In love with you again 6.

On měl očividně jiný úmysl. Jen nevím, jestli to dělal kvůli Harrymu, nebo protože prostě chtěl. Nijak jsem se nevzpírala, když mě povalil zády na gauč. Stejně jsem se nemohla moc hýbat.
Upřímně, cítila jsem se zvláštně. Né přímo nepříjemně, ale ani to ve mně nic víc nevyvolával. Líbat rozhodně uměl, tohle mu neberu, jen… byl to prostě Niall. Necítila jsem s ním to, co s Harrym. A tak jsem docela i uvítala, když si nad námi někdo odkašlal. Odtrhla jsem se a překvapení jsem nemusela předstírat.

6. kapitola

Pozdvihla jsem obočí a koukla na člověka, který na nás doslova hleděl jako puk. Nebo by se dalo říct, že jako vyoraná myš.

"Měl jsem přijít až za chvíli?" zeptal se rýpavě kudrnáč.

"Já…" nervózně jsem si prohrábla vlasy.

"Jo." odsekl Niall a pomohl mi do sedu.

Další konverzace nebyla nutná, protože se přihnali ostatní zmrzlíci celí od sněhu. Hned se začalo topit v krbu a začala se ládovat pizza. Niall mě objímal a pro nikoho by to asi nic neznamenalo, kdyby nás Harry neviděl. Takhle po nás házel ošklivé pohledy, zatímco ostatní se bavili.

"Můžu ti něco namalovat?!" vyjeknul Louis div se nezadusil pizzou s ančovičkami a nadšeně při tom koukal na mou sádru.

"No, jestli ti to udělá radost," zasmála jsem se. Odpověď jsem věděla předem. Stačilo mi, jak mu nadšeně zářily oči. Dopil se colou a někam zmizel pro fixy. Mezitím se mi k noze nahrnul i Zayn a když se Louis vrátil, vytrhl mu jeden černý fix.

"Ale žádný sprosťárny." zamručela jsem, když se pustili do práce.

"Já kreslím náhodou pěkně." ohradil se. "Neříkám, že ne. Jen tam nechci mít nic sprostého." Pohodlně jsem se opřela o Nialla a nastavovala nohu tak, jak potřebovali.

"Co jsi dneska dělala?" zeptal se mě a furt mi foukal do ucha. Šíleně to lechtalo.
"Ležela a koukala na Lost, nikdy jsem neměla čas to dokoukat do konce." vsála jsem brčkem Fantu.

"Musí být šílený jen trčet doma," poznamenal Liam.

"Ani mi nemluv, máte tu sice fajn věcičky, ale jsem tu teprve den a už blbnu." prohrábla jsem si vlasy.

Bože, chce to sprchu. Jenže jak do ní vlézt s tímhle kopytem? To mi byl čert dlužen. Někoho bych poprosila, aby mi pomohl, ale bylo mi to děsně trapné.

"Dneska už nikdo nepřijde?" nadhodila jsem opatrně. Kdyby tu přišla některá z jejich přítelkyň, tak by mi mohla pomoct ona. Nejsme sice nijak velké kámošky, ale aspoň to mezi holkama nebude také blbě.

"Ještě nám tu chybí Alex." Jo, jako bych to nevěděla! Ale takhle jsem to nemyslela.

"Ale co třeba Eleanor nebo Danielle?" povzdychla jsem si. Té sprchy se nechci vzdávat, ale nebudu se před žádným z nich svlíkat, aby mi pomohl zadělat sádru sáčkem… ne to fakt ne.

Když mi potvrdili, že nikdo další se sem nechystá, zoufale jsem si povzdychla. Budu se o to muset pokusit sama.

"Proč?" zvedl Zayn hlavu od svého uměleckého díla.
"Chtěla bych do sprchy, ale s tímhle to sama nedám." kývla jsem k noze. No co, při nejhorším zjistím, že budu muset počkat na spásu v podobě nějaké holky, která se odváží přijít do tohoto doupěte.

"Aha." Byla jsem jim vděčná, že se ani jeden z nich nenabídl. Musela bych s rudým obličejem odmítnout. Kolem šesti byla moje sádra z půlky zmalovaná nejrůznějšími postavičkami, nápisy a jinými blbostmi. Některé byly fakt vtipné.

Pak se každý odebral k sobě, tedy i já za pomocí Alexe, který konečně dorazil. Rozhodla jsem se pro vyzkoušení té sprchy. O berlích jsem se dostala do koupelny na patře. Kromě hygienických potřeb jsem s sebou měla i igelit. Osušku jsem si položila na radiátor a svlékla ze sebe všechno oblečení kromě spodních kalhotek, kdyby náhodou něco - jistota je jistota a já bych radši spala na ulici než poblíž někoho, kdo by viděl můj nahý zadek. Musela jsem vynaložit hodně energie, abych si tu obří sádru obvázala a pak, abych se vyhoupla do vany. Sprchový kout byl moderně zařízený, byl to kout a vana v jednom. No jindy bych to uvítala, ale teď jsem se jen modlila, ať mi nepodjede noha. Když totiž podjede, tak už se nezvednu.

Jednou rukou jsem se držela a druhou jsem dělala vše ostatní. Sundala jsem si poslední kus prádla a zapnula vodu. Vypadalo to, že mám vyhráno! Chtěla jsem se posunout víc pod proud vody, ale to už se mé malé bolavé nožičce nelíbilo a sáček taky skvěle klouzal, když bylo mokro. Letěla jsem na zem, o roh sprchy jsem si nabila kostrč a nějakou dobu to vypadalo, že jsem si snad zlomila druhou nohu. Zaúpěla jsem a můj pád proběhl taky za doprovodu řádného zadunění. To bych nebyla já, kdyby to nešlo slyšet až v Číně.

Opatrně jsem si předělala nohy vedle sebe a začala zkoumat, jestli se něco nestalo se sádrou. Naštěstí to vypadá, že ne, no i tak - byla to pecka.

Zastavila jsem vodu a čekala, jestli mě třeba někdo neslyšel. Zdálo se, že jinak jsem v pořádku, ani koupelnu jsem nezdemolovala, takže to určitě nebyl můj poslední pokus. Přes roh vany jsem se natáhla pro osušku, která byla hned vedle na radiátoru (jsem to ale chytrá hlavinka) no, a pak jsem seděla a čekala. Jestli to někdo slyšel, tak snad přijde a pomůže mi ven. A jestli ne - nevadí. Teplo tu je, snad i přespat by se tu dalo. Nahlas jsem se zasmála, když jsem si uvědomila, nad jakými šílenostmi uvažuju. Naštěstí, někdo tu mojí ránu přeci jen slyšel.

"Kate?" ozvalo se zpoza dveří.
"Jo jsem tu, sedím ve vaně tak mi pojď pomoct." odvětila jsem. Ne, vážně mi to nebylo po chuti a strašně jsem se styděla. Bůh ví, kdo to je. Tím, že byl za dveřmi, zkresloval se mu hlas. Nepoznala bych ani Niallův irský přízvuk. Teda, ne že na něm jde tak moc poznat, že je z Irska jen to… prostě to jde poznat a tečka! Pro jistotu jsem si pořádně utáhla uzel na osušce. Aspoň, že byla dost velká.

Zpoza rohu vykoukla Harryho hlava. Bože, to je snad schválně ne? Proč zrovna on?

"Pomůžeš mi?" pípla jsem.

"Co šíliš? Proč jsi neřekla hnedka?!" zamračil mě a už mě pobral za lokty.
"Já o tom mluvila." taky jsem se zamračila.
"Já tě neslyšel." protočil očima. Jo, zase byl super příjemný. "Chceš se vykoupat, nebo odnést do pokoje?" zeptal se už mileji. "Jsem tu už vlezená, pomoz mi prosím vstát a já se aspoň umyju." odvětila jsem neutrálně. Tak tady se střídají nálady jako na běžícím pásu. "Hele, klidně ti pomůžu se vykoupat, nahou už jsem tě viděl. Nebo můžu zavolat Nialla." Pronesl. Vyvalila jsem oči.

"Ne, prosím tě, už tak se cítím trapně." určitě jsem opět celá zčervenala. Moc se mi nelíbilo, že mi bude pomáhat on, ale co lepšího bych chtěla? S Niallem jsme sice dobří přátele, ale nahá se před ním promenádovat fakt nebudu. "Fajn, zvládneš to u umyvadla, nebo chceš přidržet?" Popotáhl mi padající osušku a podal mi taštičku s hygienickými potřebami. "Já se tu postavím a ty se otoč." řekla jsem chytře. Pomohl mi, abych stála přesně pod sprchovou hlavicí a měla po ruce vše, co potřebuji. Pak se otočil. Pevně jsem se držela držáku, co byl poblíž zabudovaný ve zdi a pustila na sebe vodu. Radši jsem se hýbala co nejmíň, aby mi to znovu nepodjelo.

Namydlila jsem si vlasy a i tělo a pak to rychle smyla. Bylo mi pak úžasně a mohlo mi být ukradené, že je tu Harry se mnou. Cítila jsem se konečně čistá. "Jsem." oznámila jsem a natáhla ruku, ať mi podá ručník. Podal mi dva. Do jednoho jsem se zabalila celá a do dalšího jen vlasy. Když jsem se otočila k němu, hned mi podával ruce a pomáhal mi ven. Jen doufám, že se nekoukal, když jsem se balila do ručníků. I když jsem moc nechtěla, chytila jsem se ho okolo krku. Pořád tak příjemně voněl. "Příště radši neblbni nebo ti to praskne." postavil mě na zem.

"Jo, už nebudu," zahanbeně jsem se podívala do země. "Fajn, chceš ještě s něčím pomoct nebo můžu jít?" pozdvihnul obočí.
"Ne, klidně si jdi." odvětila jsem a v duchu dodala, že by bylo fajn, kdyby odešel úplně a to nejen z téhle místnosti. Anebo naopak, aby byl pořád se mnou. Nevím, co mi připadalo lákavější. "Fajn." odvětil jednoduše. Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Takže on si opravdu myslí, že s Niallem jsem. Proč to ale nikomu neřekl? Mohl to klukům hned bonznout. Konečně celá čistá jsem zalezla do postele a slíbila si, že už o něm nebudu přemýšlet. Zbláznila bych se. Pustila jsem si rádio a za chvíli se přihnal Niall s něčím v ruce.

"Oficiálně ti předávám tvoje první cédéčko od skupiny One Direction." mával mi tím nadšeně před očima. Musela jsem se zasmát. "Páni, to je od tebe vážně milé."

Vytáhl z obalu CD a vložil ho do mého skromného přehrávače. Obal mi pak dal do ruky a bechnul sebou do peřin.
"One Thing." přečetla jsem nahlas a pořádně si to prohlídla. "Normálně všechna cédéčka zdemoluju, ale na tohle si dám pozor," slibuju," dala jsem mu malou pusu na tvář. Uculil se a pohledem blýsknul k mé noze.
"Můžu taky?" nasadil psí oči a ukázal fix. Na to jsem se vážně musela zasmát. Vypadal mile.

Kývla jsem tedy a uvelebila se v posteli. Hlavu jsem si položila na polštář a vzala do ruky knížku. Spíš jsem tak relaxovala a poslouchala příjemné písně, než abych ve skutečnosti četla Pýchu a předsudek. Užívala jsem si, že mám tu nohu nahoře a je mi příjemně. On si maloval a u toho broukal jeho vlastní peníze.
"Mám tě podepsanou." mrknul jedním okem a ukázal na sádru, kde bylo obrovské srdíčko. Uprostřed bylo velkým napsáno K+N. Usmála jsem se. "To je roztomilý!"

Odhodil fix a lehnul si vedle mě. "Už je tak pozdě?" vykulila jsem oči na hodiny. Zakýval hlavou a přisunul se blíž ke mně.
"Měl jsi dlouhý den?" zeptala jsem a začala se mu hrabat ve vlasech. Gel mu je už nedržel a díky tomu, byly celé střapaté. "Ani ne, utekl hrozně rychle," povzdychl si. "Zítra něco plánuješ?" zapředla jsem jako kočka.

"Ne-e, zajdu ti do půjčovny pro nějaké filmy. Louis jede s Liamem někam mimo město a Zayn… no nevím." začal jmenovat jednotlivé aktivity, které každý z nich bude dělat. Jako by na tom záleželo. "Fajn, zabírám si tě!" vyhrkla jsem. Uchichtnul se. "Je to v tvým zájmu, jinak si budeš muset vystačit s Harrym…" řekl škodolibě.

"No jo, tak nebuď zlý!" drkla jsem do něj.

***
Týdny utíkaly jako nic, někdy jsem byla doma sama, někdy si na mě udělal čas Niall. Nejčastěji Niall. Harry tu trávil minimum času a já za to byla ráda. Nevím, jestli chodil s tou tanečnicí, ale ocenila jsem, že si ji tady nevodil. S Niallem jsme pořád hráli tutéž komedii. Venku ale nic neřekl, protože to není opravdový vztah a ostatní to nijak nekomentovali, takže ani nevím, co si o tom myslí.

Napadlo mě, že to možná vypadá, jako že je využívám. Nejdřív jednoho a pak druhého. Po druhé straně, já vím svoje a Niall to taky ví, tak proč se tím zaobírat. Konečně nastal den, kdy mi sundali sádru. Připadala jsem si pak, že se musím znovu učit chodit, ale nakonec jsem si zase zvykla. Vyletěla jsem ven jak šílenec. Bože, to je tak skvělý pocit být "volná". Bylo to sice divné, po takové době, ale rychle si zvyknu na to, že se zase můžu pohybovat, kdekoli chci! Včetně koupelny. Na nohách jsem konečně měla kozačky a dlouhé rifle. Žádný problém s oblečením, nikde to neřezalo, a když jsem se chtěla podrbat, tak jsem se prostě podrbala! Bez pomoci jsem nasedla do auta a pak zas vystoupila. "Cítím se skvěle." oznámila jsem, když jsem vyšla schody a v pohodě se zula v předsíni. "To je fajn, protože od zítra zase chodíš do školy," posmíval se mi Alex. "Já se těším!" šťouchla jsem do něj.

"Konečně někde i mezi holkama." řekla jsem jen tak a pohledem sjela ty čtyři, co seděli na gauči a čuměli na nějaký zápas. "Dej Zaynovi do ruky zrcátko a nemáš si na to stěžovat," uchechtl se. Ušklíbla jsem se a šla si sednout k nim do křesla.
"Kde je tady nějaký dobrý bar?" nadhodila jsem. Přepadla mě šílená chuť si zatancovat. "Londýn je plný barů," zabrblal Harry. "No já zatím neměla chuť nikam jít, je tu něco poblíž?" otočila jsem se k němu se zájmem. Za tu dobu jsem se naučila dost dobře ignorovat veškeré jeho nálady. "Niall tě někam vezme," zvedl se a odešel. Bez zájmu jsem se od něj otočila a usmála se na Nialla. "Vážně chceš jít?" zeptal se.

"Mám chuť si zatančit, když konečně můžu." zakývala jsem horlivě hlavou. Jak to tak vypadá, oni mě tu snad zkazili. "Tak můžeme někam zajít, jde někdo s námi?" zeptal se.
"Já vám jdu dělat garde." ozval se Zayn od mobilu. Jo, bude to fajn, jak jsem zjistila, Zayn je mistr pařmenů, s ním si to určitě užijeme.

Šla jsem do pokoje a kolem osmi jsem se připravila. Najednou bylo tolik věcí, co jsem mohla. Radovala jsem si i z takové hlouposti, jako že jsem si sama došla pro líčení do koupelny. Hezky jsem se upravila a vzala si výjimečně i šaty, abych jim nedělala ostudu. Zayn si vždycky na oblečení potrpí a Niall… ten vypadá dobře snad ve všem.

Nakonec jsem se rozhodla i pro podpatky a rozpuštěné vlasy, což je u mě opravdu velká změna. "Jdem?" nahlédla jsem do kuchyně, kde na mě čekali. Už jsem byla natěšená, až to rozjedeme. Nejsem příliš disko tip, nemiluju sice párty a podobně, ale proč si někdy nezařádit. Teď mám ten elán a cítím, že o to vážně stojím. "Čeká se na Harryho," prohodil otráveně Niall. Vykulila jsem oči.

"Ne, to né, tohle má být můj večer." řekla jsem lítostivě. On to celé pokazí. Vždycky je tak strašně netaktní. Nejdřív mi jeho lhostejnost strašně ubližovala, ale už jsem se naučila to ignorovat. Nic jiného mi ani nezbývá a trápit se pořád jeho hnusnými narážkami bych už psychicky asi vážně nezvládla. Niall mě povzbudivě poplácal po ruce, ale moc to nepomohlo. On jediný věděl, že k němu stále něco cítím. Zbytek si myslel, že nás to oba přešlo.

"Niallé, nemůžeš mu prostě říct, ať jde jinde?" ruce jsem mu dala kolem krku a nasadila smutný kukuč. Na něj to většinou zabere. "Když mu to řeknu, schválně půjde s námi," dal mi pusinku na nos. "Tak něco vymysli, on to pokazí!" to poslední jsem už zavrčela. Sice jsme pořád hráli tu skvělou komedii, ale nějaké ty drobné doteky bych si nejspíš dovolila i bez toho. Za dobu, co jsem v Londýně jsme se spřátelili a teď, když se s ním vidím každý den… jeho prostě nemůžete nemít rádi. "Tak půjdeme my jinam?" navrhl. Už jsem otvírala pusu, že něco odpovím, ale do kuchyně vešel právě ten onen již dříve zmiňovaný.

Bílé tričko, tmavé džíny, kožená bunda, k tomu střapaté kudrliny a jeho výraz alá já jsem king a mě každá chce. Ten svůj "face" si držel už nějaký ten pátek. Jeho posledním projevem citů vůči mně bylo objetí v nemocnici. Od té doby se ke mně choval, jako bych neexistovala. Byly tu i světlé chvilky, jako například v té koupelně, ale to bylo spíš proto, že mě tam nechtěl nechat ležet. Kdo ví proč, možná abych nezabírala koupelnu. "Chcete jít jinam?" jeho pohled visel jak jinak než na Niallovi.

Pak pohledem přejel mě. "Ne, zvládneme to i s tebou," zašklebila jsem se na něj. Nehodlám mu dávat najevo, že mi není ukradený. Niall mě chytil za ruku a vedl ke dveřím, kde mi pomohl s kabátem. Zayn už stál na verandě a dokuřoval svou cigaretu.

"Tak jdem?" sjel nás všechny tři pohledem. Zayn řídil, Harry seděl na místě spolujezdce a my s Niallem vzadu. "Tak kam že to jedeme?" ozval se po chvíli ticha Zayn. Zasmála jsem se. To se teda zeptal brzy. "Jedem do Koruny." rozhodl Harry. Ne, vůbec ho nezajímal náš názor. Po druhé straně co, stejně se ztratí někde mezi lidmi a já se budu moci bavit. Věděla jsem, že nás pozoruje zrcátkem, a tak jsem neváhala a propletla si s Niallem ruce. S trochou štěstí si nevšiml mého zlomyslného výrazu. Navázala jsem nějakou konverzaci. S Niallem to šlo samo. Stačila mu jediná záminka a začal mluvit, mluvit a mluvit. Tím mě zabavil, až dokud jsme nepřijeli ke klubu.