Breaking The Rules 8.

Na dveře se ozvalo zaťukání. Nejdřív jsem se to rozhodla ignorovat a dál polehávat, jako do teď, ale ten člověk byl neodbytný.

"Dále." zavolala jsem a posadila se. Až když ta osoba vešela, napadlo mě, že jsem si mohla aspoň upravit vlasy. Popřípadě řasenku pod levým okem. Být to třeba Paul, tak to schytám. Musím být přece vždy 'perfektní'.

I doma, kdy mě od paparazzi dělí hrubá stěna domu a dlouhá zahrada.
"Ahoj, neruším?" ale ani on nevypadal tak, jak by "měl". Vlasy měl pocuchané a na sobě tepláky, rozhodně neodpovídal zlému chlapci. Pravidla jsou od toho, aby se porušovala, no ne?
"V pohodě, jen ležím."

Vešel a hned za sebou zavřel dveře. Jak kdyby nikdo neměl vědět, že je u mě v pokoji.

"Můžu?" ukázal na postel a já pokývala hlavou. V ruce si držel svůj malý černý laptop, a když se usadil, položil si ho na kolena.
"Chtěl jsem se tě zeptat už dřív, ale řekl jsem si, že je to tvoje věc... no pak mě napadlo, jestli o tom vůbec víš." ťupal na touchpadu.
Absolutně jsem nechápala, o čem to mluví. Ten poprask okolo toho, že máme točit ten film, už vím, teď už je to spíš "staré".

"Jen mě zajímá, jestli je to pravdivé," nervózně se podrbal na týle, než mi podstrčil jeho notebook.

Věnovala jsem mu pohled předtím, než jsem se zakoukala na obrazovku.

Nový pár na scéně!
Žádné randění se Zaynem Malikem.
Harry je číslo jedna.
Žhavé fotky v plavkách.
Lechtivé dovádění na pláži.
Líbání v Bahamském klubu Lima.
"Praštili" do toho!Fanoušci Hailee se dočkali.
Fanynky pláčou, mladý Harry Styles už je zadaný, klofla ho jeho kolegyně Aileen Beaton.

Pusu jsem stočila do malého "o".
Proboha!
Notebook jsem rychle zaklapla a postrčila k Zaynovi, jako bych se ho štítila. V hlavě mi to šrotovalo, jako snad niky. A najednou bylo všechno až moc jasné.

Chtěla jsem jediné, aby mi to ON vyvrátil. Hned jsem se vymrštila do stoje a rychlými kroky doprovázenými dupáním jsem opustila pokoj a následně taky sletěla schodiště. Jak jsem si myslela, seděl v obýváku a v klidu se s kluky díval na nějakou blbost.

"Ty víš, o co jde, že jo?" zakřičela jsem a ruce si založila na hrudi v obranném gestu. Začalo se mi těžce dýchat a žaludek se taky nezdál zrovna dvakrát v koncidi.
A jeho provinilý výraz mi napověděl, že to ani nemusím dál rozvádět. Ví přesně, o čem mluvím.

"Řekni to popravdě, Harry." můj tón mu musel dát jasně najevo, že tady nebude žádná sranda.
Vyrušila jsem ho uprostřed nějaké činnosti a křikla naprosto nesmyslnou větu, ale on to věděl hned.

"Promiň," vyšlo z něj jen. Otočila jsem se na patě, protože tohle mi jako ujištění stačilo. Je to pravda.

"Chtěl jsem to usnadnit tobě." byla jsem už na půl cesty ke schodům, když ke mně dolehlo tohle.
Postavil se z gauče a mávnul na Liama, který se očividně dožadoval vysvětlení.

V jejich obličejích bylo jen zmatení, a když jsem se ohlédla ke schodům, na kterých už teď stál Zayn, došlo mi, že to vážně nikdo nemohl vědět. Domluvili se jen s ním... jak podlé.
"Usnadnit mi to?" prskla jsem, ale můj hlas už nezněl tak silně jako na začátku.
"Jasně, mohli jsme... mohlo to být vzájemné." nejistě přešlápl.
"Panebože!" vřískla jsem.
"Co si myslíš? Že jsem jako jedna z tvých přiblblých fanynek, co ani neví, jaký ve skutečnosti jsi, a tak ti stačí pár dnů se mnou o samotě a já se do tebe zamiluju jako nějaká blbka?"
Bylo mi zle, tak strašně. Management v tom má prsty a Harry v tom jede s ním.

"Pozor prosím," chtěla jsem projít okolo Zayna, ale Harry mě nepustil. Jeho prsty se mi silně obmotaly okolo paže.
"Tak jako tak to budeme muset udělat!"

Byl na mě moc blízko na to, abych se na něj podívala, takže jsem semkla víčka pevně k sobě.
"Ne ty jsi nás zaprodal. Myslel sis, že mě sbalíš a já se alespoň nic nedozvím, ale přepočítal ses." odstrčila jsem ho od sebe. I přesto, že jsem do toho vložila veškerou svou sílu, tak se hnul jen o kousek.
"Bože proč jsem tak naivní?" polkla jsem slzy, které se draly ven.
"Ano Ailee, jako jedinou holku jsme vybrali tebe a pak jsme vybrali Harryho." imitovala jsem to dost mizerně, ale co na tom sejde.
"Společný pokoj, jako bychom si nemohli koupit za ty prachy rovnou celý hotel!" čím víc mi začaly docházet všechny ty souvislosti, tím se mě zmocňovala hysterie.

Nejhorší je, že můžu vyšilovat, jak chci, stejně na tom nic nezměním. Tahle skutečnost mě úplně ochromila.

Hlavu jsem složila do dlaní, abych svůj obličej uchránila od jejich pohledů.

"Já to nedokážu, rozumíš? Nemůžu předstírat něco takového, nemůžu." neodpověděl.

Všichni byli tak ticho, že jsem slyšela jen svůj dech a vzlyky. Několikrát jsem si promnula oči, ale ani to mi nepomohlo.
Nohy balancovaly a má chuť utéct se stupňovala. Bylo mi to už jedno. Nevnímala jsem, že si beru bundu, nazouvám boty a přes hlavu si přetahuji kapuci. Budou problémy, velké... ale žádný z nich nebude tak velký jako tenhle.

Doběhla jsem až k brance, tam jsem se donutila zpomalit a utřít si slzy. Otevřela jsem ji a vylezla na ulici. Bylo chladno a už se stmívalo. To je jedině dobře - pro mě. Alespoň budu více zahalená a nikdo si mě nevšimne.

Procházela jsem se už loudavým krokem po naší čtvrti, kde byly jen samé domy podobné tomu našemu. Na chvíli jsem se zastavila, když mi zabrněl telefon. Ale z kapsy jsem ho nevytáhla a prostě jsem počkala, až přestane, a pak se zase dala do kroku. Chci být sama. Asi mi bude trvat, než se z toho vzpamatuju. Potřebuju být se svými myšlenkami o samotě.

Šla jsem podél hlavní, takže mi společnost dělala jen projíždějící auta, no stejně jsem si hlavu nepročistila. Pořád musím myslet jen na to, jak hrozný můj život je. Bože, jak jsem před dvěma lety toužila po slávě a po vyprodaných halách. Aby lidi skandovali moje jméno a aby byli rádi za moje písničky, za můj zpěv... aby byli rádi za mě.

Teď se to všechno hroutí a já se neustále vracím k tomu, jestli to bylo správné rozhodnutí.
Nahlas jsem si povzdychla a přitáhla si mikinu blíž k tělu. Za okamžik se rozsvítily pouliční lampy a já si až teď uvědomila, jak pozdě už je. Připadalo mi, jako bych byla venku jen pár minut, no ve skutečnosti to byly spíše desítky minut. Asi je čas vrátit se do reality. V tom mě utvrdilo i černé auto, které zastavilo vedle mě.

Zvedla jsem k němu hlavu a čekala, kdo z něj vystoupí. Čekala jsem kohokoli z managementu, možná i Harryho, ale Zayna? Ne, nenapadlo mě, že zrovna on by mě hledal.

"Nastup si," řekl jenom. Pohledem jsem vyhledala tmavou oblohu a na nos mi dopadla kapka deště. Proto jsem neváhala ho poslechnout.

"Došla bych domů sama," namítla jsem chabě. Nevěnoval mi další pohled, a když jsem už seděla bezpečně připásaná na sedadle spolujezdce, rozjel se.
"Už tak máme oba průšvih, tak si to alespoň trochu užijeme, ne?" snažil se o lehký a bezstarostný tón, ale i tak byl napjatý a pevně svíral volant ve svých rukou.

"Nemusel jsi..." chtěla jsem začít svou řeč o tom, jak nechci, aby měl kvůli mě průšvih, ale zastavil mě zavrtěním hlavou. Mlčky se zařadil na dálnici a bez řečí opouštěl Londýn, který přitahoval svými světly veškerou pozornost.

"Kam jedeme?" odvážila jsem se zeptat až po také době.

"Nevím, někam." odvětil a sešlápl pedál.
Nohy jsem si přitáhla k tělu a hlavu si opřela o okýnko. Utíkali jsme z té kopule, ve které žijeme, alespoň pro jednou.

"Budu to muset předstírat, že jo?" pevně jsem semkla víčka k sobě. Ráda bych byla ten typ člověka, který nemá problém předstírat vztah. Jenže já nejsem, mě to ničí.

"Já nevím." povzdychl si, a když předjel černý mercedes, zařadil se zpět do pomalého pruhu.
Chvíli vládlo ticho a já nechtěla cokoli říkat, protože on očividně nemá chuť se o tom víc bavit, ale opět mě překvapil.
"Myslel jsem si, že to víš."

"Vůbec mě to nenapadlo," zavrtěla jsem odmítavě hlavou.
"Myslela jsem si, že je tak dotěrný, protože je to prostě Harry," být v jiné situaci, asi bych se zasmála tomu, co jsem řekla.

"Pořád mi byl v patách a o všechno se zajímal. Nešlo mi to do hlavy, ale spíš mě to otravovalo, než aby mi to lichotilo." nakrčila jsem nos.
"A z toho clubu si nic nepamatuju. Nevím, že jsme se líbali a on mi to na druhý den ani neřekl. Neřekl nic, sprostě lhal a zatloukal."

Jedna ruka mu sjela z volantu na tu mojí. Povzbudivě ji stiskl.

Nepotřeboval řadit, a tak jsem ji vzala mezi své dlaně a stisk oplatila.
Tohle potřebuju. Cítit, že je tu někdo semnou. Na jednu stranu můžu být ráda, že to všechno přišlo až teď. Cítím, že v Zaynovi mám oporu, a to mi moc pomáhá. A po druhé straně to nechápu. Proč se to změnilo, ten vztah mezi námi a proč to takové nemohlo být dřív? Otázka na kterou neznám odpověď a nejspíš ani v dohledné době znát nebudu.

*
"Dám si... kafe, jaké máte?" optala jsem se obsluhy malého bistra U Anne.
"Latté, Expresso, Turka..." začala jmenovat, ale zastavila jsem ji a objednala si hned to první. Zayn zůstal věrný obyčejné sodovce, za to si to ale vynahradil krabičkou cigaret, kterou hodil na stůl vedle popelníku. Mlčeli jsme, dokud nám objednávku nedonesla a pak se postavila zpátky za pultík. Nudila se, protože jsme tu byli jen my a pak jeden chlápek vzadu u stolu. Liduprázdno, jak tohle mi chybělo.

"Díky, že jsi mě sem vzal," řekla jsem, spíš abych zaplnila to ticho.

"Bylo tam docela dusno po tom, co jsi odešla." odpil si vody. Pohled jsem zabodla do desky stolu a pohrávala si s cukrem, který jsem dostala ke kafi, no nepoužila jsem ho. To já nikdy, kávu si ráda vychutnám hořkou, někdy to až štípe do jazyka, když přidám i smetanu.

"Chceš říct, po tom co jsem ztropila scénu a utekla?" spíš jsem konstatovala, no tvář jsem k němu radši nezvedla.

"No, tak nějak," uchichtl se. Obočí mi vystřelilo nahoru. On se mi vysmívá? Opřela jsem se a zapřela svůj pohled do jeho očí. Smích přešel, když jsem zase zaslzela. Vydechla jsem ze sebe všechen vzduch a pokrčila rameny.
Co říct? Bylo toho tolik, co jsem měla na srdci, tolik pocitů, se kterými bych se mu svěřila, ale mám strach.

"Nebreč," přisunul se na lavici blíž ke mně a ruku mi přehodil okolo ramen.

"Když já nemůžu dýchat." špitla jsem. Zase jsem se zhluboka nadechla a vydechla.
"Jsem jako v kopuli ve které mi dochází kyslík."

Jeho stisk ještě zesílil.
"Třeba to s Harrym nebude tak špatné," řekl opatrně. Snažil se mě uklidnit, ale způsobil jen můj hysterický smích.

"S kýmkoli by to bylo lepší než s ním. Ještě po tom všem." zavrtěla jsem hlavou. Už jenom představa toho, jak se s ním držím za ruku, objímám ho a nedej bože líbám, polívá mě nepříjemná horkost a nevolnost se mnou svádí boj. Dokázala bych si na jeho místě představit Zayna.

Tahle myšlenka mě vyděsila, no na druhou stranu, není se čemu divit. Jenže to se jim nelíbilo. Paul už tehdy řekl, že vedení má jiné plány. Kdybych tak předtím tušila, co jsou to za plány. 

Ale co jsem čekala? Harry je nejoblíbenější a bulvár se v nás vyžívá. Smála jsem se tomu, byla to blbost a teď to máme všem potvrdit. Žhavý páreček vyjde na veřejnost. Bude to senzace, pro ně. Nechápu to.

Nejdřív si nedokázali představit, že bych se měla s někým z nich spárovat. Ale názory se mění, jak vidím. Očividně v tom po tak dlouhé době viděli výhodný komerční tah.
"Když už si jednou myslím, že je to docela v pohodě a začínám být šťastná i s tím vším, něco se musí pokazit."

*

Už jsem jen seděla, ruce založené v klíně a poslouchala, co po nás, respektive mně, chtějí. Vysvětlovali mi, proč je nejlepší, abych byla s Harrym. Prý by bylo dobré, kdybychom spolu byli i doopravdy. Blbost. Větší jsem nikdy neslyšela.

"Já s tím nesouhlasím." řekla jsem v odmlce, kdy čekali, že se nějak vyjádřím. Co taky čekali? Že budu skákat do stropu? To sotva.

"Jestliže to nepůjde, vymysleli jsme záložní plán." hodil dvě velké složky na stůl.
"Záložní plán?" zopakoval Harry nechápavě.
"Scénář." pleskl Paul rukama.
"Prostě budete hrát. Myslel jsem si, že Harry se svojí úlohy zhostí dobře, se ženami má dost zkušeností, ale když to nepůjde..." obdařil nás úsměvem.
"Mám to pod kontrolou, tohle si nechej." naštval se jmenovaný a vstal od stolu. Promnula jsem si spánky. Může to být ještě horší?
"Předstírat vztah s Harrym, chápu, je to vše?"

"Pojď, jdeme." zatahal mě za ruku a vedl pryč z kanceláře.
"Vidím vás!" slyšeli jsme oba těsně před tím, než se dveře zabouchly. Měla jsem chuť do nich udělat díru pěstí. Radši do Paulova obličeje, no za dveře bych nedostala tak vynadáno. Zastavila jsem se před východem, kde čekalo zase plno lidí. Nasadila jsem si brýle a naposledy mrkla do zrcadla.

Měla jsem celou noc na to, abych se připravila nejen na tenhle rozhovor, ale i na svou 'roli'. Ať chci nebo ne, nemůžu se s tím smířit, ale musím to hrát.

Pořád to jedno slovo: musím, musím, musím.

Ještě jednou jsem se pořádně nadechla a pak vložila svojí drobnou dlaň do Harryho. Stáhnul mě k sobě a beze slov jsme se začali za doprovodu ochranky tlačit k přistavenému autu. Donutila jsem se dokonce i usmát. Nevnímala jsem jeho ruce kolem mých ramen a polibky do vlasů. Svoje oči, které plakaly, jsem schovala pod brýle.
A tak to začalo.

*

Odložila jsem kabelku na botník, zula boty a pak sundala brýle, abych si mohla setřít slzy. Všechno tak automaticky, až to nebylo normální. Tak hrozně mě bolely nohy z těch lodiček. Pořád nějaké focení, nějaké zkoušky a nějaká práce. Neustálé předstírání.

"Takže konec hry na schovku?" zeptal se moderátor a přiložil mi mikrofón k ústům. Chtěla jsem odpovědět, musela jsem, ale z mých úst nevyšlo nic.
"Tak nějak." Harry a jeho záchrana. Zachrání to vždycky.
Ale jde taky o jeho zadek, no ne?

Jsi vedle něj moc malá, holky ti nakoupily několik párů vysokých bot, nos je, vypadá to líp." Paulovi bych v tu chvíli odkývala snad i mou vlastní popravu.

"Lidi vás milují, jak to děláte?" - hrajeme divadlo, jednoduchá odpověď kterou si musím nechat pro sebe.

"Jsme moc vděční lidem, že berou fakt, jak moc se milujeme. Myslím, že tím to je. My se milujeme, oni nás milují." Odpověděl Harry za nás oba.

"I Harryho fanynky to vzali docela v pohodě, jak se zdá." zase dala mikrofon přede mě.
"Eh, jo." vyšlo ze mě jen.
Nemůžu, nemůžu nic říct a nemůžu se soustředit, když je u mě. Každý pohled na jeho úsměv mi připomíná jen to, že je tohle všechno podvod a že mě nutí k něčemu, co já nechci.

Tohle mě zabije. V lepším případě z toho zešílím. Ještě chvíli jsem stála v předsíni, dlaněmi opřená před zrcadlem, než jsem se pohnula. Chodidla mě pálila při každém kroku. Prsty jsem měla opuchýřované až hrůza, to bude zítra na pedikůře legrace.
"Je něco k jídlu?" s těmito slovy jsem vešla do kuchyně, kde seděl Niall a něco baštil.
"Nic moc, kluci objednali pizzu, když je středa." Pizzové středy jsou tu raritou. Jediný nezdravý den v týdnu.
Kéž bych tak svůj smutek mohla zajídat aspoň sladkým. Vzala jsem si jeden trojúhelníček s přesvědčením, že mi to stačí. Nepřeháním, když řeknu, že mi vztah s Harrym zničil chuť k jídlu. Je sice vysoký a urostlý, ale spodní polovinu těla má snad nadměrně hubenou, proto nesmím přes stehna nic přibrat - alespoň mi to bylo řečeno.
"Kdo všechno je doma?" zeptala jsem se a do sklenky si nalila džus.

"Všichni," promluvil s plnou pusou, až skoro poprskal stůl.

"Fajn." odpila jsem si, abych to po cestě nevylila a vydala se k odchodu.
Vypadal vtipně, ale já už neměla ani sílu se smát. Po cestě jsem v předsíni minula Harryho, který se ještě zdržel venku. Naše rande bylo úmorně dlouhé.

Věřím, že ani jeho to nebavilo, ale nic neříkal.

Nevěnovala jsem mu další pohled a rychle vyklusala do pokoje, kde jsem ze sebe konečně strhla ty hnusné šaty a natáhla na sebe černé legíny a nějaké volné tílko. Cítila jsem se trochu lépe. Navíc to byla taková moje osobní rebelie - tílko s potiskem Airon Maiden nepatří zrovna k věcem, které na sobě smím nosit. No já ho před několika dny našla zapadlé, a když se chci vyvztekat, obléknu si ho. Mám tak aspoň pocit, že jsem se jim v něčem postavila. I když to nikdo jiný nevidí.

Opláchla jsem si obličej a pak se svalila do náruče mé postele. Když jsme přijeli z té naší malé dovolené, nudila jsem se, no teď mám pocit, že nemám absolutně žádný čas pro sebe. Ale jakmile nějaký ho mám, prostě ležím v posteli a užírám se svými myšlenkami. Ubohé, no na nic akčnějšího se jaksi necítím.

Po chvíli sebelítosti jsem se stejně zvedla, vzala si do podpaží polštář a do ruky první film, co na poličce ležel. A směr? Zaynův pokoj. Je mi fuk, jestli po cestě potkám někoho z nich. Nejsem povinna jim nic vysvětlovat.
Nadechla jsem se a zaklepala.
Odpověď se nedostavila, místo toho se otevřely dveře. Co můžu ztratit? Buď mě vyhodí, nebo se spolu budeme dívat na film.

"Vzala bych i popcorn, ale jestli jsme někdy nějaký měli, Niall ho určitě snědl." Čekala jsem na reakci, no on jen ukázal, ať jdu za ním, na tváři pořád ten stejný úsměv. Zavřela jsem za sebou dveře a pak se vypláskla na postel. Po pár večerech takhle strávených jsem si to dovolila a nepřišlo mi to nijak neomalené.

On kouknul, co jsem přinesla, pokroutil hlavou a strčil do přehrávače něco ze své sbírky.
Pak šel ke mně si sednout.

Ač jsem nechtěla, sledovala jsem každý jeho pohyb.

"Ani jsem nekoukala, co za film beru," přiznala jsem. Kdo ví, co to bylo za film, ještě by si o mně myslel, kdo ví co.

"To je jedno," věnoval mi další úsměv. Zdá se mi to, nebo má dneska nějak dobrou náladu.
Pozdvihla jsem obočí a nespustila ho z očí, když si sedal vedle.

"Když se budeš bát, můžeš mi mačkat ruku," koukl se na mě.

"Spíš mám obavy, že usnu." narovnala jsem se a pohodlně se usadila. Peřiny měl dobře naducané, tak jsem si o ně opřela hlavu a nohy pod ně taky strčila.
"Dlouhý den?" zeptal se, když běžely jen úvodní titulky.
"Několik úmorných hodin strávených v Harryho společnosti. Usmívala jsem se tak, až mě teď bolí pusa." propletla jsem své ruce do sebe. A taky se divím, že nemám natržené koutky od neustálého zívání.
"Ale ty dneska vypadáš jako sluníčko," pobídla jsem ho, aby taky něco řekl. Ať se pořád nebavíme jenom o mě.

"Mám jen dobrou náladu, když tu Harry celý den nebyl." zašklebil se.
Ti dva se nějak moc nemusí a já nechápu proč.

"Takže za tvou náladu můžu vlastně já!" uchichtla jsem se. Teoreticky, Harry byl pryč jen díky mně.

"Ber to jak chceš." nohy strčil pod deku ke mně, a pak se zadíval na úvod filmu. Jestli si myslel, že jsem ten typ holky, co se u krváků bojí, neměl pravdu. No problém nastal, když film skončil a v pokoji se rozhostila tma. Ne, já se nikdy při filmu nebojím. Strach přijde až po něm.

"A konec." ucedila jsem tiše a svalila se do lehu.

"Už nikdy nechci vstát, tohle je ta nejpohodlnější postel vůbec," povzdychla jsem si tiše. Zaynova přítomnost mi pomohla zapomenout na všechno okolo, ale s koncem filmu realita klepala na dveře. "Tak tu zůstaň, já se s tebou rozdělím." tiše se zasmál a pak rozsvítil lampičku.
"Lákavá nabídka ale... zítra vstávám." podepřela jsem se na loktech. Natáhl ruku a zandal mi za ucho několik pramínků, které mi bránily ve výhledu. To intimní gesto mě nutilo zavzpomínat na příběh, který jsem četla v letadle. Kdybychom se takhle přátelily a nenastala by ta věc s Harrym, možná bych nebránila, aby se to někam posunulo. Tak jako tak, nemohla jsem se zbavit představ, které mě pronásledují už pěknou řádku dní.

"Zayne..." měla jsem něco na jazyku, ale když se na mě podíval, vypařilo se to. Mlčel a koukal mi do očí, ten pohled... byl tak, tak moc jsem zatoužila jen po jediném.
Lokty jsem se odrazila od postele a prsty ho vzala za bradu. I kdyby se chtěl odtáhnout, nestihl by to, protože jsem své rty přitiskla na ty jeho. Trvalo to jen několik málo sekund, než jsem se odtáhla, no ten pocit byl k nezaplacení. Všechny problémy světa mi za to v tuhle chvíli stály. Nechtěla jsem otevřít oči a čelit zase realitě. Nechtěla jsem se mu za to ani omlouvat. Poprvé po dlouhé době jsem udělala něco tak, jak jsem to cítila, tak ať si mě za to proklíná, jak chce.

Nakonec to stejně nebylo zrovna to, čeho jsem se z jeho strany dočkala. Prsty zapletl do mých vlasů a rty se vrátil tam, kde jsem před chvílí byla já. Myslela jsem, že snad nepopadnu dech. Musel čekat jen chvíli, než jsem se vzpamatovala a začala spolupracovat. Už asi šílím, vážně. Tahle chvilka byla naprosto kouzelná, dokud jsem si nevzpomněla na to, co se všechno děje. Bezděky se mi spustily slzy.
"Prosím, promiň." zamumlala jsem do jednoho z jeho sladkých polibků. Ale přerušit jsem to nedokázala. Vím, že je to špatné, jen... ještě pár sekund navíc, aspoň to.

"Za co se omlouváš?" šeptl a čelo si opřel o to mé.
Prsty se dotkl mé tváře a setřel pár slz.
"Že spolu nemůžeme být."