In love with you 8.

"Až z Londýna, takže to stejně moc dlouho nepotrvá." povzdychla jsem si. "No, sice nikdy nevím, ale tak nějak s tím počítám." odvětila jsem prostě. Nechtělo se mi to moc rozebírat, ale aspoň něco jsem jim řekla. "Hele, budu už končit," vyhrkla jsem, když jsem si všimla, jak se dveře od sálu otevírají a vychází Harry. "Měj se hezky a někdy zase zavolej!" s úsměvem jsem se rozloučila. Hodně mi zvedla náladu v tomhle škaredém počasí. Vůbec nic se mi nic nechtělo dělat, jenže já tu přece nejsem na rekreaci. "Utekla jsi přede mnou?" došel až ke mně. Zastrčila jsem si mobil do kapsy a zamračila se na něj. "Kvůli tobě mě Niall přestal zahřívat."

Posadil se vedle mě a složil ruce na svá kolena. "Promiň, jen..." povzdychl si. "Já se přece nezlobím." protočila jsem očima. Nevím kolikrát se mi za tu dobu, co se známe, už omlouval.. a ani jednou to nebyla potřeba.

"Jen je to na nic. Je tam hrozný vzduch a tu je zase zima. Jestli tohle počasí bude pokračovat i přes noc, tak do rána všichni zmrzneme." šoupala jsem keckama o sebe. "Člověk by řekl, že když bydlím v Londýně, zvyknu si, ale ne," přiznal. Vzal mě za ruku, propletl svoje prsty s těmi mými a já se o něj opřela. "V Brightonu je to podobný, i když jsem trochu více na jihu. Zima mě děsně deprimuje." zamumlala jsem. Pravda je, že sotva začne zimní období, už se těším na jaro.

"Minulý rok jsme navštívili Kalifornii," prohodil. "Byli jsme tam týden, furt horko, spát se pomalu ani nedalo. Po třech dnes mi začal chybět Londýn," pokračoval. Pohledem se vpíjel do toho mého.

"Škoda, že stesk po Brightonu kvůli počasí nikdy nezažiju." pousmála jsem se.

Tenhle tábor je zatím nejdál, kam jsem se podívala. A myslím, že tomu tak i zůstane. Ráda bych studovala dál, ale to nezáleží jen na mě.

Program se blížil ke konci. S Harrym jsme se pomalu přesunuli k němu na chatku. Aby nás nikdo neviděl a aby na nás nepršelo. Chtěl se mnou být sám, ale to nám nevyšlo, protože se přiloudal i Louis.

"Je volno a pak se bude promítat film pro ty, co chcou." oznámil a začal si svlíkat mikinu. "Půjdem?" plácl sebou na postel a mě stáhl s ním. "Nevíš, co hrají?" přitáhla jsem si deku a opřela se zády o zeď. "Něco kresleného, myslím," jen v kalhotách sedl k nám na postel a vzal Harryho notebook. Pozdvihla jsem obočí. To mu není zima? Mě byla i v mikině a pod dekou a on tu je bez trička. "Hej, vytáhni si svůj, my jdeme koukat na film," Harry si ho vzal zase zpět. Přišoupl se blíž ke mně a najel do složky s filmy. "Tak co?"

"Prosím, jen nic kresleného." zaúpěla jsem. Ty filmy jsou sice fajn, ale stačil mi Megamysl. "Tak můžeme kouknout na nějaký horor, bojíš se?" mrkl na mě. Je mi jasné, kam tím mířil.

Zamyslela jsem se. Takové filmy moc nesleduju, takže se těžko posuzuje, jestli se budu bát nebo ne. "Něco pusť a uvidíme," řekla jsem nakonec. "A když se budu bát, máš povoleno mě utěšovat."

Louis se ušklíbl a namačkal se k nám. Doufala jsem, že už jsme kompletní, ale někdo zaklepal na chatku a vstoupil - Niall. Netrvalo dlouho a byli jsme v kompletní sestavě, všichni namačkaní na sobě u jednoho notebooku.

Tomu jsem se chtěla vyhnout. Nebylo mi zrovna dvakrát po chuti, že jsme se na sebe museli všichni takhle lepit. Byla jsem natisknutá na Harryho, on měl ruku na mém stehně a prsty mě po něm hladil. Z druhé strany se ke mně tisknul Niall, aby viděl na obrazovku. Za ním seděl Zayn a Louis seděl z druhé Harryho strany. Liam si lehl před nás a hlavu si opíral o Harryho nohy. Až tak moc v obležení kluků jsem být vážně nemusela. Byla jsem nervózní, i když jiné holky by asi omdlely štěstím. Po půl hodině jsem zjistila, že ten film je vážně odporný. Plný krve a řevu. Myslím, že je to naposledy, co se na Saw dívám. Každou chvíli jsem si schovávala obličej, ale nebylo mi to nic moc platné. Skoro všichni na tom lpěli pohledem, až na Nialla. "Je to odporný, že jo?" zamumlal.

"Nechutný." cuklo se mnou, když jsem viděla na zemi uřezanou nohu. Z Harryho ramena jsem se přesídlila k Niallovi a společně jsme si zakrývaly oči u nechutných scén. Takže skoro pořád. "Už bude konec?" Pípla jsem do ticha. Dalšímu člověku tikaly minuty do jeho smrti. "Ještě tak dvacet minut," Harry se konečně vzpamatoval a jakoby mu došlo, že nejsem u něj. Zamračil se a přitáhl mě k sobě. Povzdychla jsem si a radši to nijak nekomentovala. Obličej jsem zabořila do polštáře a upřímně se radovala, když začaly běžet závěrečné titulky. "Už nikdy tě nenechám vybírat film!" informovala jsem ho. "Takže se bojíš." uculil se vítězně.

"Jen je tam na mě moc krve." otřásla jsem se a konečně se trochu narovnala. Cítila jsem, jak mi zakřupalo v zádech. Příště snad raději půjdeme ke mně na chatku, Lea by tam teď stejně nebyla. "Musím jít, bude večeře a já ji pomáhám chystat." řekla jsem s očekáváním, že mě pustí, abych vylezla. Takhle jsem se ani hnout nemohla a zahřátá jsem byla víc než dost. "Neee," zamrmlal nespokojeně a svoje rty přitiskl na ty moje. "Já tu pracuju." odstrčila jsem ho se smíchem a šťouchla do Nialla, aby mě pustil vylézt. "Ale uvidíme se zas večer, ne?" usmála jsem se na něj těsně před tím, než jsem otevřela dveře. Horlivě zakýval hlavou.

"Mějte se a nezlobte tu." řekla jsem vážně a hned na to zabouchla dveře od chatky. Deštěm jsem proběhla jako blesk, ale stejně ze mě kapala voda. Mám déšť ráda, ale jen ten příjemný, nejlépe, když u toho svítí sluníčko. Žádné bahno, jen prostě pár minut nepřetržité vody, která z vás smývá všechny starosti. Bohužel... třeba to začne zase za pár dní.

Doletěla jsem do hlavní budovy a začala dělat věci, co mám. Pak jsem si sedla s Derekem a večeřela. Teď je to pro tým, pak pro děti. "Z programu ses vypařila jak pára nad hrncem a kluci hned po tobě, hezky sis je omotala okolo prstu," zamumlal.

"Narážíš na něco?" strčila jsem si lžíci s rajskou polívkou do pusy. "Ne, jako bych ni neřekl," povzdychl si. Na chvíli odběhl, aby nám dolil pití, a pak si zase sedl zpět. "Tak mi řekni, co si myslíš. Vidím, že něco chceš." protočila jsem očima. Byl vážně průhledný. "Nechci nic, nech to být," otrávený pohled skryl za sklenici s čajem. Zavrtěla jsem hlavou.

"Já si nechtěla nic začínat, protože vím, že to nikam nepovede... "nakousla jsem.

"Jenže po dvou týdnech jsem už neodolala." přiznala jsem s povzdechem. Asi bych si to měla vyčítat, ale bylo mi dobře, když jsem byla s ním. "Nechci, aby ses spálila." Začal. "Je ti sedmnáct, jsi pěkná a holka a celý život máš před sebou."

A tak přece jen jsem z něho dostala, co ho trápí.

"Jo a o tom to je. Měla bych zažívat letní lásky, nebo ne?" pousmála jsem se. Není to sice to, co jsem chtěla, ale už je to tak a nezměním to.

Dojedla jsem polívku a zvedla se, že to odnesu. "Nech to být." Sám dal svůj talíř na ten můj, příbory doprostřed a odešel. Na chvíli jsem tam zůstala sedět a přemýšlela - nad vším. Po Erickovi mi vztah s Harrym připadal jako pohádka. Škádlili jsme se, neustále mazlili a co bylo důležité, měli jsme se opravdu rádi. I když za ten den, co jsme "spolu", co jsem mu podlehla toho nejde moc stihnout. Ještě pořád je tu přesně 15 dní, kdy spolu můžeme být. Ač jsem chtěla sebevíc, myslím na něj, když není se mnou.

Pomalu jsem dopíjela čaj a ani jsem si neuvědomovala, že Lea s Derekem začali připravovat stoly. Tiše jsem seděla, zcela ponořená do vlastních myšlenek. Pak mě ale tlačil čas. Pomohla jsem v kuchyni to tam uklidit a po večeři táborníku jsem chystala židle na promítání filmu. Pouštěli Nema. Tuhle pohádku mám sice ráda, ale už jsem si něčím podobným prošla, když jsem brala sestru do kina. Usnula jsem tam a probudila se, až když rozsvítili světla. Na tváři jsem měla otlačené vlasy, na nose 3D brýle a dlaň celou zpocenou z toho, jak mi ji svírala. Ne, znovu to zažít vážně nechci.

"Chci se zeptat, jestli pro mě máš ještě nějakou práci." šla jsem za Jane, která to všechno organizovala. "Běž do chatky se vyspat," oznámila mi. "Zítra tu má být speciální host, program bude začínat už o hodinu dříve, tak abychom to všechno stihli," než jsem se stačila optat, kdo má dorazit, přibouchla mi dveře od její malé kanceláře před nosem. Vydala jsem se teda deštěm ke své chatce.

Zarazila jsem se, až když z Harryho chatky začali vylézat kluci. Byl s nimi i Louis, ale Harry nešel. Změnila jsem teda směr. "Čeká tě." mával na mě Louis z dálky. Zasmála jsem se.

"Za jak dlouho jste zpět? Abych pak mohla vypadnout," houkla jsem na něj. Pokrčil rameny. "Já přijdu pozdě, klidně tam zůstaň." uchichtnul se. Na to jsem raději jen protočila očima a zaklepala na dveře. Otevřel mi okamžitě. Na tváři mi pohrával přesně ten úsměv, pod kterým mi včera večer změkla kolena. "Práce vykonána." vlezla jsem dovnitř, když mě pustil a promnula si ruce.

"Takže máme čas jen na sebe?" zeptal se nadšeně. Pokrčila jsem rameny. Co si pod tím představuje? Doufám, že žádné šílenosti. "Chápu, že horor už nechceš. Na kreslený film ses taky moc netvářila, tak co budeme dělat?" Zatáhl mě dovnitř. Až jsem se divila, že tu má takové teplo, ale pak jsem si všimla malého elektrického topení v rohu.

"Vy máte takové výhody!" zavrčela jsem rozhořčeně a hned si stoupla před fukárek, který mi ihned rozmrazoval zmrzlé nohy. "Na noc ti ho klidně půjčím, bude zima a tady už mi začíná být horko." Stáhl si tričko a hodil ho na postel. "Prosím tě, nesvlíkej se, nejsme na Havaji." zavrtěla jsem hlavou a objala se rukama - po kolikáté dnes už. "Můžeme si představovat, že jsme. Nesvlíkneš se taky?" zazubil se. Protočila jsem očima a určitě jsem musela celá zčervenat. Prohlídla jsem si ho a pohled mi ulpěl na jeho levé ruce.

"Proč sis nechal udělat tolik tetování?" zeptala jsem se se zájmem. Všimla jsem si, že ho má, i když jsme se koupali. Nikdy jsem se ale nezeptala - nevím proč. "Líbí se mi to," odpověděl jednoduše.

"Mně taky, ale nemám na to příliš odvahu. Před rokem jsem si nechala jedno malé." usmála jsem se.

"Nikdo to neví, jen moje sestra. Táta by mě nejspíš vydědil." uchichtla jsem se při představě, že se to dozví mí rodiče. Ve skutečnosti bych asi měla pěkně nahnáno, ale mám to na takovém místě, kam se mi snad dívat nebudou a navíc je tak malé, že si toho na první pohled málokdo všimne. Nevěděl o tom ani Erick, ale to bylo z toho důvodu, že moje prsa nikdy nestudoval ze všech úhlů. Navíc to nemám ani přímo na nich, to bych se moc styděla. "A ukážeš mi ho?" zeptal se nevinně. Zaculila jsem se na něj. "Víš co? Najdi si ho sám."

Možná budu pak litovat, že jsem se do toho sama navezla.