Pretty Little Psycho 1.

Co jsem viděla jako první, když jsem otevřela oči, určitě nebylo ostré oslňující světlo. Naopak, musela jsem si chvíli zvykat na šero vládnoucí v neznámé místnosti.
Stůl, dvě židle, skříň a postel, na které ležím. Vybavení pokoje bylo skromné, za to luxusní.

Ale nezdržovala jsem se dalším hodnocením pokoje, nebo svého stavu. Nic mě nebolí, slyším, vidím, nic dalšího nepotřebuju. Nohy jsem přehodila přes okraj postele a chodidly se dotkla překvapivě teplé podlahy. Možná si mě včera vybral nějaký boháč, co se neštítil vzít si štětku do vlastního baráku. Mám to ale štěstí. Co mě ale překvapilo, byly mé svršky složené vedle postele do úhledné hromádky. Tímhle bych se určitě nezdržovala. Donutilo mě to přemýšlet nad tím, co se včera vlastně stalo.

Nevzpomínám si na žádného chlapa, který by si mě koupil, co hůř, nemám tušení, jestli platil. Prohledala bych si kapsy, ale kraťoučké elastické kraťasy ani žádné nemají. Zamračeně jsem zvedla pohled ke stolku vedle postele, kde se sice nenacházela žádná bankovka, ale aspoň tam byla lampička. Hned jsem ji využila. Oranžové světlo zaplnilo místnost, takže jsem se mohla pořádně porozhlédnout. Stěny byly bílé, ale ani tak nepůsobily fádně. Možná díky vkusným obrazům na nich.

Můj pohled ale okamžitě padl na dveře. Peníze nepeníze, venku už svítá, hold se budu muset smířit s tím, že jsem někomu dala jen na tak, bez placení. Zvláštní představa, po těch osmi měsících ustavičného stání u silnice, na rohu baru Aromatic Vanilla. Už jsem si asi zvykla, protože všechny pocity, co bych teď měla cítit, byly v nedohlednu. Znechucení sice přetrvávalo, ale přicházelo až ráno, když celá ta 'akce' skončila. Mnohem lepší, než během toho.

"Šípková Růženka se nám probudila?" trhla jsem rameny, a prudce otočila hlavu za sametovým hlasem, který mě vyrušil z myšlenek. Mezi dveřmi stál vysoký muž, hádám kolem dvacítky, přitažlivý. Možná až moc. Jako první mě napadlo, že jsem v noci musela mít pěkné štěstí. Dobrá změna oproti postarším, pupkatým chlápkům.

"Šípková Růženka už musí odejít a nedostala peníze za noc," svůdně jsem zamrkala. Aniž bych pocítila jen špetku studu, přetáhla jsem si přes hlavu tričko, pravděpodobně jeho. Tmavá látka mi na chvíli znemožnila výhled, a on toho využil, aby si přisedl vedle mě.

"Takhle ti to moc sluší, Amy," upustila jsem triko na zem a zamračila se.
"Podívej se, žádnou Amy neznám, ale když zaplatíš o něco víc, můžu být, kým jen chceš."

Chtěla jsem se natáhnout pro své vlastní oblečení, ale jeho ruka mě zadržela. Už mě tím začínal trochu štvát. Proč, když už narazím na někoho, kdo by stál za hřích, musí být padlý na hlavu?

"Měla bych jít," rozhodla jsem se. Ani ty peníze za noc s ním mi za to nestojí.

"Amy, nikam nejdeš." Jeho tón až zamrazil. Čokoládové oči, které tak výrazně kontrastovaly s těmi mými zelenými, mě propalovaly. Na chvíli mi připadalo, jako by mi mohl vidět až do žaludku. Nemožné, vím.

"Kolikrát ti mám opakovat, že nejsem žádná Amy?" Vyletěla jsem ze sedu, jako by v matraci byly zapíchané špendlíky. Kuráž jsem sbírala docela dlouho, rychle jsem popadla hromádku se svým oblečením a přehodila přes sebe aspoň upnuté tílko a kraťasy, abych tu nestála jen tak.

"Děkuju ti za určitě úžasnou noc, ale já už musím jít, protože sama mám nějaké povinnosti. Přeju ti hodně štěstí s Amy, nebo jak že se jmenovala," jako poslední jsem popadla svojí kabelku, a když se mi podařilo se dostat až ke dveřím, myslela jsem si, že mám vyhráno. Omyl. Byl rychlejší, než já, což bylo v celku předvídatelné. Stihla jsem otevřít jen na malou škvírku, než položil velkou dlaň na dveře a zabouchl je. Povzdychla jsem si a ještě zády k němu nahodila svůj svůdný úsměv. Následovalo pomalé otočení.

"Jestli si chceš dát ještě jedno číslo, než odejdu, stačilo říct," položila jsem mu ruku na tvář a on zavřel oči. Ohryzek se mu rozpohyboval z toho, jak namáhavě polykal.

"Beru to jako ano," laškovně jsem se natáhla na špičkách, abych mu mezi zuby stiskla ušní lalůček a pak se plnými rty přisála na jemnou kůžičku pod ním. Slyšela jsem, jak jeho dlaň klouže po hladkém dřevě až dolů k mému zadku. Tenká látka kraťasů byla jako nic, takže jsem jeho dotek cítila zřetelně. A upřímně, už se nemůžu dočkat, až ho ucítím i někde trochu jinde. Začala jsem couvat až k posteli, což mi na chvíli dalo pocit nadváhy. Na chvíli. Když se vzpamatoval, otočil nás tak, aby teď mířil k posteli on. Pak jeho rty vyhledaly mé a mě napadlo, že bych si tohle nechala líbit častěji. Klidně mu budu nějaká Amy, když mě takhle políbí. Napadlo mě, že na co jsem se vlastně oblékala, když jsem v místnosti s tak sexy mužem. Více jak půl roku šlapání mě ovlivnilo (a otupilo), o tom žádná, ale s ním by nezůstala chladná ani jedna žena, tím jsem si jistá.

Po tak drsném tónu a líbání jsem ani nečekala, že mě na postel položí tak něžně. Zacházel se mnou, jako bych byla z porcelánu, minimálně. Zvedla jsem ruce nad hlavu a mezi prsty sevřela povlečení. On mi rty přejel po vnitřní straně paže až k prsům, aby mezi rty stiskl bradavku. Z úst mi unikl vzdech, což se mi nestává tak často, jak bych chtěla, protože mým ostatním klientům šlo jen o sebe.

Z nohou mi sklouzly kraťasy, a vzhledem k tomu, že spodní prádlo nenosím už nějakou dobu, měl ke mně okamžitý přístup. Ani já nedělala žádné drahoty. Nohy jsem roztáhla tak, že mezi mými koleny byl odstup snad metr. On se mezi nimi spokojeně zaklínil a špičku svého přirození namířil k mému středu. Boky jsem zavlnila, takže po mě klouzal, ale nedostal se dovnitř. Přivádělo ho to k šílenství, líbilo se mi, jak se kouše do rtu a paže se mu začínají třepat, dokud na mě nedopadl skoro celou vahou. Vyrazilo mi to vzduch z plic, ale cítit jeho nahou kůži bylo příjemné.

"Promiň," přisál se mi ke rtům, zhoupl se v bocích a konečně do mě vnikl.

Bylo hodně těžké tišit se, jak na to jsem zvyklá, ale jeho hlasitý vzdych mě vyvedl z omylu. Mohla jsem se projevovat tak nahlas, jak jsem jen chtěla.

Boky v nepravidelném rytmu narážel proti těm mým. Jeden příraz byl táhlý, ale hluboký, hned na to zase přidal, ale průnik byl spíš povrchový. Nevěděla jsem, co čekat dál, proto jsem se na jeho další pohyby těšila. Povedlo se mu, co ještě nikomu - po několika minutách jsem dosáhla orgasmu, vlastně skoro současně s ním. Skoro už jsem zapomněla, jaký je to pocit, ale on mi to připomněl.
"Byla jsi úžasná, Amy," dostala jsem polibek do vlasů zvlhlých potem. Ošila jsem se pod jeho oslovením, bylo mi proti srsti, že mi říká, ale na druhou stranu, on ani moje jméno nezná. A já jeho, jak jsem si uvědomila.

A taky ti do něho nic není, okřikla jsem se v duchu. Je zajímavé, co se mnou udělal jeden dobrý sex. Celá jsem se protáhla, až mi v ramenech hlasitě zakřupalo. Nevadilo mi vystavovat tělo, protože už jsem si na to zvykla, ale on se na mě bez okolků díval, pohledem skenoval každý milimetr odhalené kůže, od dlouhých blonďatých vlasů, které mi zakrývaly skoro celá prsa, až po konečky prstů, vyčuhující z postele. Není divu, když jsem mu sjela skoro až k pasu. Bylo komické, jak je oproti mně velký. Oproti ostatním klientům, jemu se na břiše rýsovaly výrazné svaly a jeho paže by mě dokázaly udržet.
"Teď bych už vážně měla jít," stejně jako předtím, i teď jsem se vyhoupla do sedu, úplně nahá, a chodidla položila na zem. Okolo zápěstí se mi ale obmotaly jeho prsty a silně ho stiskly. Donutila mě to dopadnout zpět, k přikrývkám z příjemného materiálu a k jeho hřejícímu tělu. Nerozuměla jsem, co říkal, protože mě až moc překvapil tón jeho hlasu. Mrazivý a krutý. Po celém těle mi naskočila nepříjemná husí kůže.

Ze všeho, co říkal, jsem si toho odnesla jen pár. Amy, musíš, zamknu… Párkrát jsem si to musela zopakovat, než se mi ta slova dala do souvislostí. Byl by schopný mě tu zamknout? Evidentně asi ano, nehledíc na fakt, jak absurdní tohle všechno je.

Nejsem Amy, a co je hlavní, především, nejsem žádný jeho majetek. Pokojem se znovu, tentokrát o něco klidněji, rozezněl jeho hlas. A když mluvil o snídani a o tom, že pořádné jídlo mi neuškodí, zaslechla jsem v něm i podtón něžnosti. Tenhle muž musí trpět nějakou psychickou poruchou.