to dát najevo, ale až budeš větší, chci abys tohle viděla a... abys pochopila, proč se to všechno teď děje, protože vím, že nejsem sestra, kterou by sis zasloužila." nepatrně jsem zvedla koutek. I přes to, že jsem měla na krajíčku.

Červené tlačítko na kameře blikalo, aby mi dávalo najevo, že se natáčí.
"Jenže je to hrozně těžké popsat slovy," podívala jsem se na své spojené ruce. Je to jen kamera, nemám proč se stydět, no stydím se. Za svůj život.

Proto je načase jít s tím ven. Nemám komu bych to řekla, někomu, kdo je nezúčastněná osoba v tomhle všem. Mám to omílat Zaynovi? Sám toho má dost a když jsme spolu, jsem ráda, že se k ničemu nemusím vracet.
A proto tohle, proto jsem si začala dělat ten videodeník. Alespoň jednou za týden natočím krátké video pro mou malou sestru. Ona to teď nechápe, ale až bude velká, dám jí to a ona bude vědět, proč byly věci tak, jak jsou teď.

A já? Mě to vysvobozuje.

"Jsou to dva roky, co jsem se přihlásila do x-factoru," začala jsem s nacvičenou větou. Připravila jsem si celou řeč, no předem mi bylo jasné, že se toho stejně držet nebudu.
"Dali nás dohromady s klukama a skončili jsme třetí, bylo to úžasné," rty se mi roztáhly do úsměvu. Vzpomínky jsou asi tak jediné hezké, co jí můžu nabídnout.
"Sice jsme si nebyli tak blízcí, ale to se dalo chápat. Já, jako jediná holka, jsem se hrozně styděla a držela se dál."

Tehdy mi bylo docela trapně, nevěděla jsem, jak se k nim chovat a všechny ty věci okolo... bylo to prostě divné.
Ale plnila jsem si svůj sen - i když teď to byl náš sen. Rok po x-factoru jsme se vídaly docela často, vzpomínáš? To bylo proto, že za námi nestála žádná společnost, která by nám řídila život. Jenže pak přišel Modest a já blbá podepsala tu smlouvu! Kdybys tak viděla, co to s námi dělá. Tohle není sen, ale noční můra. Noční můra za bílého dne."

Promnula jsem si oči a setřela jednu zbloudilou slzu. Napadlo mě, že až se na to Emm podívá, asi se mě lekne.

"Milovala jsem svůj rebelský styl oblékání, ale teď je ze mě značková lady na podpatcích, které mi jenom ničí nohy. Můžou vypadat božsky, ale když se na ně podívám, tak vidím jen to, k čemu mě donutili." zavrtěla jsem hlavou.
"Musím si hlídat každé deka a jediný den, kdy se tu jí nezdravě, je středa."

Nastalo ticho. Nějak jsem nevěděla, co dál říct, i když na srdci jsem toho měla hodně. Už jsem se natahovala, že vypnu kameru, ale skončila jsem zpět na zadku.

"Znáš Nialla? To je ten roztomilý blonďák, taky Ir. Zbožňuje jídlo a teď, když něco kupujeme, podívá se nejprve na etiketu, kolik to má kalorii. Teprve pak to dává do košíku. Dřív to bylo legrační, protože vidět, jak tohle dělá tak hubený kluk je... prostě vtipný, jenže teď už to nikomu k smíchu není. Zasedli si na něj a mám pocit, ne, my všichni máme pocit, že ho chtějí odstranit. Jen ještě nepřišla ta správná příležitost.
Oni mají pro všechno skvělé načasování, ublíží ti v době, kdy to nejmíň čekáš. Takovým podlým lidem se vyhýbej." ukončila jsem to dnes s těmito slovy. Až teď jsem kameru doopravdy vypnula. Videozáznam skončil u mě v notebooku, ve speciální složce pro to vytvořené.

Takhle jsem to dělala často. Od telefonátu s mámou jsem většinou dvakrát do týdne natočila video, které mělo třicet minut, někdy i více. Mluvila jsem tam o minulosti, ale taky o přítomnosti a o tom, co se tu děje.
Pomalu se to kupilo a já se nemohla dočkat jediného - Vánoc.

*

"Zdravím!" zamávala jsem zvesela do kamery. Moje dnešní nálada, ovlivněná setkáním se Zaynem, se promítla i zde.

"Dneska se mám dobře." vytáhla jsem si i nanuk - nízkokalorický a začala ho lítat. Brzo si dopřávám takové věci, když už je listopad, že?
"Byla jsem se Zaynem a nakupovali jsme. O Vánocích přijedu domů a konečně ti ho představím. Bude se ti líbit, musí, protože já ho asi miluju. I když jsem mu to zatím neřekla." pousmála jsem se na svůj odraz, který mi to hned oplatil. Hned na to jsem se zamračila.
"Možná jsi zmatená, protože jsem předtím mluvila o předstíraném vztahu s Harrym, ale o Zaynovi nepadlo ani slovo."

Trochu jsem si poposedla a v klidu dolízala nanuk.
"Je hrozné všechny kolem obelhávat. Nutí mě do vztahu s ním, protože je to údajně komerčně výhodně, na to, co cítím se mě nikdo neptá. Prostě to musím dělat přestože metr ode mě stojí vždycky někdo, koho opravdu miluju. Je to hrozné, víš? Je vedle mě a já nemůžu nic. Nemůžu mu věnovat delší pohled, než je třeba, nemůžu se ho dotknout... jako by tam ani nebyl. Přitom je mi na dosah ruky. Tohle ničí nás oba."

Tyčka od nanuku skončila v nedalekém koši.
"Už jsem říkala, jak moc se těším na Vánoce?" Pousmála jsem se, sama vím moc dobře, že několikrát.

"Nakoupila jsem hrozně moc věcí, protože Paul mi povolil limit na kartě. Je směšný, že vám nemůžu dopřát všechno, co bych si přála, když mám na kontě přes šest nul." zavrtěla jsem hlavou.
"Bohužel, řídí i tohle a k penězům se nedostanu tak snadno. To mi připomíná..." odmlčela jsem se na okamžik a složila si ruce na břiše.
"Dneska jsem se neovládla a ztropila scénu v Paulově kanceláři."

Vůbec jsem se necítila provinile, i když to tak možná vypadalo.
"Jestli jsi někdy slyšela, nebo uslyšíš od nás nějakou písničku, všimni si, kdo má hlavní hlasy a kdo je slyšet minimálně."

V duchu jsem se vrátila zpátky k dnešnímu odpoledni.

"Sedm a půl minuty, mám sedm a půl minuty a on jenom jednu a čtvrt!" postavila jsem se, protože jsem se tak alespoň cítila, že mám trochu navrch. Kuráž mi dodávala i Harryho přítomnost, sama bych za Paulem asi nešla. "Ty jsi ta poslední, která do toho má co mluvit. Jsou s tebou jen samé problémy a neplníš, co máš." zavrčel Paul.
"Já to plním, ale stejně mě neposlechneš." postavil se Harry po mém boku.
"Vzpamatujte se!" rozhodil manažer rukama a s pohledem upřeným na stůl se taky vyšvihl na nohy.
"Tohle je byznys! Podepsali jste tu smlouvu? Podepsali! To že jste si nepřečetli její dodatky, není vůbec můj problém!" rozkřičel se, až mě to donutilo o krok ustoupit. Atmosféra tady by se dala krájet.
Naše čtvrté album už bylo naplánované a stačí jen, abychom začali nahrávat, jenže to, co udělali je nespravedlivé. Mám o sekundu víc sóla než Harry, po něm je hned Liam se Zaynem. Louis toho tolik nemá, ale dojali mě, když Niallovi napsali sólo na jednu a čtvrt minuty. Jedna minuta a patnáct sekund, panebože!
Kvůli nervům jsem se celá klepala. V tuhle chvíli, kdy mě dohnal až na úplné dno mého rozčílení, mi bylo všechno jedno. Chce nám prodloužit smlouvu? Fajn! Ale ať společně s tím prodlouží i Niallova sóla.

Pohledem jsem lpěla na Paulovi, který mi ho hned začal oplácet.
"On tu už dlouho nebude a mým úkolem je, abych se o to postaral." zasyčel, práskl složkami a zmizel.
Vyhrůzeně jsem zakotvila očima na Niallovi. Vypadal, že se každou chvíli rozpláče.
Rychlým krokem se rozešel pryč, doslova utekl a Louis s Liamem se pro jistotu vydali za ním.
Promnula jsem si oči a zhluboka se nadechla.
"Harry..." šeptla jsem.
"Harry musíš něco uděla.t" zvedla jsem k němu hlavu.

"Ale co?" šeptl téměř neslyšně.

"Je to jako boj Ailee... a my prohráváme." ta slova jsem si přehrávala ještě dlouho po tom.

"Řekl to na plnou pusu, řekl že ho donutí odejít, chápeš?" bylo mi do pláče a ani jsem se nesnažila zadržet slzy.
"Všechno je to v háji." složila jsem hlavu do dlaní.