Breaking The Rules 6.

Kufry mi přetékaly věcmi. Balit jsem nakonec začala ještě ten večer, co nám to Paul oznámil. Tak jsem se nemohla dočkat.

Horší bylo vstávání. Nemohla jsem se vykopat z postele. Nadopovala jsem se kávou, dala si jen malou snídani a byla jsem připravená. Jenže Harryho zmatky probudily celý dům, a tak se s námi ostatní šli rozloučit. Nejvíc bych ocenila, kdyby se mnou letěl Zayn. No on hold není jejich number one v naší kapele.

Harry se objal se všemi, jen s ním ne. Já na ně jenom kývla a stoupla si mimo.
"Když budeš chtít, napiš mi." vložil mi do dlaně číslo.
"Mrzí mě, že nejedeš ty." řekla jsem místo nějaké odpovědi a pohled stále upírala na zeď přede mnou. Trochu jsem se zastyděla, protože jsem tím přiznala, že ho mám vlastně nejradši. Nevěděl, co na to odpovědět, ale objal mě.
"Už se těším na tvoje fotky s delfíny," povzbudivě se usmál. Taky jsem se usmála a na chvíli si opřela čelo o jeho rameno. Takhle bych v jeho náručí klidně i usnula.

Ten klid ale dlouho nevydržel, přerušilo ho divné ticho. Když jsem se otočila na ostatní, všichni nás mlčky sledovali. Určitě jsem celá zčervenala a ihned Zayna pustila.

"Já... měj se hezky," zamaskovala jsem rozpaky za úsměv. Kufry nám vzal Matt s Lennym do auta, tak jsem si vzala kolem ramen jen malou kabelku a následovala Harryho.

Akorát svítalo. I v tuhle dobu bylo na letišti několik novinářů a fanoušci s nimi. No naštěstí byli v přijatelném množství, takže jsme rozdali jen pár podpisů a pak se šli odbavit. Letět v letadle nějakých 18 hodin se mi nechtělo ani za nic, ale management nám zabukoval první třídu, takže to snad rychle uteče.

Nakonec jsem stejně usnula, takže to bylo úplně jedno. Vzbudila jsem se až dvě hodiny před přistáním. Venku byla tma a letušky zrovna roznášely nějaké občerstvení.
"Dáš si něco?" zeptal se Harry a protáhnul se. Asi si taky zdřímnul, protože měl kudrliny celé střapaté a v očích ospalky.
"Asi jo, mám úplně sucho v krku."

"Tak nám vezmu jedno kafe. Celý ho sám nevypiju a oba potřebujeme kofein." objednal k tomu i nějaký koláček. Alespoň mě to trochu probudilo.

Hodinu na to jsme přistávali. Konečně. I přesto, že byla hluboká noc, tak tam bylo příjemně. V Londýně bylo ráno jen deset stupňů, ale tu by se dalo chodit i v plavkách.
"Tohle teplo si vychutnám." jako by mi četl myšlenky. Pobrali jsme zavazadla a vydali se k přistavenému autu.
"Nejsem ale vůbec ospalá, spíš mám hlad."

A tak se stalo, že jsme místo v pokoji skončili v restauraci. Dala jsem si nějakou dobrotu a oba jsme to zapili bílým vínem. Oficiálně jsem totiž plnoletá. Škoda jen, že jsem nebyla zvyklá pít. Hodně rychle mi ty bublinky šly do hlavy, takže jsem zůstala jen u té jedné sklenky.
Kolem tří ráno jsme se vydali do apartmánu.

"Mně se pořád nechce spát," padla jsem na postel.

"Mě taky ne, ale zítra musíme vstát brzo." svalil se do postele hned vedle.

"Hmm," zabručela jsem. Focení se nemůžu dočkat, ale zase vstávat brzy? Jenže když se postel prohnula pod jeho tělem, ihned jsem vystřelila do sedu.
"Počkej, přece nebudeš spát tady?"

"A kde jinde?" pozdvihl obočí.

"Třeba v nějaké jiné posteli?" pozdvihla jsem obočí.

"Nebuď labuť, tahle je prostě nejpohodlnější!"

"Vydělávám několik milionů ročně a mám se dělit s tebou o postel?" vstala jsem. O tohle upřímně nestojím. Neusnu vedle něj. Chtěl něco namítat, ale nakonec se prostě omluvil. Až jsem se divila.

"Lehl bych si na gauč, ale ten tu není, mohla bys mě, prosím, přetrpět?" řekl to takovým tónem, že jsem se musela pousmát.
"Snad bych to mohla přežít." řekla jsem před odchodem do koupelny. Když jsem se vrátila už osprchovaná, zalehla jsem s mobilem do postele. Napsal mi Zayn. Musela jsem se usmát na display.

´Zatím jsem tu toho moc neviděla. Hotel je pěkný, ale máme jen jeden pokoj . Jaké je počasí v Londýně?´ odepsala jsem mu na otázku, jak se mi tu líbí. Pod hlavu jsem si nacpala ještě jeden polštář, aby se mi líp leželo. Bylo milé, že se tak staral.

"Ty esemeskuješ?" zeptal se Harry.
"Jo, mám to snad zakázaný?" odvětila jsem otázkou a otočila se k němu. Ležel natažený na posteli a hlavu si podepíral rukama.

"Ne, jen se tak ptám, kdo ti píše?" Zeptal se zvědavě. Trochu jsem se pomrvila, když se na to zeptal. Co mu mám říct, po tom, co si mysleli, že se Zaynem něco mám? Všichni to hrozně zveličili, prostě jsme si začali rozumět. Možná je to trochu divný, po dvou letech pod jednou střechou.
"Zayn." na co lhát. Ať si myslí, co chce. Do teď mi to bylo jedno, tak proč to měnit. Všichni to hrozně zveličili, prostě jsme si začali rozumět. Možná je to trochu divný, po dvou letech pod jednou střechou.
"Zayn." na co lhát. Ať si myslí, co chce. Do teď mi to bylo jedno, tak proč to měnit.

"Ahaaa," protáhl.

"A to si smskujete jen tak, najednou po dvou letech?" naklonil se blíž ke mně, aby viděl, co mu píšu.
"A to se se mnou začínáš bavit jen tak, najednou po dvou letech?" vrátila jsem mu. Tohle je snad náš nejdelší rozhovor mimo kamery.

"Já se ptal první." upozornil mě a zase se stáhnul, když jsem display iPhonu schovala ke své hrudi.
"Jo, po dvou letech jsem si s ním začala rozumět." odvětila jsem teda chladně. Začala mi to být nepříjemné. Nebyl sice vyloženě zlý, jen moc vlezlý a já nemám potřebu se mu s něčím svěřovat.
"To je divné." okomentoval to.
"Dobrou, Harry." zhasla jsem svou lampičku a stáhla se bezpečně na svou půlku postele. A takhle je to vždycky. Stáhnu se, když by se někdo mohl dozvědět něco víc. Až se Zaynem to bylo jiné. Prostě jsem se mu jednou otevřela a teď nemám problém mu říct víc než ostatním. Nevím jak, ale získal si mě. Mou důvěru.

*

"Takže mám do té vody prostě skočit?" ujistila jsem se pro jistotu ještě jednou.
"Vážně mi nic neudělají?"

Harry zbytek slov ignoroval a sám tam skočil. Když jsem ho viděla, jak se tam rochní, tak jsem už neváhala a skočila za ním. Doopravdy první focení, při kterém nevadí že budu mít mokré vlasy. Sice nás oba načančali, abychom i s nimi vypadali dobře, ale i tak. Zatím je to to nejpřirozenější, co jsem kdy fotila.

"Ailee, neboj se ho dotknout," povzdychla si fotografka. Pořád jsem byla lehce nesvá. Pořád plaval okolo a šťouchal do mě, jenže já si toho k němu moc nedovolila.
"Neboj, on tě nekousne." připlaval Harry poblíž. Zamračila jsem se, on si je hladil úplně v klidu.
"Podívej," vzal mou ruku a spolu s tou svojí jí položil na Tobyho, jak nám vysvětlili, že se jmenuje tenhle delfín. Měl hrozně jemnou kůži. Nic jemnějšího jsem snad ještě necítila.

"To je úžasný pocit!" s rozjařeným obličejem jsem se podívala na Harryho. Rty se mu roztáhly do širokého úsměvu a druhou rukou mě objal kolem pasu, aby nás společně mohli vyfotit. Od té doby to šlo v pohodě. Dováděli jsme ve vodě, nijak nás netrápilo, že nás fotí. Prostě jsme si jich nevšímali a užívali si tu chvíli. Po dvou hodinách a malé pauze pustili delfíny do druhého výběhu, aby je mohli nakrmit. Pak jsme přešli k druhým fotkám, které mají být bez nich a mají být na obálce nějakého časopisu, který bojuje za práva zvířat.
Převlíkli mě do jiných bikin, a víc upravili. To už jsem si tolik neužívala. Fotky v plavkách není nic, co bych toužila fotit. Žádné svůdné pohledy po nikom rozhodně házet nebudu. Takové producírování je pro jiné povahy. No Harry se v tom vyžíval. Mohlo mi to být jasně.
"A teď se otoč trošku na bok, víc k Harrymu!"

"Máme jich snad milion." zavrčela jsem tiše, ale poslechla a ruku mu dala na rameno. Zase ten samý falešný úsměv, ten samý postoj. Ať už tohle skončí!

Když to ukončili, doslova jsem vystřelila z vody. Obmotala jsem okolo sebe osušku s logem nadace a obula se do žabek. Naštvání z focení ze mě opadlo hned, jak mi došlo, že od teď už mám volno. S Harrym jsme si dali v nějaké restauraci velkou pizzu na půl. Upřímně, snad ani v Itálii neměli lepší.
"Co máš v plánu?" zeptal se a odpil si banánového koktejlu.

"Nevím, ale chci si tu odpočinout od všeho." Pusu jsem si otřela do ubrousku a pohled zaostřila na moře, které bylo za jeho zády. Odmítavě zavrtěl hlavou což mě donutilo podívat se na něj.
"Něco se ti nezdá?"

"Večer půjdeme do Lima clubu, je docela známý a Paul chtěl, abychom se někde objevili." zamračil se na můj telefon, který právě zavibroval. Chmátla jsem po něm, aby to náhodou nenapadlo i jeho.

Tvářil se tak, že by ho nejradši rozdrtil v ruce, případně hodil o nejbližší zeď. Nechápu, co mu tolik vadí. A hlavně, proč mu to vadí.
´4 stupně nad nulou, letošní léto v Británii háže rekordy. Z.'

Nechtěla jsem se smát, vážně ne, ale nedalo se to ovlivnit.
'Já už usychám a začíná mi být pěkné horko, asi se půjdu schladit zpět k delfínům A.'

Odpověď přišla obratem: ´Neprovokuj! Z. ´ Zatímco Harry dojídal zbytek pizzy, já si se Zaynem vyměnila ještě pár smsek a pak mobil odložila. Sice zavibroval ještě několikrát, ale jasně jsem mu psala, že si budeme psát zase až večer.

"Proč máš ten pohled." zamračila jsem se.
"Jaký jako?" odsekl.
"Tenhle. Před chvílí jsi měl dobrou náladu a teď máš naštvaný tón." složila jsem ruce na hrudi.

"Jenom to pořád nechápu," zamračil se.
"Vážně spolu nic nemáte? Protože to vypadá úplně jinak."

Hmátla jsem po slunečních brýlí a nasadila si je.
"Já zase nechápu, co tobě vadí. To ti příjde tak neuvěřitelný, že jsem schopná se s někým normálně bavit?" fajn, možná jsem začala být lehce nepříjemná, ale musím se nějak bránit.

"Ne, promiň, nebavme se o tom. Tohle si užijeme spolu," zvedl ruce ve znamení míru.

"Jo jasně." ucedila jsem. Užijeme spolu? Chlapec si vážně nějak věří.
"Teď jsi to ty, kdo je nepříjemný."

Na to jsem neodpověděla. Co taky? Vyměnili jsme si pár naštvaných pohledů, dokud nepřišla servírka a neodnesla jídlo. Požádali jsme o účet a já mezitím sledovala svoje nehty a přemýšlela, co říct.
"Nikdy ses o mě nestaral, Harry, tak to neměň." rozhodla jsem se pro malou jízlivou radu.

*
Odpoledne už jsem seděla v hotelovém pokoji s výhledem a přemýšlela, co budu dělat. Proboha, jsem na dovolené, a nudím se? Tohle teda ne, užiju si to tu ať to stojí, co to stojí.
Proto jsem vytáhla knížku, převlékla se do svých dvoudílných plavek a s ručníkem se vydala k hotelové pláži. Moc lidí tu nebylo, alespoň na to, že je teď sezóna.
Lehátko i se slunečníkem jsme měli s Harrym přiřazené, a jak se zdá, on už si na tom svém vesele hověl.
"Ahoj." pozdravila jsem a ručník hodila na své lehátko. Knížku jsem měla pořád v podpaždí, a abych se přiznala, moc se mi do ní nechtělo. Radši bych blbla ve vodě, ale to s Harrym nehrozí. On sám držel v ruce nějaký časopis a listoval v něm.
"Na půl deváté jsem domluvil auto." na chvíli ke mně mrknul, když jsem si sedala vedle.
"Dobře, budu připravená." nevěnovala jsem mu víc pozornosti a otočila stránku, na které jsem kdysi dávno, když jsem ještě měla čas tu knihu číst, skončila. Navázala jsem na úplně stejnou větu, jen jsem se na to nemohla nějak soustředit. Ruch okolo přímo pobízel, ať se jdu bavit. Pohledem jsem pak utkvěla na vodním skútru. Nějaký kluk se na něm proháněl jak šílený a u toho vískal.
Snažila jsem se to ignorovat, ale oči mi neustále utíkaly zpátky.
"Tak jdeme?" uslyšela jsem Harryho hlas a hned na to ucítila jeho rozpálenou ruku na své. Rty se mi roztáhly do úsměvu.
"Děkuju, děkuju, děkuju!" opakovala jsem pořád dokola. Hodil časopis do písku a zatahal mě za ruku. Společně jsme si to mířili k půjčovně lodí, surfů a taky vodních skútrů.
Chlapík byl ochotný a rád nám povykládal co a jak.
"Snaž se mě nevyklopit." komentoval to slovy, když si sedal za mě. Sama jsem byla překvapená, že mi nabídl, abych řídila jako první. Dloubla jsem ho loktem do boku. On moc dobře ví, že nejsem špatná řidička.

Chytil mě kolem pasu i přes záchrannou vestu a mohlo se vyrazit.
Bylo to neuvěřitelný. Ten pocit volnosti a vítr ve vlasech. Harryho to muselo štvát, párkrát jsem zaslechla, jak prská všude okolo a snaží se je dostat z pusy, ale to mi jen přidávalo na náladě. Měli jsme to zaplacené na hodinu, tak jsem si chvíli zajezdila já, a pak jsme se vyměnili. Na moři to šlo blbě a já stejně na konec skončila ve vodě. Ale byla to legrace.
Vyblbli jsme se, a pak jen leželi na lehátku a nechali si nosit koktejly. Je fajn neohlížet se na to, kolik to stojí, když vím, že si to můžu dovolit. Dovolenou nám sponzoroval Modest, takže veškerá útrata v hotelové restauraci a baru se zapisuje na účet, který pak oni zaplatí. Navíc jsem si všimla, že už začínám chytat barvu. A to jsem ani nemusela sedět na zadku.

*
Vysušila jsem si vlasy hotelovým fénem a popadla šaty, které jsem si připravila na dnešní večer. Chvíli mi trvalo, než jsem si je vybrala. A nebylo to proto, že bych měla tolik nádherných šatů, že bych si mohla vybírat, jen nejsem šatový typ.

"Tyhle boty jsou zlo," zamumlala jsem si pro sebe a nazula si jednu lodičku. Chodí se v nich dobře, první tři minuty. Když jsem vylezla z koupelny, on už byl připravený, takže jsme odevzdali kartu dole na recepci a s přáním ať si užijeme dnešní večer, jsme nasedli do připraveného auta. Netěšila jsem se. Dávat si neustále pozor na make-up, nebo jestli nemám někde pokrčené šaty, nepatří zrovna k mým hobby.

Být chlap, tak to taky neřeším. Harry byl jednoduše oblečený. Tmavé kalhoty a bílá košile.
"V klubu nás snad nikdo otravovat nebude." okomentoval to když viděl ty davy. Samozřejmě jsme upoutali pozornost a já byla upřímně ráda, když jsme vlezli dovnitř a dali si nějaký drink. Je to už hodně dávno, co jsem si byla jen tak zatančit.

*

Ležela jsem na pláži s obrovskou bolestí hlavy. Netuším, jak se Harrymu podařilo opít mě, protože to se ještě nepodařilo nikomu. Jenže to pití, co objednával, bylo hrozně dobré. Nejdřív mě to dostalo do nálady a já se konečně roztančila. No po tomhle mám solidní mlhu.

Ale mám svou hrdost a nebudu se ptát, co se stalo. Už tak se mi pěkně ráno smál. Na dovolenou jsem se těšila, ale že se hned první volný večer opiju, to mě fakt nenapadlo. Proto jsem celé dopoledne byla na obyčejné vodě a tabletce. Později se umoudřil i můj žaludek, a pak i hlava, takže jsme si zašli na malý oběd a pak i do vody.

"Je tu krásně," prohodil jakoby nic na což jsem tiše přitakala. Slunko svítilo od rána do večera, v podstatě vždycky bylo co dělat a co hlavně, v dohlednu žádný management!

"Klidně bych tu zůstala, žádný stres." zamumlala jsem a začala si to mířit ke břehu. Beze slova mě následoval. Abych přiznala, docela jsem si zvykla mít ho v patách. On si často vystačil sám. Pořád něco mluvil a stačilo mu většinou moje kývání nebo mumlání či strohé odpovědi. To je stav ideál, nebo ne? "Ale trochu mi chybí kluci," přiznal. Chvíli jsem si hrála s mokrým pískem, než jsem se donutila ke kývnutí. Přiznat něco takového, to už je pokrok.

"Nedivím se, já být s někým tak dobrá kamarádka, tak mi taky chybí." namalovala jsem kytičku do písku a hned na to ji smyla vlna.

"Nedělej se, celý každý večer jsi přilepená ke svému telefonu a posíláš esemesky. A nemysli si, že jsem si nevšiml, jak se u toho přiblble usmíváš," zašklebil se.

Na okamžik jsem zavřela oči.
"Řekni mi, proč tě to tak hrozně žere?! Co ti udělal, že ho nemůžeš vystát a pořád se do něj navážíš?"

Zamrkal, jako by se ho moje obvinění nějak dotklo. Mimoděk jsem se dotkla přívěšku na krku, ostatně jako skoro vždycky, když mluvím o Zaynovi. Ať se stane cokoli, jeho jméno budu mít od teď spojené se Slunečnicí.

"Je to prostě... pořád si drží ten svůj postoj. Nepustí nikoho k sobě. Co si o něm mám jako myslet, když s ním bydlím víc jak rok a nic o něm nevím?"

"Ne, že by ses nějak snažil," vyjela jsem trochu ostřeji, až to překvapilo i mě samotnou. "Říká ta, která se s ním až moc přátelí v poslední době." odsekl.
"O čem tu mluvíme Harry? Už předtím jsem ti řekla, že jsi se do mě nikdy nestaral a že u toho máš taky zůstat." mluvila jsem tiše, kolem byli lidi, ale myslím, že to bylo dost důrazné. Na jeho tváři se vystřídalo několik výrazů, začalo to u naštvaného, skončilo u smířeného.

"Třeba to chci změnit." řekl jen tak, do větru.
Tohle se mi asi zdá. Proč mě prostě nemůže nechat na pokoji? Proč se furt zajímá a chce všechno vědět, copak nemůže pochopit, že o to prostě nestojím?

"Nezměníš to, pokud se budeš navážet do jediného člověka, se kterým se z kapely bavím," pokrčila jsem rameny. Neměla to být urážka, prostě jen holý fakt.

Věnoval mi jeden nevábivý pohled a pak raději odešel. Tohle vypadalo jako konec naší konverzace.