Breaking The Rules 4.

Uběhly tři dny.

Sobota.

Normálně bych se radovala, že je den odpočinku a že nic nemusím, ale jaksi jsem neměla možnost. Od rána jsem byla na nohou.

Zvuková zkouška, příprava na koncert, teď už mě čeká jen koncert samotný. Podle Paula to nemělo být nic velkýho, ale hala pojme několik tisíc lidí, takže to bude jedna z těch větších akcí. Nevadilo mi to. Tohle je jedna z věcí, kvůli které jsem se upsala, miluju to. Byla to část, kdy jsem nepředstírala. Prostě jsem si to užívala.

Problém nastal asi v první čtvrtině. Nefungoval mikrofón a s "náhodou" to byl Niallův mikrofon. Stačilo si vyměnit jeden pohled a všem to bylo jasné.

Pohled na jeho smutný obličej mě deptal. Jsou to svině, jinak to říct nemůžu. O malé pauze mezi písničkami, kdy kluci pili, jsem popošla k Harrymu a zatímco Louis bavil publikum nějakými vtípky, pošeptala jsem mu: "Půjčím mu svůj, souhlasíš?"

Střelil po mně pohledem a pak se kousl do rtu. Je jasné, že nad tím přemýšlel, budou z toho potíže.
"Nechci, abys měla problém, udělám to já."

"Víš, že my všichni budeme, nesejde na tom." povzdychla jsem si. Bez dalších slov jsem se na patě otočila, nahodila úsměv, a pak podala Niallovi mikrofon. Nějakou chvíli nechápal a dokonce to vypadalo, že chce odmítnout, no před těmi lidmi to nešlo.

"Omlouváme se, lidi. Menší technické problémy, ale Niall svoje sólo odzpívá s mým mikrofonem, takže se nemusíte bát, že o to přijdete." ještě jsem se k němu nahnula a tohle řekla.

Pak jsme se pustili do songu. S Niallem jsme si mikrofon přehazovali skoro přes celé pódium, oba jsme se do písniček smáli a ostatní kluci s námi taky blbli. Koncert jsem si po dlouhé době zase užila naplno.

Nadšení mě přešlo, jakmile jsme se schovali v zákulisí. No na druhou stranu, odnesli jsme to jen minimálně. I když nás seřvali, jako malá děcka, nic horšího se nestalo.

"Děkuji, že jsi to udělala." odchytil si mě Niall, když jsem vyšla ze své šatny.
"Za tohle neděkuj. Máš na to stejné právo, jako my ostatní."

Usmál se a krátce mě objal. Objetí jsem mu opětovala taky jen lehce.

Nialla mám asi nejradši. Nevím proč, ale příjde mi nejméně zkažený slávou. Pořád je to ten milej kluk a i když se spolu moc nebavíme, tak vím, že není typ, od kterého bych mohla čekat nějaký podraz. Není tak lstivý a nemá dvě tváře. Proto ho ty fans tak milují. Zase rychle odběhl. Přidala jsem do kroku, abych byla u auta stejně s kluky, ale stejně se to nepovedlo a trochu jsem meškala. V těch vysokých botech se pohybuji o něco pomaleji.

Po cestě z haly jsem ještě mávala fanouškům a úsměv ze mě spadl ihned, co jsem vlezla do auta s tmavými skly. Zaklonila jsem hlavu a opřela se o měkkou sedačku. Z noh jsem si skopla podpatky a bylo mi jedno, co si o mě myslí, když jsem nohy překřížila v tureckém sedu a zabrala tak skoro polovinu sedačky. Auto bylo velké, každý si hleděl svého. Louis a Liam žhavě smskovali, Harry poslouchal hudbu s Niallem a Zayn, který seděl naproti jen koukal z okna.

"Chceš namasírovat nohy?" zeptal se najednou. Obočí mi vyletělo překvapením nahoru. Vážně mi tohle nabídl? On mi chce masírovat nohy?! Pravda, z lodiček mě bolely hrozně a tohle není nabídka, která se jen tak odmítá. Beze slova jsem mu je položila do klína a zazubila se. Pohodlně jsem se usadila a hlavu si opřela o tmavá skla auta.
Pohledem jsem přejela jeho interiér a překvapené oči, které na nás oba do teď koukaly, se rázem obrátily jiným směrem. Velmi nenápadní.

*
První, co jsem doma udělala, byla horká sprcha. Když jsem nad dnešním koncertem přemýšlela, vlastně jsem si ho užila. A mám ze sebe dobrý pocit - udělala jsem radost Niallovi. Ať už jsou vztahy mezi námi jakékoli, v tomhle držíme spolu. Neváhala jsem a udělala něco pro něj, díky tomuhle se nemusím bát, že by mě nechali ve štychu oni. Nepsané pravidlo. 

Oblékla jsem si to nové pyžamo. Saténový overal, něco jako šortky a tílko spojené dohromady. Bylo to docela pohodlné, ale ani tak si na to pořád nemůžu zvyknout. Chybí mi staré oblečení a pohodlná bavlna.

Česala jsem si vlasy, když jsem uslyšela volání mého jména.
Nakoukla jsem na chodbu, ale nikdo už tam nebyl, tak jsem sešla až dolů do obýváku, kde jsem je našla mlčky sedět. Niall měl na kolenech položenou mísu s popcornem, už skoro poloprázdnou, předpokládám. Zato tváře měl naducané, jako veverka. Ostatním stačily o něco menší mističky a šestá byla položená na stole, asi pro mě.

"Děje se něco?" opřela jsem se o futra a nahodila nechápavý pohled. Odkdy my jíme společně popcorn? Byl tu dokonce i Zayn, co se stalo?

"Jdeš si sednout k nám?" poklepal Harry na místo vedle sebe. Pochybuju, že svůj zadek nacpu do těch třiceti centimetrů, co mezi ním a Zaynem byly. Ale rozhodla jsem se neprotestovat a posadit se. Pořád jsem byla trochu zaskočená.

"O co jde?" zeptala jsem se znovu.

"O ten dnešek." ozval se Louis jako první.
"Tohle už je potřetí během tohohle měsíce. Už jim to nežeru." cítila jsem, jak se Harry vedle napnul, když o tom mluvil.

To brzy. Mně bylo hned jasné, o co jde. Niallův pokažený mikrofon, úplnou náhodou nikde nebyl žádný náhradní a my mu nemohly půjčit ty svoje - to by došlo i úplně hloupému.

"Jenže co s tím chceš dělat." zamumlala jsem tiše. Všechny pohledy se stočily na Nialla. Jako jediný byl tiše, koukal do zdi. Dokonce do sebe přestal cpát popcorn.

"Proti nim se nedá bojovat, jako bys to sám nevěděl." zavrtěla jsem hlavou. Rozhodně se mi to neříká lehce, ale tohle je fakt, který řekne málokdo nahlas. Nikdo si nechce připouštět, jak nás mají v hrsti.

"Ale..." dodala jsem po chvíli trapného ticha.
"Můj mikrofon ti bude vždy k službám." Musela jsem se natáhnout přes Zayna, abych dosáhla na jeho ruku, ale nakonec jsem ho za ní chytla. Povzbudivě jsem se usmála a pak se zase stáhla.
"Už ze mě udělali umělou bárbí, nic horšího snad udělat nemůžou."

"Ale sluší ti to!" Cukla jsem sebou při zvuku Harryho hlasu.
"Já... díky."

Nebudu mu vysvětlovat, že je to něco, co nechci. Řekla jsem to už jednomu člověku a vylívat si srdce nebudu. Znovu už ne.
"Jak dlouho to je, co jsme se neviděli s našimi rodinami?" ozval se poprvé Liam. Když se na to zeptal, bodlo mě u srdce. Je to už hodně dlouho. Volala jsem s nimi, co to šlo (a že to moc často nešlo), ale to prostě nestačilo. Svou sestru jsem neviděla věčnost. Když jsem šla před dvěma lety do soutěže, byly jí tři. Od té doby jsme se viděly tak pětkrát. Nedivila bych se, kdyby mě při mé další návštěvě nepoznala. Mamka na mě za to byla naštvaná, protože si myslela, že mi jde o kariéru.

Nevidí to, co se děje okolo, neví, jak to je všechno těžké. Nicméně, Liamova otázka zůstala nezodpovězena, ale ozval se pro změnu Zayn.

"Uvažovali jste někdy, že s tím skončíte?" protnul jeho hlas tichou místnost. Milionkrát, odpověděla jsem sama pro sebe. Jenže skončit já, skončí všichni.

"Je to na hovno." zavrčel Harry a pak se postavil.
"Jdu do posilovny, předevčírem jsem nebyl. Zase budou brblat." sebral si mikinu z křesla. Přidal se k němu i Liam. To jsem brala jako konec seance.

I tak jsem ale ze stolu vzala svůj příděl a posadila se s ním na místo Harryho. Hned se mi sedělo líp, když tu bylo víc místa. Niall se odšoural k sobě do pokoje a Zayn otevřel okno, aby si mohl zakouřit.

"Tak jsme zbyly my dva, co si pustíme?" Sotva jsem vnímala Louise, jak kývá hlavou k vypnuté televizi. Pokrčila jsem rameny na znamení, že je mi to jedno a pohodlně se zavrtala do deky, kterou tu jeden z nich nechal. Doufala jsem, že tam pustí něco, u čeho zapomenu na všechny tyhle problémy.

Jenže jakmile film začal, přestala jsem to vnímat. Oči jsem sice nechávala zabodnuté v obrazovce, ale dívala jsem se skrz ni. Zaznamenala jsem jen, že běží něco s Brucem Willisem, a že si Zayn přisedl mezi nás. Hlava ztěžkla, padla na jeho rameno a to byl konec. Sladký spánek a nevědomost. Alespoň ve snech jsem byla volná.